Z kultury

PAVEL ŠPORCL - „houslista pro 21. století“

Kritikové jej nazvali talentem, který se rodí možná jednou za sto let. Kdyby se nás kdokoli ve světě zeptal, jakým muzikantem se může Česká republika pochlubit, můžeme bez jakýchkoli pochybností říci: „je to houslista Pavel Šporcl.“

Život v datech:

Narodil se 25.4.1973 v Českých Budějovicích, kde prožil své dětství. Na housle začal hrát v pěti letech. Jeho první učitel houslí se jmenoval Ladislav Havel.

Konzervatoř studoval v Praze u profesora Václava Snítila.

Vysoké školy: AMU, prof. Václav Snítil, v letech 1991 – 96 studoval v USA na prestižních školách a univerzitách pod vedením vynikajících pedagogů (Dorothy DeLay, Itzhak Perlman, Dr. Eduard Schmieder).

Úspěch, kterého si cení nejvíce: přilákal ke klasické hudbě mladé lidi.

Pane Šporcle, řekněte nám, co všechno hraje roli při správném startu muzikanta. Říkalo se, že v době, kdy jste jezdil na Kociánovy mezinárodní houslové soutěže, jste měl už jako dítě nejlepšího učitele houslí v republice. Kdo další vás formoval a směroval na cestě vzhůru?

Myslím, že je nejdůležitější, aby vás jako dítě hraní co nejvíce bavilo. S tím samozřejmě souvisí výběr repertoáru, učitel, zázemí v rodině, atd. Nikdy se nesmí stát, aby se dítě nutilo do hraní za každou cenu. Tím se ztratí ona radost a pak se hezký vztah k hudbě těžko hledá.

Jaký je váš názor na zázračné děti? Byl jste zázračné dítě?

U nás se kult zázračných dětí nijak zvlášť nepěstuje. A je to asi dobře. Já jsem byl normální dítě, které hrálo na housle. Nijak zvláštně jsem se necítil a myslím, že ani okolí mi nedávalo nic najevo. Vždy jsem bral hraní jako hru a to mi zůstalo dodnes.

Řešil jste někdy dilema zda budete profesionálním houslistou nebo zvolíte jiný obor?

Neřešil. A jestli ano, tak to za mne vyřešila maminka. Ani nevím, jak se to vlastně všechno stalo. Prostě jsem najednou šel na konzervatoř. Housle byly součástí mého života a já jsem si nedovedl představit, že bych někdy dělal něco jiného.

Uvažoval jste někdy o dráze pedagoga? Nebo alespoň o tom, že byste jednomu či dvěma nadaným houslistům něco předal?

Uvažoval a určitě do budoucna uvažuji o tom, že bych učil. Myslím, že jsem se toho jak od našich, tak zahraničních pedagogů naučil dost a rád bych to předal dál. Ještě je na to ale čas.

Jaká je česká houslová škola ve srovnání se světem, s Amerikou? Umíme to jako jinde?

Myslím, že hudební potenciál máme obrovský. Co pokulhává, je technika, tvorba tónu.

Který ze světových houslistů je vám nejbližší?

Mým největším idolem byl Itzhak Perlman, u kterého jsem měl pak tu čest i studovat. Hned za ním stál Jascha Heifetz. Ale mám mnoho dalších oblíbených houslistů: Kreisler, Grumiaux, Kremer…

Kolik lidí s vámi spolupracuje?

Již deset let hraji s klavíristou Petrem Jiříkovským. A to je skvělé. Spolupracuji s mnoha pořadateli a agenturami. Na světové scéně mě zastupuje významná francouzská agentura. Těch dalších spolupracovníků je hodně a nerad bych na někoho zapomněl.

Jaký je váš názor na hudební kritiky?

Kritici jsou potřební a důležití, ale nijak je nepřeceňuji. Když napíší něco hezkého, potěší mne to. Když naopak něco špatného, snažím se zamyslet, jestli náhodou neměli pravdu.

Jaké jsou vaše další plány?

Na začátku listopadu vydávám nové CD s Vivaldiho Čtverem ročních období. Nahrál jsem ho společně s Pražskou komorní filharmonií. Na té desce bude také Bachův Dvojkoncert, u kterého jsem oba houslové party nahrál sám. Čekají mne, samozřejmě, také další koncerty po Česku a na začátku roku pojedu několikrát do Francie. A také začnu nahrávat nové CD, tentokrát živě s orchestrem FOK.

Co si myslí špičkový a světoznámý houslista o světské slávě?

Ani o tom moc nepřemýšlím. Jsem rád, že mne lidé poznávají na ulici, protože si skrze mne uvědomí, že hraju klasickou hudbu a třeba si řeknou, že by mohli přijít na koncert.

Za rozhovor děkuje a mnoho úspěchů v životě přeje

Anna Stará.

