Jak je to se zdražením léků v lékárnách a zvýšením doplatků od Nového roku?

Na úvod bych se chtěl pokusit objasnit, jak vzniká konečná cena léků v lékárně. Ceny léků a zdravotnických potřeb jsou jednou z nemnoha oblastí, které podléhají stále cenové regulaci. Není tedy pravdou, že "lékárny si dělají ceny, jak chtějí", ač to tak zdánlivě v praxi možná může vypadat... V lékárnách se setkáváme s léky a zdravotnickými potřebami, které jsou jako takové registrovány Státním ústavem pro kontrolu léčiv a podléhají cenové regulaci a dále se širokým doplňkovým sortimentem, který cenové regulaci nepodléhá. Tvorba regulované ceny léků a zdravotnických potřeb je poněkud komplikovaná. Logičtější by bylo, kdyby byly stanoveny pevné konečné ceny na určité období, jako je to v jiných oblastech. Pak by bylo všem dopředu jasné, kolik daný přípravek bude stát i přesně jak velký bude doplatek pro pacienta.Tak je tomu ostatně i ve většině ostatních států Evropy, kde pacient pak ví zda a kolik přesně bude platit či doplácet a ve všech lékárnách je tomu stejně. U nás je ale skutečnost jiná... Ministerstvem financí je stanovena maximální cena od výrobce (u tuzemských) či dovozce (u dovážených) a maximální přirážka, tzv.marže, která činí společně pro distributora a lékárnu u léků 32% a zdravotnických potřeb 25%. K tomu ještě přistupuje DPH, jejímž plátcem se vloni povinně staly i lékárny. Před naším vstupem do EU byly u nás léky, zdravotnické potřeby a potraviny pro zvláštní výživu vydávané v lékárnách osvobozeny od DPH. Tato změna však představuje přibližně pouze 1% zvýšení konečné ceny.

Konečná cena cenově regulovaného sortimentu v lékárně je pak proměnlivou veličinou v závislosti, při jakém devizovém kurzu bylo toto zboží dovezeno nebo kdy bylo vyrobeno a obchodováno. Dochází pak k rozdílům v cenách nejen mezi lékárnami, ale u stejného zboží i v jedné lékárně, ba dokonce jsou i případy, kdy různé ceny má lékárna i v rámci jedné dodávky (!) Může se stát, že ty největší lékárny (např.v nemocnicích) jsou při velkých odběrech zvýhodněny od distributorů a dosáhnou tak nižších konečných cen. Není to tedy většinou tak, že by některé lékárny byly "hodnější" a dobrovolně prodávaly pod cenou ostatních. Laik však těžko hledá vysvětlení...

Registrované léky a zdravotnické potřeby se dále dělí na nehražené ze zdravotníhoho pojištění a na hražené, a to plně nebo částečně hražené. O zařazení se rozhoduje na odborných jednáních, která se nakonec promítnou do vyhlášky ministerstva zdravotnictví, jež v rámci tzv.kategorizace stanoví výši úhrad ze zdravotního pojištění pro určité období. Odborným poradním orgánem ministra zdravotnictví byla řadu let tzv. kategorizační komise, v níž byla zastoupena řada odborníků, která po posouzení všech hledisek připravovala konečný návrh kategorizační vyhlášky. V současné době je stanoveno na 300 skupin léků, z nichž ze zákona vždy alespoň jeden musí být plně hražen ze zdravotního pojištění. V distribuci stále příbývá tzv.generických léků, tj. obvykle levnějších kopií originálních léků, s totožnými vlastnostmi, vyráběných různými výrobci. Tato generika pak tržním způsobem "tlačí" ceny postupně směrem dolů. Vedle toho zase přibývají nové léky a zdravotnické potřeby, s lepšími vlastnostmi léčebnými i s lepším komfortem pro pacienta, a ty obvykle bývají dražší...

K 1. lednu 2005 došlo ke dvěma významným změnám. Vstoupila v platnost nová kategorizační vyhláška ministerstva zdravotnictví, kterou byly sníženy výše úhrad velkého množství léků (přes 600 položek) a dále byla zrušena úhrada některých druhů léků individuálně připravovaných v lékárně na lékařský předpis. Dosud byly tyto individuálně připravované léky prakticky všechny pojišťovnami plně hraženy. Vyřazeny z úhrady byly např. kosmetické přípravky, analgetické směsi proti bolestem, čípky proti migréně, přípravky na odkašlávání nebo vitamíny a stopové prvky.

