Společenství obcí Děčany, Solany, Lukohořany a Semeč má své vlastní dějiny

DĚČANY

Děčany (německy Jetschan) jsou spádovou obcí s jedním obecním úřadem pro sídelní aglomeraci Děčany, Solany, Lukohořany a  Semeč. Celková rozloha správního území obce je 1239 ha; obec leží při hranici lounského okresu. Název vsi asi pochází od kmene Děčanů; kolem roku 1870 patřila obec podle Topograficko-statistického slovníku Čech do kraje Litoměřického a okresu Lovosického. Obec s obdélníkovou návsí leží na jižním úpatí vrchu Baba (306 m) 2 km jižně od Třebívlic. Část vrchu Baba byla až do roku 1956 přírodní rezervací (výskyt borovice černé a trávy tařice skalní, zvláštní skalní útvary). Na vrchu Baba byla na počest zrušení roboty v roce 1848 vysazena místními obyvateli lípa.

Děčany jsou součástí oblasti nazývané Klapská pahorkatina, do severní části obce zasahuje Chráněná krajinná oblast České středohoří. Obcí protéká potok Suchý a na katastru obce se vyskytovaly české granáty, viditelné zvláště po dešti. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1226. Ve vsi nikdy nebyla tvrz, kostel ani kaplička.

Na katastru obce byl nalezen v cihelně kostrový hrob (kultura únětická) a další tři kostrové hroby z únětické kultury na poli jižně od obce. Ve 2. polovině 15. století drželi Děčany Vřesovci (spolu s Košticemi), pak Hrobčičtí z Hrobčic, v roce 1611 Jan starší ze Žampachu. V roce 1628 byla část Děčan prodána spolu s Hnojnicemi, Šepetely a Semčí Janovi z Aldrigenu, od roku 1694 spadaly Děčany pod panství Libčeves. V roce 1732 přikoupili Klebesbergové část k Dolním Třebívlicím a v roce 1811 vše spojili v panství Třebívlice. Jeden ze svých statků zde měla baronka Ulrika von Levetzow. Koncem 19. století zde byla na Honkově velkostatku úpravna čekanky spojená s krájením, sušárna na náhražku kávy (čekanku) a cihelna.

V roce 1870 měla ves 35 domů a 210 obyvatel české národnosti, občané katolického vyznání spadali pod filiální kostel sv. Martina třebívlické fary v Solanech. O 20 let později uvádí Ottův slovník naučný 251 obyvatel, věřící katolíci patřili přímo pod faru kostela sv. Václava v Třebívlicích. Poštou spadali občané také do Třebívlic. V roce 1900 zde žilo 247 osob a v roce 1928 254 obyvatel v 50 domech; obec v té době příslušela k politickému okresu Litoměřice, k bernímu úřadu a k okresnímu soudu Lovosice a okresní školní radě v Roudnici nad Labem. Nejbližší železniční stanice, telegrafní a poštovní úřad byly tehdy v Třebívlicích. Elektrifikace obce byla provedena pravděpodobně kolem roku 1923. V roce 1929 byla otevřena obecní knihovna. Pomník padlým v I. světové válce byl odhalen 13.7.1930. Obec měla svůj Sbor dobrovolných hasičů založený v roce 1910 a působil zde až do roku 1940 ochotnický spolek Havlíček. Pro kulturní život obce byl důležitý Hasičský sbor – hasiči pořádali plesy, slavili porážení máje, pořádali oslavy Mistra Jana Husa a měli velkou zásluhu na organizování slavnosti k odhalení Pomníku padlým. Za první republiky zde bylo také několik živností, např. dvě kovárny, krejčí, autoopravna, cihlářská živnost a od roku 1937 také autodoprava. Na trati z Třebívlic do Loun jezdil autobus pana Švece z Chožova. V obci byly rovněž dvě hospody. Do měšťanky chodili žáci do Třebívlic. V obci byly pěstovány obilniny, chmel, brambory a ovoce.

V říjnu 1938 byla část československého území postoupena Německu – Děčany se staly pohraniční obcí, stejně tak Třebívlice a Semeč. Válku prožila obec celkem v klidu, nikdo nebyl zavřen. V roce 1947 bylo v Děčanech založeno Strojní družstvo, které bylo v 50. letech 20. století na katastru obcí transformováno na Jednotné zemědělské družstvo Děčany. Děčany byly též sídlem Místního národního výboru pro obce Děčany, Lukohořany, Solany a Semeč. V prvních svobodných komunálních volbách v listopadu 1990 bylo zvoleno devítičlenné zastupitelstvo, starostou se stal Karel Klupák (OF, stavební technik, Lukohořany) a zástupcem starosty Václav Ort z Děčan (OF, elektrikář JZD). Od druhého volebního období je místostarostou Jiří Týce ze Solan.

