Občanské sdružení Muzeum Lovosicka ustaveno

Po osmi setkáních příznivců rozvoje kultury a cestovního ruchu v Lovosicích bylo 18.4.2007 ustaveno valnou hromadou Občanské sdružení Muzeum Lovosicka. Do jeho vedení byl zvolen výbor a na následné ustavující schůzi výboru i vedení OS. Předsedou byl zvolen Miroslav Hvorka, místopředsedou Ing. Zdeněk Kaftan. Dalšími členy výboru jsou Robert Paťcha, Miroslav Radoň a Doubrava Klementová. Na valné hromadě OS byly schváleny také stanovy OS.

Sdružení je dobrovolným, neziskovým sdružením fyzických a právnických osob. V současné době má registrováno 24 zakládajících členů. Hlavním cílem občanského sdružení je dosažení obnovy existence muzea v Lovosicích, které by mělo být v suterénu rekonstruované vily bývalého OÚNZ v ulici Osvoboditelů. Chceme se podílet na rozvíjení výchovně vzdělávací činnost zejména v oblasti historie a vlastivědy, případně dalších kulturních a vědních oborů a podílet se na vydavatelské činnosti MěÚ Lovosice, která by přinášela nové historické poznatky o regionu. OS chce zaujímat stanoviska k aktuálním otázkám památkové péče, kultury a životního prostředí v Lovosicích a na Lovosicku.

Další činnost OS by se měla soustředit na shromažďování materiálů pro náplň budoucího muzea v oblastech historie Lovosic a Lovosicka, propagaci krás Českého středohoří a v neposlední řadě zpřístupnění archeologických nálezů okolí Lovosic vytvořením centra archeologických sbírek Lovosicka. K této práci budou vytvořeny i odborné sekce OS. Velice zajímavou se jeví i snaha o shromažďování podkladů na knižní vydání pověstí Lovosicka. Pro činnost v OS Muzeum Lovosicka zveme ke spolupráci všechny občany Lovosic a okolí. Mezi registrovanými členy jsou již i občané obcí Sulejovic, Lukavce a Milešova.

(hv)

Podaná ruka potřebným

Členové výboru Svazu tělesně postižených chtějí usnadnit život všem seniorům a tělesně postiženým lidem v domovech důchodců v okolí. V poslední době navštívili Domov důchodců v Čížkovicích (3x), Domov důchodců v Libochovicích a Domov důchodců na Milešově, aby zde zájemcům vyčistili brýle a šperky ultrazvukem – a tyto služby provádějí zdarma. Přijíždějí do domovů pravidelně 1x měsíčně nebo na zavolání. Potřebným také zajistí opravy sluchadel zdarma (hradit se ale pochopitelně musí součástky) a prodej baterií. Důchodci je rádi vidí, jednak jim udělají dobré služby a hlavně si s nimi také popovídají o Lovosicích – starý člověk se rád doví, co je kde nového. Činnost členů STP je chvályhodná.

Stále také trvá možnost zapůjčit si kompenzační pomůcky v Centru denních služeb pro zdravotně postižené v Lovosicích, a to každé úterý od 9 do 12 hodin v klubovně starého Domu s pečovatelskou službou v ulici 28. října. Organizace má k dispozici i několik náhradních vozíků a dalších kompenzačních pomůcek.

Poplatek za zapůjčení:

Středisko je schopné během několika hodin požadovanou věc dodat.

Při návštěvě výboru se můžete také dozvědět informace o chystaných zájezdech, v nejbližší době je to jednodenní zájezd do Jindřichova Hradce 30. května za 320,- Kč, ozdravný pobyt v Janských Lázních ve dnech 16. – 23. června za 3.200,- Kč nebo nákupní zájezd do oblíbené Ředhoště na vyhlášené trhy 24. června za 70,- Kč. Pokud máte o některou akci zájem, přijďte se přihlásit – zájezdů se mohou zúčastnit i nečlenové STP.

