Z historie města

Pravěké objevy při stavbě průmyslové haly AOYAMA

Všechno má svůj konec. Končí i třináctidílný seriál článků o archeologických výzkumech na 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích. Autor článků pan Marek Půlpán z Ústavu archeologické památkové péče SZ Čech v Mostě nám na úplný závěr slíbil ještě dvě obrazové přílohy z bohaté dokumentace archeologických nálezů, které se svým významem řadí na přední místo v České republice. Obrazové přílohy vyjdou ještě v následujících dvou vydáních Lovosického dneška.

Část 13 – Zhodnocení pohřebiště bylanské kultury

Předešlých pět dílů jsme se podrobně zabývali hrobovými celky ze starší doby železné, dnešním dílem završíme učiněné poznatky a zrekapitulujeme si pohřebiště jako celek. Díky rozsáhlému pohřebnímu areálu jsme měli možnost seznámit se s celou paletou pohřebních ritů a zvyklostí. Zaznamenali jsme všechny druhy obřadů, a to jak kostrový a žárový, tak i birituální. Dosti pestrou škálu představovaly především typy a počty obsažených milodarů, které potažmo vypovídají o hlubokém sociálním rozvrstvení tehdejší společnosti. Vedle nejchudšího žárového pohřbu uloženého v urně jsme na pozemku firmy AOYAMA registrovali hroby spadající do střední společenské vrstvy. Nejbohatší výbavu obsahovaly hroby, jež řadíme do kategorie tzv. jezdeckých a knížecích.

Snímek mohutného kamenného závalu na kterém spočívá posmrtná keramická výbava. Do hrobu byla vložena jedinci, jehož spálené kosti jsou uloženy na hromádce (nahoře uprostřed). Pozůstalí jeho kremační ostatky přidali k původnímu kostrovému pohřbu, který se zatím skrývá pod kameny.

Velkých hrobů bylanské kultury bylo v roce 2002 prozkoumáno celkem 12. Všechny obdélné hrobové jámy měly orientaci ve směru sever - jih a jejich rozměry se pohybovaly v rozmezí od 2,5 x 2 až 6 x 3 metry. Výjimku tvořil hrob čtvercového půdorysu, který navíc poskytl cennou informaci o dvojím využití jedné hrobové jámy (nejdříve zde byla kostrově pohřbena žena, později žárově další jedinec). Skutečný konstrukční prvek vydřevené komory se stropem a kamenitým náspem byl zachycen pouze dvakrát. V obou případech šlo o mohutný kamenný zával, z toho jednou obohacený o kůlové jamky v rozích. Několikrát byly uvnitř hrobů zjištěny stopy dřeva, které lze označit za nepatrné zbytky vnitřní výdřevy či zříceného stropu komory.

Zde již vidíme původní (starší) kostrový pohřeb po částečném odebrání kamenné destrukce. Zpod zbytku závalu vyčnívá ženský skelet v natažené poloze na zádech. Žena zemřela ve věku 24 až 35 let. Vedle jejího levého kolena leží nepoškozená miniaturní nádobka.

Podle počtu a typu milodarů lze předběžně řadit do chudší či střední společenské vrstvy dva velké hroby. Nejméně čtyři další se dají označit za jezdecké, jež mají ve své výbavě součásti koňského postroje. Jeden z nich poskytl zajímavý poznatek o pravěkých vykradačských praktikách. Naprostou elitu představují hned tři hroby. V jednom byl obsažen tzv. symbolický vůz a ve dvou dalších dokonce části čtyřkolového vozu. Zvláštní místo zaujímají vícenásobné hroby s několika jedinci, přičemž byl zjištěn dvojhrob a trojhrob. Mezi hroby s netypickou výbavou patří jeden s nálezem jantarového kruhu pravděpodobně z pobaltské oblasti, který vypovídá o rozvinutých dálkových kontaktech bylanské kultury. Souvislost příbuzenskou či sociální naznačovalo někdy i vzájemné umístění hrobů v terénu, dá se hovořit o těsném sousedství dvojice hrobů do vzdálenosti pěti metrů.

Uložení zemřelých se řídilo dosti striktními pravidly, většina koster byla uložena v natažené poloze na zádech s hlavou směřující k jihu. Stav zachování lidských ostatků byl značně různorodý. Pohyboval se od fragmentárních zbytků dlouhých kostí, až k velmi dobře zachovaným a téměř kompletním kostrám. O stejné pestrosti se dá hovořit i při hodnocení složení místní populace. Bezpečně byli antropologickým rozborem určeni dva muži a dvě ženy. Další tři skelety vykazovaly spíše mužské znaky. Rozpoznáni byli muži ve věkovém rozmezí od 30 do 50 let, pochované ženy spadaly do věkové kategorie 20 až 35 let. Některé jedince se z dochovaných fragmentů podařilo určit pouze jako dospělé bez rozlišení pohlaví, přičemž věk jejich úmrtí se pohyboval mezi 16. až 50. rokem.

