Sami nejstarší loupežníci si před dubem a za dubem počíhali na pana školníka, „voškubali ho“ o všechno, včetně kárky. A nejen jeho, ale i mladé loupežníky, kteří se na týden přidali k bandě. A to byl lup!!! To se to vydařilo!!! Bábovky, koláče, dobrý mok, buřty, párky i klobásky, sladkosti, ale i zlato, stříbro a drahé kamení. Hned ze začátku to vypadalo na skvělý týden…
Den první 10.7.2017
Vyrazili jsme do Vrbičan na zámek. V loňském roce jsme tam prožili noc, tak jsme byli zvědaví, co se změnilo. A změnilo se hodně! Pan kastelán nás provedl tentokrát už téměř po celém zámku a vyprávěl nám o získání nového inventáře. Po prohlídce jsme si všichni vytěžili z hromady hlíny české granáty. Některým to dalo dost práce, jako správní loupežníci brblali, že by raději někoho přepadli – třeba by u sebe nějaký ten granátek měl, ale Lotrando rozhodl jinak. Prý bez práce nejsou koláče, takže všichni museli předvést svou trpělivost a zručnost, aby našli alespoň dva. Po úmorném zápolení s hlínou jsme si hráli hry na dětském hřišti. Autobusem jsme se odpoledne vrátili domů.
Den druhý 11.7.2017
Znáte pohádky režiséra Zdeňka Trošky? Pokud ano, určitě by se vám líbil náš druhý výlet do Jimlína. Tam totiž na Novém Hradě je výstava všech kostýmů z jeho pohádek. To bylo pokoukáníčko! Viděli jsme šaty princezny Jasněnky nebo křídla ševce Jíry, Elišky i Jindřicha z pohádky Princezna ze mlýna, vodníka, Žána i knížepána, čarodejnice i mlynáře…. A mnoho dalších nádherných kostýmů z pohádek. Na hradě jsme si zahráli hry a občerstvili v Zámeckém šenku. I když cesta vlakem trvala téměř dvě hodiny, výlet se nám moc líbil.
Den třetí 12.7.2017
Co bychom to byli za loupežníky, kdybychom nechtěli vidět jeskyni a Čertovy hlavy?! Cílem naší třetí výpravy byla jeskyně Klácelka u Liběchova a Čertovy hlavy u Želíz. Tento výlet byl nejnáročnější. Z Lovosic jsme dojeli autobusem do Litoměřic a vlakem do Liběchova. Pak už pěšky, celkem jsme ušli 10 km. Odměnou nám byl nezapomenutelný pohled na obří hlavy, asi 9 m vysokých. Tvůrcem ojedinělé památky byl v letech 1841-48 sochař Václav Levý. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v místní hospůdce na loupežnické občerstvení. A známou trasou zase zpět do Lovosic. Ve škole jsme si připravili loupežnické doupě na spaní, opekli jsme si buřty, pobavili se u ohýnku, podívali se na pohádku a pak už jen bylo slyšet loupežnické chrápání…
Den čtvrtý 13.7.2017
Ráno po bohaté loupežnické snídani jsme se vydali do Libochovic. Libochovice leží na řece Ohři a dominantou je zámek. Na zámku jsme si připomněli přírodovědce Jana Evangelistu Purkyně, který se tam narodil. Hodinová prohlídka byla zcela vyčerpávající, ale my jsme nové síly nabrali na dobrém obědě v restauraci Konírna a v zámecké zahradě, kde jsme si zahráli hry. Autobusem jsme se vrátili do Lovosic.
Den pátý 14.7.2017
Páteční dopoledne bylo plné her a závodů na školním hřišti. Soutěžilo se v různých disciplínách. Hod loupežnickým kyjem a kulatinou do koše, lovení ryb, jízda na koloběžkách, chůze na chůdách, chůze na letních lyžích a přetahování lanem. Děti si zahrály i fotbal. Loupežnice Ála připravila loupežnický oběd, upekla nám do zlatova kuřecí stehýnka, které podávala s chlebem. Všechno jsme snědli, nic nezbylo, jenom kosti, které jsme házeli jako správní loupežníci za sebe. Jako zákusek jsme měli loupežnický čokoládový dort. Byl tak hezký, že nám ho bylo líto rozkrájet, ale nakonec nezbyl ani drobeček. Ještě jedno překvapení nás čekalo. Děti si napsaly a namalovaly přáníčka a ta jsme přivázali na balónky nafouklé heliem a každý si na hřišti vypustil svůj balónek k modrému nebi. Ještě dlouho jsme se za balónkami dívali a všichni tajně doufáme, že se snad naše přání vyplní. Odpoledne jsme se vydali do Opárenského údolí a do Opárenského mlýna, kde jsme přespali. Stačili jsme i najít velký poklad ukrytý na zřícenině hradu. Den jsme zakončili ve u táboráku s opékáním buřtů a zpěvem při kytaře. Noc ve mlýně byla pro některé z nás dobrodružstvím, ale bát jsme se nemuseli, protože široko daleko nebylo ani živáčka.
Den šestý 15.7.2017
Ráno po bohaté loupežnické snídani jsme se vraceli zpět do Lovosic. Zastavili jsme se ve druhém mlýně, Černodolském, nasvačili se, pohráli si na dětském hřišti a vydali se do Opárna na oběd. Špagety s boloňskou omáčkou do nás padaly jako loupežníci do jeskyně. Do Lovosic jsme se vrátili autobusem.
Den sedmý 16.7.2017
Poslední den jsme se sešli ráno před školou a začaly velké přípravy. Čas se totiž zrychlil a pro nás nastaly Vánoce. Za zvuků příjemných vánočních melodií jsme pekli vánoční cukroví, vyráběli svícny, ozdoby a řetězy. Ozdobili jsme si vánoční stromeček a připravili vánoční tabuli. V poledne jsme zasedli k prostřenému štědropolednímu stolu a začali hodovat. Podával se bramborový salát s kuřecími řízky. Na stole nechybělo cukroví ani vánočka. Výzdoba byla ze smrkových větviček a místo vánočních červených hvězd zářily květy červených muškátů. A co by to bylo za Vánoce bez dárků? Dárky byly! Všichni si něco odnesli. Také jsme poblahopřáli jednomu z loupežníků, který měl narozeniny. Loupežník Hrozný Honza dostal i dárek. To byl panečku den! Komu se to poštěstí mít dvakrát do roka Vánoce? No jenom loupežníkům!
Všem, kteří se na přípravě a realizaci letního tábora podíleli, moc děkuji, protože bez jejich pomoci by tábor nemohl proběhnout. Po celých sedm dnů se o děti staraly paní vychovatelka Alena Hovadová, paní učitelka Milena Záklasníková, Radka Jarošová, paní asistentka Věra Lendelová a vedoucí tábora Miluše Králíčková.
Poděkování patří i panu školníkovi Vitězslavu Tomáškovi, který se podílel jak na přípravách, tak i na realizaci a hlavně nám přepravoval loupežnické pingly.
Věříme, že jsme všichni prožili hezké a nezapomenutelné dny v našem loupežnickém království a možná se za rok zase setkáme, kdo ví…
Miluše Králíčková
