Z kultury

Žafest – tak trochu žabí festival…

15. – 16. srpna tohoto roku proběhl v lesoparku Osmička již třetí ročník Multikulturního festivalu Lovosický Žafest. Tuto akci pořádalo občanské sdružení Békadilkoš ve spolupráci s městem Lovosice. Počasí letošnímu ročníku mnoho nepřálo, a tak se návštěvníci a pořadatelé museli vypořádat s pátečním silným větrem a sobotním neustávajícím deštěm. I přes nepřízeň počasí však festival navštívilo cca. 350 muziky chtivých posluchačů, pro které byl přichystán bohatý program.

Pro nás pořadatele začal celý festival již během loňského podzimu, kdy jsme začali s plánováním celé akce, sháněním kapel, sponzorů a vůbec lidí, kteří nám s celou akcí pomohou. Čím víc se blížilo magické datum 15. srpna, tím samozřejmě stoupalo množství aktivit, které jsme byli nuceni vyvíjet. Když jsme se přes řadu telefonátů s různými novináři, zástupci muzikantů, dlouhé hodiny strávené v autě při vylepování plakátů a podobných akcí dostali ke čtvrtku 14. srpna, kdy probíhalo samotné stavění areálu, byli jsme stále ještě optimisticky naladěni. Sluníčko svítilo, všechno vycházelo podle plánu a my si nepřipouštěli, že by něco mělo být jinak. Probuzení do pátečního sychravého rána pro nás bylo doslova šokem, ale už se nedalo nic dělat – větru, dešti neporučíš a nám nezbývalo nic jiného, než doufat, že lidé přesto přijdou.

Skákavý pátek rozjela litvínovská parta Definitivní Ententýk a my se neustále otáčeli ke vstupu do areálu a hledali dav, který se snaží dostat dovnitř. Kupodivu tam nebyl. V jednu chvíli jsme měli pocit, že nás dříve navštíví některý z okolních stromů, ohýbaný silným větrem, ale nakonec se naši věrní přeci jen dostavili. Příjemná hudba v podání Definitivního Ententýku skončila a na podiu se začali připravovat Feher Fekete Kerek. To, co předvedli, stálo za to a přítomní diváci se stále více přibližovali k podiu a začínali tančit. Následnou produkci zajistili mladí polští muzikanti Zabili mi Zolwia; a to už byl taneční prostor zaplněn davem zmítajících se těl. Dalším prostorem, který se postupně plnil, byl Výtvarný stan. Zde měli návštěvníci možnost realizovat své umělecké vize pod vedením zkušených instruktorů. K vyjádření svých představ mohli využít celou řadu technik a následně se zúčastnit soutěže o hodnotné ceny.

Mezitím již pódium obsadila početná formace Prague Ska Conspiracy a dav začal vřít. Uklidňujícím bonbónkem na závěr byla ústecká kapela Uraggán Andrew & Reggae Orthodox, která uzavřela páteční večer dávkou skladeb v rytmu reggae. Pomalu jsme se odebírali na lože a usínali s nadějí, že přijde změna počasí a zítra bude lépe.

Jiří Schmitzer svou divadelní průpravu nezapřel a bavil diváky i během celého koncertu

