Zápis

Ve dnech 17.-21. ledna 2005 proběhl na lovosické škole ve Všehrdově ulici týden otevřených dveří. Široká veřejnost, zejména však rodiče budoucích prvňáčků, si mohli prohlédnout celou školu. A nejen to. Bylo jim také umožněno zúčastnit se jakékoliv vyučovací hodiny v jednotlivých třídách podle vlastního výběru. Pedagogové všem zájemcům ochotně zodpověděli veškeré otázky týkající se chodu školy, používaných metod a způsobů práce s dětmi. Nová zrekonstruovaná škola s moderně vybavenými učebnami nabízí příjemné, takřka domácí prostředí zejména pro děti mladšího školního věku. Pedagogičtí pracovnici naší školy pořádají pravidelně pro děti, s ohledem na jejich věk i zájmy, různé akce od sportovních až po kulturní. Žáci od prvních po páté ročníky si mohou také vybrat z pestré nabídky zájmových kroužků. Velký důraz klademe na vedení dětí k samostatnosti a na citlivý přístup ke každému jedinci. Nesmíme zapomenout také na práci paní vychovatelek ve školní družině. Starají se o děti brzy ráno i v odpoledních hodinách. Nejen že si s dětmi hrají, ale pomáhají jim podle potřeby s přípravou na vyučování. Věříme, že své ratolesti svěříte bez obav do našich rukou, a přijdete do naší školy k zápisu ve dnech 2. a 3. února v době od 14 -16 hodin. Budeme se snažit ze všech sil Vaši důvěru nezklamat.

Mgr. Hana Protivová

Vánoční setkání předškoláků

16. prosinec uplynulého roku se stal posledním setkáním v sérii tematických setkávání předškoláčků, které si pro budoucí žáčky připravili učitelé a žáci 4. základní školy v Lovosicích. Po setkání s písničkou, pastelkou, počítačem, švihadlem a míčem byli předškoláci pozváni na odpolední vánoční besídku, na kterou si svůj program připravili hlavně žáci jednotlivých tříd.

Vystoupení provázelo mluvené slovo Báry a Lucky Černých ze 3. třídy, které dětem i hostům postupně "rozbalovaly" dárečky s programem. Tím bylo vystoupení pěveckého kroužku Skokáček, tanečního kroužku, nebo kroužku aerobiku. Druháčci se představili coby zvonečky a kuřátka, prvňáčci zacvičili pod vedením Karolínky a závěr patřil čertům ze 3. třídy a malému dárku, který si odnesl každý budoucí prvňáček. Pestrý program v naplněné tělocvičně zakončila přáním krásných vánočních svátků a pozvánkou na týden otevřených dveří a zápis ředitelka školy Mgr. Helena Bušková.

Mgr. Petra Sozanská, ZŠ Všehrdova ulice

Než zvoneček zazvoní

Slavnostní nálada, příjemná atmosféra, teploučko s vůní skořice a vanilky. Dětské oči a dušičky plné očekávání zkrátka, takový byl ničím nenahraditelný, předvánoční čas v Mateřské škole Sady pionýrů, Lovosice. Všechno začalo návštěvou Mikuláše s čertíkem a andílkem, kteří navštívili naši školičku pod heslem Čertoviny, aneb možná přijde i Mikuláš. Děti dokázaly těmto návštěvníkům i panu starostovi J.Kulhánkovi s kolegyněmi z MÚ Lovosice, kteří se na naše předvánoční setkání přišli podívat, že se nemusí vůbec bát, jejich básničky a písničky, které přednesly okouzlily všechny přítomné. Ani známí zlobílci se nenechali zahanbit a nakonec byli všichni Mikulášem odměněni sladkostmi.