Hz

Co to je, když se řekne knihovna aneb vize

Knihovna pro třetí tisíciletí

Motto: „Čtenářem se nikdo nerodí, čtenáři musíme ukázat cestu.“

V roce 2009 oslaví lovosická knihovna 90 let svého trvání (s přestávkou v období 1938-1945, kdy byla část českých knih odvezena do Bohušovic a část patrně podlehla zkáze, tak jako obsáhlá soukromá knihovna manželů Tippmannových, kterou nacisté zlikvidovali). Pokud je mi známo, od roku 1945 se knihovna mnohokrát, snad 7-8x stěhovala, naposledy na podzim 1997, tj. před 10 lety. Nyní se uvažuje s jejím dalším stěhováním, a to do téměř úplně stejně velkých prostor v tzv. Pfannschmidtově vile, kde má být i muzeum, reprezentační sál pro komorní koncerty s možností pořádání výstav a v 2. patře výtvarné oddělení Základní umělecké školy.

Nevím, zda se ale uvažuje s tím, že se knihovny v tomto novém tisíciletí postupně transformují z více či méně uzavřených institucí poskytujících pouze služby vázané na vlastní fondy v otevřené instituce s podstatně širším společensko kulturním záběrem i významem. Například nový ředitel Knihovny Karla Hynka Máchy v Litoměřicích Mgr. Karel František Tománek chce ve spolupráci se školami a dalšími městskými kulturními institucemi pořádat nové originální kulturní projekty. Co o této nové koncepci říci a co nám k tomu v Lovosicích chybí? Chybí nám prostory a chybí nám i pracovníci.

Co by v knihovně chybět nemělo? Především čítárna, ve které by si zájemce pohodlně a v klidu usedl a přečetl si denní tisk a časopisy, eventuálně si v poklidu prolistoval knihy, které si hodlá vypůjčit. (V Lovosicích je křeslo.) Za druhé chybí studovna, chcete-li badatelna, s minimálně dvěma studijními stolky, kde by si čtenář našel v encyklopedii nebo na Internetu požadovanou informaci – zde by mohla být umístěna i knihovna regionální literatury, která se půjčuje jen prezenčně. Její soupis by měl být v badatelně k dispozici a součástí badatelny by měla být i nějaká moderní encyklopedie, možná nová dvousvazková encyklopedie Universum A-Ž, encyklopedie pro 21. století s multimediálním CD-ROMem. Rozhodně by si všichni měli v šatně odložit tašky a kabáty – v současnosti se stává, že zloděj vytrhne vnitřek knihy, aby v bezpečnostní mříži „nepípal“.

Ještě před pár lety se přesvědčivě tvrdilo, že se blíží konec knihy, zjistilo se však, že ani Internet knihu nevytlačil. Je třeba zajímavé, že v Lovosicích je stále v posledních 50 letech zaregistrováno cca 10% obyvatel jako čtenáři knihovny – počet lidí, kteří přečtou vypůjčenou knihu je ale minimálně dvojnásobný, většinou ji alespoň prolistuje celá rodina. Vzhledem k tomu, že sleduji již dlouhá léta pro kroniku i počet členů TJ, vím, že TJ Lovochemie měla v roce 2005 přesně 886 členů, knihovna v roce 2006 měla 836 registrovaných čtenářů. Nechá se tedy říci, že registrovaných čtenářů je v Lovosicích asi tolik jako registrovaných sportovců. Kolik je neregistrovaných se neví, to jsou lidé, kteří si přijdou třeba jen přečíst noviny nebo pro nějakou informaci. V knihovně bylo loni celkem 12.691 návštěvníků, což je více než lovosických občanů.

V minulém roce proběhla v Týdnu knihoven anketa. Děti by podle ní uvítaly delší otevírací dobu, více soutěží a akcí. V letošním roce byla provozní doba zkrácena (a ta nevyhovuje ani dospělým, jak si mně mnozí stěžují – zvlášť vadí polední přestávka a pondělí dopoledne zavřeno). Děti chtěly také věšák na oblečení a regál na tašky – šatna by se určitě vžila.