Galerie Porta Bohemica otevřena

České středohoří nemá proslulost velehor, ale přesto si ho už v 18. století oblíbili cestovatelé i umělci. Mnozí milovníci této oblasti působí v organizaci Český svaz ochránců přírody a procházejí cestami a stezkami Středohoří i jako jeho strážci. Krásné scenérie romantických údolí i skalních útvarů lákaly a inspirovaly básníky, malíře, později i fotografy, aby mu zasvětili některé ze svých děl. Nyní se někteří obdivovatelé Českého středohoří rozhodli propagovat jeho krásy prostřednictvím malého uměleckého stánku – galérie „Porta Bohemica“.

U zrodu myšlenky zřídit galerii byli dva členové Českého svazu ochránců přírody, a to Roderick Slavík, předseda ZO ČSOP Lovoš a paní Jana Haasová, malířka, básnířka a amatérská vulkanoložka. Po delších úpravách se z bývalého tmavého krámku EKOpotravin vyloupla prostorná světlá místnost a dřevěné schody naznačovaly, že možná, někdy, bude zpřístupněno i další podlaží. Vernisáž k otevření galérie se konala 28. září v 16 hodin a přítomné přivítal Roderick Slavík, fotograf-výtvarník a velký ctitel krásné krajiny Českého středohoří. Paní Haasová pak přítomné seznámila s některými dávnými milovníky Středohoří, cestovatelem von Humboldtem a Emilem Fillou a básní pozdravila náš Lovoš. Galerie obsahovala obrazy a fotografie známých i méně známých tvůrců, V.A. Šrůtka, Jany Haasové, Františka Hory, Petra Urbana, Milana Hladíka a dalších. V galerii byly soustředěny i další předměty z oblasti Středohoří, publikace, videa, časopisy a různé upomínkové předměty. Vernisáž hudbou doprovodila studentka konzervatoře, kytaristka Lucie Štavíková. Návštěvníci se rozcházeli až ve večerních hodinách.

Galerie je otevřena denně od pondělí do pátku od 10 do 12 hodin (bezplatně) a sídlí v Lovosicích, tř. Osvoboditelů 936/b (bývalá prodejna EKO). Poučení zde by mohli najít i děti ze škol, které jsou zapojeny do projektu „Ztracené České středohoří“. A pokud má někdo o České středohoří opravdu zájem, lze mu jen doporučit webové stránky www.ceskestredohori.cz dalšího velkého obdivovatele našich kopečků pana Jiřího Šedivého (mimochodem, jsou zde i některá díla paní Haasové).

Hz

Sport a tělovýchova

BOJOVNÍ KUŽELKÁŘI

Lovosičtí kuželkáři si vedou skvěle i bez domovské kuželny (a ještě tři otázky pro vedoucího družstva A, pana Miroslava Šnejdara st.)

V roce 2006 jsme v č. 6/2006 psali o postupu kuželkářského oddílu TJ Lovochemie Lovosice A do divize a všichni jsme se tehdy z jejich úspěchu těšili (bylo to do třetice všeho dobrého – kuželkáři byli v předešlých sezonách dvakrát druzí v Krajském přeboru ÚK). Lze říci, že si jako nováčkové vedli v nové roli dobře a v sezóně 2006/2007 obsadili v Severočeské divizi skutečně výborné 5. místo ze 13 oddílů. Kromě toho čtyři z nich (Miroslav Šnejdar st., Miroslav Šnejdar ml., Tomáš Svoboda a Ladislav Zalabák) vyhráli dne 26. května 2007 celostátní turnaj čtyřčlenných družstev železničářů na kuželně KK Konstruktiva Praha.

Jeden z oddílu kuželkářů, Ludvík Musil, který svým umem dlouhá léta přispíval k úspěchům oddílu, dovršil v minulém roce kulaté narozeniny. Při prvním tréninku v nové sezoně 2006/2007 mladému sedmdesátníku k jeho jubileu (*25.6.1936) poblahopřál a předal věcný dar  předseda okresního kuželkářského svazu Litoměřice Miroslav Šnejdar. K přání se připojili i ostatní hráči,  kteří byli přítomni na kuželně a s jubilantem narozeniny oslavili.

V letošní sezóně si zatím vedou kuželkáři se střídavými úspěchy. V úvodu soutěže porazili 8. září Lokomotivu Liberec B 6: 2 (2371-2335). Ve druhém kole sice s mužstvem Kovostroj Děčín prohráli 1:7 a ani ve 3. kole se Sokolem Údlice A se jim nedařilo – výsledek 2:6, ale už 4. kolo 29.9. bylo zase v jejich režii: TJ Lovosice: Sokol Ústí nad Labem A 6: 2. Po 4. kole jsou Lovosice A deváté ze 14 týmů. Nejlepší lovosický hráč je Miroslav Šnejdar ml. na 20. místě. Vedoucím družstva A je Miroslav Šnejdar st., členy Ladislav Zalabák, Jaroslav Ondráček, Miroslav Šnejdar ml., Tomáš Svoboda, Martin Perníček a Jaromír Hnát.

