Z okolí Lovosic

Lovosice a okolí krátce

Christopher kardinál Schönborn navštívil soukromě litoměřickou diecézi. V sobotu 29. května navštívil soukromě své rodné Třebenicko Mons. ThDr. Christopher kardinál Schönborn (nar. 1945 Skalka u Litoměřic), metropolita Vídně a rakouský primas. Nejprve se pomodlil u hrobů svých předků na sutomském hřbitově a v doprovodu P. Mgr. Tomasze Dziedzice navštívil kostel sv. Petra a Pavla v obci Sutom, kde byl před 64 lety pokřtěn. Před kostelem rozmlouval s představiteli Třebenic a Sutomi. Prohlédl si také hrad Skalka ve Vlastislavi a navštívil kostel sv. Václava. V Třebenicích si prohlédl a požehnal v současnosti opravovaný kostel Narození Pany Marie. Před odjezdem se krátkou chvíli modlil u pamětní desky tragicky zesnulého otce kanovníka P. Dr. Ladislava Kubíčka, předchůdce současného administrátora třebenické farnosti P. Mgr. Dziedzice. Na závěr své krátké (asi pětihodinové) návštěvy udělil Christopher kardinál Schönborn všem přítomným a celé litoměřické diecézi své požehnání.

Oslavy 950. výročí založení litoměřické kapituly vyvrcholily v pátek 8. června – proběhlo Sympozium o historii kapituly městském divadle Karla Hynka Máchy a v sobotu 9. června 2007. Hlavní oslava s pontifikální mší, kterou celebroval Mons. Pavel Posád, 19. biskup litoměřický, se konala v chrámu sv. Štěpána. Večer se v katedrále uskutečnil slavnostní koncert pod vedením skladatele a dirigenta Miloše Boka, Václava Krahulíka a Ústeckého dětského sboru.

Výstava archivních dokumentů pro veřejnost byla v biskupské rezidenci otevřena 9. června a trvala pouze do 12. června. Expozice nebyla rozsáhlá, obsahovala jen deset nejcennějších pergamenových listin, deset dokumentů z období kolegiátní kapituly – zato velmi významných a důležitých. Mezi dokumenty byla tzv. Zakládací listina – 950 let starý originál, jakýsi záznam o založení a majetkovém nadání Kapituly, jež obsahuje první česky psanou větu. Dalšími byly například Listina Přemysla Otakara I. z roku 1218 nebo Listina krále Karla IV. z roku 1348. Písemnosti jsou velmi vzácné a podléhají velmi přísnému režimu uchovávání; jsou uloženy ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích.

Oslavy budou pokračovat 15. září 2007 - Dny evropského kulturního dědictví. V rámci oslav se uskuteční Den otevřených dveří v areálu biskupství a v katedrále sv. Štěpána a Středověké trhy na Dómském náměstí v Litoměřicích od 9:00 do 17:00 hodin Oslavy se uskutečnily pod záštitou biskupa litoměřického, hejtmana Ústeckého kraje a rektora Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

80 let existence oslavil v sobotu 16. června 2007 fotbalový klub SK Lukavec. V prvních letech hráli Češi a němci společně, oddíl nesla název Sturm Lukavec. Po válce byl oddíl obnoven v roce 1947. V současnosti je ve Fotbalovém klubu cca 125 členů, „A“ mužstvo hraje II. třídu okresní soutěže (8. místo), „B“ mužstvo IV. třídu, starší žáci III. třídu „B“ a přípravka satelitní turnaje pořádané OFS Litoměřice. Celý den probíhaly na travnaté ploše domácího stadionu fotbalové zápasy. V posledním zápase porazil „A“ tým lovosické házenkáře v čele s trenérem Srbou 3:2. Večer o 19. hodiny hrála k tanci a poslechu hudba – taneční skupina RELAX. Jak sdělil místostarosta obce Ladislav Zalabák, byla k výročí vydána i brožurka o historii lukaveckého fotbalu. Další oslava se v obci uskuteční k 950. výročí od první zmínky o obci Lukavec dne 25. srpna 2007.