Myslím, že většinu dětí musí někdo ke knihám přivést. Platí sice, že velký vliv má rodina, co když ale se v rodině nečte? Pak by měla nastoupit škola, někdy přivede dítě do knihovny kurs bibliografického minima, který byl na 1. stupni součástí osnov nebo akce v knihovně (v Roudnici uspořádali v březnu pro děti v knihovně karneval se soutěžemi a hrami, v mnoha knihovnách, například v Litoměřicích, proběhla Noc s Andersenem – celkem 18 028 dětí v Česku si prohlédlo knihovny a přespalo v nich) V Roudnici nad Labem děti také vyráběly panenky pro UNICEF a drobné výrobky pro výzdobu knihovny i pro vlastní potřebu. Kde jinde má dítě nabrat dobrou slovní zásobu, když ne četbou? Mimochodem, rovněž naše knihovna loni uspořádala různé knihovnické lekce, besedy a soutěže a pro rok 2007 chystá další zajímavé akce, mohlo (a mělo) by jich ale být víc, ale nejsou lidi! Pravidelně by měla být lekce společného čtení pro ty nejmenší čtenáře, alespoň 1x za 14 dní, ale při omezené výpůjční době a nedostatku knihovnic, nelze.

V knihovně chybí také hudební oddělení s půjčováním a možností přehrávání zvukových nosičů a možnost autorského čtení – není k dispozici vhodná přednášková místnost. Domnívám se, že prostory na tyto nové nezbytné služby veřejnosti, které v Lovosicích dosud chybí, v plánovaných místnostech ve Pfannschmidtově vile nejsou. Má představa se vrací k původní vizi asi tak z doby stěhování knihovny do Kostelní ulice (rok 1997), kdy jsme se na kulturní komisi s místostarostou Davídkem těšili, že v přízemí bude jednak Informační středisko, jednak další knihovnické služby nebo Knihkupectví společně s Antikvariátem (pronájem měl být za symbolickou cenu); pak z toho nějak sešlo. Je naprosto neuvěřitelné, že téměř desetitisícové město nemá Knihkupectví, před Vánocemi mnozí prarodiče v knihovně láteřili, že musí pro dárky do Litoměřic. Zato je zde mnoho heren, několik zlatnictví a kuchyňských studií, takže lidé asi zcela insolventní nejsou. Podkroví budovy by se mohlo upravit pro sklady a hudební oddělení, v dnešním skladu by mohla být badatelna.

Co všechno může a má knihovna poskytovat? Je zde bezplatný přístup k internetu a když si sami s ním nevíte rady, pracovnice knihovny Vám poradí. V knihovnách také bývá možnost si vyslechnout zajímavou přednášku (třeba v Litoměřicích 20.3. – Strava a zdraví s MUDr. Ludmilou Hromádkovou) nebo se zúčastnit autorského čtení (pravidelně v Roudnici v červnu, letos již 6. ročník) či prohlédnout si výstavu (v Sulejovicích 5.4. výstava fotografií Šárky Šafránkové, v Roudnici v březnu putovní výstava Baobab 2006). Víte, že knihovny navštěvuje více lidí, než fotbalová utkání?

Protože děti málo čtou (nešťastní jsou z toho pedagogové i psychologové), vznikl nedávno projekt „Česko čte dětem“. Hlasité čtení má ohromný význam pro vývoj dětí a pro formování návyku číst v dospělosti. „Celé Česko čte dětem“ je projekt, jehož cílem je podpora emocionálního (psychického, myšlenkového a morálního) zdraví dětí a mládeže. Musíme získat děti pro čtení a k tomu pomohou i knihovny – společným čtením, hrami a soutěžemi nebo třeba pasováním na čtenáře. Podle zkušeností ze světa, USA, Velké Británie, Francie či Německa, se ukazuje, že menší čtenářská aktivita se netýká pouze literárního světa – ti, kdo nečtou knihy, mají například větší problémy s hledáním práce. (Jak to budou dělat celý rok naše dvě knihovnice? Asi budou čarovat jako Harry Potter, aby bylo dětské oddělení celý rok otevřeno. Nebo se snad přece jen objeví další knihovnice, pokud možno dokonce s knihovnickým vzděláním?)

