ELKO hlásí

VOLBA MISS POUPÁTKO

Zase se stručně vrátím k uplynulému měsíci, kdy k nám do Elka přišel Mikuláš s čertem a dvěma andělíčky. Zájem o naší malou besídku byl opět velký, proto jsme nadílku rozdělili do dvou skupin. Přesto prostory domečku praskaly ve švech. Důležité ale bylo, že se děti nebály čerta a všechny odcházely domů s balíčky a úsměvem na tváři. Následující sobotu 6. 12. 03 proběhla již tradiční soutěž „Lovosická vánočka“, pořádaná turistickým oddílem Vejři a jejich kamarády.Všem bych chtěla moc poděkovat za uspořádání této pěkné akce. I přes zimní větrné počasí vyšlapalo na Lovoš 202 účastníků. Ve 12 soutěžích se na místo probojoval Vodácký oddíl z Ústí nad Labem.

První lednovou akcí bude 22. 1. 04 MISS POUPÁTKO pro děvčata od 8 do 10 let, tedy narozená od 1.2.93 do 31.12.96. (Mohou být i mladší.) Přihlášky si můžete vyzvednout v DDM ELKO Václavské náměstí od 6.1.2004. Další informace o soutěži získáte v DDM, nebo na tel. 416 532505, 603 279 911. Posledním dnem, kdy je možné přihlásit se do soutěže je 20.leden. Děvčata už se mohou připravovat na  volnou disciplinu (krátké vystoupení s něčím, co se jim daří) a procvičovat si háčkování řetízku, což bude praktická část soutěže.

Na pololetní prázdniny jsme připravili pro všechny bruslaře na zimním stadionu „Barevný ledový den“. Tento karneval na ledě začne 30.1.2004 v 10 hodin. Děti, přijďte v maskách, s bruslemi a chutí soutěžit o sladké odměny.

Těšíme se na vás a přejeme štěstí a zdraví v novém roce 2004!

Dana Tošnerová

Od Lovoše k Lovochemii

V Domě dětí a mládeže byla v úterý 9. února otevřena společná výstava výtvarných prací dětí z Mateřské školy v Terezínské ulici a  žáků Základní školy Antonína Baráka v Lovosicích. Na průčelní straně vstupu do místnosti se vyskytl návštěvníkům nevšední obraz - společná práce žáků 5.b základní školy, zvaný „Od Lovoše k Lovochemii“, na kterém byly velmi podrobně zachyceny celé Lovosice.

Hned u vchodu byli žáčkové z mateřské školy představeni fotografiemi na tablu „Rok na školní zahradě“, zde byly umístěny i obrázky her na zahradě namalované dětmi. Další téma dětských prací bylo Radovánky s drakem, Výlet pod Lovoš s vystřihovanými figurami, U Labe, Sportovní areál v Lovosicích či zasněžené Vánoční městečko. Děti malovaly také čerty a lepily modely domečků. Zvlášť zajímavé byly velké postavy, jedna znázorňovala Vesnici (celá byla vyplněná obrázky těch nejrůznějších zvířátek) a druhá Město (na ní byly nalepeny všelijaké domy). Techniky byly nejrůznější, obrázky roztomilé.

Práce starších dětí byly také vynalézavé, velmi mě zaujaly koláže z reklam, které vytvořili žáci šestých tříd. Ať už byl znázorněn Lovoš, kostel či radnice, povrch obrysu tvořily drobné ústřižky reklamních obalů. Základem zde byl opravdu nevšední nápad, zřejmě učitelky výtvarné výchovy. Zaujaly mě také malované domy se sestříhanými střechami, že by se v Lovosicích rodili budoucí architekti? Žáci ZŠ Antonína Baráka vystavovali také práce kreslené tuší (květiny) nebo pro mne opravdu neznámým způsobem stínované obrazy města (to prý se část výkresu namaže lepidlem a přetře se to barvou, výsledek je udivující). Jedno z témat bylo též „Staveniště“, asi bylo inspirováno přístavbou městského úřadu. Zde nechyběl ani model jeřábu. Hezké byly i obrázky umístěné na visícím panelu (téma Zima ve městě), kreslené křídami na černých čtvrtkách, a výtvarné práce na téma Bouřka s pořádnými blesky.Výstava byla zakončena blokem Maškarní ples (klauni, čarodějnice, ale také Mikuláš).