Zpěv koled, vůně cukroví, cinkání rolniček a zvonečků nás pár dnů před Štědrým dnem lákala ke společnému vánočnímu posezení všech dětí s účastí zástupců Lovochemie Lovosice. Ježíšek na sebe nenechal dlouho čekat. Saně plné drobných dárků pro každého a ta velká překvapení pod každým stromečkem na třídě! Rozzářené dětské oči hovořily za vše. Vánoční nadílka byla opravdu bohatá a to též díky sponzorům, kteří v tento pohodový čas myslí i na naše nejmenší. Velké poděkování patří firmám Opavia LU, závod Deli Lovosice za sladké výrobky, Lafarge cement Čížkovice, která darovala dětem 3 počítače, Lovochemii Lovosice za spoustu drobných dárků a za nástěnné tabule pro děti, Fototrend Lovosice daroval MŠ sadu filmů a paní Lan Tran Thi věnovala mateřské škole DVD přehrávač. Čas vánoční je dnes již za námi, ale naším velkým přáním do dalšího roku je zachovat si pohodu, klid, ohleduplnost a spoustu lásky v našem okolí, které nás provázely koncem roku pro všechny nadcházející dny v novém roce. Stejné přání máme pro naše sponzory, firmy, se kterými spolupracujeme, rodiče dětí i zřizovatele mateřské školy. Ať se nám všem rok 2005 vydaří!

Petra Mikšová MŠ Sady pionýrů, Lovosice

Žáci ZUŠ ve studiu - a....
CD je na světě

V listopadu 2004 si členové Enkláva bandu vyzkoušeli práci profesionálních muzikantů, když ve studiu MACAC Českého rozhlasu Ústí nad Labem natočili několik skladeb na CD. Nápad, že bychom se o to mohli pokusit, však přišel mnohem dříve a to na podzim roku 2003.

Zpočátku jsme překonávali obavy, zda má vůbec smysl se o vytvoření "profesionální" nahrávky pokoušet. Na jaře nás čekala řada vystoupení a na nutnou přípravu nezbývalo mnoho času. Souhlas pana ředitele J. Lhotského jsme sice měli, ale chybělo to nejdůležitější - nezbytné finance. Oslovili jsme několik podnikatelů a firem a pomohlo nám i jarní koncertování. Rádi bychom touto cestou poděkovali sponzorům, díky nimž jsme mohli náš záměr uskutečnit (Lovochemie a.s. Lovosice; TRCZ s.r.o. Lovosice; Lafarge Cement a.s. Čížkovice; pan M. Šramota; K-Audio Ústí n.L). Zbývající částku uhradila škola.

Termín natáčení byl definitivně určen začátkem školního roku na 11. - 13.listopadu. To znamenalo okamžitě začít s přípravami. Dohodli jsme se na čtyřech písních, v nichž se jako sólisté-zpěváci představili Michaela Tučková (I love rock and roll; Tom) a Karel Hrachovec (Malování; Baroko). Po vystoupení na Václavské pouti už nic nebránilo plně se věnovat cvičení. Členové kapely si teď mohli nechat o volných.víkendech jen zdát. Na dělených zkouškách se pilovaly nejmenší detaily a správné frázování i souhra jednotlivých nástrojů. Nejtěžší to měla rytmická sekce v čele s bubeníkem, neboť na kvalitě jejich výkonu jsme mohli vylepšit ještě další drobnosti. Týden před samotným natáčením jsme zkoušeli denně. (A to jsme ještě v říjnu vystupovali na dvou koncertech ZUŠ.) Úryvky ze skladeb jsme slyšeli i ve spaní; rodiče (zvláště "taxikáři" dojíždějících žáků) se už těšili, až ten kolotoč skončí.

Na čtvrtek 11.listopadu se mnozí příliš nevyspali. Nervozita vzrůstala a všichni čekali, jak to dopadne, až se rozsvítí červená, a v režisérské kabině netrpělivě drželi palce svým kolegům, kteří se právě potili před nemilosrdným mikrofonem. Nejprve se natáčely party bicích a kytar. Na tento základ pak druhý den doplnily své hlasy klávesy a ostatní nástroje (housle Jana Knauerová; saxofon pan učitel Jiří Holeček). Pro zpěváky byla dnem Dé sobota. Tréma udělala své a hlasivky odmítaly poslušnost, ale nakonec vše dobře dopadlo. Pár svých kouzel přidal také mistr zvuku J.Seibt, a dotvořil tak naši práci do konečné podoby.

