Žijeme na území Chráněné krajinné oblasti České středohoří

Pravidla pro stavby v CHKO

CHKO České středohoří patří mezi nejlidnatější CHKO v České republice a  mezi CHKO s největší hustotou sídel.Území je současně krajinářsky vysoce atraktivní a v souvislosti s obecným trendem úniku z měst je vystaveno silným stavebním tlakům. Nejčastějším dotazem směřujícím na CHKO je tedy otázka: „Kde mohu stavět a co mohu postavit?“

Pro území CHKO ČS jsou typická drobná a v krajině zřetelně vymezená sídla. Takřka nenajdeme izolované objekty (samoty), snad vyjma hájenek, mlýnů a účelových hospodářských objektů. Architektura zdejších vesnic je vesměs stroze účelová, a to jak v uspořádání provozu, tak i ve staletími prověřených tvarech vhodných do místního podnebí.

Jistou výjimkou jsou velká města na území CHKO (Ústí nad Labem, Děčín, Litoměřice). Zde je zástavba tvořena směsicí různých stavebních stylů vznikajících v různých historických obdobích. Obecně platí, že takováto směsice stavebních stylů „snese“ více než stavebně homogennější vesnice. V praxi to může znamenat, že na stavby ve městech či některých jejich částech nemusí být kladeny tak vysoké nároky, jako na stavby na vesnici.

Výběr pozemku

Výběr pozemku k výstavbě je jednodušší tam, kde obec či město má schválený územní plán. V územním plánu jsou pro výstavbu již vymezeny plochy, které jsou z hlediska ochranného režimu CHKO i dalších zájmů nekonfliktní, případně podmíněně využitelné. Stejně tak jsou v územních plánech definovány další regulativy využití území.

V opačném případě může mít, při respektování ochranného režimu CHKO, potenciální úspěch pouze ten návrh, který je umístěn do stávajícího zastavěného území obce (do proluk, či na staré základy) a návrh na pozemcích, které bezprostředně navazují na zastavěné území obce.

Za zcela nevhodné a nepřípustné (zakázané) z hlediska ochranného režimu CHKO i z hlediska regionálních urbanistických zvyklostí je nutno považovat umístění stavby do I. zóny CHKO, v ostatních zónách do volné krajiny mimo stávající zástavbu, do míst krajinářsky exponovaných a do míst se zvláštními zájmy ochrany přírody (např. výskyt zvláště chráněných či ohrožených organismů). Ve volné krajině je možné připustit výstavbu účelových objektů sloužících k hospodaření.

Základní principy výstavby objektů v CHKO České středohoří

Umístění objektu na pozemek

Vhodné: respektovat stávající reliéf terénu s minimálními úpravami, respektovat místní tradice (umístění podél uliční čáry, umístění kolmo na uliční čáru apod.)

Nevhodné: schematické umisťovaní domků (např. šachovnicová parcelace s domkem vždy uprostřed pozemku), umístění stavby doprostřed stavebního pozemku, na umělou vyvýšeninu

Obr.1: Výrazně obdélníkový půdorys dovoluje lepší osazení stavby na pozemku, oddělení klidové části pozemku, propojení hospodářské a technické části pod jednou střechou.

Obr. 2: Stavby čtvercového půdorysu, zpravidla umisťované doprostřed stavební parcely, narušují intimitu pozemku a jsou více vystaveny působení povětrnostních vlivů.

Půdorys objektu

Vhodný: výrazně obdélný, případně sestava obdélníků ( tvar písmene L,T ).

Nevhodný: čtvercový půdorys, nevhodné jsou do vesnického prostředí arkýře

Střecha

Vhodná: symetrická sedlová střecha o sklonu cca 45 %, nečleněná vikýři, lokálně jsou přípustné i střechy s polovalbami

Nevhodná: střecha plochá, mírně ukloněná, valbová, členitá či jinak atypická

Obr. 3: Sedlová symetrická střecha o sklonu 45%, která je nasazena svým okrajem v úrovni stropu přízemí a je orientována svým hřebenem rovnoběžně s delší stranou půdorysu stavby, odpovídá historické tradici, nejlépe vyhovuje místním klimatickým podmínkám a umožňuje využít podkroví jako úložného prostoru nebo k bydlení.

Obr. 4: Atypické střechy neodpovídají svým sklonem a řešením místním klimatickým podmínkám a neumožňují využití půdního prostoru.

Střešní krytina

Vhodná: taška pálená, betonová, cementovláknitá šablona. Barevná škála od cihlově červené, přes hnědé po černé, hladký povrch, lokálně jsou obvyklé i glazované tašky.

Nevhodná: velkoplošná krytina (vlnitý plech), kanadský šindel, neobvyklé barevné odstíny, sypané povrchy apod.

Okenní otvory

Vhodné: dřevěná (osvědčená jsou klasická špaletová okna), plastová v kvalitním provedení, s dělenými tabulemi

Nevhodné: velkoplošná okna, některé typy plastových oken, nedělené tabule, roztříštěné umístěné ve fasádě

Balkóny,lodžie

Štíty domů nebyly na vesnici nikdy prolamovány balkóny a lodžiemi; pouze výjimečně ještě nalezneme arkýře sloužící ovšem původně ukládání sena do půdních prostor. Proto nejsou tyto prvky vítány ani u nových domů, přesněji řečeno přípustné jsou maximálně v pohledově či architektonicky málo exponovaných místech. V městském prostředí jsou tyto prvky běžnější, tudíž akceptovatelnější.

Fasády

Vhodné: hladká štuková omítka či její ekvivalenty, světlé barvy

Nevhodné: strukturní omítka, obklady umělým kamenem a jinými napodobeninami přírodních materiálů, křiklavá barevnost („ kanárčí žluť, šmoulí modř“)

Ostatní

Obecně platí: vyvarovat se přehnané zdobnosti a použití novotvarů přenesených z městského prostředí na venkov či exotických novotvarů (např. prvky středomořského stavebního stylu, alpské domy apod.).

Úpravy okolí domu

Oplocení

Vhodné: zde platí „čím jednodušší, tím lepší“. Optimální jsou dřevěné ploty s řídkým svislým laťováním, drátěné pletivo, bez podezdívek. Zdi (kamenné, cihelné, případně z jiného materiálu, avšak omítnuté) mají opodstatnění spíše lokálně, ve vazbě na místní stavební zvyklosti.

Nevhodné: vysoké podezdívky, masivní sloupky, zdi z tvárnic, vlnitý plech

Zeleň:

Vhodná: vysoká zeleň včetně ovocných stromů, místní druhy keřů. Vhodně umístěnou zelení (či naopak domem vhodně umístěným mezi stávající zeleň) a použitím vhodného typu a druhu dřeviny lze docílit lepšího výsledku v působení stavby v obci a  krajině.

Nevhodná: do podmínek CHKO České středohoří nepatří jehličnany a exotická zeleň, japonské zahrádky apod..Zavádění geograficky nepůvodních dřevin je dokonce zákonem o ochraně přírody a krajiny na území CHKO zakázáno. Nevhodné je používání masivních opěrných a členících zdí.

Mgr. Markéta Peřinová
Správa CHKO České středohoří