Výstava trvala do 18. prosince, a kdo ji navštívil, tomu se určitě líbila.

Hz

Z našich škol

Pojďte s námi na besídku

Mikuláš, čert a anděl jsou tu!

Bude se zpívat, tančit, přednášet a  nadělovat. Nebo snad brečet, slibovat a odpouštět? Nebojte se, u nás se bude jásat!

Pozvání vybízelo rodiče a příznivce naší mateřské školy k účasti na Mikulášské besídce. Z městského úřadu se přišli podívat pan starosta Kulhánek s panem místostarostou Závadou. Celá budova voněla jehličím a vánočními perníčky. V příjemném prostředí zářily bílé a červené čertovské svíčky. Jejich plamínky se odrážely v dětských očích. Vystoupili čertíci, berušky a  protože muzikály mají v našem životě stále místo jeden takový v provedení předškoláků a paní učitelek byl součástí programu. Jmenoval se Mrazík a měl veliký úspěch.

Mikuláš, čerti i anděl dorazili včas a nezapomněli nadělit všem kamarádům dárečky. Komu se pak nechtělo domů, mohl zůstat ve třídě a prožít další chvilky mikulášského „dělání“. Děti za pomoci rodičů vyráběly vánoční rybičky s knoflíkovými šupinkami, miminka v ořechové skořápce a papírové andělíčky. Slavnostní atmosféru doladily vánoční koledy, které zazněly z kazety a z disku. Takové prostředí pomáhá rozvíjet a prohlubovat citový život dětí.

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Pravda, spolupráce rodičů a školy je toho důkazem. Proto velice toužíme po tom, aby na besídku nevzpomínaly jenom děti, ale i rodiče našich dětí a příznivci školky, kteří nás potěšili velkou účastí.

Nadešel čas , kdy na nás sluníčko zanevřelo, je ho tak málo kolem nás. Den je nejkratší a tmy tak moc… A tak rozsvěcíme svíčky, přitulíme se k sobě a myslíme na sváteční věci, na které normálně není čas.

Přejeme všem hodně lásky, pohody a klidu.

Věra Sailerová,
mateřská škola v Terezínské ulici

Setkání se zvířátky v ZOO Ústí nad Labem

V říjnu 2003 oslovila i naši školu ZOO Ústí nad Labem, která vyhlásila soutěž ve sběru drobných mincí s názvem Slůně za všechny drobné. Výtěžek této sbírky byl určen malému slůněti slonice Delhi, které se má narodit o prázdninách 2004.

Děti se do sbírání desetníků a dvacetníků vrhly doslova po hlavě. Vybíraly kasičky, rodičům peněženky a sháněly drobásky kde se dalo. Výsledek se dostavil a děti naší školy nasbíraly celkem 40,5 kg drobných mincí. V penězích to činilo přes 9000 Kč. Z 95 škol, které se soutěže zúčastnily, jsme se umístili na čestném druhém místě. Zaměstnanci zoo nám přivezli 3 míče, malé plyšové slůně a velmi pěkně vyvedený diplom.

Nejkrásnější dárek nás však teprve čekal. Byli jsme pozváni na prohlídku zoologické zahrady. Počet dětí, které se mohly této mimořádné návštěvy zúčastnit byl velmi omezen. Vybrat z 558 dětí 20 zástupců bylo téměř nad lidské síly. Ale povedlo se! Třídní učitelé navrhli z každé třídy 3 nejlepší sběrače a děti, které odjely 4.12.2003 do zoo, byly tedy vybrány losováním z klobouku. Tam se nás ujal pracovník propagace pan Roman Nešetřil. Provedl nás celou zoologickou zahradou, přiblížil dětem zajímavou, ale nelehkou práci ošetřovatelů a zároveň pověděl spoustu zajímavostí o zvířatech.

Děkujeme touto cestou vedení ZOO Ústí nad Labem, že nám umožnilo prožít překrásné dopoledne a celé zoologické zahradě přejeme mnoho chovatelských úspěchů a hlavně takové nadšené a milé zaměstnance, jakým je pan Roman Nešetřil.

