„Atmosféra před utkáním s Dány by se dala doslova krájet. Kdyby někdo pustil v šatně špendlík, bylo by slyšet, jak dopadl na zem, takový tam byl strach,“ vrací se k úspěšnému ME Lovec Jan Landa.
Měl to být rychlý konec českého celku na evropském šampionátu. Tři zápasy, tři prohry a Češi měli být na cestě zpátky domů. Nakonec z toho bylo šesté místo a uznání celého házenkářského světa. A mezi českými „amatéry“ byl i jeden lovosický Lovec, a to Jan Landa.

Pojďte se začíst do rozhovoru s klukem, který měl házenou v sezóně 2017/2018 sledovat už jen z hlediště. Žádný zápas za nároďák ani za lovosické Lovce. Úspěšná kvalifikace na ME 2018 ale rozhodla o tom, že Jan Landa si svůj házenkářský život ještě o rok prodloužil.

Honzo, naší skupině na ME (Španělsko, Dánsko, Maďarsko) se přezdívalo skupina smrti. Přemýšlím, jak to asi vypadalo u Landů doma před tvým odjezdem a troufám si říct, že závěrečná věta u Landů doma mohla znít asi nějak takto: „nebuďte smutný, táta je za týden zpátky!“. Ale ono to nakonec dopadlo úplně jinak..
„Budu upřímný, bylo to úplně přesně tak, jak říkáš. Když se budu citovat, tak jsem doslova doma řekl, že dostaneme třikrát řachanec a za týden mne tu máte zpátky. Možná jsem si chtěl tak trochu zmenšit pocit viny z toho, že opouštím rodinu. Ale samozřejmě v nás všech bylo, že bychom mohli překvapit v zápase s Maďary. Věděli jsme, že tohle by mělo být utkání, ve kterém se to bude lámat a že bychom mohli Maďarsko dát.“

Po vítězství nad Dánskem a Maďarskem jste postupovali do hlavní fáze a týdenní absence se najednou prodlužovala..
„Trošku jsme si zkomplikovali situaci nejen doma, protože většina z nás pracujících si v práci vzala dovolenou opravdu jen na ten jeden tejden. A po zápase s Maďarskem jsme všichni začali telefonovat a domlouvat dovolenou na další tři dny. No a potom jsme to museli zase prodloužit až do konce týdne. Například náš doktor musel bezprostředně po zápase s Chorvatskem odcestovat a společnou cestu domů s námi už neabsolvoval, protože na něj v Čechách čekali pacienti. Ale tohle jsou samozřejmě příjemné starosti.“


Pojďme ke sportovní stránce šampionátu. Jaké bylo pro tebe zápasové setkání s profesionály z celé Evropy?
„Já když jsem na hřišti, tak neřeším, jestli proti mně stojí Hansen nebo hráč z český extraligy. Jsem v tu chvíli v takovém herním tranzu, že do všeho jdu se stejnou intenzitou. Pravda samozřejmě je, že s každým takovým ubráněným Hansenem rostlo sebevědomí a to nejen mně. Když se nám pak podařilo porazit Dány, tak jsme si řekli, že na šampionátu už není nikoho, kdo by byl takhle individuálně silný. Že už se po zápase s nimi můžeme měřit opravdu s každým. Vůbec to utkání s Dány bylo pro nás hrozně zlomový.“

Jenže zápasu s Dánskem předcházelo utkání se Španělskem, ze kterého si český tým odnesl pořádnou nakládačku v podobě prohry o 17 branek. V již zmiňovaném utkání s Dánskem pak všichni čekali, o kolik Češi dostanou, aby nakonec hřiště v roli poraženého celku opouštěl náš soupeř. Kde se dá najít ta síla, aby zápas místo dalšího debaklu skončil házenkářskou senzací?
„Zastávám názor, že všechno se děje z nějakýho důvodu. Myslím, že kdybychom nedostali takovou šlupku od Španělska, tak s Dánskem nevyhrajeme. Musím přiznat, že atmosféra před utkáním s Dány by se dala doslova krájet. Kdyby někdo pustil v šatně špendlík, bylo by slyšet, jak dopadl na zem. Takový tam byl strach. A možná že to byla právě ta podstata úspěchu. Totální koncentrace na to, abychom nedostali další ranec. Najednou jsme odehráli vyrovnaný poločas, pak přišla 45. minuta a pořád to bylo dobrý a pak jsme to dotáhli do konce.“

