Leden 2004 | Lovosický dnešek - Strana 8 |
Z historie města III. Zlatá léta „překladiště uhlí na Labi u Lovosic“Úvodní titul „překladiště uhlí na Labi u Lovosic“ jsem si vypůjčil z dobového tisku. Zejména v 80. letech minulého století byly články a reportáže o „překladišti uhlí na Labi u Lovosic“ a o „přepravě uhlí pro elektrárnu ve Chvaleticích“ v novinách téměř denně. Výstavba překladiště v Lovosicích byla teprve asi v polovině, když byla dne 21. července 1977 zahájena přeprava uhlí, které se do plavidel nakládalo ve Vaňově. Ode dne zahájení do konce roku 1977 bylo z Vaňova do Chvaletic přepraveno 330 tisíc tun, v roce 1978 1542 tisíc tun. Překladiště energetického uhlí v Lovosicích bylo slavnostně uvedeno do provozu 25. května 1979 za účasti tehdejšího ministra dopravy Ing. Vladimíra Blažka. Celkem mělo toto překladiště až 168 pracovníků. Nejvyšší dosažený překladní výkon je z roku 1984, kdy bylo během tohoto roku přeloženo z vagonů do lodí 4,369 milionů tun uhlí pro elektrárnu ve Chvaleticích. V červenci tohoto roku byl také docílen nejvyšší měsíční překladní výkon, kdy bylo z vagonů do lodí přeloženo 487,5 tisíc tun. Třikrát byl dosažen nejvyšší denní překladní výkon 13 vlaků (po 32 vozech Falls, celkem asi 21 tisíc tun, 22 naložených lodí). Překlad energetického uhlí byl v Lovosicích ukončen v květnu 1996. V posledních pěti měsících provozu bylo v Lovosicích přeloženo 832 tisíc tun uhlí pro elektrárnu ve Chvaleticích. Lovosice využily i další šance. Překladiště obchodního uhlí ve Vaňově (překlad z vagonů pasovou dopravou z roku 1957 byl rekonstruován v roce 1976) bylo třeba buď znovu a důkladně rekonstruovat, nebo zrušit. Nakonec bylo překladiště obchodního uhlí ve Vaňově zrušeno, a v Lovosicích bylo postaveno i nové překladiště pro obchodní uhlí. Linka pro překlad obchodního uhlí byla uvedena do provozu za účasti náměstka ministra dopravy Josefa Dykasta 11. listopadu 1986. Tato překladní linka využila část jedné vykládací koleje a vykládacího zásobníku, a byla vybavena i zásobníkem pro obchodní uhlí, který měl sloužit ke krytí provozních nepravidelností (stejně jako u energetického uhlí často buď byl vlak s uhlím a nebyla loď, nebo byla loď a nebyl vlak s uhlím). S překladem obchodního uhlí v Lovosicích ale bylo spojeno zhoršení jeho kvality. Zatímco ve Vaňově šlo uhlí z vagonů na pasy s výškou přesypu jen asi 2,5 metru, a podruhé z pasu do lodě s výškou přesypu asi 3 metry, bylo v Lovosicích přesypů až 11 a nejméně tři z nich měly výšku od pěti do osmi metrů. Obchodní uhlí na rozdíl od energetického mělo jako jeden kvalitativní znak stanoveno množství podsítného podílu. Uhlí „kostka I“ nebo „kostka II“ se na rozdíl od Vaňova od samého počátku v Lovosicích nepřekládalo. Uhlí „ořech II“ neměl se zvýšením prachového podílu problémy. Ty se ale projevily u uhlí kvality „ořech I“, kterého se mělo plavidly přepravit více, než polovina z celkového množství. V následujícím roce 1987 bylo sice v Lovosicích přeloženo asi 300 tisíc tun obchodního uhlí, ale poptávka po jeho přepravě po vodě klesala, protože se nepodařilo zabránit snižování kvality obchodního uhlí při jeho překladu z vagonů do lodí. Proto se ještě před rokem 1989 začala tato linka využívat i k překladu agrárních produktů (většinou řepky nebo řepkových pokrutin). K tomu ještě přistoupilo celkové snižování poptávky po uhlí pro domácnosti a menší kotelny.