Ivana Šantorová
1.ZŠ Lovosice

Učitelé jdou s námi po celý život

Vzpomínka na ně nás provází opravdu celým životem. Pravda je, že více vzpomínáme na učitele dobré, což většinou byli ti, kteří své povolání doopravdy brali jako poslání. Ti, kteří byli vyváženě přísní i laskaví, což se kupodivu nevylučuje, navíc - protože měli přirozenou autoritu - nás dokázali naučit více, než ti, kterým ta vzácná vyváženost chyběla

Mojí první školní vzpomínkou je paní učitelka Antonie Varhaníková. Líbilo se mi, že měla stejné jméno jako obě mé babičky. To, že na mne působila ona zmíněná vyváženost, jsem si uvědomil až v dávno zralém věku. Nevím, co mne tehdy tak rozzlobilo - hned v prvních dnech školy jsem se - říkám - nevím už proč - rozbrečel a řekl: tady je chlív, mně se tu nelíbí a já jdu domů! Žádná rákoska, tehdy ještě dost obvyklá kázeňská pomůcka, žádné hubování - domluva a za pět minut jsem už zase lámal: My máme mámu. Máma má mísu. Mísa má maso. Ó, my se máme ...

Druhou, ještě intenzivnější vzpomínkou, je paní Miroslava Pospíšilová, která mne a dalších třicet rozjívenců učila ve čtvrté a páté třídě. Rozjívenci ovšem- dík osobnosti paní učitelky - byli rozjívenci všude, jen ne při hodinách učitelky, kterou měli rádi třídní šaškové, primus třídy i ten, kdo nakonec s námi výše nepostoupil. Dá se o učiteli říci ještě něco lepšího?

Na druhém stupni, tedy od šesté do sedmé třídy nikdo, ale na konci sedmičky nás začal vyučovat fyzice pan František Pokorný, téměř dvoumetrový a jistě nejméně stokilový obr s burácivým hlasem. Měli jsme ho rádi a trochu se ho báli. Pravdou je, že v něm bylo méně laskavosti a  více přísnosti, to obojí však vyvažoval neskutečnou spravedlivostí. Dokázal svým dunivým basem seřvat i svého největšího oblíbence Jiřího Pichla, nebo mne - tehdy mezi chemickými slepci jednookého.

Spravedlivý a rovný byl i poslední můj oblíbenec mezi kantory, profesor průmyslovky, pan Vladimír Novotný, až později RNDr. Vždy byl připraven a přesto se komusi ze studentů povedlo nachytat ho při neznalosti nějaké maličkosti na periferii vyučovací látky. Většina kantorů by to zahrála nějakou elegantní hyperbolou do autu. Ne tak Chlór, jak jsme panu profesorovi přezdívali. Sice se trochu zarazil, ale v zápětí řekl: S tím si nejsem jist. Podívám se na to doma a v příští hodině vám řeknu, jak tomu je.

Vzpomínám, s jakou decentností vyřešil výchovný problém: známost dvojice z jedné třídy, která měla dopad na prospěch obou. Dopisem, který řekl vše a přesto ani kritizovaného studenta nepopudil, nakonec dosáhl toho, že zamilovaný student nejenže celkem se zdarem dokončil třetí ročník, ale na konci školy odmaturoval mezi nejlepšími.

Potkávám pana profesora již více, než osmdesátiletého v ulicích města a těším se tomu, že ho mohu potkávat…

Jsem vděčen všem učitelům, ale tito čtyři byli počátkem i definicí mé životní osy.

Čampulka

Šestky na vysvědčení?

To pamatují už jen staří: za vlády spasitelů Evropy, hitlerovců, byla ve školách používána šestistupňová klasifikační stupnice. My jsme ve druhé třídě měli učitele a zároveň ředitele školy, Josefa Zýku. Byl to sice Čech, ale také člen NSDAP - kolaborant, jak se říkalo po květnu 1945. Tento pan ředitel byl jediný, kdo na škole tyto šestky používal. Ostatní učitelé nikoli a tímto způsobem tiše protestovali proti okupaci, proti řediteli, proti všemu co bylo a nemělo být.

Ovšem v naší třídě šestky pršely. Můj spolužák Jiří Raboň jich měl na výročním vysvědčení hned pět. Měl ovšem i jedničky: dvě, a to z tělocviku a ze zpěvu. A dvojku z chování. „Výzo“ jak vymalované…

Jubileum

Lovosické gymnázium oslavilo padesáté narozeniny

Již půlstoletí uplynulo od zřízení 11leté střední školy v Lovosicích, ze které se postupem času vyvinula dnešní škola - Gymnázium Lovosice. Dlouhá léta sdílelo gymnázium budovu společně s 1. základní školou, v současnosti využívá budovu pronajatou od Města Lovosice. Dům prošel v roce 1995 s přispěním Školského úřadu v Litoměřicích rozsáhlou rekonstrukcí a pro výuku plně postačuje. Kromě 10 kmenových tříd a 6 odborných učeben je pro studenty k dispozici i tělocvična a posilovna, nechybí ani knihovna a dobré zázemí pro zaměstnance.