Zpěváci lovosické ZUŠky se v nahrávacím studiu změnili ve skutečné profesionály. Zodpovědný přístup k práci se zúročil a někteří při poslechu svých nahrávek sami velmi kriticky konstatovali, že by bylo lepší "dát to ještě jednou". Shovívavost a laskavost pánů režisérů přispéla k dobré atmosféře náročných dnů.

Jako správné CD, má i to naše kmotra. Je jím J.Grund, který přál svému kmotřenci mnoho spokojených posluchačů a dalších sourozenců. Slavnostní křest proběhl ve středu l5.prosince 2004 v KS Lovoš na koncertě ZUŠ. Díky trpělivosti a pochopení všech rodičů a kamarádů se nám podařilo postoupit na pomyslném žebříčku našeho snažení zase o stupínek výš. Díky všem, kdo nám drželi palce!

Mgr.Petra Kaciánová

Junák

Světlušky se představují

1. roj světlušek v Lovosicích je členem Junáka - svazu skautů a skautek ČR. Světlušky jsou děvčátka ve věku od šesti do deseti let. Jmenují se tak podle Karafiátových Broučků. Lovosické světlušky mají schůzky každé úterý od 16 do 18 v klubovně v ulici Osvoboditelů (vstup do budovy je označen Skautské středisko Brána Lovosice. Hrají si zde různé hry, soutěží mezi sebou, učí se různé rukodělné práce, ale také uzlují, šifrují a učí se poznávat rostliny a živočichy. Jednou za čtrnáct dní chodí na výpravy do okolí Lovosic nebo jezdí na víkend do ubytovny v Sutomi, nebo pod stan. Občas také společně navštíví divadlo, hrad nebo zámek.V létě jezdí světlušky společné s vlčaty na čtrnáct dní na tábor, kde se spi ve stanech s podsadami. Tam podnikají výpravy do okolí, chodí se koupat, učí se lasovat, chodit na chůdách a střílet z luku. Na táboře také vrcholí celoroční hra.

Víte, jak lovosický roj vznikl?

(Trocha historie nikoho nezabije.) Dne 25. ledna 1990, před 15 lety, se uskutečnila prvni schůzka světlušek. Přišlo na ni 15 malých dívek. Roj vedly sestra Hana Jílková a sestra Květa Janatová. První výprava se uskutečnila v sobotu 27. ledna, byla to však jen výprava orientační. Šlo se k Labi a tam bylo budoucím světluškám předvedeno, co brát ssebou na výpravy. Samozřejmě zde probíhalo i plno her. V únoru 1990 má roj světlušek již 4 šestky po 7 světluškách. Na schůzkách je vymyšlen pokřik světlušek.

První opravdová výprava se uskutečnila 10. února a to do Opárenského údolí. Zde se světlušky poprvé seznamovaly s rozděláváním a udržováním ohně. První táboření světlušek, které bylo společné s vlčaty, bylo v Opárně v červnu 1990. Děti se zde učily poznávat rostliny a hrály se různé hry. První letní tábor byl opět společný (zúčastnily se ho světlušky i vlčata). Konal se v posledním týdnu v srpnu a nacházel se na pěkné louce za bývalým klášterem v obci Teplá u Třebenic. Odsud se vyráželo na různé výpravy do blízkého okolí, hrály se hry a držely se hlídky.

V červnu 1991 proběhl první závod světlušek a vlčat po obnově klubovny. Konal se v Opárně. Pro zajímavost: zatím poslední závody, závody vlčat O putovní totem náčelníka a závody světlušek 0 putovní vlajku náčelníka se konaly v neděli 2. 5. 2004, také v Oparně (obec od té doby ztratila čárku).