Jak vyplývá z výše uvedeného, tak "lékárny nezdražily léky", ale vyhláškou ministerstva zdravotnictví došlo ke snížení výše, v některých případech i ke zrušení, úhrad léků a zdravotnických potřeb ze zdravotního pojištění. Období po vydání nové vyhlášky je vždy pro pacienty nepříjemné, protože za svoje léky budou muset více doplácet. Dá se však předpokládat, že u některých přípravků výrobci či dovozci postupně zareagují a sníží ceny. A tím dojde ke snížení konečných cen v lékárnách a tedy i doplatků pro pacienty.

V závěru si neodpustím poznámku směrem na ministryni zdravotnictví. Skutečně nerozumím tomu, že jedním z prvních kroků nové ministryně zdravotnictví bylo rozpuštění kategorizační komise jako odborného poradního orgánu a neustanovení žádné jiné (!?). O konečném znění poslední vyhlášky pak ministryně rozhodla sama, ač jak přiznala ji vlastně ani nečetla... A na vyhlášce je neodbornost a nekompetentnost velmi patrná a pasáž rozdělující individuálně připravované léky na hražené a nehražené lze označit za skutečný paskvil. Vítejte v Kocourkově!

Na úplný závěr: Za prosinec, tedy období zvýšeného předvánočního úklidu, se v kontejneru na sběr vyřazených léků od pacientů pouze v naší lékárně ocitlo hodně přes 100 kg... To opravdu nepotřebuje komentář.

PharmDr.František Stáně,
lékárna U Aeskulapa

Češi čtou nejraděju Harryho Pottera,
(v Lovosicích taky)

Rok 2004 skončil a naše městská knihovna může bilancovat. Čtenářů bylo v minulém roce zaregistrováno 815, z tohoto počtu 315 dětí. Nakoupeno bylo loni cca 1 000 nových knih, dalších 116 knih předalo darem Ministerstvo kultury (některé v akci Česká knihovna). Periodik docházelo 42, z denního tisku např. Deník Litoměřicka, Mladá fronta Dnes, Blesk a Právo, z časopisů pro dospělé Květy, Lidé a země, Zahrádkář a Zdraví, pro děti a mládež Čtyřlístek, Kačer Donald, Mateřídouška. aj.

Pro malé čtenáře bylo v roce uskutečněno 58 rozmanitých akcí. Pro mateřské školy byla uspořádána například v únoru beseda „Vítejte v knihovně“. Součástí bylo povídání o večerníčcích a jejich knižních předlohách a první seznámení s ilustrátory a spisovateli. Děti také soutěžily v obrázkovém testu. Obdobná beseda se konala v dubnu pro žáčky 1.-4. tříd, ti už se ale seznámili i s výpůjčním řádem a registračním knihovním systémem LANIUS. Pro žáky 5.-9. tříd proběhla beseda Vznik a vývoj knihy o vývoji knih a knihoven od počátku věku po současnost. Starší čtenáři si mohli provést test „Prověř si své znalosti“.

Ve dnech 4. - 8. 10. se uskutečnila, v říjnu již tradičně, celostátní akce „Týden knihoven“. Knihovny jsou nejdostupnější kulturní a vzdělávací zařízení pro všechny skupiny obyvatelstva, od těch nejmenších, přes studenty až po důchodce. Týden knihoven je propagační akcí , kterou se knihovny různých typů po celé republice společně prezentují veřejnosti. Sváteční týden proběhl i v lovosické Městské knihovně.

Pro všechny zájemce, jednotlivce i kolektivy, byl připraven „Týden otevřených dveří“ s možností prohlídky celé knihovny. Návštěvníci se mohli seznámit s automatizovaným systémem knihovny (automatizován je systém výpůjček, evidence čtenářů i katalogy - autorské a dle názvů knih). Mohli též poznávat základy práce s internetem a elektronickou poštou. V oddělení pro dospělé rovněž po celý týden probíhaly knihovnicko-bibliografické lekce pro učně lovosického učiliště. Během roku na podobné lekce uzpůsobené podle věku žáků přicházely i lovosické základní a mateřské školy, Zvláštní škola a některé školy z okolí.