Pojďme ten náš rozhovor teď trochu odlehčit. Vzpomeneš si na nějakou úsměvnou situaci nebo zážitek z vašeho pobytu v Chorvatsku?
„Tak nepublikovaných zážitků by bylo spoustu 🙂 Ale ty si odnesu do hrobu a budu na ně sám šťastně vzpomínat. Když si vzpomenu na Varaždin, tak bych řekl, že jsme tam byli trochu za exoty. Byli jsme jedni z mála, kteří se bavili s místními lidmi. Po postupovém zápase s Maďarskem jsme šli všichni společně na pivo. V hospodě nám pustili český písničky a na písničku Macejko, Macejko už tancovala celá hospoda včetně šoféra, který nás vozil na tréninky.“

Český tým nakonec od neuvěřitelného postupu do semifinále dělil jediný bod. Když se podíváš zpátky, kde by se ten tolik potřebný bod dal najít?
„Určitě v utkání s Německem. Byl to zápas, do kterýho spousta našich kluků měla obrovskou motivaci, protože hrají soutěže v Německu. Pavel Horák do všech německých médií říkal, že Němci hrají s bankéřema, s klukama z cestovek, studenty. Ale my už jsme si svými výkony získali respekt, nikdo si nedovolil říct, že jsme v zápase jasný outsider. Bylo vidět, že se nás Němci báli. A zápas jsme pak opravdu měli ve svých rukou. Ale bohužel jsme v závěru nedali deset minut gól, když jejich brankář Wolff zavřel branku, a to se na takovéto úrovni samozřejmě trestá.“

Poslední zápas ME jste hráli v krásné Arena Zagreb proti domácím Chorvatům. Za normálních okolností se jedná o házenkářský svátek, ale protože Chorvati nenaplnili svoje cíle na domácím šampionátu, to utkání asi bylo dost zvláštní.. Jak na něj budeš vzpomínat?
„Slovo zvláštní je naprosto přesné, takový ten zápas prostě byl. Všichni jsme chtěli být pátý, ale zápasu prostě už chyběla atmosféra. Skoro to připomínalo nějaký přátelák. Chorvati byli zklamaní. Zády se k nim otočili i jejich fanoušci, kteří je po celý šampionát podporovali, ale na utkání s námi byste Chorvatů v hledišti našli minimum. Jsem rád, že Češi takoví nejsou.“

V červnu čeká na národní tým kvalifikace na MS 2019 proti Rusku. Uvidíme v sestavě národního týmu ještě Honzu Landu nebo byl zápas proti Chorvatsku posledním, který jsi v reprezentaci odehrál?
„Ještě pořád to nemám rozhodnutý. Kdybych měl mluvit za sebe, za Jana Landu, kterej nemá rodinu a nechodí do práce, hrál bych házenou, dokud by mi neupadly nohy. Ale nemůžu se rozhodovat jen za sebe, musím to ještě probrat a zjistit, jeslti je to pro mne únosný. Do konce února bych měl dát vědět trenérům, ale myslím, že to konečný rozhodnutí ještě protáhnu.“

Naposledy se ještě dotknu v lednu skončeného ME. Návrat domů po třech týdnech, to musel být asi pořádný náraz do zdi.. Z házenkářského snu do reality všedních dnů…
„Asi bych to líp neřekl, než že to byl opravdu takovej náraz do zdi. Člověk je měsíc v plný euforii. Je součástí týmu, kterej si maximálně sedl a byla v něm hrozná sranda. Nežili jsme ničím jiným než házenou, zažil jsem takové chvíle štěstí, který se ani nedají popsat. A najednou jsme v pátek dohráli, v sobotu jeli domů a já měl vlastně jen neděli na to, abych se doma trochu aklimatizoval. V pondělí do práce, kde nikoho nezajímalo, že jsem byl 6. na mistrovství Evropy. Čekala tam na mne práce za poslední měsíc. Čtrnáct dní jsem nevěděl, kde mi stojí hlava. K tomu se přidaly tréninky, byl jsem totálně vyšťavenej. Až jsem si říkal, jestli mi to za to všechno stojí, že je to o zdraví.“