V loňském roce vyšel v Česku rekordní počet knižních titulů – 17 019. Ne všechny za vydání stály, viz vzpomínkové knihy šoumenů nebo kapel, přemíra kuchařek, ke každému filmu nebo televiznímu seriálu se vyrobí kniha apod. Ročně prý ale klesá počet přečtených knih – mnozí lidé si knihu koupí (no lovosičtí občané ne, nemají kde) a nikdy ji nepřečtou, stačí jim fakt, že ji vlastní. Takový osud knihy v knihovně nečeká, na některé je přímo fronta (čekala jsem třeba na román Jiřího Hájka Selské baroko, Zemanovy paměti či bestsellery Dana Browna). Horší je to ale se všeobecnou gramotností – nečtou všichni, četba je prý specifikem vzdělaných vrstev společnosti. Podle mého názoru by ale měli být dnes vzdělaní téměř všichni, vždyť většina dětí chodí do školy do 18-19 let. Musíme děti naučit číst, třeba formou besed určených pro mateřské školy, žáky základních škol a družin. Například v Litoměřicích mohli o jarních prázdninách přijít zájemci i bez průkazek a prohlédnout si v knihovně, co chtějí. Bylo pochopitelně otevřeno i v dopoledních hodinách.

Ke knize se člověk uchyluje v době, kdy je mu dobře, ale i když mu zrovna na duši nejlépe není. Najde tam příběhy lidí, kteří sdílejí podobné osudy a člověk zjistí, že není se svým trápením sám. Dnešní knihovna organizuje mnohé další aktivity pro veřejnost (počítače s přístupem na internet, reprografické služby, literární a postřehové soutěže pro děti, besedy, přednášky apod.). Mnohé děti zde tráví svůj volný čas, což se dá považovat i za malý příspěvek k prevenci kriminality. Některé knihovny organizují pravidelně akce i pro seniory, třeba zájezdy do okolních muzeí a zámků a besedy (Městská knihovna v Litvínově). V Mostě je primátor novou tváří kampaně, která propaguje zdejší knihovnu. Moto: „Čtení je zdarma. Čtení nic nestojí a hodně dá!“ Čtení rozvíjí slovní zásobu, vyjadřovací schopnosti a kultivuje jazyk.

Další knihovny se spolupodílí na vydávání regionálních publikací (Městská knihovna v Lounech). Řeknete, to jsou velká města (Litvínov – 28 622, Louny – 19 157, Roudnice nad Labem – 13 263), ale i u nás se staví nové domy a je snaha, aby počet obyvatel přesáhl výhledově 10 000 lidí. Musíme jim přece něco nabídnout i z kultury, nejen ze sportu. A rozvoj knihovny se službami pro 3. tisíciletí by stál minimální náklady (ne úplně nízké, ale minimální). Stálé divadlo či galerii už asi v Lovosicích nepostavíme, když už to zanedbali v 60. a 70. letech – snaha tehdy byla, dokonce byla v roce 1961 vypsána soutěž na koncepční projektové řešení Kulturního domu v Lovosicích.

Proti mé vizi může být pochopitelně vzneseno mnoho výhrad. Nerada bych se ale dožila toho, že se bude po dokončení opravy Pfannschmidtovy vily knihovna stěhovat do nedostatečných prostor bez možnosti dalšího rozvoje služeb, které jsou už dnes nedostačující. Použila jsem služby mnoha knihoven, znám několik pražských knihoven, litoměřickou i roudnickou knihovnu – vím tedy, o čem píšu. A přála bych si, aby se naše městská knihovna těm lepším knihovnám vyrovnala.

