Václavská pouť v dešti

Naší pouti bohužel tentokrát nepřálo počasí, všude bylo plno vody; diváků bylo sice méně než obvykle, ale byť s nezbytnými deštníky – dostavili se. Na náměstí hrál nejdříve od 9 hodin Dechový orchestr Kulturního střediska Lovoš pod taktovkou pana Josefa Turka oblíbené písně Karla Vacka, Jaromíra Vejvody a nakonec směs melodií Karla Hašlera. Po něm se šiky mokrých deštníkářů ještě rozšířily, nastoupil Orchestr Jiřího Sládka s Aninou Princovou a Mirkem Novákem a brzy se dostavily i očekávané legendy Yvetta Simonová a Josef Zíma. Oba zazpívali některé staré hity, paní Yvetta písně Venku pod starou lucernou, Kdo to ví, kdo ví nebo Páni kluci, Josef Zíma písně z Vlachovky – Padla facka, padla na sále, Na Marjánce, píseň ze seriálu Hříšní lidé města pražského a mnoho jiných. Měli velký úspěch. Paní Krčmářová, ředitelka Domu dětí a mládeže ELKO se vyjádřila, že má historický snímek – přes 300 lidí s deštníky poslouchá koncert - to v Lovosicích ještě nebylo (fotografovala to z okna DDM).

Stánků převážně se sladkostmi, burčákem, medovinou, uzeninou, hračkami a různými drobnostmi bylo i tentokrát dost, řekla bych, že ale těch kupujících bylo méně. Fronta byla u zámku na koláčky z učiliště a na bramboráky, mužským to nevadilo, že mokli. Představili se také kováři a truhláři, ale ten déšť byl opravdu chvílemi přívalový. Obdivovala jsem odvážlivce, kteří seděli pod křehkými stany u sklenic s burčákem, pršelo a pršelo. Ještě horší to bylo u houpaček, kolotočů a elektrických aut, tam se voda valila i uvnitř. Pro zdatné byla otevřena také radniční věž, ale moc toho asi k vidění nebylo.

Program na náměstí pokračoval v jednu hodinu, vystoupily orchestry Základní umělecké školy Lovosice, Evergreen band a Enkláva Band a malé mažoretky ze Sokola z Libochovic, ty měly štěstí, na chvíli přestalo pršet. V dalším programu se představily skupiny Paradox a Vitamin.

Odpoledne vystoupil na Osmičce Vlasta Horváth se skupinou Frenzy (od 12. června 2005 druhá česká SuperStar). Za svůj výkon by si bývali zasloužili více diváků (Píseň Víra nevinná, Stačí si jen málo přát), ale jen pro veverky, jak říkal zpěvák před koncertem, přece jen nehráli, diváci se sice v menším počtu, ale přece dostavili. Druzí v pořadí, Walda gang s hity Waldemara Matušky, začali později a měli štěstí, počasí se umoudřilo, posluchačů přišlo víc. Ti, kteří ale mysleli, že to bude jako za Matušky, byli zklamaní a nespokojení, byly to hity dvojníka Waldemara Matušky, ale s  doprovodem punk metalové kapely a vokálního kvarteta. Mladým se to velice líbilo. Poslední zde vystoupil s romskými i moderními tanci soubor Lačho Amicus z Farní charity Lovosice.

Na fotbalovém stadionu byl připraven stan, ale nakonec se hrálo uvnitř: první vystoupila country skupina Karavana, pak Taxmeni, to už bylo plno. Se skupinou Country Trio Hany Horecké avizovaný host nepřijel, ale písně se líbily i bez něho.. Večer pokračoval akcí V Sauně 2007, na které vystoupilo pouliční Divadlo Mimotaurus s Hrrroznými příběhy (variace na kramářské písně), brněnská skupina Tajga a Prague Ska Conspiracy s kubánskou zpěvačkou Marianou. A pak už byl opravdu konec pouti. Doufejme, že bude příští rok lepší počasí.

Hz

Ještě k lovosické pouti, aneb vážné varování

Stalo se právě při té promoklé pouti. Patnáctiletá vnučka škemrá na víceletém dědoví: „Pojď se mnou na „řetězák“, já už jsem na to sama moc stará“. Argument, že je děda několikrát starší nezabral a co by taky člověk pro vnučku neudělal. Šlo se. Účastníci si jistě vzpomenou, že kolem třetí hodiny odpolední se strhl skutečný chc-tedy liják. To se právě kolotoč naplno rozběhl. A teď to varování: „Na řetízkovém kolotoči nejde otevřít za jízdy deštník!“ Než se pak zastaví, ještě se zhruba pětkrát otočí. Takže potom už ty deštníky nebylo nutné otvírat.