Na první pohled působí tato rozsáhlá hrobová jáma značně "prázdným dojmem". Chybí zde jednak kostra, která by se za normálních okolností nacházela vpředu, ale i jakékoli kovové šperky či zbraně. Není tudíž vyloučeno, že tento hrob byl již v pravěku vyloupen. U zadní stěny stojí převážná část keramické výbavy, o kterou však přirozeně zloději nejevili žádný zájem.

Keramické a kovové milodary zde byly v drtivé většině zastoupeny neobyčejně bohatou měrou. Výbava všech velkých hrobů se vyznačovala rozsáhlými soubory keramických nádob, jejichž zjištěný počet se pohyboval od 11 do 23 kusů v jednom hrobě. Převážná část hrobů obsahovala kosti vepře, pouze jednou byla na posmrtnou cestu zemřelým darována ovce či koza. Mezi desítkami kovových předmětů se podařilo odhalit nejrozmanitější druhy milodarů, jako jsou bronzové šperky (nákrčníky, náramky, nánožníky), železné nástroje a zbraně (nože, břitva, kopí, meč), ozdobné a spojovací prvky koňského postroje (kruhy, knoflíky, postranice, průvlečky), pár železných udidel a součásti čtyřkolového vozu (zákolníky, náboje kol, zdobné zakončení konstrukce). Za výjimečnou považujeme kolekci železných artefaktů břitvu, trojici kopí a 90 cm dlouhý masivní meč.

Brigádníci Ústavu archeologické památkové péče v Mostě preparují během jednoho parného červencového dne roku 2002 dvojici velkých hrobů bylanské kultury. V popředí je očišťován kostrový dvojhrob muže a ženy. Pracovníci vzadu odebírají svrchní mechanickou vrstvu hrobu, který obsahoval dokonce tři lidské kostry. Oba hroby jsou vícečetné, a dále je velmi zajímavé i to, že se nacházejí v těsné blízkosti vedle sebe.

Je očividné, že spektrum obřadů, počtu a druhů milodarů, včetně složení populace a její sociální struktury je skutečně neobyčejně široké a poskytuje ucelený a souborný přehled o posledních věcech pobytu člověka na zemi v osmém až šestém století před naším letopočtem. Doposud nejrozsáhlejší plošný záchranný archeologický výzkum na katastru města Lovosic nám dal jedinečnou možnost se o tom velmi dobře přesvědčit. Hustá koncentrace bohatých hrobových celků nás vede k zamyšlení o centrálním postavení zdejšího kraje v průběhu trvání bylanské kultury. V celkovém hodnocení nesmíme opomenout ani památky z tohoto období, dříve nalezené v blízkém okolí (garáže ČSAD, Schwarzenberská cihelna). Uceluje se tak naše představa o rozsahu pohřebiště (mohylníku) a utváří se tím obraz vzhledu kulturní krajiny labského levobřeží. Na druhou stranu se však také doširoka otevírá zásadní otázka způsobu, charakteru a prostoru osídlení obyvateli bylanské kultury. Oč více vědomostí získáváme na téma pohřebních zvyklostí, o to více se odpověď na tuto otázku (a přirozeně na desítky dalších) stává palčivější. Nabízí se kupříkladu úvaha o mocensko - správním centru, jehož bohatství pramenilo z výhodné geografické polohy lovosické oblasti na křižovatce cest a na styčné ploše kulturních okruhů.

Není vyloučeno, že podrobným vyhodnocením naleziště vyjdou najevo vzájemné vztahy mezi zdejším pohřebištěm a obdobnými lokalitami ve středních Čechách, či dost možná naše kroky povedou při hledání souvislostí až do vzdálenějších oblastí na západ od našich zeměpisných šířek. Na každý pád se lokalita Lovosice II - AOYAMA podstatnou měrou zapsala mezi nejvýznamnější archeologické památky regionu Ústeckého kraje a mnohdy tyto hranice i výrazně překračuje. Nezbývá nám než pevně doufat, že zprovozněním lovosické muzejní expozice se o tom budou moci přesvědčit i návštěvníci z řad široké veřejnosti…

Připravil (hv)