A změna opravdu přišla, páteční silný vítr vystřídal sobotní vytrvalý déšť. Přesto s úderem poledne začalo divadelní představení divadla Mimotaurus, do kterého bylo zapojeno i několik diváků. Samotní herci projevili velkou dávku profesionalismu a část vystoupení odehráli v dešti. O první melodie sobotního dne se postarala, po divadle vystupující, libochovická formace Pohádkovej Riwajvl. Všem dobře známé melodie z pohádek a dětských filmů zahřály alespoň na duši. Následující kapela Nestel Postel nám před začátkem svého hraní slibovala, že oni slunce přivolají, ale bohužel se to letos nepodařilo tak jako při prvním ročníku. Kongský Prince Alfredo je zřejmě zvyklý na teplejší počasí, přesto se svou českou kapelou The Warriors odehrál skvělý koncert a dokázal bavit návštěvníky dlouho do noci v prostorách festivalu. Dalším vystupujícím, který se představil na lovosickém podiu, byl slavný český písničkář a především herec Jiří Schmitzer. Jeho vystoupení se jen těžko popisuje a hodnotí. Jediné, co za sebe mohu říct je, že to bylo skvělé. Pan Schmitzer si atmosféru koncertu chválil a dokonce poté vyhledal zvukaře, kterého pochválil za perfektní zvuk. To už se na svůj koncert připravovala brněnská, ze tří pětin dámská kapela Budoár staré dámy, netrpělivě očekávaná částí svého lovosického fanklubu – zejména předsedovi klubu se splnil dlouholetý sen. Svým alternativním rockem nás vyvedli na prohlídku onoho tajemného budoáru. Také z Brna k nám již podruhé zavítal démonický bubeník Pavel Fajt, tentokrát s japonskou zpěvačkou Yumiko Ishijima a ve dvojici se postarali pro mnoho lidí o vrchol festivalu. Perfektně zvládnutá technika hry na bicí v kombinaci s prvky elektroniky a místy až hrdelní zpěv japonské zpěvačky je nevšedním a na české scéně ojedinělým zjevem. Dalším z hudebních vrcholů bylo následující vystoupení pražské legendy Hypnotix, kombinující ve své hudbě dub, ethno, elektroniku a rytmy afrického kontinentu. Ke konci celého dvoudenního programu proběhlo ještě slosování dotazníků, které měli návštěvníci možnost vyplňovat a tím zároveň ovlivnit podobu příštího festivalu a také vyhodnocení děl vytvořených ve výtvarném stanu. O úplnou hudební tečku letošního festivalu se svou ostřejší kytarovou muzikou postarala kapela LUS3.


Diváci se nenechali odradit deštěm a sledují vystoupení kongského zpěváka Prince Alfreda	Japonská zpěvačka Yumiko Ishijima a český bubeník Pavel Fajt – jeden z vrcholů letošního Žafestu

V pátek návštěvníky roztančili Prague Ska Conspiracy	Deštivé vystoupení divadla Mimotaurus

Do výtvarného stanu mohl přijít každý návštěvník a zapojit se do tvůrčího procesu, nebo si jen prohlédnout vystavená dílka.	Téměř rodinná a ze tří pětin ženská kapela Budoár staré dámy z Brna

Probuzení do prosluněného nedělního dne působilo jako výsměch všem pořadatelům, ale tak to bohužel je. My se však nevzdáváme a již dnes začínáme pracovat na dalším ročníku. Závěrem bychom chtěli poděkovat Městu Lovosice, pracovníkům kulturního domu Lovoš a všem partnerům za podporu, kterou nám při realizaci festivalu poskytli.

Za o. s. Békadilkoš Jirka Zdvořák
zakládající člen sdružení www.bekadilkos.org
foto (hv) a JZ

Žije ve svém díle

Výstava k nedožitým 95. narozeninám Mistra Františka Hory

Významnou osobností města Třebenice je akademický malíř František Hora (22.11.1913 – 10.5.2004). V letech 1941-1946 studoval v Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze u malířů Vincence Beneše a Vlastimila Beneše. Mistr Hora v Třebenicích dlouhá léta vyučoval a současně maloval; kolik obrazů vytvořil, není známo, ale bylo jich asi kolem čtyř tisíc. Jeho díla jsou v mnoha českých galeriích i ve sbírkách evropských. Mimo jiné v roce 1968 vystavoval na 1. trienále jihočeských, severočeských a západočeských umělců v Galerii výtvarného umění v Chebu a v roce 1988 na výstavě Současné české exlibris v Galerii d v Praze. V roce 1998 se zúčastnil výstavy výtvarných umělců k 650. výročí univerzity Karlovy.