V roce 1991 žilo v obci už jen cca 150 obyvatel v 40 domech a 51 bytech. Při sčítání lidu k 1. březnu 2001 celá aglomerace čítala 359 obyvatel, 349 osob bylo české národnosti. V aglomeraci bylo 198 domů (194 rodinných domků), z toho ale trvale obydlených pouze 110. V komunálních volbách v roce 2002 bylo zvoleno 9 členů zastupitelstva za Sdružení nezávislých kandidátů, starostou je od roku 1990 až do současnosti Karel Klupák a místostarostou Jiří Týce (Solany). V roce 1992 byla obnovena obecní kronika, kronikářem se stal Ing. Jaroslav Cibulka, důchodce. V současnosti je v aglomeraci uváděno 360 obyvatel.

K občanské vybavenosti patří obecní úřad, vodovod, požární nádrž (opravená v roce 1995), elektrifikace a plynofikace (dokončena byla v roce 2000). Aglomeraci spojuje autobusová doprava. V Děčanech je od března 2002 hospůdka, o pár měsíců později i čistička odpadních vod. Do dnešní doby působí v Děčanech Sbor dobrovolných hasičů a v roce 2002 bylo založeno Honební společenství Děčany; honitba má rozlohu 1148 ha a honebním starostou je Karel Klupák. V září 2005 byla v obci provedena obnova veřejného osvětlení a místního rozhlasu; finanční náklady činily cca 292 000 Kč, částečnou dotací přispěl kraj. Dne 7. listopadu byl na veřejném zasedání projednán koncept územně plánovací dokumentace obce Děčany.

Obec Děčany je pozoruhodná tím, že ji zajímá minulost vsi i celé aglomerace; objednala si u historika Oldřicha Doskočila, litoměřického kronikáře a pracovníka Oblastního vlastivědného muzea v Litoměřicích, publikaci o historii a současnosti obce. Knihu vydalo nakladatelství Oswald Praha v roce 2004 v edici Vlastivědné práce jako svazek č. 2 pro obec Děčany. Kniha byla pokřtěna šampaňským 10. prosince 2004 v místní hospůdce v Děčanech a křest byl spojen s výstavou fotografií, které se do knihy nevešly.

Z vrchu Baba je vidět na severozápadě obec Semeč, východním směrem Lukohořany a na silnici od Třtěna Solany s vrchem Kvítel, což jsou tři místní části aglomerace Děčany.

Hz

Ve Vlastislavi byla v sobotu 15. října 2005 slavnost. Touto akcí byla slavnostně ukončena půlroční výstava profesionálních a amatérských výtvarníků „Výtvarníci Českého středohoří“. Oslava byla poděkování všem, kteří oživují vlastislavický zámek Skalku již několik let. Další důvod k této slavnosti bylo získání ověření k používání znaku a vlajky obce Vlastislav. Občané chtěli tyto symboly slavnostně převzít, a všem je ukázat. „Získání symbolů obce pro nás hodně znamená. I k nám přicházejí noví obyvatelé obce, kteří migrují odjinud. Stále se setkáváme s tím,že lide málo vědí o historii obce a mají malou hrdost a nedostatek zdravé patriotičnosti k naší obci. Získání těchto symbolů by mohlo lidi vést k většímu pocitu příslušnosti k obci. V tom vidím hlavní smysl“, řekla nám starostka obce Vlastislav Marie Kubíková.

Získání vlastních heraldických symbolů není jednoduché. Po rozhodnutí Zastupitelstva tyto symboly získat musí následovat i finanční zajištění z obecního rozpočtu. Potom je nutné vybrat heraldika, který vypracuje návrh. Obec Vlastislav vybrala k této práci roudnického heraldika Stanislava Kasíka. Pro jeho práci obec zajistila historické podklady. Vypracované návrhy byly potom předloženy zastupitelům obce a na veřejném zasedání i všem občanům. Po výběru konečného návrhu obec zaslala žádost do Sněmovny, kde působí podvýbor pro heraldiku a návrhy symbolů schvaluje. „Hlavní hledisko pro náš výběr byl historický základ symboliky. Veškeré podklady pro naší žádost nám připravil pan Kasík. Realizace tohoto záměru nám trvala více jak rok“,dodala starostka obce.