JiH

Převody pozemků už asi v prosinci
ZAHRÁDKY, ZAHRÁDKY

Protože jsme se nemohli dopátrat skutečného termínu prodeje pozemků zahrádek v katastru Malých Žernosek, požádali jsme o vyjádření vedoucí Územního pracoviště Pozemkového fondu, paní inženýrku Jarmilu Paclovou.

Paní inženýrka nám ve velmi krátké době odpověděla (cituji část jejího e-mailu):

Po prošetření  postupu při převodu pozemků v zahrádkové osadě Malé Žernoseky se Vám musím za své kolegy  omluvit  a to za zpoždění při realizaci převodů, které nikoli v celém rozsahu bylo způsobeno naším pracovištěm...

Poslední překážkou  pro převod pozemků v zahrádkové osadě je  geometrický plán č.373-344/2003, který neodsouhlasil Stavební úřad v Lovosicích s tím,že…“z předložené žádosti nevyplývá zajištění přístupu z veřejné komunikace ke každému pozemku vzniklému rozdělením“.  Teprve na základě jednání paní Liscové na stavebním úřadu v Lovosicích vyšlo najevo, že výše uvedený geometrický plán je nezapsatelný do katastru nemovitostí  a proto jsme byli nuceni objednat další upřesňující geometrický plán. Shrnu-li všechny informace, pak dle sdělení vedoucí oddělení převodů je reálný termín převodu pozemků v osadě Malé Žernoseky  zahrádkářům nejpozději do konce roku 2007.

Mrzí mě, že Vám nemůžu podat příznivější odpověď.

Ing Paclová Jarmila,
ved. ÚP PFČR Litoměřice

Napsal jsem paní inženýrce, že naopak její zpráva je víc, než potěšující…

-jč-

Ohlédnutí

Školské reformy

V pondělí 3. září začal nový školní rok 2007/2008. V Ústeckém kraji zasedlo do lavic přes 8000 prvňáčků a do základních škol přišlo celkem cca 74 000 dětí. V litoměřickém okrese je žáčků 1. tříd asi 1090 a žáků ZŠ celkem přes 10 tisíc. Na Lovosicku byla základní škola v Radovesicích zrušena a přeměněna bude na mateřskou školu pro 30 dětí. Školní děti z Radovesic navštěvují základní školy v Budyni nad Ohří nebo v Libochovicích.

Ale pro všechny prvňáčky a žáky 6. tříd i jejich učitele dochází k převratné změně: Školy si samy mohou určovat, podle jakých osnov budou učit. Rámcové vzdělávací programy, jak se těmto „osnovám“ říká, určují skladbu předmětů, způsob výuky i počty hodin, např. rozšířený počet hodin jazyků pro každou školu jinak a ještě ledacos dalšího. Ne všichni pedagogové se domnívají, že je to změna k lepšímu – co prý se například stane, když se dítě přestěhuje a na nové škole se bude znovu učit to, co probírali na staré škole minulý rok (přírodopis, zeměpis, fyzika) ... a naopak, nenaučí se třeba Ohmovy zákony. Domnívám se, že tak velké rozdíly zas ve výuce nebudou a pokud dítě bude chtít, chybějící znalosti si doplní. Když chtít nebude, nenaučí se to stejně, i kdyby vládly tisíckrát direktivní centrální osnovy.

Mám tu nevýhodu (či výhodu), že už opravdu hodně pamatuji. Když jsem šla do školy v roce 1947 v Pardubicích, škola tehdy v 1. třídě experimentovala; bylo nás jen 20 a učili jsme se číst tzv. globálkou (dnes se tomu říká metoda generická). Během 6-8 neděl většina z nás slušně četla (téměř nikdo z dětí před vstupem do školy neznal ani písmenko), do pololetí četli všichni. Posléze se od experimentu ustoupilo a opět se začalo slabikovat. Do 2. třídy jsem v pololetí nastoupila v Chomutově, kde se slabikovalo, jen necelá polovina dětí už četla plynně. Teď uvádí ředitelka Krajské vědecké knihovny v Liberci, že prý člověk potřebuje 3 000 hodin, aby dokázal číst plynně a s porozuměním (buď je v tom článku tisková chyba a má tam být 300 hodin nebo polovina lidí se nikdy pořádně číst nenaučí, 3 tisíce hodin se snad nepřečte za celou školní docházku).