Přála bych si, aby i naše knihovna měla dostatek prostor a mohla pracovat na úrovni, aby byl dobrý výběr knih a lidé přicházeli ne jen pro knihy, ale i pro zábavu a poučení. Mám radost, že knihovna konečně loni dostala vlastní webové stránky a starý automatizovaný knihovnický systém LANIUS byl nahrazen moderním systémem CLAVIUS. V roce 2009 oslaví naše knihovna 90. narozeniny (byť šest roků v okupaci spala jako Šípková Růženka), dejme jí k tomuto výročí dárek, nechme ji v budově, kde nyní sídlí a zrekonstruujme pro ni podkroví. A vraťme do knihovny třetí knihovnici, bez ní se akce pro děti nenechají dělat a děti nám odejdou pryč.

Litvínovská knihovna dostala ke svému 100. výročí krásnou vázanou publikaci Stoletá historie Městské knihovny v Litvínově, kterou vydala Agentura Victory Litvínov a její vydání podpořila Mostecká uhelná a.s. a občanské sdružení Memento. Z dětských prací ke 100. výročí založení litvínovské knihovny vznikla další brožurka Litvínovská knihovnička moderní je babička (brožuru vydal Chemopetrol a.s. jako sponzor v roce 2006). Myslím si, že i naše knihovna by si nějaké skromnější připomenutí své existence v roce 2009 zasloužila.

Hz

Tato moje úvaha je určena čtenářům i nečtenářům, nedělá si nárok na úplnost, ale chtěla by vyvolat debatu o úloze knihovny v Lovosicích a hlavně o doplnění služeb, které v Lovosicích chybí.

Motto: Prostory Městské knihovny je možné rozšířit o uvolněné přízemí ve stávající budově a ne je ještě zmenšovat přestěhováním.

Čítárna novin a časopisů je umístěna v nevyhovujícím prostoru na chodbě v 1. poschodí. kde je nedostatek místa a nevyhovující prostředí a navíc je a požárně nebezpečné. V nejbližší době musí být zrušeno.

Místo pro studium knih a časopisů je pouze mezi regály. Prostor pro čítárnu a studovnu (a další možné aktivity knihovny jako rozšíření internetu, zrušené dětské oddělení) je v komerčně obsazeném přízemí budovy.

V Městském úřadu stál stan

Lovosičtí skauti oslavili stoleté výročí českého skautingu krásnou a zajímavou výstavou. Ve dnech od 20. dubna do 5. května uspořádali velkou expozici ve vestibulu Městského úřadu v Lovosicích. Vernisáž se uskutečnila v pátek 20. dubna v 11 hodin za přítomnosti skautů a skautek z lovosického střediska, oldskautů z mnoha měst kraje, činovníků okresní a krajské rady Junáka. Přítomna byla i řada lovosických občanů, pracovníků MěÚ a starosta města, který výstavu zahájil. Otevření výstavy byla přítomna rovněž vnučka zakladatele českého skautingu (který v českém prostředí dostal jméno Junák), profesora Antonína Benjamina Svojsíka. MUDr. Stanislava Bannasová-Svojsíková je dcerou Svojsíkova syna Jiřího a jeho manželky Ludmily.

Hlavní projev přednesl vůdce střediska Brána Lovosice Vladimír Kočí – Riki, který vzpomněl několika začátků lovosického skautingu a skautů i činovníků, z nichž mnozí již nežijí (například sestra Mirka Ryvolová - přítomen zahájení byl její manžel, nebo bratr Oldřich Hofman). Poděkoval všem za jejich práci pro skauting v Lovosicích. „Junáctví není jen idea, ale životní styl“. Zdravici skautingu připojila i Svojsíkova vnučka.

Výstavě dominoval krásný podsadový stan, vynález českých skautů z roku 1913. První skautské oddíly tehdy používaly k táboření nejčastěji 2 celty c.k. armády spojené do jehlanu. Při stavbě jednoho tábora na vlhkém terénu dostali nápad – aby děti neležely na zemi – zvedli celý jehlan dřevěným „podstavcem“ tak, aby bylo možno spát na postelích a ve stanu si ještě stoupnout. A vznikla podsada … (dřevěný podstavec pod látkový stan). Táboření v podsadových stanech je dodnes výsadou českých skautů a tato část táborového vybavení pravidelně sklízí obdiv účastníků světových Jamboree".