Text a foto (hv)

V Sulejovicích byla podruhé v sobotu 22.10. uspořádána drakiáda. V přehlídce soutěžilo 22 koupených, ale i vlastnoručně zhotovených draků. V Lovosicích se drakiáda, kterou pořádal DDM ELKO, uskutečnila 3. listopadu na Osmičce. (Mimochodem, co je správné „drakyáda“ nebo „drakiáda“?)

Keblice mají opět důvod k radosti: v srpnu konečně zkolaudovali vodovod a kanalizaci, ale bohužel opožděně. Obec se obávala, že bude muset vrátit dotaci od Ministerstva financí ČR ve výši cca 5 milionů korun a zaplatit přibližně stejně vysoké penále. Ministerstvo však Keblicím nakonec nařízené vrácení dotace prominulo a obec se zbavila dluhů.

Ústecká fotografka Ludmila Hájková připravila výpravnou publikaci České středohoří, která obsahuje asi 120 fotografií z našeho blízkého i vzdálenějšího okolí – Milešovku, Lovoš, Hazmburk, malebné vesničky Zubrnice, Levín nebo Milešov či čedičové varhany u kamenického Šenova. Textově doplňují knihu zamyšlení zdejších rodáků, například Jiřího Macháčka z Litoměřic.

Počátkem října byly v Jenčicích postaveny u silnice první třídy 1/15 dvě autobusové čekárny; mezi nimi bude vybudován bezpečný přechod pro chodce. V současnosti se občané bojí kvůli neúnosně silnému automobilovému provozu silnici přecházet.

Od 1. ledna 2006 začne platit novela zákona č. 444/2005 o územních finančních orgánech (Sbírka zákonů č. 155/11.11.2005). Pro občany Lovosicka i vlastního Města Lovosice to znamená, že budou jezdit na finanční úřad do Libochovic místo do Litoměřic (dle zákona Finanční úřad v Libochovicích vykonává působnost ve správním obvodu obce s rozšířenou působností Lovosice). Kdysi, nejméně před 10-12 lety, kdy byla v Libochovicích pobočka Finančního úřadu Litoměřice zřizována, neusilovali někteří lovosičtí zastupitelé příliš vehementně o zřízení pobočky v našem městě s tím, že je to jedno, že my z Lovosic budeme stejně jezdit do Litoměřic. Teď se nám to vymstilo, do Libochovic je určitě horší spojení. Ale proč není finanční úřad v Lovosicích, když naše město je obec s rozšířenou působností?

V Prackovicích nad Labem působí od roku 1956 Tělovýchovná jednota, v současnosti pod názvem Tělovýchovná jednota Sokol Prackovice. Od počátku do ní patřil fotbalový oddíl, který byl a je celou dobu nejaktivnějším oddílem a v roce 2006 oslaví „50 let trvání“. Prackovičtí chtějí opravit do té doby kostel sv. Matouše, který je v současnosti v dost desolátním stavu. Po náročné rekonstrukci by kostel měl soužit nejen pro církevní účely, ale také jako obřadní síň a pro pořádání koncertů. V první fázi se předpokládá oprava krovu a střešní konstrukce a rekonstrukce fasády, aby při oslavách byl kostel hezkou dominantou obce. V II. etapě by se opravovaly vnitřní prostory.

Týdeník Nový Proud má svou internetovou verzi www.infoproud.cz, kde jsou uváděny i aktuální reportáže z kabelové televize. Dost často se zde objevují články z Lovosicka. Kdo má možnost připojení, nechť se občas na tuto webovou stránku podívá.

Hz

Nové chodníky jsou už skoro hotové ve východní části Žižkovy a v Nádražní ulici, kde je po celé jedné straně ulice též vybudován nový parkovací pruh, který vyřeší průjezdnost touto poměrně frekventovanou ulicí k nádraží a poště. V Prokopově ulici je již připraven materiál na další chodníky...

–jč-

Před nedávnem odešel z lovosické do děčínské farnosti P. Antoni Kośmidek (v Lovosicích působil od 1. června 1997) a do naší farnosti byl z Mostu přeložen Páter Pavel Mikeš. Nový pan farář působí v Lovosicích od začátku října a stráví zde své první Vánoce. Pro naše čtenáře mi ochotně zodpověděl několik dotazů.

Pane faráři, přicházíte do Lovosic z Mostu. Dlouhá léta jste ale pobýval v USA – je to velký rozdíl, působit v Americe a pak v Česku?

