Čestní občané města

4.8.2008 byli jmenováni noví Čestní občané města Lovosic

 

Ak. malíř Jiří Novosad

In memoriam (*18.4.1949 v Ústí nad Labem - + 29.9.2006 v Lovosicích)

Narodil se 18. dubna 1949 v Ústí nad Labem a od r. 1955 žil v Lovosicích. V Litoměřicích navštěvoval Lidovou školu umění, neboť jeho dědeček brzy rozpoznal chlapcův zájem o malování a podpořil ho i ředitel Barák. Po studiu na gymnáziu a „železniční“ nástavbě následovala dvouletá vojenská služba a nedlouhé zaměstnání v propagačním oddělení tehdejší SECHEZY. Oženil se, manželka pracovala v mateřské škole a narodily se jim dvě dcery, Kamila a Bohdana. V roce 1972 se dostal na Akademii výtvarných umění k profesorům Oldřichovi Opltovi a Janu Smetanovi. Po šesti letech na škole v roce 1978 absolvoval a nastoupil dráhu malíře, jak se říká, „na volné noze“.

Malíř patřil ke generaci, která nastupovala ve druhé polovině sedmdesátých let; byla to generace širokého záběru, která vycházela z expresionismu. Prošel vynikajícím uměleckým učilištěm - ateliérem prof. Jana Smetany a ještě na škole měl možnost, při kratším studijním pobytu v Holandsku, konfrontovat svůj zrající umělecký názor s více než stoletou tradicí nizozemského expresionismu. Po absolvování školy se vrátil zpět do Lovosic, přestože vystavoval v celé Evropě (Holandsko, Německo, Francie … ).

Jeho obrazy se odehrávají v našem světě – v nádražních čekárnách, v prostředí městských ulic, kancelářích, ale i v atmosféře koncertních síní. Malíř v nich odkrývá vratkost a zlomkovitost lidských vztahů. Technikou asambláže a koláže posiluje autor pocit syrové reality.

V Praze vystavoval Jiří Novosad poprvé v roce 1980 v renomované Galerii Vincence Kramáře, po deseti letech (1990) se tu jeho obrazy objevily podruhé. Významné místo mezi jeho mezinárodními výstavami zaujímá jeho reprezentace českého umění na Mezinárodním festivalu malby v Cagnes sur Mer ve Francii a zvláště účast na Festivalu evropské současné malby v Mouscronu v Belgii, kde získal hlavní cenu a medaili za malbu (1992 ). Mnichovská galerie Cäsar Radetzki, se kterou již delší dobu spolupracoval, vydala jeho monografii. Malíř vystavoval občas i v Ústí nad Labem, Děčíně a Litoměřicích (galerie SALVA GUARDA) a dalších českých městech. Jeho obrazy byly vystaveny na Bienále v Sofii, v Košicích, holandském Rieseldalu, v Německu ve Frankfurtu, Mnichově, Kolíně a Rüsselheimu. Naši občané měli možnost zhlédnout jeho obrazy v době oslav v roce 2000 na Městském úřadě v Lovosicích.

V lednu 2001 vystavoval malíř v Divadle Na Fidlovačce. Výstava byla prodejní a z části výdělku šly peníze Nadaci Fidlovačka pro její divadelní činnost. Ve vestibulu MěÚ Lovosice je umístěna jeho replika obrazu Adama ml. z Valdštejna z obrazárny v Duchcově a v Základní škole Antonína Baráka jeho obraz pana ředitele Antonína Baráka. Jeho poslední a to posmrtnou soubornou výstavou byla výstava „Výběr z díla“ v Galerii Hefaistos v březnu 2007 v Děčíně. Jeho obrazy jsou zastoupeny na Velvyslanectví ČR v Budapešti, Československé obchodní bance, Komerční bance, v mnichovské galerii a v soukromých sbírkách v Česku i zahraničí.

Jiří Novosad zemřel ve věku 57 let a je pohřben na lovosickém hřbitově.

Miroslav Nesvarba

in memoriam (*28.9.1934 v Mirotíně v SSSR - dnešní Ukrajina – + 18.11.2004 v Litoměřicích)

Fotograf a sběratel Miroslav Nesvarba se narodil 28. září 1934 v Mirotíně v SSSR (dnešní Ukrajina); do Lovosic přišel s rodiči jako repatriant z tzv. Volyňských Čech v roce 1947. Absolvoval chemické učiliště a průmyslovou školu, působil jako laborant vláken, později na poloprovoze kordů v národním podniku Severočeské chemické závody (dnešní firma Glanzstoff-Bohemia s.r.o.). Fotografií a sběratelstvím všeho o Lovosicích se zabýval od 50. let, brzy po příchodu do našeho města se stal lovosickým patriotem v tom nejvlastnějším slova smyslu. Jeho doménou byla dokumentační fotografie. Z počátku fotografoval často bourání, protože v regionu probíhala velká výstavba. Měl také několik výstav v rámci regionu a jeho fotografie Lovosic vidělo v r. 1998 i družební město Coswig. Pilně přispíval do všech tří lovosických měsíčníků (Lovosické listy, Lovosické noviny a Lovosický dnešek), a to nejen fotografiemi, ale také články o historii Lovosic.