Malíř absolvoval učitelský ústav v Plzni (zde na něj měl významný vliv profesor Jaroslav Krátký, který ho zasvětil do základů malování). V roce 1936 se zúčastnil pěti kubistickými kompozicemi výstavy „Nesdružených“ v Mánesu. Na své první místo nastoupil v roce 1934 do Úpohlav, pak přešel do Chrášťan a v roce 1940 začal učit v Třebenicích, kde působil až do důchodu. A při tom stále tvořil, pastely, akvarely, oleje, grafiky. Až do 50. let se věnoval převážně figurální tvorbě v kubistickém pojetí, poté se téměř výhradně věnoval krajinomalbě, zvláště krásám Českého středohoří (oleje, akvarely, linořezy…). Poté, co prodělal řadu očních operací, se v 80. letech vrátil k figurální tvorbě, v roce 1993 namaloval symbolický „Konec republiky“. Město Třebenice mu k devadesátinám připravilo krásnou soubornou výstavu v obřadní síni Městského úřadu. Nyní se od května do 28. září uskutečnila výstava k jeho nedožitým 95. narozeninám v Muzeu českého granátu v Třebenicích.

Výstava zahrnovala převážně Mistrovy obrazy z Českého středohoří – oleje Házmburk s Řípem z roku 1965, Obřický vrch, Česká brána i České středohoří, Třebenice se žlutým mrakem (1960), Žernosecké stráně a řadu dalších s dobře známými středohorskými motivy. Několika oleji byl zmíněn jeho návrat k figurální kubistické tvorby - Rozjímající (2001), Odpočívající žena (2003), Čtenářka smutného příběhu (1992). Návštěvníků bylo kupodivu dost a podle paní pokladní jsou často i ze zahraničí; ty ovšem lákají spíše české granáty. V muzeum je totiž podrobně vylíčena historie těžby pyropů a vystaveny repliky šperků Ulriky von Levetzow i klenoty modernější. Ty nejnovější si lze zakoupit u paní pokladní – když jsme tam byli, tak tam právě jedna dáma zakoupila hezký přívěšek s granátky pro přítelkyni z Bulharska. Výstavu už asi nestihnete (končí 28. září), ale i samotná prohlídka Muzea českého granátu stojí za výlet do Třebenic.

Vzpomínka

Mistr se na fotografii (pravděpodobně z posledního roku života) netváří nikterak přívětivě. Já mám osobní vzpomínku na dvojí návštěvu v jeho zahradním atelieru v Třebenicích, když jsem připravoval pro naše noviny Rozhovor měsíce na září 2003 u příležitosti jeho 90. narozenin. Byl jsem okouzlen – amatérský příležitostný malíř ve svatyni Mistra: oči plné barev, v nose povědomou vůni oleje a terpentýnu, několik palet, z nichž každá by mohla samostatným obrazem. Cítil jsem se svátečně – Mistr byl neobyčejně vstřícný, vlídný a laskavý. Ukázal mi – ukázal nám (byl jsem tam se svou ženou) celou řadu obrazů a grafik, jichž v nevelkém atelieru bylo na stovky. Nalil sobě i nám sklenku řeckého koňaku a vyprávěl. Nestačil jsem ani zaznamenávat vše, co nám říkal…

Pak jsem u něj byl ještě jednou, autorizovat článek: to, že jsem mu vystrojil narozeniny o dva měsíce dřív, pro něj bylo zjevně zdrojem veselí. Opravil mi chyby (a že jich bylo), rozloučil se s námi a to bylo naposledy, co jsem ho viděl. Bohužel… Devadesátiletý umělec měl plány, jakoby se měl dožít sto dvaceti let. Mluvil o nich tak přesvědčivě, že jsem mu uvěřil. O to větší byl můj smutek, když jsem se za pár měsíců dozvěděl, že bohužel už své plány nenaplní.

Zanechal ve mně i tak stopu nesmazatelnou. Jeho postoj mne přivedl ke změně mého kreda: Žij tak, jako bys měl žít věčně….