V sobotu 15. listopadu se konaly od 13 hodin v sále Kulturního střediska Lovoš oslavy pro bývalé i současné učitele a zástupce absolventů jednotlivých maturitních ročníků školy. Mezi významnými hosty zasedl také senátor Zdeněk Bárta, náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy PaedDr. Jaroslav Müllner, Ing. Pavel Kouda z odboru školství Krajského úřadu Ústeckého kraje, lovosický starosta Jan Kulhánek, jeho zástupce Miroslav Závada a vedoucí odboru správního Zdeňka Fleková. Program byl zahájen studentskou hymnou „Gaudeamus igitur“ v provedení smíšeného sboru LAETA NOTA pod taktovkou sbormistryně Mgr. Jarmily Brejchové. Úvodní projev o vztahu studentů, vyučujících a státu přednesl ředitel gymnázia Miloš Štyks. Po jeho projevu zahráli bratři Stanislav a  Jan Lukšovi Mozartovu Sonátu A dur. Následovaly zdravice představitelů státu, kraje i města Lovosice. Poté současní studenti gymnázia Vanda Černohorská a Jaromír Hnát přednesli několik básní kvintána Jana Pokorného. Působivé a vtipné bylo vystoupení bývalé profesorky matematiky Jindry Dlouhé, která byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem. Svým projevem zaujal přítomné také bývalý absolvent školy, MUDr. Petr Hingár. Oficiální část byla zakončena několika písněmi v podání sboru LAETA NOTA. Většina přítomných absolventů i pedagogů se poté odebrala do školy, kde již na ně čekali další spolužáci.

Celá budova gymnázia byla otevřena, ve třídách měly sraz jednotlivé abiturientské ročníky. Absolventi si také mohli prohlédnout bývalou školu. Návštěvníci měli možnost si zakoupit upomínkové předměty s logem gymnázia (trička, tužky, klíčenky se skládacím metrem nebo jojo), Almanach nebo CD s fotodokumentací ze života školy. Almanach obsahoval nejen historii školy a články z regionálního tisku, ale také seznam všech učitelů, kteří v těchto 50 letech ve škole učili, a seznam absolventů. Školou prováděli současní studenti gymnázia a při prodeji pomáhali též členové a členky lovosického skautského střediska Brána Lovosice. K dispozici bylo také občerstvení a k poslechu hrály kapely Semínka a Paradox, složené z bývalých studentů.

Ve škole byly výstavy žákovských prací a úspěchů studentů školy v národních i mezinárodních soutěžích a fotografie z výměnných pobytů v Německu, Francii a Holandsku. V dolejších prostorách byla k vidění galérie historických fotografií z celého padesátiletí až do současnosti. Návštěvníci z řad dřívějších absolventů se zájmem listovali i ve starých kronikách své školy. Setkání dřívějších studentů se svou školou se vydařilo.

Hz

Na poslední chvíli

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem

Kulturní středisko Lovoš

Pár slov k fotografiím pana Hvorky: Fotografie připomíná koncert Studentského big bandu z Litvínova, který účinkoval v Kulturním středisku Lovoš 14. listopadu. Je až s podivem, kolik mladých lidí tato hudba láká a na jak vysoké hudební úrovni hrají. Zúčastňují se celé řady soutěží a pod vedením dirigenta Jaroslava Sochora také získávají první místa. Orchestr spolupracuje se známými zpěváky, natáčí pro Českou televizi a Český rozhlas.

Módní přehlídka 25. listopadu přilákala do sálu „Lovoš“ okolo stovky diváků i mužů. Zásluhu měl host, kterým byl spisovatel, písničkář, bavič i básník - což také předvedl - Josef Fousek. Přiznal, že na módní přehlídce vystupuje vůbec poprvé. Předváděcí molo se zaujetím sledoval a děvčata se mu líbila. Některé předvedené modely pak „udělaly radost“ novým majitelkám. Mejsnarová, foto Hvorka