Každoročně prováděl výstřižkovou službu o změnách v naší obci a fotografoval změny k lepšímu. Sbíral také různé předměty s historií města spojené. Jeho fotografie a sbírka byly vystaveny v roce 2000 při oslavách 400 let povýšení Lovosic na město.

Za činnost v Klubu filatelistů byl u příležitosti 70. narozenin oceněn stříbrným stupněm Čestného odznaku Svazu Českých filatelistů. V posledním období zpracovával přehled všech používaných příležitostných razítek podniků a závodů na území našeho města.

V popředí jeho zájmu byl v první řadě vývoj lovosického průmyslu, ať už to je bývalé "České hedvábí", "Secheza", "Fruta", "Cukrovar", "Olejna" a "Deli" nebo dnešní "Lovochemie", "Glanzstoff Bohemia", "Opavia" a "Aniveg". v jeho sbírce se najdou kromě starých pohlednic a od padesátých let i nových fotografií, rovněž staré firemní tiskoviny, reklamy, faktury, akcie a zajímavé novinové výstřižky. v případě DELI to však jsou i obaly, krabičky (dřevěné, plechové a papírové) od jejich výrobků a zajímavá určitě je též sada lahví z lovosického pivovaru nebo sodovkárny. Jistou specialitou je pak i takřka úplná sbírka lovosických medailí, plaket a vyznamenání s popisem a fotografiemi vypracovanými pro Českou numismatickou společnost. Zajímal se také o historii lovosické pošty jako doklad poštovního provozu města.

Dobové pohlednice, které shromáždil, se staly podkladem pro knihu „Lovosice – Paměť města“, která byla vydána k významnému výročí v roce 2000. Druhá kniha, která byla vydána až po jeho smrti, Lovosické ulice v proměnách času, popisuje mnohé z období končícího až jeho smrtí v roce 2004. Jeho archiv dosud pomáhá při objasňování některých lovosických tajemství, mnohokrát se na něj obraceli pracovníci z různých organizací i Městského úřadu. Část své sbírky odkázal Městu Lovosice pro vznikající muzeum.

18. listopadu, nedlouho po svých 70. narozeninách, Miroslav Nesvarba náhle umírá. Zasáhlo to především rodinu, ale nejen…

V Lovosicích žije jeho manželka Marie, syn a dvě dcery …

Prof. František Frühauf

in memoriam (*2.3.1907 - +  18.7.1984 v Lovosicích)

Prof. František Frühauf se narodil 2. března 1907 v Mirošově u Rokycan. Na Lovosicko přišel už ve 20. letech (od r. 1928 působil na škole v Třebívlicích a v Drahobuzi, od roku 1931 ve Vchynicích). V roce 1935 vykonal odborné zkoušky pro školy měšťanské (čeština, dějepis a zeměpis) a od 1.9.1935 byl ustanoven na měšťanskou školu v Lovosicích, kde působil až do obsazení města německou armádou.

V Lovosicích se mu také narodili synové Vladimír a Miroslav. v okupaci učil na chlapecké měšťanské škole v Roky-canech. Od 1.9.1945 až do odchodu do důchodu 1.8.1970 působil v Lovosicích jako učitel, zpočátku na 1. měšťanské škole, od 1.9.1953 jako zástupce ředitele Stanislava Počinka na Jedenáctileté střední škole (později přejmenované na SVVŠ a gymnázium) a od 1.9.1964 jako její ředitel. Na přelomu 50. let  vystudoval při své učitelské  praxi Vysokou školu pedagogickou v Praze (s červeným diplomem) a stal se středoškolským profesorem. V období 7.7. – 2.8. 1952 působil na Ústřední škole Ministerstva školství, věd a umění. V letech 1970-74 učil také na SPŠCH v Lovosicích dějepis a češtinu.

Až do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí metodik českého jazyka při Krajském pedagogickém sboru v Ústí nad Labem. Od roku 1949 do roku 1954 byl členem redakční rady odborného časopisu Český jazyk v Praze. V roce 1953 pracoval v autorském kolektivu na učebnicích českého jazyka pro 6.-9. třídu, v roce 1960 byl jmenován hlavním autorem učebnice českého jazyka pro 7. třídu, která vyšla v 15 vydáních. V roce 1957 byl Ministerstvem školství a kultury vyznamenán čestným titulem „Vzorný učitel“ a v roce 1965 obdržel státní vyznamenání „Za vynikající práci“.