Na deseti panelech byla uvedena historie světového i českého skautingu, historie a současnost lovosického skautského střediska a současná činnost všech tří oddílů – fotografie z činnosti běžné, ale i táborů a Svojsíkových závodů. Uvidíte děti běžet, slaňovat se, ale třeba i vařit. Vlastní panel měli i oldskauti, jejichž činnost je velice pestrá. Vystaven byl také skautský kroj s domovenkou, číslem oddílu, slibovým odznakem a odbornostmi.

Historie lovosického skautingu sahá až do roku 1921. První písemná zmínka je v časopisu „Vůdce“ v roce 1921, kdy se lovosičtí skauti zúčastnili spolu s roudnickými skauty pouti na Řípu. První jméno lovosické činovnice je uvedeno v časopisu „Vůdce“ ze dne 1. října 1928 při příležitosti jmenování Marie Tippmannové, manželky 1. starosty Lovosic JUDr. Tippmanna do funkce okresní zpravodajky. V roce 1929 bylo registrováno v chlapeckém skautském oddíle 18 členů. Klubovna byla v hotelu „U anděla“, kterou zdarma zapůjčila paní Vosková. Dívčí oddíl skautek byl registrován 1930 a měl 16 členek. Vedoucí byla sestra Kindlová. Přiřazení Lovosic k německé říši v roce záři roku 1938 znamenalo první ukončení skautské činnosti ve městě (z té doby se dochovalo razítko Svazu skautů republiky československé v Lovosicích). V Protektorátu Čechy a Morava byl skauting zakázán až roku 1940.

Obnova skautského hnutí ve městě byla tak možná až po skončení války. Během prázdnin 1945 obnovil činnost organizace JUNÁK v Lovosicích osmnáctiletý Jaroslav Pohořálek a v zimě 1945 - 46 vzniká v Lovosicích skautské středisko pod vedením Ládi Jandíka. Středisko má v té době dva oddíly skautů, jeden oddíl skautek a jednu smečku vlčat. V roce 1946 se koná letní táboru Pálče, v témže roce se uskutečnil též putovní tábor po Moravě. V roce 1947 proběhl střediskový tábor v Suniperku a 2. chlapecký oddíl tábořil na Flájích. V tomto roce krátce působil v Lovosicích i oddíl vodních skautů pod vedením kapitánů Josefa Fraňka a Kopečného. V následujícím roce 1948 se uskutečnily tábory v krušnohorském Suniperku (Výsluní). Roveři dělali putovní tábor po Slovensku. Krátká etapa poválečného skautingu skončila v roce 1949, kdy byla organizace zrušena podruhé a majetek střediska předán městské organizaci Svazu české mládeže (zařízení klubovny, táborový inventář v hodnotě 60.000 Kčs a 60 kusů podsad - v městské kronice není o skautingu po roce 1945 nebo o zabrání majetku skautů ani slovo). Vkladní knížky byly předány již v únoru 1949. Činnost Junáka byla přerušena na 20 let.

Rok 1968 znamená obnovení Junáka nejen v Lovosicích. Vedoucím střediska byl zvolen bratr Vlastimil Kos (skautská přezdívka Mirek). Počátkem prázdnin má lovosické středisko 156 členů a 18 činovníků (2 chlapecké oddíly, 1 dívčí, 1 smíšený a 2 smečky vlčat). V červnu a červenci 68 připravují činovníci první letní tábor po znovuobnovení organisace. Datum zahájení tábora střediskového táborau Pálče je stanoven na 18. srpna 1968 a tábor měl trvat týden. Koná se však jen od 18. - 21. srpna, republika byla obsazena armádami Varšavské smlouvy… K 1. říjnu 1968 se středisko zapojuje do celostátní akce "Služba vlasti".