Pojďme z ME zpět do domácích soutěží. Lovci mají za sebou finálový turnaj Českého poháru. Pohár jsme neobhájili a nakonec skončili čtvrtí. Předpokládám, že to co se děje doma jsi sledoval..
„Ve spojení s klukama jsem byl po celou dobu mistrovství. I před pohárem samozřejmě. Předně musím říct, že letošní pohár byl ze strany týmu hodnocenej velice kladně v porovnání s předchozím rokem. Přišli diváci, bylo to organizačně vydařený. Co se týká našeho umístění, tak samozřejmě nechceme tvrdit, že by 4. místo byl úspěch. Ale taky víme, co o tom rozhodlo. Že jsme odehráli dost nešťastný semifinále s Karvinou a v utkání o 3. místo jsme se rozhodli dát příležitost našim klukům, odchovancům, kteří v lize až tak moc nehrajou. Ale taky musí dostat šanci. Rozhodně to není tak, že by pro nás zápas o 3. místo nebyl zajímavej.“

Pojďme k domácí soutěži. Po novém roce se Lovcům zatím daří skvěle, když máme na svém kontě plný bodový zisk. V 16. kole jsme odehráli zápas proti lídrovi tabulky Plzni, která ale do zápasu s námi šla hodně oslabená. Na druhou stranu jsme měli na svém kontě sérii 16ti zápasů bez vítězství. Obtížné tak toto utkání pro vás bylo asi především z psychické stránky…
„Přesně tak. Vůbec to není tak, že když někomu chybí čtyři důležití hráči, že musí být soupeř automaticky na koni. Věděli jsme, že je nesmíme pustit moc do hry nebo je nechat výrazněji odskočit. Předpokládali jsme, že čím déle budeme s Plzní držet krok, tím více pak postupem času můžou převážit zkušenosti na naší straně. Největší chybou by bylo jít do zápasu s tím, že máme vyhráno. Prostředí v Plzni nám dlouhodobě nesvědčí a já si nepamatuji, že bych tam někdy s Lovosicemi vůbec vyhrál. Jsme rádi, že jsme to zlomili, i když bych to samozřejmě radši zlomil proti Plzni, která je kompletní. Ale i takový je sport.“

V posledním domácím zápase jsme hráli s Novým Veselím, ty jsi vstřelil čtyři branky a v zápase jsi se objevil v útoku nejen na postu pivota, ale taky na spojce. Z tvojí hry čišela ještě větší radost a aktivita než obvykle (trošku bych tu naznačila paralelu mezi Pavlem Horákem, který byl škatulkován také spíše jako obranář a najednou na ME dával spoustu branek). Je v tom tvém výkonu ještě nějaký adrenalin, endorfin z lednového šampionátu nebo máme hledat jinou příčinu?
„S Horym jsme byli dokonce i na jednom pokoji 🙂 Skutečnost je taková, že když trénujete měsíc s nejlepšíma hráčema z ČR a pak hrajete proti nejlepším hráčům na světě, tak to musí mít vliv na tvůj výkon. A mně to ohromně ovlivnilo v obranné práci. Tím jak je samozřejmě domácí liga o něco pomalejší než reprezentační házená, tak vím, že mám na všechno o něco víc času. Jako by se mi zvětšil rozhled. A odráží se to i v útoku, kde si víc věřím. Ještě se určitě vezu na vlně euforie z ME, ale vzrostla mi rozhodně i sebedůvěra. A házená je hodně o hlavě.“

V extralize začíná jít do tuhého, do konce základní části zbývá odehrát 6 kol. Rozdíl mezi 1. a 4. týmem v tabulce činí 2 body. A na Lovce čeká v rámci 17. kola hodně silná Karviná, která zaostává za naším celkem o jediný bod..
„Teď už má každej bod cenu zlata. A každý bod může být určující pro to, jestli budete mít šanci dostat se dál a z jaký pozice. Hrozně moc dělá výhoda domácího hřiště a já bych byl moc rád, kdyby se nám podařilo jí využít. Podle mě nás čeká za týden absolutně nejlepší tým, který teď proti nám může stát. Karviná se veze na vítězný vlně, hraje hrozně hezkou házenou a myslím, že náš zápas by mohl být pro házenou dobrou reklamou. Očekávám boj do posledních vteřin a chtěl bych všechny pozvat, aby si tohle utkání nenechali ujít.“

Foto: Alžběta Vejrostová

Lucie Kantůrková

„Prodlužovali jsme si dovolenou,“ vzpomíná Jan Landa na ME v Chorvatsku

Procházení příspěvků