V Týdnu knihoven byly také vyhlášeny výsledky ankety Moje kniha, která v naší republice probíhala sedm měsíců. Do ankety se zapojilo 399 knihoven (ani lovosická Městská knihovna nezůstala stranou) a téměř sto tisíc čtenářů. Na plné čáře to vyhrál Harry Potter a Fénixův rod s 4301 hlasy spisovatelky Joanne K. Rowlingové, druhou příčku obsadila fantasy Pán prstenů Johna R. Tolkiena (2697 hlasů) a třetím nejoblíbenějším titulem byla Bible (1996 hlasů). Zdeněk Jirotka by měl radost, jeho Saturnin dopadl z českých knih nejlépe; skončil na místě čtvrtém s 1888 hlasy (já jsem měla radost také, hlasovala jsem pro něj).

V Lovosicích si zvolili čtenáři také Harryho Pottera a knihy Tolkiena skončily rovněž na místě druhém. Pro zajímavost, v podobné anketě v Anglii obsadil Harry místo čtvrté, vkus čtenářů se tedy v Evropě příliš neliší. (Mimochodem, v červenci proběhla v naší knihovně soutěž „Harry Potter“, o které byla v Lovosického dnešku č. 9 /2004 informace.) Protože se hojně do ankety zapojily děti, figuruje na předních místech také několik Foglarovek, Ferda Mravenec či Krtečkova dobrodružství. Oblíbené jsou knihy Betty Mac Donaldové, Poláčkova kniha Bylo nás pět ale i Babička (5. místo). V obou odděleních lovosické knihovny byly výsledky ankety Moje kniha vyhlášeny a vítězné knihy vystaveny.

V oddělení pro děti byla ukončena a vyhodnocena prázdninová soutěž O nejlepší prázdninovou pohlednici nebo obrázek. Děti měly za úkol stát se na chvíli grafikem a navrhnout originální pohlednici, kterou by poslaly svému kamarádovi. V tomto týdnu proběhlo zde také „Odpoledne při šálku čaje“, což byla diskuse na téma „Co se Ti líbí (a nelíbí) v knihovně, co by si chtěl zlepšit.“ Z besedy vyšly náměty: zavést internet i do dětského oddělení, koupit další CD-ROM, mít více školní četby (Biblické příběhy) apod. Další diskusní téma bylo o rasismu. Nezapomnělo se ani na Literární odpoledne plné her, kvizů a soutěží, např. soutěž Česká pohádka a Ověř si své znalosti z literatury. Na téma o rasismu píší děti i své příspěvky.

Vyvrcholením Týdne bylo založení kroužku „Malý knihovník“. Děti se podílely na vytvoření hezkého prostředí ve své knihovně , vyzdobily vánočně prostory dětského oddělení a ustrojily si i vánoční stromek. Ke konci měsíce října probíhala ještě volná akce „Česká pohádka“, kdy si malí čtenáři mohli vyzkoušet své znalosti českých pohádek formou kvizů, otázek a doplňovaček.. Dětem, které mají šikovné ruce, byla v listopadu určena akce „Podzim v knihovně“. Mohly si zkusit vyrobit z dýní podzimního ježka a společně pak vyzdobit podzimními motivy dětské oddělení knihovny.

Kromě knih a mnoha periodik jsou čtenářům nabízeny též plány měst a různé brožury o Lovosicích a Lovosicku. Do knihovny ale přicházejí i další občané, nejen registrovaní čtenáři. Potřebují třeba nahlédnout do nějaké encyklopedie, aby získali potřebnou informaci. Ti mají možnost nechat si potřebné zároveň oxeroxovat. Někteří také přicházejí na internet a knihovnice jim ochotně poradí, jak postupovat. K dispozici je zatím pro internet pouze jeden počítač, během roku se ale počítá s rozšířením. Internet bude i v dětském oddělení. Všichni zaměstnanci knihovny si přejí, aby se všem v knihovně líbilo, aby návštěvníků přicházelo hodně a často a aby jim vždy mohli podat správnou informaci a zapůjčit dobrou knihu...

Poznámka nakonec: Byla jsem opravovat tento článek v pátek 7. ledna dopoledne a návštěvníků bylo opravdu hodně (jeden v čítárně, jedna slečna na internetu a čtyři čtenáři s knížkami), jen během jedné čtvrthodiny. Lidé bohudíky číst ještě nezapomněli.

Lovoš a turisté

Historie lovošských chat, lovosického Středohorského spolku a lovosického oddílu Klubu českých turistů

(3. část).

V dalším pokračování příspěvku o historii lovošských chat a související historii turistiky v Lovosicích navážeme na rok 1977 a přiblížíme si některé další důležité události až do dnešních dnů.