Shrnu-li vzestupy a poklesy přepravy uhlí po Labi, je prvním vrcholem přelom devatenáctého a dvacátého století. Prvního vrcholu bylo dosaženo v roce 1903, kdy bylo v Ústí n.L. přeloženo 1,893 milionu tun. Uhlí, které bylo určeno pro Sasko, se překládalo z vagonů do koleček (to dělaly ženy), a muži naložená kolečka vozili po fošně nad loď a do ní uhlí z koleček vysypávali. Jeden muž, dvě ženy, jedna fošna a dvě kolečka přeložili pětset tun uhlí za tři dny. Parní jeřáby sice v ústeckém přístavu byly, ale nepoužívaly se, protože kolečkování bylo levnější a rychlejší. Tato přeprava zanikla v roce 1945. Druhý vzestup začal již v roce 1941, kdy železnice za války nestačila přepravovat uhlí do Prahy. Plavba tehdy převzala přepravu hnědého uhlí do Prahy a do Poděbrad. Překládalo se ve Starém přístavu jeřábem. V již zmíněném roce 1957 bylo postaveno překladní zařízení na Vaňově. Uhlí z vagonu se vysypávalo do podkolejového zásobníku a odtud je pasy přepravovaly do lodí. Vykládka vlaku s asi 1 500 tun tříděného (obchodního) uhlí trvala kolem čtyř hodin. Nejvyšší přepravní objem obchodního uhlí byl dosažen v roce 1964, kdy bylo plavidly do Prahy, Mělníka, Poděbrad a Kolína přepraveno 1,033 milionu tun obchodního uhlí. Výzkumný ústav pro jadernou energii v Řeži byl na vodní dopravu uhlí pro svoji kotelnu odkázán úplně (odebíral asi 4 plavidla ročně). Asi od roku 1992 se obchodní uhlí po Labi nepřepravuje vůbec. Zaznamenáníhodný překladní výkon byl v Lovosicích a ve Vaňově dosažen v posledních měsících roku 1995. Kvůli obměně obilí uloženého ve skladech státních hmotných rezerv bylo třeba bylo prodáno téměř milion tun obilí do ciziny. Přes Vaňov a Lovosice přešlo z vagonů do lodí během jen asi čtyř měsíců přes 300 tisíc tun vyváženého obilí. (Překladiště Vaňov bylo v roce 1996 odstrojeno a překladní provoz byl zastaven. Po čtyřech letech si vaňovské překladiště pronajal nový nájemce firma LUNA. Ta zde překládá zboží ve spolupráci s druhým největším rejdařem, firmou EVD Praha). V roce 1997 byl na nově vybudované nábřežní hraně v přístavu Lovosice-Prosmyky postaven portálový přístavní jeřáb o nosnosti 8 tun a délce výložníku 22 m. Poté se pro něj postavila i jeřábová kolej a byla vybudována zpevněná plocha (2 tisíce m2) s násypkou pro nakládku zboží do aut a s vrátkem pro posun vagonů. Tento jeřáb, jehož silueta je při jízdě autem přes Prosmyky nepřehlédnutelná, slouží pro překlad obvyklého zboží kusového, nebo volně loženého, a je značně využíván. Koncem roku 1998 byla také uvedena do provozu překladní poloha těžkých kusů vybavená kolejovým jeřábem o nosnosti až 500 tun (EDK 2000) a dalším kolejovým jeřábem EDK 1000. Pro přístav Lovosice je připraveno mnoho rozvojových záměrů od jeho včlenění do sítě Dopravně zbožových center kombinované dopravy přes vybudování celního skladu, krytého skladu pro volně ložené zboží s odsunovací střechou, překládacího místa z vagonů do plavidel pro volně ložené zboží, až po skladovací sila pro překlad agrárních produktů (kapacita až 5 tisíc tun). Zpracován je také projekt překladu a skladování kontejnerů včetně jejich plnění zbožím anebo jeho vykládkou z kontejnerů. Přístav Lovosice koupila v minulém roce společnost Česko saské přístavy s.r.o. Děčín, která má velké plány s oživením vodní dopravy včetně překladní