Učitelské povolání bylo sice hlavní, ale ne jedinou životní náplní profesora Frühaufa. Z počátečních kulturních aktivit nutno uvést jeho předválečné vystupování ve smíšeném sboru Pěveckého spolku Förster (později po válce ho obnovil a stal se dokonce jeho dirigentem). Byl také předsedou a výkonným členem-houslistou Symfonického orchestru města Lovosice, který řídil J. B. Chválovský. Do stáří se zúčastňoval hudebního života okresu v oblasti komorní hudby a sborového zpěvu.

Působil též jako dopisovatel okresních novin „Za lepší život“; jeho články popisovaly hlavně regionální historii Lovosicka. (Mimo jiné nalezl rovněž pazourkový poklad na vrchu Boreč.) Na podnět z Městského národního výboru napsal brožuru o historii a přítomnosti města Lovosic, která byla vydána v roce 1960 za předsedy MěstNV Josefa Kříčka (původní brožura byla doplněna v roce 1974). Další jeho publikací bylo „Literárně historické putování po litoměřickém okrese“, asi z roku 1959. Shromažďoval též materiál k pomístním jménům, spolupracoval s Filmovým kroužkem ZK ROH Secheza Lovosice (slovní doprovod k amatérským filmům), připravoval literární pásma a byl členem Osvětové besedy.

František Frühauf byl schválen do funkce kronikáře Města Lovosice (předtím vedl kroniku 1. ZDŠ a potom gymnázia) a kroniku psal až do své smrti. V roce 1980 získala kronika ocenění Ministerstva kultury. Je pochován na zdejším hřbitově.

Doc. PhDr. Vladimír Salač, CSc.

(* 28.června 1957 v Teplicích)

     

Doc. PhDR. Vladimír Salač CsC. se po studiích na gymnáziu se od roku 1976 věnoval studiu češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, odkud přestoupil na obor prehistorie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. v letech 1980- 87 pracoval jako vědecký spolupracovník v Muzeu v Litoměřicích, účastnil se archeologického výzkumu na keltských a germánských sídlištích v Lovo-sicích. v té době začal také pravidelně publikovat ( Sondy do dávnověku Lovosic, seriál v týde-níku Proud, Nejstarší město na severu? Lovosice!, Průboj 25.- 26.4.1987).

V roce 1991 absolvoval tříměsíční stáž na univerzitě v Marburgu, kam se vrátil v roce 1996. v roce 1992 začal pracovat jako vědecký asistent Archeologického ústavu AV ČR, učil prehistorii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy a také je činný v redakci časopisu Archeologické rozhledy. v roce 1993 a 1999 byl zvolen do vědecké rady Jiho a západoněmeckého spolku pro výzkum pravěku. v roce 1994 získává titul CSc. za práci na téma Severozápadní Čechy v posledním století před Kristem (zde jsou nálezy z Lovosic citovány). v roce 1998 učí na univerzitě v Lipsku, o rok později vede oddělení prehistorie Archeologického ústavu AV ČR. Zároveň organizuje

V současné době pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd České republiky a Ústavu pro pravěk a ranou dobu dějinnou Univerzity Karlovy (zde vede seminář Hospodářské dějiny mladšího pravěku). Zabývá se dobou laténskou, starší dobou římskou, problematikou hospodářství v mladším pravěku a tématem pravěké sídlištní keramiky, jakožto nositele informací. Dr. Salač uskutečnil desítky archeologických výzkumů, ze kterých k nejdůležitějším náleží průzkum Lovosic a Vliněvsi na Mělnicku, kde objevil dosud největší únětické sídliště a pohřebiště u nás.

Výzkumy PhDr. Salače a spol. přinesly doklady značných řemeslných aktivit v Lovosicích v období keltského osídlení. Lovosické centrum představovalo podle Dr. Salače dosud neznámý typ keltského sídliště (dříve byla mezi keltskými sídlišti uváděna jen oppida, vesnice a dvorce). Byl pro něj nalezen název výrobní a distribuční centrum (dnes už se Dr. Salačovi název příliš nelíbí, ale už je vžitý i pro obdobná keltská sídliště objevená později v zahraničí, např. Bad Nauheim, Challon sur Saône, nelze ho tedy změnit).

Že jsou Lovosice významným keltským sídlištěm, o tom svědčí jejich citace ve významných zahraničních publikacích o Keltech, ať již francouzských, německých či anglických, a to spolu se Závistí u Zbraslavi a Stradonicemi. Na tomto zviditelnění Lovosic po celé Evropě má doc. PhDr. Vladimír Salač velkou zásluhu.

S účinností od 1. 11. 2003 byl děkanem Univerzity Karlovy jmenován docentem pro obor pravěká a raně středověká archeologie. Jako hostující profesor působí v letech 2007-2008 na College Doctoral Européen při Université Robert Schuman – Strasbourg. V zimním semestru roku 2007/2008 přednášel také na Univerzitě 3. věku Univerzity Karlovy.

V Lovosicích přednášel v roce 2000, v roce 2003 a v roce 2008.

Hz, foto (hv)