Návrh rekonstrukce lovošské chaty vypracoval Ing. arch. F. Kalivoda z SCHZ Lovosice a v roce 1977 byla zahájena. Do roku 1981 probíhala její podstatná část. Byl vybudován přístřešek pro agregát, postaveno zábradlí, vybudována nová veranda, provedena elektroinstalace, položeny dlaždice na terase, byly provedeny výkopy pro hromosvod, oplocení dvora, výkopy pro venkovní osvětlení, úprava terasy před vchodem do chaty, ústřední topení. Postupně bylo pořizováno také vnitřní vybavení chaty. Postup těchto prací byl znadně narušen a zdržen dne 5. srpna 1978 požárem výše již uváděné dřevěné boudy, která sloužila německé armádě. Likvidace následků požáru byla pracovně velmi náročná. V roce 1981 byla chata dne 1. května otevřena pro veřejnost a byl zahájen provoz občerstvení. 0 měsíc později se stal správcem a vedoucím provozu chaty pan Vlastimil Johanovský. V následujících letech pokračovaly práce na kompletním dokončení chaty, včetně vybavení a terénních úprav. Dokončovalo se budování ubytovny, sociálního zařízení, rozvodu vody atd.

V roce 1982 byla v akci "Z" a z podnětu pana Arnošta Johanovského zahájena výstavba elektropřípojky. Výkopové práce po celé délce trasy 1200 m byly prováděny ve velmi obtížném terénu s prudkými a kamenitými svahy. Do výkopu byly položeny betonové žlábky a na vlastním položení kabelu pracovalo cca 100 osob. Tato akce byla ukončena v prosinci roku 1983, kdy byla 8.12. přípojka napojena a uvedena do provozu. Toto dílo si v rozpočtovém objemu vyžádalo náklady ve výši 800 Kčs/m. Původní připravovaný záměr vybudování vodovodní přípojky v roce 1985 nakonec nebyl realizován. V témže roce se však zdařila akce vybudováni vyhlídkové terasy před vchodem do chaty.

Na celkové rekonstrukci a údržbě chaty bylo do roku 1986 odpracováno cca 19000 brigádnických hodin, především přičiněním členů lovosického turistického odboru, ale také za značné podpory SCHZ Lovosice a jejích odborníků a řemeslníků různých profesí.

Mezi nejaktivnější členy odboru v tomto směru patřili pánové Arnošt Johanovský a Václav Bláha. Chata zůstala po rekonstrukci a podstatné modernizaci vcelku v původní podobě, avšak s výrazně kvalitativně vyšší úrovní poskytovaných služeb. Porevoluční změny v rytmu demokratizačního procesu společnosti přinesly v roce 1990 také reorganizaci Svazu turistiky. Dne 7. dubna 1990 proběhla v Praze ustavující konference, která rozhodla o obnově Klubu českých turistů.

Prapůvodní Klub českých turistů měl rovněž svůj lovosický oddíl, který vznikl v roce 1902. 0 jeho založení bylo rozhodnuto 29. června 1902 na vrcholu hory Kletečná. Oddíl měl 14 členů. Valná hromada a volba výboru proběhla 5. srpna téhož roku.

První poválečný odbor turistiky tělovýchovné organizace - TJ Jiskra Lovosice - byl postupně organizován od jara roku 1959 z popudu lovosického učitele Jaroslava Hyngára. Ustavující slavnostní schůze se uskutečnila v sobotu 15. května 1959 na chatě na Lovoši za účasti 28 osob. Od 6. prosince 1959 změnil odbor svůj název na TJ Secheza Lovosice.

Rok 1990 pak znamenal další mezník v historii turistického odboru v Lovosicích. Přihláška k registraci na ústředí Klubu českých turistů byla vyřízena dne 12. září 1990 a odbor dostal evidenční číslo 37002. Získal tím také právní subjektivitu a koncem roku ukončil vztah s Tělovýchovnou jednotou.