Společnost pro obnovu židovského hřbitova v Libochovicích dokázala během několika let opravit a  dále udržovat starý židovský hřbitov ze 16. století. Peníze shání již několik let přes různé granty, například v roce 2005 získala dva granty, a to od nadace Občanské fórum v hodnotě 45.000,- a od Česko-německého fondu budoucnosti 100.000,-. Peníze byly použity na obvodové zdivo hřbitova. Na opravy přispívá i město. Školní děti a mládež odpracovaly mnoho bezplatných hodin a přispěly k vyčištění hřbitova. Objevilo se více než sto náhrobních kamenů s víceméně zachovalými nápisy psané hebrejsky a nebo latinkou s židovskými jmény. Nedávno byly vykáceny náletové dřeviny a lidé tam chodí pravidelně na brigády, aby hřbitov udrželi v pořádku. Občanské sdružení Herodotos vyhrálo letos v dubnu se svým projektem grant ve výši 75.000,- Kč od Nadace Vodafone; za tyto peníze bude opravena pobořená zeď. Projekt počítá i s vytvořením naučné stezky po bývalém židovském městě. I v Lovosicích se snaží zbytek židovských hrobů a opěrné zdi uvést do pořádku - podílí se na tom památkář MěÚ Robert Paťcha.

Pro mnohé snoubence bylo sobotní datum se třemi sedmičkami 7.7.2007 velice přitažlivé. Tři sedmičky prý přinášejí štěstí a navíc se datum prý dobře pamatuje. Téměř ve všech městech byl o svatby v sobotu velký zájem, někde vyvolalo přímo svatební šílenství, lidé si datum zamlouvali i rok předem. V Lovosicích se konalo svateb 5 (obvykle podle matrikářky paní Suché 2, maximálně 3). Oddávajícím byl starosta Kulhánek, hudbou obřad doprovázela paní Iveta Pospíšilová. Doufejme, že sňatek v toto magické datum pro ně odstartuje hezký život. Mimochodem, podle astrologů děti tento den narozené budou mít hluboké sociální cítění, budou talentované, zejména hudebně a umělecky, a budou mít zájem o vše tajemné. Další obdobné mystické datum bude příští rok 8.8.2008.

Kamarádka knihovna, první ročník celostátní soutěže dětských oddělení veřejných knihoven, už zná své vítěze. Ze 104 přihlášených postoupilo do finále jedenáct knihoven, z nichž odborná porota vybrala tři, které stanuly na stupních vítězů. První místo a titul Kamarádka knihovna získala Městská knihovna Tišnov (finanční odměna 30.000,-. Městská knihovna Louny se umístila mezi 11 nejlepšími v republice. Ústeckého kraje soutěžily ještě knihovny z Varnsdorfu, Děčína, Litvínova, Mostu, Chomutova a Štětí. Lounská knihovna uspěla také proto, že často pro děti pořádá různé doprovodné akce, na které chodí i jejich rodiče a prarodiče. Lounská ředitelka Bahnerová konstatovala, že všechny nejlepší knihovny jdou stejnou cestou jako lounská, že jim nejde jen o půjčování knížek.

I v letošním roce probíhá seriál Král Středohoří. 13 závodů obsahuje 4 triatlony, 5x kola a 4 běhy. Jeden z triatlonu se konal 23. června v Kocourově a ředitelem závodu byl majitel lovosického cyklocentra František Vondra (200m plavání, 20 km kola a 5 km běh). Závod vyhrál Kozel (SK Slavia Praha), druhý byl Prchlík (CK Slavoj Terezín) a na 3. místě skončil Bušek (BTT Libochovice). Kromě vlastního závodu se líbila i kocourkovská hospůdka. 04.08.2007 se koná další závod, Házmburk Xtreme triathlon.