Pravdou je, že byly asi 3x v 2. a 3. třídě celostátní kontroly, jak rychle děti čtou (počet bezchybně přečtených slov nahlas za minutu) a zda přečtenému rozumí (ve třídě v Chomutově byly děti z Volyňské Rusi, Slovenska, Rumunska a několik dětí německých, bylo nás 38 a některé děti neuměly ani pořádně česky). Nikoho ale bohudíky nezajímalo, jak se číst naučily, pokud číst uměly. Teď prý existuje ještě jakási třetí metoda výuky čtení– splývavá. Ale stejně by mě zajímalo, jestli jsou nějaké srovnávací metody, nějaké řekněme standardy, zda dítě ve 3. třídě číst umí – pokud neumí, mělo by se asi doučovat (za mého mládí se to dělalo, sama jsem učila číst spolužáka). Pokud nebude dítě umět pořádně číst, jak se bude moci učit ve vyšších třídách z učebnic?

Když jsem byla v I.C, přišla reforma s ideou Jednotné školy Zdeňka Nejedlého a rázem jsme byli v pololetí v VI. C (bylo to v lednu 1953). Osmiletá a jedenáctiletá školní docházka a jednotná škola mě připravila o dějiny antiky, pořádný zeměpis, výuku zahraniční literatury a téměř o výuku cizích jazyků (ovšem ruštině se na JSŠ věnovalo stejně hodin jako češtině) – na štěstí jsme měli na JSŠ vynikajícího profesora angličtiny a jako poslední ročník na škole ještě nepovinnou latinu. Když jsem maturovala, bylo mi 16 let a 10 měsíců. Nebyla jsem sama, přežili jsme to, a vzdělání si doplnili v 60. letech, kdy vycházely dobré knihy, časopis Plamen a Zahraniční literatura.

Před 30 lety, v roce 1976, přišly množiny a celková přestavba školského systému. Školní docházka se prodloužila na 10 let, základní škola se zkrátila na 8 let (znamenalo to, že v prvních dvou ročnících střední školy nebo středního odborného učiliště nešlo žáka vyhodit, což byl problém, někteří žáci to opravdu zneužívali). Gymnázia a učiliště se měly obsahově sbližovat a požadavkem doby byla důsledná polytechnizace. Na čtyřletých učilištích byly zavedeny maturitní zkoušky. Tato reforma se nás v rodině téměř nedotkla, synovi bylo 14 let a nastoupil na gymnázium v Litoměřicích, než se reforma pořádně vžila, byl ze školy venku. Mnozí měli ale dlouhá léta problémy s násobilkou, ta se učila snad až v páté třídě.

Mnohé, co z nové reformy pozoruji, se mi líbí, do škol přijdu poměrně dost často. Někdy až těm dětem závidím, co všechno se mohou dozvědět, když ovšem chtějí. Méně už závidím jejich učitelům, a zvlášť učitelkám. Práce není odpovídajícím způsobem ohodnocena (pedagogové kolikrát mívají další zaměstnání – doučují, překládají aj.). Mnohé děti jsou drzé a učit se prostě nechtějí (právě tak jako určitá část občanů nechce pracovat). Tomu ale nepomůže sebelepší reforma, ba ani výborný pedagog (i když ten někdy zláká k práci alespoň některé z těch netečných). Přeji všem, žákům, studentům i pedagogům, aby se jim s těmi Rámcovými vzdělávacím programy dobře pracovalo.

A těm malým přeji, aby se skutečně naučili pořádně číst, ať už jakýmkoli způsobem – bez četby nejprve učebnic, později encyklopedií a literatury faktu se nic pořádně nenaučí, budou psát s chybami a budou se i těžko učit jazyky. I když se dnes říká, že všechny informace najde člověk na internetu, není to pravda. Minimálně násobilku, vyjmenovaná slova a slovíčka cizí řeči se člověk přece jen musí naučit nazpaměť. Takže: „S chutí do toho a půl je hotovo!“ A nyní jen krátce o jednotlivých lovosických základních školách.