Následovala jednání s TJ o delimitaci a převzetí movitého i nemovitého majetku. Již koncem roku 1990 dostal odbor souhlas k převzetí (bezplatnému předáni) chaty na Lovoši v 1. pololetí roku 1991. To se však uskutečnilo až dne 29. srpna 1991 uzavřením hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví s účinností od 1. října téhož roku. Již v únoru 1991 si odbor otevřel účet u KB Lovosice a začal sám hospodařit. Provoz chaty byl zahájen již 1. května 1991 a jeho začátky byly velmi obtížné. Byla též zajištěna registrace stanov lovosického klubu u Ministerstva vnitra, která byla vyřízena 21. července 1993. Ve snaze uvést majetkové vztahy chaty na Lovoši do reálného stavu, vstoupil lovosický klub do jednání s Lesy ČR, OÚ v Litoměřicích, odborem životního prostředí - správy lesů. I přes řadu jednání a pořizování různých podkladů nebylo dodnes bohužel dosaženo úspěšného zakončení.

Po dlouhotrvajícím jednání s Lesy ČR a společností Eurotel byla uzavřena smlouva o provozu základnové stanice veřejné mobilní radiotelefonní sítě Eurotel.

Provoz chaty v prvním roce vlastnictví (1991) obstarávali členové klubu paní Eva Kubátová a pan Václav Bláha. Později docházelo již ke střídání druhého pracovníka. Zásluhou obou jmenovaných, ale také pana Ondřeje Hrině a Ivo Mareše a dalších poskytovala chata kvalitní služby v občerstvení i ubytování. V roce 1996 byl zvolen nový výbor klubu, který byl v roce 1998 vyměněn. Docházelo k různým organizačním problémům, což se dotklo i provozu chaty. Po obchodní stránce vedla provoz chaty pani E. Kubátová. Dnes se o provoz chaty starají nájemci manželé Buriánkovi z Oparna. Lovošská chata má nyní dvě hostinské místnosti se 60 místy k sezení, ubytovnu o čtyřech místnostech se 16 lůžky, kuchyň, dvě provozní místnosti pro správce, vyhlídkovou terasu na střeše chaty, malou vyhlídkovou terasu před vchodem, sklep, skladiště a kotelnu. Dále je vybavena elektrickým osvětlením, telefonem, teplou i studenou vodou a ústředním vytápěním. Je otevřena každou sobotu a neděli po celý rok. Na objednávku i mimo provozní dny. Je zde k dostáni základní občerstvení, ale i možnost přenocování. Chata je nadále majetkem Klubu českých turistů v Lovosicích.

V příští závěrečné části tohoto příspěvku si ještě řekneme několik zajímavostí souvisejících s častou návštěvností lovošské chaty.

Podle publikovaných údajů zpracoval Miroslav Radoň

OPARNO a paní Marie

Oparno všichni znáte. Malá víska ukrytá v malebném údolí na druhé straně Lovoše. Mezi domky od horní části obce až do údolí k železniční trati lemují jedinou cestu, úzkou silničku, která končí za tratí a za potokem u starého Černého mlýna. Uprostřed obce je minihotel Oráč a penzion, který provozuje dánská majitelka českého původu. V dolní části obce je malý rybníček a nedaleko něj pomník občanům padlým ve světových válkách, na něm letopočty 1918 a 1945.

Doslova živou kronikou obce je paní Marie, která se sem právě v roce 1945, ve svých devíti letech, nastěhovala s rodiči. Ráda vzpomíná na své mládí: Bylo to tu krásné, veselé, bylo tu hodně děti. Z pětašedesáti obyvatel bylo dětí třicet pět. No vidíte a dnes jsou tu děti jen tři. Co nebylo veselé, byl odsun německých rodin. Probíhalo to sice pokojně, ale velmi smutně. Ti, kteří tu zůstali ze smíšených česko - německých rodin často vzpomínali, jak dobře se tu dříve žilo. Na hradě se tehdy ještě konávaly zábavy. Obec měla dokonce i svého starostu.

Na pozdější léta paní Marie už tak ráda nevzpomíná, zejména pak na doby, kdy bylo kolektivizováno zemědělství - na léta padesátá. Ráda se totiž učila a toužila jít na střední a snad i vysokou školu, ale musela zůstat v zemědělství, na hospodářství a pak pracovat v JZD. Jeden z rodiny musel prostě zůstat v zemědělství a byla to ona: proto, aby se její bratr mohl vyučit řemeslu.

Děti i vnoučata se dnes rády vrací do Oparna, kde mají hezké klidné prostředí, dětské vzpomínky a hlavně maminku a babičku.

Nejstarší pamětnice z Oparna si nakonec povzdychla: Škoda, že dnes už ty vztahy mezi lidmi nejsou takové, jako za mého mládí.

Škoda, škoda, paní Marie... Nejen z hradu jsou ruiny.

strana 5