V úterý 13. listopadu se v lovosické knihovně uskutečnila přednáška Mýty a fikce „Šifry mistra Leonarda“ aneb Templáři a současnost. Řád původně založila skupina francouzských rytířů ve 12. století. Rytíři Templu střežili poutní cesty ve Svaté zemi a v případě potřeby se zúčastňovali tažení proti Saracénům. Řád měl vlastní chrámy, kněze, a protože podléhal přímo papeži, nemusel platit světské daně – naopak je mohl vybírat. V pátek 13. října 1307 nechal francouzský král uvěznit všechny členy templářského řádu. Od okamžiku, který zavdal vzniku řadě legend, uplynulo více než 700 let. Přednášku o historii a osudu templářského řádu proslovil ve Pfannschmidtově vile nejvyšší představený řádu v ČR maršál Emerich Warneke. Požádali jsme ho o zodpovězení několika otázek.
Pane maršále, co obnáší vaše činnosti maršála a jakého území v Evropě se týká?
Úkolem Provinčního maršála je koordinace činnosti jednotlivých národních organizací. To zahrnuje záchranu historických artefaktů, písemností, uměleckých předmětů, ale také koordinaci dílčích charitativních projektů v oblasti péče o osoby s mentálním postižením. Mimo tuto činnost se také věnujeme nadační činnosti v oblasti ekologie a udržitelného zemědělství, tedy nehledíme jen do minulosti a současnosti, ale snažíme se chránit i naši budoucnost. V mém případě se jedná o koordinaci činnosti ve středoevropských státech, rozšířených o oblasti bývalé Jugoslávie a Peloponézského poloostrova na jihu a Holandsko a Dánsko na severu.
Kam se rozprchli templáři po zkáze ve Francii, žili také v Čechách?
Místo pobytu templářů po pověstném pátku 13. října 1307 není žádným tajemstvím. Rouškou tajemnosti bylo vše zahaleno až pochybnými konspiračními teoriemi různých pseudoodborníků, nebo bestsellery typu „Šifra mistra Leonarda“ od Dana Browna. Templáři se soustředili na Kypru, ve Skotsku a Portugalsku. V Portugalsku to bylo ve městě Tomar, kde byl řád transponován do Kristova řádu, ale nebylo to žádným tajemstvím. Navíc bylo templářům povoleno přímo papežským výnosem, že mohou dožít v klášterech spřízněných řádů. V Česku dožili templáři v Čejkovicích a na hradě Templštejn, který od řádu získal Jindřich z Lipé. (Pozn.: Templštejn je zřícenina hradu vzdálená asi 3 km od centra obce Jamolice u Moravského Krumlova. Nachází se na skalnatém ostrohu nad pravým břehem řeky Jihlavy. Je to jeden z mála hradů založený na Moravě řádem templářů. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR).
Kam zmizely poklady templářů?
Tak nevím, paní redaktorko, jak tuto otázku uspokojivě zodpovědět… Právě jsem prohledal všechny kapsy, ale ani v jedné z nich jsem poklad nenašel… Promiňte mi malý žert, ale představme si, že by ty pověstné poklady opravdu existovaly a já bych věděl, kde jsou – myslíte si, že bych vám podal do ruky platinovou kartu a řekl vám správný PIN?
Kdy byl řád obnoven a kolik asi potomků bývalých templářů žije v Čechách?
Tato otázka v sobě skrývá dvě roviny… Předně – „…obnoven…“ – obnoveno může být něco, co zaniklo. Jak jsem však již zmínil, řád nikdy nezanikl, byl pouze transponován a hermetizován… Tedy, rozumějme – uzavřen veřejnému působení a prezentaci. Odpečetění řádu pak bylo provedeno v roce 1998, na základě omluvy papeže Jana Pavla II, který veřejně přiznal, že se jednalo o komplot francouzského krále Filipa IV. Sličného.
V otázce potomků Templářů v Česku je k nám historie velmi macešská. Dědičných Templářů, takzvaných „devocionálních rytířů“, jsou v ČR asi dvě desítky, ale jejich historické a rodinné kořeny mají původ v různých evropských zemích, byť oni sami jsou již rodilými Čechy ve druhé, či třetí generaci, ale jak by řekla Škopková v trilogii „Slunce, seno…“, těch gold, echt-gold Čechů… Bohužel, nemohu posloužit…
Jaké jsou povinnosti členů řádu?
Povinosti členů řádu jsou prosté – měli by si osvojit 27 réglé (pravidel) řádu a díky jejich dodržování by se měli soustavně zdokonalovat, předávat své poznatky a zasadit se o naplňování hlavních úkolů řádu, které jsme zmínili již dříve – historie, charita a budoucnost…
Jaké jsou jejich cíle v 21. století?
Vzhledem k tomu, že tato otázka směřuje do budoucnosti, zmíním zde naši spolupráci s Nadačním fondem Protect venkov a jejich prostřednictvím i spolupráci s americkou společností Green Sense Farm, která se zabývá pěstováním salátovin a baby zeleniny v hydroponickém režimu. Je to tak trochu kosmická technologie, ale pro nás má několik velice zajímavých aspektů – touto technologií lze vypěstovat desetinásobek plošné produkce a namísto jedné či dvou sklizní ročně dokážeme díky technologii sklízet až 26x za rok! S izraelskými přáteli se zase zabýváme otázkami spojenými s hospodařením s vodními zdroji.
S Angličany řešíme zavádění udržitelného hospodářství. Pro 21. století tak máme jasné cíle – zajištění potravinové produkce, kladení důrazu na ekologické požadavky regionu a pochopitelně – osvětová činnost, protože neustále narážíme na skutečnost, že převážná většina celosvětové populace si ani neuvědomuje problémy, které nás v dohledné době čekají – za třicet let se má počet lidí na naší planetě ze stávajících 7,2 mld. zvýšit na 9 mld.! Cíl je tedy jasný – přežít.
Myslíte si, že v Malých Žernosekách stála opravdu templářská tvrz?
Malé Žernoseky… Příliš se k této úvaze nepřikláním. Řád templářů měl v Zemích koruny české pouze čtyři komendy – v Uhříněvsi, Jamolicích, na Templštejně a v Čejkovicích. Řád zde působil po dobu cca osmdesáti let a zdejší příhraniční oblast byla spíše pod vlivem řádu německých rytířů. K těm bych se přikláněl spíš. Dokud tvrz nenalezneme a nebude proveden řádný archeologický průzkum, jsou veškeré úvahy pouhou spekulací. Ale bylo by to zajímavé.
Závěrem mi dovolte popřát čtenářům příjemné prožití blížících se vánočních svátků.
Eva Hozmanová