Hz

Spolky a sdružení

Klub filatelistů pokračuje v činnosti i v roce 2007

Historie filatelistických fanoušků v Lovosicích je dlouhá. Klub filatelistů v Lovosicích existuje již od roku 1945, kdy několik zapálených sběratelů založilo po návratu do Lovosic (většinou byli nuceni se všichni vystěhovat po nuceném obsazení „Sudet“) kroužek, který se později podle celostátních stanov změnil na klub. Přesný den vzniku klubu a jména zakládajících členů se nepodařilo zachovat. Prvním předsedou byl Václav Vyžďura, jednatelem byl Ladislav Jandík. Schůzky se konaly v restauraci „U VIČLů“. Klub byl celá léta velmi aktivní, pořádal odborné přednášky, sběratelské burzy a v osmdesátých letech dokonce uspořádal několik klubových výstav. Členská základna po roce 1989 prudce klesla. Dnes má Klub 16 členů. Velkou ztrátou bylo v létě úmrtí zakládajícího člena, devětasedmdesátiletého Metodi Krumova.

V lednu se konala výroční schůze, každý měsíc se konají některou neděli pravidelné výměnné schůzky klubu v klubovně č. 26 v Kulturním středisku Lovoš, při nichž se rovněž vydávají novinkové známky. Klub pořádal ve spolupráci s filumenisty sběratelské burzy, naposledy v Besedě a členové jezdili společně na některé výstavy. Na schůzkách by členové klubu také rádi přivítali nové, především mladé, zájemce o filatelii. V celé ČR je 150 mládežnických kroužků, proč by nemohl být jeden také v Lovosicích? Starší filatelisté jim rádi poradí a pomohou založit sbírku.

Josef Helcl, předseda Klubu filatelistů

Výstava v DPS

Jsou důchodci a důchodci. Někteří jsou neúnavní a snad nikdy nesloží ruce do klína. To je dobře. Všichni víme, že to je nejlepší terapie na všechno. Na nemoci, na trable i na špatnou náladu. Kdo pořád něco dělá, nezná slovo nuda. Letošní výstava ručních prací v Domě s pečovatelskou službou nabídla ukázky ponožek a čepiček pro novorozence (to bude opět dar pro litoměřickou porodnici). Dále tu byly vystaveny polštáře – pletené, háčkované i vyšívané, svetry pro děti i pro dospělé, bačkůrky i bačkory, ponožky pro dospělé, pletení panáčci, vyšívané ubrusy a dečky, barety, šály, šátky, keramické výrobky i velikonoční vejce. Svými výrobky přispěly důchodkyně z DPS i z města. Na pravidelných schůzích Klubu (pondělí a čtvrtek od 13 do 16 hodin) je vítán každý další důchodce. A přispěje-li navíc ukázkou prací, kterými se zabývá ve volném čase, bude vítán dvojnásob.

/as/

Víte že ...

Víte že...

první písemné zprávy o kávě se datují od 10. století, jeden arabský lékař o ní tehdy napsal, že asi pochází z Etiopie. Do Evropy se díky benátským kupcům dostala už v 17. století. O tom, že má povzbuzující účinek, že vzpruží nedospalé i unavené není pochyb, ale poslední poznatky naznačují, že brzdí vznik cukrovky. Má dobrý vliv na metabolismus díky obsahu minerálů a stopových prvků, které mají antioxidační účinek. Podle primáře interního oddělení nemocnice Na Homolce v Praze Jana Kábrta se prý potvrdilo, že u obézních lidí brzdí vznik cukrovky. Omezit pití kávy by ale měli ti lidé, kteří mají problémy se srdcem – káva zvyšuje krevní tlak. Pití kávy v rozumné míře tedy určitě organismu neškodí.

Další informace je ještě zajímavější. Francouzští vědci z národního ústavu pro zdraví a lékařský výzkum uvádějí, že ženy po pětašedesátce, které pijí nejméně 3 šálky kávy denně (nebo 6 šálků čaje), jsou na tom s pamětí lépe než ty, které pijí jen jeden šálek nebo žádný. Bylo zkoumáno přes čtyři tisíce žen a cca tři tisíce mužů starších 65 let. Zjistilo se ale, že kofein má ochranný účinek jen u žen. Podle vědců to může být způsobeno rozličnými hormony nebo že kofein zpracovávají muži a ženy rozdílně. Proto dámy, pijme tento oblíbený nápoj ve větší míře, káva je prý pro nás zdravá...

Hz