Lovosičtí policisté

ukončili v dubnu mimo jiné i tyto případy:

npor. Antonín Petržilka

Co měli v dubnu na práci naši hasiči:

obr. 1

obr. 2

nprap. Karel Novotný

Víte že ptákem roku 2007 je Slavík obecný?

Česká společnost ornitologická letos v rámci kampaně Pták roku vyhlásila slavíka obecného. ČSO již tradičně vydala barevnou brožurku Pták roku, tentokráte věnovanou slavíkovi obecnému a bude pořádat Noci slavíků - naučné vycházky se zkušenými průvodci. Slavík je druhem, kterému seu nás relativně dobře daří, jak dokládají čísla o jeho populaci i skutečnost, že slavíci obsazují i výše položené oblasti, ve kterých se dříve nevyskytovali. Na straně druhé je ohrožován ztrátou vhodného hnízdního prostředí, zejména v zastavěných částech obcí nebo na březích toků v důsledku protipovodňových opatření. Také v parcích a velkých zahradách ztrácí slavíci vlivem zahradnických úprav doslova půdu pod nohama.

V Evropě pravděpodobně neexistuje ptačí druh, který by byl tak známý díky svému zpěvu, jako slavík obecný. Je to velmi známý ptáček, přesto, že ho řada lidí neviděla a dokonce ani neslyšela. Jeho zpěv mnozí považují za nejkrásnější píseň, zní chvíli stříbřitě jasně, pak flétnovitě, zvonivě. Slavík zpívá dlouho do noci, kdy utichá ruch, později v květnu zpívá za dne i v noci, zvlášť horoucně ale za svítání a soumraku. Umlká v poslední dekádě června. Slavík je symbolem krásného zpěvu a námětem pro umělce nejrůznějších žánrů – od spisovatelů, básníků, dramatiků až po výtvarníky a hudební skladatele (Shakespeare – Romeo a Julie).

Slavík obecný je velký asi 16 cm, má hřbetní stranu hnědou, ocas rezavě červený. Zdržuje se většinou v nejhlubším křoví obývá smíšené a listnaté lesy s bohatým podrostem, parky, ovocné sady a hřbitovy. S výjimkou zpěvu se slavík chová v přírodě velmi nenápadně. Obratně se pohybuje v podrostu, rychle pobíhá po zemi a po vyrušení rychle odlétá. Živí se drobným hmyzem. V květnu naklade samička 5 až 6 olivově zelených vajíček, a mladí slavíci se vylíhnou po 12-14 dnech; jsou skvrnitě hnědí. Koncem srpna odlétají slavíci na jih a přezimují v africkém deštném pralese. Zpět se vrací koncem dubna.

Zájemci o brožuru si mohou napsat do sekretariátu ČSO na cso@birdlife.cz nebo na adresuČSO, Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5 - Smíchov

V okolí Lovosic se konalo Vítání ptačího zpěvu nejblíže v Roudnici nad Labem v sobotu 5. května (Vítání se každý rok koná počátkem května, článek se bohužel do novin nevešel včas, takže zájemce o ptačí zpěv pozveme až příští rok). Jakékoli informace Vám poskytne Mgr. Stanislav Chvapil (ZO ČSOP, Stanice ekologické výchovy CICONIA, Roudnice nad Labem, tel. 416 387 603) – v Roudnici často pořádají přednášky o ptácích i výlety za nimi.

Hz

Proč tak málo prší?

Lovosice leží v takzvaném srážkovém stínu. Stolí-li totiž v cestě převládajícímu směru větrného proudění horské pásmo, vypadne převážná většina srážek (zejména dešťových) na návětrné straně a v závětří hor tak vzniká srážkový stín. Typickým příkladem je Žatecko a Roudnicko v závětří Krušných hor a Českého středohoří, kde roční úhrn srážek dosahuje pouze 450 mm. Průměrný celoroční srážkový úhrn v republice činí 750-800 mm. Průměrný úhrn srážek se zvyšuje s nadmořskou výškou a maxima dosahuje v nadmořské výšce kolem 2 500 m (např. v Alpách nebo v Tatrách). Toto je vysvětlení odborníků. Se zájmem a novýma očima jsem se podívala na mapu, abych si prohlédla, co může konkrétně za to, že v Lovosicích tak málo prší. Položila jsem si pravítko mezi vrch Hradišťany (7 km jihozápadně od Milešovky) a Píšťanské jezero, protože odtamtud - ze západu - k nám přicházejí nejčastěji deště. V těchto místech jsou kopce, jejichž nadmořská výška se pohybuje od 600 metrů výše. (600 –Velký Obr, 617 – Pákova hora, 632 – Kotolský vrch, 652 – Skalka, 656 – Táhlina, 688 – Lipská hora, 719 – Ostrý a 752 – Hradišťany) Pro orientaci: Modla ústí v Lovosicích do Labe v nadmořské výšce 140 metrů. Jednoduchou matematikou dojdete k tomu, že masiv Českého středohoří vytváří v  místech kolem vrchu Hradišťany obrazně řečeno stěnu vysokou v nejnižším místě 460 metrů a v nevyšším 612 metrů. O tuto „hradbu“ se zpravidla dešťové mraky zarazí. A položíte-li si pravítko na mapu mezi vrch Hradišťany a Píšťanské jezero ještě jednou, zjistíte, že přímá linka mezi těmito dvěma místy probíhá mezi Borčem a Lovošem – což jsou pověstná Pilátova vrata. Když dešťové mraky konečně překonají masiv Českého středohoří v místech kolem vrchu Hradišťany, dlouho si to v Lovosicích pamatujeme.

/as/