V neděli 1. července začal televizní vysílač na Bukové hoře šířit pokusné digitální vysílání, naladit se dá na 58. kanálu. V digitální kvalitě se dají sledovat programy ČT 1, ČT 2, ČT 24, ČT 4 Sport. TV Prima a TV Nova se dají sledovat jen analogově. Pokud jste připojeni na kabelovou televizi nebo na ADSL od společnosti O2, máte digitální satelitní přijímač nebo se na televizní vysílání díváte na internetu, nemusíte se o nic starat, veškeré problémy za vás vyřeší společnost, jejíž služby využíváte. V jiném případě Vás pravděpodobně čeká nákup set-top-boxu nebo nového televizoru se zabudovaným dekodérem. Od listopadu se už bude vysílat jen digitálně.

Hz

Od pramenů Modly až do Lovosic III.

Řeč je o té bílé kapličce, vzdu vykukuje věž vlastislavského hradu.

V minulém díle jsme opustili vesničku Mrsklesy. Sjíždím po silnici k Vlastislavi. Křižuji Modlu, která se vine mezi poli stejným směrem. Ekologové v těchto místech postrádají takzvané travní pásy po obou stranách potoka. Měly by být až patnáct metrů široké. Místo toho jsou pozemky s ornou půdou tam, kde nejsou stromy, obdělávány až na hranu koryta. Hnojivo a pesticidy tak snadno prosakují do toku Modly nebo tam jsou splachovány dešti. V odborné studii o povodí Modly se píše: „Původní lesy zde byly téměř zcela vymýceny a přeměněny na zemědělskou půdu. Převládající dřeviny jsou duby, habry, akáty a jasany. Na polích okolo Modly se dnes pěstují obiloviny, kukuřice, cukrovka a vojtěška. Velkou plochu zabírají ovocné sady v okolí obcí Medvědice, Mrsklesy a Děkovka. Část luk je nevyužitá nebo slouží jako pastviny.“

Obec Vlastislav je druhým místem na toku Modly, kde stávalo už v polovině 9. století hradiště. Než se Modla ocitne ve vodárně nad Vlastislaví, mine poldr, který je nad vodárnou vybudován. Je to suchá přehrada, která slouží k zadržování vody v době přívalových dešťů. Vodárna zajišťuje čerpání, úpravu a distribuci vody z podzemního zdroje Vlastislav. V těchto místech je pět vrtů hlubokých přibližně třicet metrů. Tady je hlavní zdroj pro skupinový vodovod Vlastislav – Třebenice – Lovosice. Z vrtů je čerpáno cca 13 – 30 litrů za sekundu podle okamžité potřeby vody a ročního období. U oploceného objektu vodárny jsou zřízena malá kalová pole pro odvodňování kalu, vzniklého při odželezňování čerpané vody. „Kvalita vody je dobrá,“ praví odborná publikace, „problémy působí pouze vyšší radioaktivita.“ Odborníci mně ujistili, že není třeba se znepokojovat, taková voda se vyskytuje na více místech – známý je například Jáchymov. Překročí-li radioaktivita únosnou míru, musí se ředit z jiného zdroje. Mnoho let už ale platí, že vodu nesmí pít kojenci a to pro vysoký obsah dusičnanů. V kojenecké vodě musí být dusičnanů méně, než 15 mg/l. Zatímco dospělým vyšší obsah dusičnanů nevadí(zdroj pitné vody může obsahovat až 50 mg/l.), kojenci může při déletrvajícím podávání způsobit tato voda i smrt. Proto je nutné pro malé děti používat pouze vodu balenou a označenou jako vhodnou pro kojence. Na OHESu jsem se ptala na čisté prameny, protože vím, že lidé jezdili pro vodu kojencům i na Sutom nebo do vsi Teplá. Odbornice považuje toto počínání za velmi neopatrné. V nejbližším okolí existuje jediná studna, za kterou je Okresní hygienicko – epidemiologická stanice ochotna se zaručit a ta je ve vesnici Boreč. Je zřetelně označená a pod kontrolou. Je jediná v  litoměřickém okrese.