Družstvo B je pětičlenné, vedoucím družstva je Miloš Voborník a členy Stanislav Krejza, Pavel Wágner, Milan Tinka st. a Milan Tinka mladší. V 1. kole 14.9. družstvo zvítězilo nad TJ Glaverbel Czech Teplice C 5:1 (1547:1407) a v 2. kole byl výsledek TJ Lovosice B – TJ Rudolfova huť Dubí B 5:1 (1513: 1466). Družstvo je po 2. kole druhé z 11. týmů a v jednotlivcích je Miloš Voborník také druhý.

Domácí hřiště mají lovosičtí kuželkáři bohužel pořád v Bohušovicích nad Ohří. Jaké jsou vyhlídky na vlastní kuželnu jsem se zeptala pana Miroslava Šnejdara st., vedoucího družstva TJ Lovosice A. Myslíte, že budete konečně už v této sezóně trénovat a hrát v Lovosicích?

Když záplavy v roce 2002 zničily kuželnu a já byl osobně ubezpečen starostou města panem Kulhánkem, že bude kuželna obnovena stejně jako všechna ostatní sportoviště, přiznám se, že jsem nemyslel, že to bude trvat tak dlouho. Nová naděje nám svitla při únorovém jednání zastupitelstva města, kde veřejně prohlásil místostarosta pan Václav John, že kuželna bude a tak věříme, že zastupitelé svému slovu dostojí. Plánuje se její výstavba v budově bývalé Restaurace na koupališti, kterou dle webových stránek MÚ město již koupilo. Uvědomujeme si, že od zápisu do katastru až ke hře na nové kuželně je ještě dlouhá cesta a tak není reálné, aby se již v této sezóně v Lovosicích hrálo. Bylo by ale skvělé, kdybychom se již tu další mohli těšit na domácí hřiště.

V této souvislosti bych rád poděkoval kuželkářům SKK Bohušovice nad Ohří, kteří nám umožňují hrát už několikátou sezónu na jejich kuželně. Myslím, že jsme se i vzájemně lépe poznali a tak otupili dříve až přehnanou okresní rivalitu.

Pronájem kuželny a to věčné cestování přijde asi dost draho. Jak jste to loni řešili, dostáváte nějaký příspěvek od TJ Lovochemie nebo z rozpočtu Města Lovosice?

Zatím poslední příspěvek ve výši 60 tisíc byl odsouhlasen zastupitelstvem města na již zmíněném veřejném zasedání, kde se schvaloval rozpočet na letošní rok. Přes 40 tisíc padlo na úhradu dluhů z minulých období a zbytek na pronájem kuželny. Ani letošní sezónu (2007/2008) nemáme finančně zabezpečenu a tak jsme si před nedávnem podali novou žádost na úhradu pronájmu kuželny v Bohušovicích. Členské příspěvky od 12 členů oddílu nemohou pokrýt náklady na cestování, takže se musí vybírat i příspěvky na cestovné.

Měli jste loni nebo máte v této sezóně nějaké juniory?

Současný A tým je složen převážně z juniorů (Hnát, Svoboda, Perníček, Šnejdar ml.) díky tomu, že jsme v době, kdy ještě stála kuželna v Lovosicích podchytili zájem dětí z místních základních škol. Původně bylo zájemců více, ale bez vlastní kuželny nemáte naději někoho udržet u hry, za kterou musí děti dojíždět a za trénink platit. Jádro našeho týmu je ale mladé a jestli se podaří postavit kuželnu, věřím, že si vychováme další dobré hráče a budeme moci myslet i na ligu.

Přeji všem kuželkářům, aby ta další sezóna měla už „doma“ v Lovosicích a myslím, že by to i s těmi žáčky mohlo vyjít, zdá se, že pomalu přece jen dětí přibývá. Je zajímavé, že v Německu (alespoň v bývalé NDR) byly kuželky téměř u každé výletnické hospody nebo v odborářské chatě (pamatuji Neuhasen, kam se jezdilo od Sechezy). I u nás za 1. republiky byly kuželky u hospod velmi často, jak je vidět z pamětnických filmů. Dnes se v ČR holduje spíše bowlingu, bowling se hraje většími koulemi, které se snadněji drží. V Domě s pečovatelskou službou mají dokonce ruské kuželky, byly zakoupeny z daru senátora Alexandra Vondry. Kdo se chce o kuželkách nebo o bowlingu dočíst více, nechť navštíví stránky www.kuzelky.lovosice.net, jejichž webmastrem je Miroslav Šnejdar ml.

Panu Miroslavu Šnejdarovi st. děkuji za rozhovor.

Otázky připravila Eva Hozmanová