A jak to letos dopadlo? Holky byly na skvělém druhém místě a postoupily do dalšího kola. Kluci byli třetí. Po závěrečném nástupu a předání cen a pamětních listů všichni pomalu vyrazili do Lovosic. Cesta vedla Oparenským údolím a během cesty si malí soutěžící ještě zahráli nějaké hry.

Tento článek byl zpracován s použitím webových stránek lovosických světlušek a vlčat (autor stránek mi to dovolil). Mimochodem, stránky mají nejen pěkný obsah, ale i formu. Kdo má zájem přečíst si celý průběh závodu, nechť na internetu naťuká adresu www.mujweb.cz/společnost/brana. Další adresa Skautského střediska Brána Lovosice je www.sipka.webz.cz (pro smíšený skautský oddíl Šipka).

Nekrolog

Každá smrt je zlá

lépe: každá předčasná smrt je zlá.

Co je to za pohřeb, ptali se náhodní kolemjdoucí, kteří šli v povánočním pondělí ve dvě hodiny odpoledne kolem hřbitova. Auto vedle auta, asi tři sta lidí. Kaple nestačila a většina lidí stála venku. Každá smrt je zlá. Tím spíše, když zemře mladá, ještě ne ani čtyřicetiletá máma třech dětí, která podlehla těžké nemoci. Tím spíše, že už se zdálo, že nad nemocí zvítězila.

Jmenovala se Etela Kopřivová a patřila mezi ty, kteří se v devadesátých letech přistěhovali z české vesnice v Rumunsku, ze Svaté Heleny, zpět sem, do staré vlasti. Přišli a přijeli se s ní rozloučit ostatní navrátilci do vlasti a to nejen z Lovosic, ale i ze Žatce a dokonce z Chebu. Všichni svou účastí dokázali, že se stále mají rádi navzájem a mají k sobě blízko stejně jako tam, odkud přišli, že cítí bolest těch, kteří ztratili dceru, manželku a mámu.

Smutní lidé nad ztrátou paní Etely. Šťastní lidé - neschází jim láska...

Evropský den smutku

Je samozřejmé, že osobní ztráty se člověka dotýkají nejvíce, ale katastrofa, kterou nepřežilo k dnešnímu dni na počítaných 300 000 lidí v jihovýchodní Asii, je z těch, které otřesou každým člověkem. Od prvních okamžiků se to projevuje solidaritou a z ní pramenící pomocí, která od lidí z celého světa, kteří mají na to, aby alespoň malou částkou mohli pomoci, proudí do postižených oblastí. Na čas tato katastrofa zastínila i iráckou tragedii, kde sice počet obětí není až tak vysoký, ale kde - bohužel jde o masakrování lidí lidmi - a pokračuje. Za oběti vlny tsunami by vyhlášen Evropský den smutku a pátého ledna první dvě minuty po poledni jsme uctili památku těchto obětí tichou vzpomínkou.

Redakce

Smutné Vánoce

Krátce po půlnoci z 22. na 23. prosince, zemřela v litoměřické nemocnici po krátké, ale těžké nemoci naše dlouholetá kamarádka, paní Eva Frýdová. Neměla vlastně už žádné přímé příbuzné, ale pro svou milou povahu, ochotu sdílet nejen radosti, ale i těžké chvíle svých přátel, byla velmi oblíbená u mnoha lidí ze svého okolí. Ani je všechny neznáme, proto ať se nehněvají, že nenajdou své jméno v naší vzpomínce. Eva, sama nemocná, pečovala dlouho o svého - rovněž nemocného - manžela Jiřího, taktéž našeho kamaráda, který svému pozemskému trápení podlehl v září, tři měsíce před svou manželkou.

Stále ještě odmítáme vzít váš odchod na vědomí, Frýdovi. Jistě na vás občas vzpomenou mnozí, ale my budeme vzpomínat až do konce života. Snad to bude dlouho...

Čampulkovi

strana 9