Dalším zdrojem vody je pramen pod kapličkou, která stojí v blízkosti vodárny ve Vlastislavi. V knize nesoucí název „Integro“ (je k dostání v lovosické knihovně a obsahuje podrobné informace o obcích v okolí), je tento pramen označen jako počátek Modly. Berme tento výrok s rezervou. Celý kolektiv odborníků potvrzuje ve studii, která je majetkem CHKO Litoměřice, že počátek Modly je u hájovny na Bukové a hlavní pramen vyvěrá až v bezprostřední blízkosti Hradišťanské louky. Pravdivější je spíše informace z knihy J.R.Tesaře (Litoměřicko – obraz vlastivědný – 1931),který líčí jazykem své doby místo u kapličky následovně: „Dle některých pramenů byla modelská kaple již v dávnověku pohanským božištěm…Posledně z kamene vystavěna byla r. 1722 a zasvěcena Janu Nepomuckému. Silný a neobyčejně čirý pramen pod modelskou kaplí vyvěrající a Nová Modla zvaný, měl prý léčivou moc…“ Snad by bylo tedy přijatelnější označit tok Modly od Hradišťanské louky až ke kapličce nad Vlastislaví názvem Stará Modla. V každém případě přitahovalo toto místo už v dávných dobách svou mystikou. Konaly se tu slavné modelské poutě. Letos byla tato tradice znovu obnovena.

Silniční mostek na začátku obce Vlastislav je kamenný, klenutý, o dvou polích. Pravé pole je dnes zaslepeno a původně sloužilo jako oddělovací objekt pro náhon na bývalý barokní mlýn z roku 1752 pod obcí (dům čp.6). Dnes existuje pouze levé, původní koryto Modly.

(pokračování příště)

Anna Stará

Starostka Vchynic zabodovala aneb »Jak Škatule přispěly k rozvoji obce«

Ve Vchynicích existuje pouhé čtyři měsíce divadelní soubor „Vchynické škatule.“ Své první důležité představení sehrál soubor v době vchynických slavností – 23.června. Kdo se může pochlubit tím, že kromě návštěvníků z obce a z Lovosic se představení zúčastnil sám hrabě Kinský? Když se v závěru představení vybíralo do klobouků, pan hrabě zaplatil jako za vstupenku do Národního divadla. Ani ostatní diváci nezůstali pozadu. Ale to není zdaleka všechno: Za několik dnů poté jela starostka Vchynic Jana Chládková obhajovat projekt obce pro získání grantu. Obhajoby se zúčastnilo 25 starostů obcí z celé republiky. Za nejúspěšnější projekt měl některý ze starostů získat na místě šek... Když vystoupila starostka Vchynic a informovala o proběhlé slavnosti, o návštěvě hraběte Kinského a završila svůj projev zpěvem závěrečné sloky z divadelního představení, sklidila potlesk a získala pro Vchynice šek na sto tisíc korun... Díky správné konstelaci hvězd a umělecky nadané starostce mají obyvatelé Vchynic příspěvek na vybudování společného posezení s pódiem na dvoře za hospodou.

/as/

Hrabě Kinský zavítal do Vchynic

Na 23.května 2007 přichystali vchyničtí velkou slavnost. Byl na ni pozván i Karel Maxmilián hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova (budoucí XII. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova). K velké radosti všech přijel. Hlavní dědická linie rodu Kinských totiž skutečně směřuje až do Vchynic a Opárna. Karel Maxmilián hrabě Kinský se narodil v roce 1967 v Buenos Aires a v současné době žije se svou rodinou v Londýně. Tři roky pracoval v Praze ve finančním sektoru a v rámci svých pracovních povinností se přemístil do Londýna. Jeho manželka se jmenuje Maria de los Dolores Beccar Varela. Pochází z Argentiny. Žijí spolu 10 let a mají dvě děti: starší je Václav Ferdinand hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova (budoucí XIII.kníže Kinský ze Vchynic a Tetova) a je mu 5 let. Jeho mladšímu bratrovi je rok a jmenuje se Maxmilián Benedict Maria Nepomuk hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova. Zanedlouho přibude chlapcům třetí sourozenec.