Na jaře 1969 je registrováno v lovosickém středisku celkem 140 členů a 21 činovníků. V roce 1969 proběhly tábory: 4. - 20. července tábor skautek a světlušek na Komáří vížce, 6. - 27. července tábor vlčat v Maršovicích - U Baby, 5. července - 3. srpna tábořili skauti pod Hasištejnem pod vedením bratra Berana. Dne 17. listopadu 1969 schválilo plénum tehdejšího ÚV KSČ usnesení pro postupné vybudování jednotné masové organizaci dětí a mládeže v naší republice. To znamenalo opět začátek konce suverenity skautské organizace.

Od ledna 1970 je naše středisko - stejně jako všechna ostatní střediska v republice - členem Městské federace dětských a mládežnických organizací v Lovosicích. Počátkem roku 1970 je ve středisku registrováno 176 členů, z toho 19 činovníků. Dne 3.června 1970 dochází k integraci Junáka do SČM, ačkoli bylo slibováno, že k tomuto dojde až po letních táborech. 24. července - 8. srpna táboří pouze světlušky a skautky, které mají tábor po litoměřických vlčatech pod Skleněným vrchemu Stvolínek. 15. září 1970 je zrušena organizace Junáka potřetí. Dne 16. listopadu 1970 na schůzi vedení lovosické Pionýrské organizace bylo provedeno předání majetku junáckého střediska Pionýrskému středisku 4 v Lovosicích. (tentokrát stručný zápis o rozpuštění Junáka v kronice nechybí, není ovšem uvedeno nic o předání majetku).

2. prosince 1989 došlo v Praze k prvnímu setkání skautských činovníků a Junák obnovil potřetí v historii svoji činnost. Za lovosické středisko byl v Praze přítomen bratr Zdeněk Beran (mezi skauty Jirka). Počátkem prosince roku 1989 se sešli lovosičtí skauti a skautky, kteří zde před 20 lety působili, aby obnovili činnosti skautské střediska v Lovosicích pod vedením bratra Berana. Po provedení náboru přišli mladí zájemci o skautování a začali se scházet na rádcovském kurzu, který organizoval bratr Kočí – Riki. První skautské sliby se uskutečnily dne 6. dubna 1990 na louce nad Opárenským údolím, zvané od té doby „slibová“. Dne 13. března 1993 se konaly první čekatelské zkoušky. Začaly fungovat oddíly světlušek (vedou sestry Janatová a Jílková), vlčat (vedou br. Janata, Poborský, Fábera), skautů (vede br. Kočí) a skautek. Kvůli nedostatků vedoucích byly chlapecký a dívčí oddíly sloučeny, a tak vznikl 20. října 1993 oddíl Šipka, který vedl br. Kočí – Riki.

Lovosičtí skauti s činností nezaháleli a již v srpnu roku 1990 vyrazili do Teplé na střediskový tábor. Vůdcem tábora byl bratr Beran a dostal název „Tábor setkání“. Dále se každé prázdniny až do dnes uskutečňují tábory jednotlivých oddílů. Na prosincovém zasedání Střediskové rady v roce 1995 vzala Rada na vědomí název střediska „Brána“. Název „Brána“ má hned několik významů. Brána symbolizuje vstup našich členů, samostatných děvčat a odvážných kluků, prostřednictvím našich oddílů do života. Název dále připomíná pověstnou Bránu Čech – Portu Bohemiku, která začínáu našeho města a konečně naše město jako bránu do Českého středohoří. Na znaku střediska je zobrazená brána skautského tábora a obrys Lovoše – hory, která se vypíná nad městem. 

Po roce 1995 dochází k částečnému obměnění vedení střediska i oddílů. Br. Berana střídá ve funkci vůdce střediska br. Kočí. Do vedení světlušek se pouští ses. Kočová - Medonosová a ses. Černá. I vedení smečky vlčat se mění. Ses. Janatová a br. Janata se intenzivně věnují činnosti v kmeni dospělých a jsou zvoleni do funkcí výchovných zpravodajů OS okresu a kraje. Na středisku začíná fungovat i družina roverů a rangers. Dne 15. 5. 2007 proběhne střediskový sněm, na kterém bude zvolen vůdce střediska na další období a středisková rada, která bude po další 3 roky lovosické středisko řídit.