Čampulka

Carmen jako muzikál

Americký skladatel Frank Wildhorn předělal dramatickou operu Carmen, kterou známe v podání Dagmar Peckové, na velkolepou muzikálovou podívanou. Autorem libreta k novodobému muzikálu je Norman Allen. Jeho dílo se odehrává v současnosti a novelou francouzského prozaika Prospera Mériméeho se pouze inspiroval. Na rozdíl od originálu "moderní verze" prý není tak tragická. Světovou premiéru chystá Hudební divadlo Karlín na začátek října. Hlavní roli vášnivé a temperamentní Carmen si v divadelní show v broadwayském stylu zahraje Lucie Bílá, alternovat ji bude Dasha. Josého si zahraje bez alternace Robert Jícha (známý z pražského nastudování Bídníků), který bude stát na karlínském jevišti poprvé, stejně jako mnoho dalších účinkujících, převážně z divadla Ta Fantastika, které je koproducentem muzikálu. V roli Garcii uvidíme Václava “Noida” Bártu a Martina Poštu, starostu Mendozu ztvární Jiří Korn nebo Josef Štágr, v roli tety Inez alternují Pavla Břínková nebo Barbora Rajnišová. V roli Katariny se představí mladá herečka Markéta Poulíčková. Diváci uvidí taneční kreace, cirkusová čísla i vystoupení kouzelníků.

Hudba je podle tvůrců směsicí populární, divadelní a vážné hudby. Na nápad napsat pro karlínské divadlo původní muzikál přišel autor hudby Frank Wildhorn. Byl prý velmi spokojený s pražským uvedením svého muzikálu Jekyll & Hyde na této scéně. Nové zpracování příběhu o Carmen nekončí tragicky, ale s nadějí v srdci. Atmosféru muzikálu dokreslí cirkusové prostředí. Podle Lucie Bílé je představení obrovská show. "Je tam všechno: cirkus, zvířata i žonglování. Krásná hudba, režie, všichni okolo dřou," přiblížila protagonistka přípravu muzikálu. Zájezd na muzikál pořádá Kulturní středisko 16.10.

(Podle ČTK, kráceno)
Hz

Spolky a sdružení

Děti – máte rády med ?

Základní organizace Českého svazu včelařů v Lovosicích, společně s vedením DDM Elko, bude i v období školního roku 2008/2009 organizovat a lektorsky zajišťovat Žákovský včelařský kroužek pro děti z Lovosic a okolí, v prostorách DDM Elko.

Jaké jsou základní cíle kroužku?

Naučit děti lásce k přírodě, ke všemu, čím nás příroda obklopuje. Naučit děti zákonitosti o životě včel, o chovu včel i o významu včely pro život člověka. Vychovávat děti k ochraně přírody jako celku.

Výchova – učení o včelách je rozvrženo na celý školní rok. Probíhá každý týden v pátek odpoledne v DDM Elko. Výuka má část teoretickou v učebně a praktickou na včelnici. Děti učí vybraní lektoři, mající desítky let praxe v chovu včel i schopnosti pro výchovu dětí. Přivítáme každé děvče, každého chlapce a rádi je seznámíme s životem včely, naučíme je jak včelám v životě pomáhat i jak za odměnu od nich dostat sladký a zdravý med. Podrobnější informace je možno dostat v DDM Elko i ve škole.

Kroužek má v Lovosicích svou tradici a také úspěchy, jak v krajských soutěžích tak i v soutěžích v rámci ČR. Letos v oblastní – krajské soutěži „Zlatá včela“ v Chřibské, která byla v květnu, nás zastupovali žáci škol z Lovosic Jiří Poklop, Filip Seyfryd a Lukáš Šmíd. Zásluhou hlubokých znalostí z praxe, botaniky a z anatomie včely obsadil Lukáš Šmíd první místo, Jiří Poklop a Filip Seyfryd se umístili v první polovině soutěžících, kterých bylo více než třicet. Lukáš Šmíd postoupil do celostátní soutěže „Zlatá včela“, která proběhla v červnu v Nasavrkách, za mezinárodní účasti. Zde Lukáš obsadil vynikající desáté místo.

Z naznačeného je zřejmé, že kroužek má velmi dobrou úroveň kvality a že se také nepochybně podílí na výchově mladého člověka. Někteří, dnes již starší členové ZO, začali své praktické včelaření právě v tomto kroužku.

ZO ČSV v Lovosicích chce v této tradici dále pokračovat. Záleží jen na dostatečném počtu a zájmu žáků.

Miloslav Brož

Lovosický Dnešek