Rod Kinských je český šlechtický rod, který pochází ze 13.století. Jméno Kinský pochází z nesprávného německého přepisu původního jména Vchynský ze Vchynic a Tetova. Jméno je odvozeno od názvu vesnice a tvrze. Toto jméno se později začalo psát Chynský a po třicetileté válce začalo být užíváno tvaru Kinský. Erb této rodiny obsahuje tři stříbrné vlčí zuby na červeném štítě.

Historie rodu Kinských je dlouhá a protože se nejdříve jednalo o nevýznamný vladycký rod, jsou jeho počátky plné nejasností. Výraznějšího mocenského i finančního vzestupu se tento rod dočkal až po třicetileté válce, odkdy je jeho historie dobře známa.

Prvním nezpochybnitelným předkem tohoto rodu je Bohuslav ze Žernosek (zemřel 1282), který jako první používal přídomek „ze Vchynic.“

Počátkem 16. století držel Vchynice a Opárno Jan Dlask. Dnešní Kinští jsou jeho potomky. Jan Dlask měl tři syny: Jiříka, Václava a Kryštofa, kteří založili tři nové větve. Od tohoto okamžiku je historie rodu Kinských relativně přehledná a čitelná. Každý z jeho synů založil svojí vlastní větev, přičemž větev založená Jiříkem vymřela koncem 17. století a větev založená Kryštofem odešla do zahraničí, kde ztratila s Kinskými kontakt. Jedinou pokračující větev tak založil Václav. Další z potomků této větve Radslav byl velmi úspěšný a podařilo se mu velmi brzy rozšířit rodový majetek. Stal se poručníkem Tetaurovských sirotků s nimiž rod Kinských vázala pokrevní spřízněnost. V roce 1611 byl Radslav povýšen do panského stavu.

Posuneme se v čase do roku 1676 a zmíníme se o významném Janu Oktaviánovi, který v tomto roce získal hraběcí titul. Měl čtyři dcery a dva syny. Jeden ze synů – Václav Norbert Oktavián – vystřídal řadu funkcí u císařského dvora a roku 1705 se stal nejvyšším kancléřem. V roce 1711 získal za zásluhy Řád zlatého rouna. Ze dvou manželství měl velké množství dětí. Dospělosti se dožilo osm dcer a devět synů. Z těchto devíti synů jsou pro nás důležití jen Štěpán Vilém, který získal knížecí titul a František Ferdinand, který založil chlumeckou větev. Další významný člen rodiny je mladší bratr Václava Norberta Oktaviána Filip Josef, který je zakladatelem knížecí větve Kinských.

Štěpán Vilém I. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova(1679 – 1749) byl diplomat. V roce 1729 byl jmenován císařským vyslancem u dvora francouzského krále Ludvíka XV. Roku 1746 byl povýšen do českého knížecího stavu. Zajistil tak pro sebe a své potomky dědičný knížecí titul. Do knížecího stavu byl hrabě Štěpán povýšen císařovnou Marií Terezií. V případě vymření rodové linie knížete Štěpána měl přejít knížecí titul (podle jejich vzájemné dohody) a všechny jeho majetky na potomky jeho mladšího bratra hraběte Filipa Josefa Kinského. Štěpán Vilém Kinský se tak stal prvním příslušníkem tohoto slavného českého rodu, který se mohl pyšnit titulem – I. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova.