Myslím, že ten rozdíl je především v tom, že Katolická církev ve USA je více organizovaná a nezávislá na státu. Nejenom katolíci, ale lidé všeobecně si kněze více váží a mají k němu větší úctu. Toto nejen v české společnosti, ale i mezi katolíky, chybí. Kněz pro ně není „druhý Kristus“, ale jen nějaký zaměstnanec církve. Ovšem ne všichni mají tento přístup.

Které farnosti a které filiální kostely máte na starosti? Kde všude sloužíte mše? Vyučujete také náboženství?

Mám na starost pět farností a Lovosice jsou z nich největší. Mám také na starost farnosti Sutom, Milešov, Velemín a Prackovice nad Labem. Filiálek je několik, např. Sulejovice a Lukavec. Mše jsou každou neděli v Lovosicích v 8:30, v Sulejovicích v 10:30. Každou 1. a 3. středu je mše svatá v 16:00 v Lukavci. Bohužel kostely v Sutomi a Milešově jsou uvnitř v desolátním stavu. V Prackovicích nad Labem se kostel díky dobré spolupráci s obcí opravuje.

Ano, vyučuji náboženství, ale zájem je opravdu minimální.

Co se připravuje na Vánoce v lovosickém kostele – bude výstava Betlémů?

V Lovosicích bude mše svatá o půlnoci, hlavním celebrantem bude otec biskup Josef Koukl, kterého jsem pozval. Výstava Betlémů se konat nebude, protože to byla soukromá sbírka mého předchůdce.

Noviny s vašimi odpověďmi vyjdou kolem 1. prosince, mohl byste přiblížit našim čtenářům dobu adventu. Co jsou to roráty?

Advent má celkem čtyři neděle a během této doby se v minulosti při ranních mších zpívaly zpěvy zvané roráty. I v Lovosicích je to tradicí. (Pozn.: Letos připadá 1. adventní neděle na 27. listopad.)

Čeho byste chtěl v Lovosicích dosáhnout?

Jsem zde nový, zatím se jenom rozhlížím, ale doufám, že tu nebudu jenom opravovat kostely. Snad se mi podaří proniknout do lidských srdcí a přinést i těm, co ještě hledají, Krista. Každopádně nechci jít v šlépějích svého předchůdce. Každý z nás je originální a svým způsobem dar pro ostatní. Já jsem člověk velice otevřený a na to lidé v České republice nejsou zvyklí. Někdy mám i dojem, že k otevřenému člověkovi přistupují s nejistotou. Jsem ale také veliký optimista a věřím, že i toto se časem změní. Já mám to štěstí, že jsem většinu svého života, prožil v USA a v západní Evropě. Vedle znalostí řečí jsem také získal jiný přístup k životu, myslím z té pozitivní stránky. Je mi jasné, že zde v Lovosicích je mnoho práce, ale také hodně lidí, co ještě hledají Krista. Těmto lidem a samozřejmě našim věřícím bych chtěl pomoci na cestě k Pánu Ježíši.

Existuje nějaká ekumenická spolupráce s ostatními církvemi v Lovosicích?

Jsem zde druhý měsíc, slyšel jsem, že tu je Baptistický sbor, ale nemám s nimi žádné styky.

Chtěl byste vzkázat něco našim občanům – máte slovo.

Těším se na spolupráci se všemi lidmi dobré vůle. Přeji všem krásné a požehnané Vánoce a také ten nejlepší Nový Rok 2006.

K přání našeho nového pana faráře se připojuji i já. Jemu osobně pak přeji, aby se mu v Lovosicích líbilo a aby mu lidé důvěřovali, tak jako v jeho předchozích působištích.

Děkuji za rozhovor.

Eva Hozmanová

CHCETE VAŘIT VLASTNÍ PIVO?

Pro Čechy je pivo něčím obyčejným, běžným, samozřejmým. Oblíbeným, dobrým, ale obyčejným. Jsou naopak země, kde pivo vůbec neznají a zase země, kde se značková piva podávají jen na slavnostní tabuli. Český pivař „dudlá“, že je pivo drahé, ale jsou právě i země, kde je jeho cena mnohonásobně vyšší. V každém případě je nejlepší uvařit si pivo sám. Jak, z čeho, v čem? Není cílem tohoto článečku reprodukovat přesný návod. Na tyto otázky najdete odpověď na internetu, stačí vložit do vyhledávacího řádku heslo pivodoma.vltava2000. Pak už se nestačíte divit, jak je to snadné...

–jč-