Oficiální stránky skautského střediska "Brána" Lovosice najdete na webové adrese http://www.skauti.lovosice.net, webmastrem stránek je Lukáš Panoch z lovosického skautského střediska „Brána Lovosice“. Stojí skutečně za zhlédnutí, každý oddíl má stránky vlastní.

Historie střediska byla zpracována s použitím článku Petra Jansy-Inženýra na webu, který použil materiály Dafneho, Mogáji, Rikiho a Mirka.

P.S. V případě, že se Vám výstava líbila, když máte rádi skauty a věci kolem nich, tak právě pro Vás je určena v Severočeské vědecké knihovně v Ústí nad Labem výstava 100 let od vzniku světového skautingu a narození Jaroslava Foglara, která je otevřena do 12.6.2007.

Výstava byla připravena ve spolupráci s ústeckými skauty a je umístěna v Palácové vile (ul. W. Churchilla 3, vitríny - vstup volný).

Hz

V letošním roce se slaví 100 let od založení skautingu v Anglii lordem Badenem Powlem. K tomuto výročí se v České republice uspořádali oslavy, které se konaly 20. – 22. dubna v Praze. Hlavní program oslav byl v sobotu 21. dubna na Staroměstském náměstí. Skauti, kteří si zakoupili vstupenku měli zdarma MHD a vstupy do mnoha kulturních zařízení (jako například Národní muzeum, Staroměstskou věž nebo Petřínskou rozhlednu a mnoho dalších) a ještě dostali šátek s logem oslav.

Program oslav se nám zamlouval a tak jsme vyrazili také do Prahy slavit. Z našeho smíšeného oddílu vyrazilo deset lidí (jen ti "starší"). Jeli jsme tedy v sobotu ráno vlakem do Prahy. Z hlavního nádraží jsme vyrazili na Václavské náměstí. Navštívili jsme Národní muzeum, kde zrovna probíhala výstava Lovci mamutů. Vystaveny jsou velmi pěkné materiály a dokonce je k vidění pravá Věstonická Venuše. Doporučuji výstavu navštívit a čas máte až do druhého září. Z Národního muzea jsme se vydali na Staroměstské náměstí, kde již probíhalo zahájení oslav. Během dopoledne jsme procházeli "celým skautským světem". Na náměstí stály velké stany ve kterých skauti z Čech představovali země ve kterých existuje skauting. Během naší "poutě po skautském světě" jsme se dověděli mnoho zajímavých informací a také jsme chutnali zajímavá jídla, ale nic se nevyrovnalo českým bábovkám, které byly v českém stánku. Poté co jsme vše několikrát oběhli nás čekala cesta na Petřín. Plánovali jsme, že pojedeme lanovkou, ale když jsme uviděli tu frontu, tak nás napadlo, že bychom mohli jet z mezistanice. Na mezistanici nebyli skoro žádní lidé a tak nás lanovka vyvezla až nahoru. Do bludiště jsme se také nedostali, díky frontě, kterou se nám nechtělo čekat. Tak nás čekalo mnoho schodů na Petřínskou rozhlednu. Byl krásný rozhled a viděli jsme hezké pražské panorama. Dále jsme navštívili petřínskou hvězdárnu, kde nám byla ukázána Venuše a také Sluce. Odtud jsme pokračovali na tramvaj a tou ke chrámu svatého Mikuláše. Vystoupali jsme na věž chrámu a prohlédli si městské panorama. Nyní nastal čas jet na holešovické výstaviště. Měli jsme v plánu vyčkat na Křižíkovu fontánu, která měla začít od sedmi hodin. Bohužel nezačala v sedm a dozvěděli jsme se, že bude až v osm. Zklamáni jsme odjeli naším oblíbeným metrem na hlavní nádraží a odtud plni zážitků vlakem domů.

Švejk