Nás dále bude zajímat Filip Josef, hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova (1700 – 1749). Je zakladatelem mladší knížecí větve rodu Kinských.(Příslušníci této větve žijí dodnes, přičemž z této větve pochází František Oldřich, XI. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova, který dnes žije v Argentině.) Filip Josef působil jako císařský vyslanec v Británii, respektive u dvora anglického krále Jiřího II. Za své zásluhy získal v roce 1743 Řád zlatého rouna. V článku „Pravda o rodu Kinských“ se o něm píše: „Co se týká jeho vztahu ke své vlasti, hrabě Filip Kinský byl čestným zemským vlastencem, který podporoval české historiky a vědce. Zároveň měl v plánu vybudovat v Praze šlechtickou akademii, která by sloužila jako nové vzdělávací centrum. Tento plán však zhatila Válka o rakouské dědictví (1740)…pro svůj vřelý vztah k českým zemím pak byl roku 1745 hrabě Kinský odvolán z postu nejvyššího kancléře Českého království…“

Jeden z největších velikánů rodu Kinských byl Rudolf VI. kníže Kinský (1802 – 1836). Přes odmítavý postoj většiny šlechtických rodů k Národnímu obrození, zůstali Kinští na straně českého národa a jejich štědrost a obětavost přispěla velkou měrou k rozvoji národního uvědomění. Byl to především šestý kníže Kinský, Rudolf, který nejenže velkou měrou přispěl k založení Matice české, ale který navíc plně podporoval takové velikány, mezi které bezesporu patřili například František Palacký, F.L.Čelakovský nebo Pavel Josef Šafařík. Za jeho zásluhy o Národní obrození mu pak Josef Dobrovský věnoval své stěžejní dílo, tedy svou „Mluvnici čili soustavu českého jazyka.“ (r.1822). Rudolf se pak stal 1.kurátorem Matice české.

Matice česká vznikla roku 1831. Cílem bylo povznesení českého jazyka a literatury a vytvoření lepších podmínek pro vydávání českých knih. Při tomto sboru byl založen peněžní fond s názvem Matice česká, který sloužil k vydávání hodnotné české literatury. Založení Matice české se setkalo v české společnosti s velkým ohlasem a její podpora se záhy stala přímo vlasteneckou povinností.

František Ferdinand Kinský (1741 – 1768), který založil chlumeckou větev, byl politicky aktivní, působil jako nejvyšší kancléř a poslanec zemí Koruny České při říšském sněmu. Za politické zásluhy udělil roku 1731 císař Karel VI. hraběti Františkovi Ferdinandovi Kinskému nejvyšší možné vyznamenání, které mohl šlechtic získat, a to Řád zlatého rouna. Tento řád získalo celkem 8 příslušníků rodu Kinských.

Zmíníme ještě jednoho – Josefa Jana Maxmiliána Kinského (1705 – 1780), který je označován jako veleúspěšný podnikatel a nejvyšší lovčí Království českého.

Cituji opět z článku „Pravda o rodu Kinských“: „Mocní bratři Kinští, jmenovitě hrabě František Ferdinand Kinský, kníže Štěpán Vilém Kinský, hrabě Filip Josef Kinský a hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský – pán na Sloupě, vytvořili rodinné pouto, které nikdo nedokázal zpřetrhat. Díky svým schopnostem a své píli se všichni plným právem zapsali zlatým písmem do dějin Českého státu.“

František Oldřich XI. kníže Kinský ze Vchynic a Tetova (1936) dnes žije v Argentině. Po náhlé smrti svého otce roku 1938 jej matka Matylda Kinská (spolu s jeho sourozenci) do Argentiny odvezla. Bylo to v roce 1940. V současné době vlastní kníže Kinský firmu Argentina Wings S.A. – společnost je zaměřena na honitbu, rybolov a turistiku. Koncem roku by měl jednasedmdesátiletý kníže zavítat do České republiky. Má kromě jiného v úmyslu navštívit hrobku rodu Kinských, která se nachází ve vesnici Jarpice u Zlonic na Slánsku.

Po tomto členu rodiny převezme knížecí titul vzácný vchynický host - jeho syn - Karel Maxmilián hrabě Kinský ze Vchynic a Tetova a v pořadí bude již XII. knížetem Kinským. Třináctým knížetem Kinským bude jeho pětiletý prvorozený syn.

Tento článek zdaleka neinformuje o všech zásluhách rodu Kinských, pro které bychom si jich měli hluboce vážit. Zmíníme se alespoň o dalších třech osobnostech z rodu Kinských o kterých píše Ivan Brož v knize „Velké postavy rodu Kinských“:

Radslav Kinský zvaný „Učený“ (1580-1660):..„Na prvním místě v seznamu osob, kterým v závěti odkázal svou finanční podporu, figuroval Jan Ámos Komenský s obnosem ve výši 30 dukátů.“

František Josef Kinský (1739-1805): „Patřil k nejvýznamnějším osobnostem v 18.století a vůbec v celé dlouhé historii tohoto českého rodu. Pedagog, voják a diplomat…Bez přehánění lze říci, že se stal nejuznávanějším českým pedagogem po Janu Ámosu Komenském…Působil ve vojenském školství a za své zásluhy byl povýšen do hodnosti generálmajora… V roce 1779 byl jmenován ředitelem Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě.“ (Na tomto místě uvedeme zajímavost, která se týká naší lokality: V roce 1785 se tehdy ještě generál František Josef Kinský setkal u Lovosic s francouzským generálem markýzem Lafayette. 29 let po bitvě u Lovosic byl markýz seznámen s těmito místy a s průběhem tehdejší bitvy. Při této příležitosti se obě osobnosti setkaly.)

Berta Kinská – Suttnerová (1843-1914): „První žena na světě vyznamenaná Nobelovou cenou míru (v roce 1905). Znala se s Alfredem Nobelem a měla na něj významný vliv. Její zásluhou začal Nobel měnit své tvrdošíjné postoje k otázkám odvracení války a rozvoje mírového hnutí.“

Autor Ivan Brož hodnotí rod Kinských těmito slovy: „Rod Kinských je zcela zvláštní. Ať jej sledujeme na kterémkoli poli, nikde nenalézáme prostřednost, a i potom, když stávajícímu pořádku odpírali, nalézají pro svou zmužilost a ráznost – když ne vždy naše uznání – tedy přece náš obdiv….Kinští měli opravdu štěstí, že se jejich příslušníci velmi často mohli zúčastňovat událostí, které vskutku dělaly dějiny, nebo působit v blízkosti mimořádných osobností.“

Anna Stará

Friedrich II. Veliký proslavil Vchynice

Král Friedrich – česky Bedřich – svou přítomností v době bitvy u Lovosic Vchynice skutečně proslavil. Vždyť kdo se může chlubit tím, že v jejich hospůdce přespal král? V roce 1756 z 1. na 2. října v této vesničce skutečně byl. To je doloženo z mnoha pramenů. Že byl na vršku Homolka – to se nejen říká, ale je to pravda. Cituji z knihy Bitva u Lovosic 1.10.1756 ( Dr. Alfons Dopsch): „Král sám zůstal na vrchu Homolce a odsud velel svému pravému křídlu.“ Že Vchynice netěží z této slávy ani v nejmenším, to je škoda. Rozhodně by se hospoda, ve které král přespal, měla po něm jmenovat. Uvnitř by mohl viset králův portrét s popisem události. A abych přispěla ku větší slávě Vchynic, věnuji vchynickým novodobou pověst o králi a o památkách, které po něm zůstaly, protože po druhé světové válce už nebyly k nalezení a nikdo si nepamatuje, co tu král vlastně nechal.

/as