činnosti v úseku Lovosice až Torgau. Česko saské přístavy s.r.o. jsou dceřinou společností německé Sächsische Binnenhäfen Oberelbe GmbH se sídlem v Drážďanech, která vlastní a provozuje přístavy Dresden, Torgau, Riesa, a prostřednictvím své dceřiné společnosti i Děčín a Lovosice. Věřím, že se jí podaří své plány uskutečnit, a že přístav Lovosice využije své výhodné polohy a po období poklesu projde novým obdobím úspěšného rozvoje. Ing. František Ptáček Z historie Lovochemie První kyselina dusičná byla v Lovosicích vyrobena v roce 1954České zemědělství mělo vždy vysokou úroveň. Aby si ji zachovalo i po 2. světové válce, bylo ho nutné vybavit novými moderními technologiemi a technikou. Jednou ze zásadních změn rozhodujících pro zvýšení výnosů zemědělských plodin byla výroba a užívání umělých (strojených) hnojiv, která dnes nazýváme hnojiva průmyslová. Na začátku 50. let proto bylo rozhodnuto o výstavbě moderního kombinátu, který by zpočátku vyráběl hnojiva dusíkatá. Původně měl tento závod stát v Ostravě, ale v průběhu projektování byl přesunut pod názvem DUČE (Dusíkárny Čechy) do Lovosic. O několik let později byl obdobný závod postaven v Šale na Slovensku s názvem DUSLO (Dusíkárny Slovensko). Lovosický závod byl založen 1.1.1951 s názvem TSH (Továrna na strojená hnojiva), po spojení s Českým hedvábím pak v roce 1958 vznikly Severočeské chemické závody. V Lovosicích se tehdy hnojiva již vyráběla - byla zde výrobna kyseliny sírové a superfosfátu. Prvními nově postavenými provozy byly výrobna kyseliny dusičné jako nezbytný polotovar všech budoucích technologií a na ni navazující výrobna ledku, tehdy ještě označovaného jako ledek ostravský s 20% dusíku. Pro přípravu výroby i pozdější řízení závodu přišli z Ostravy technici Ing. Bátrla, Ing. Klein, Růžička, Václavík, brzy ale dostali výraznou pomoc v mladých absolventech průmyslových i vysokých škol, z nichž řada pracovala v Lovochemii až do důchodu. Nová výrobna, označovaná KD1, byla vyprojektována Kovochemou Praha podle tehdy dostupných technologií - spalování čpavku podle postupu UHDE, absorpce typu SBA, turbokompresor dodala švýcarská firma Escher Wyss, parní turbinu ČKD Praha. Stavba odpovídala podmínkám 50. let, stavělo se prakticky bez mechanizace. Hořáky pro spalování čpavku byly poprvé zapáleny 8. října 1954 ve 4:28 h ráno. Ještě v roce 1954 bylo vyrobeno prvních 2500 tun 100% HNO3 a návazně téměř 1000 t ledku. Pro srovnání tehdejší technické úrovně je možné uvést několik parametrů KD1 při nájezdu v roce 1954 a při odstavení v porovnání s novou výrobnou KD6 v roce 2003. Technickým experimentem bylo zásobování hlavní surovinou - čpavkem. Ten byl krátkou dobu dodáván z tehdejších Stalinových závodů v Záluží potrubím, pro značné korozní problémy však byl provoz čpavkovodu záhy ukončen. Postupně se stavěly další jednotky. Svým charakterem technologie i techniky byly vždy špičkou v podniku. Velmi rychle byli vychováni kvalitní specialisté v dělnických profesích, provoz řídili skuteční fandové, kteří mu věnovali nejen čas, ale s nadšením zvyšovali technickou úroveň provozu. Svědčí o tom nejen uvedená data, ale i ekonomické výsledky. Vždyť jen spotřeba čpavku potřebného pro výrobu 1 t kyseliny klesla o 9 %. Dlouhý je seznam technických a organizačních zlepšení provozů. Např. již zmíněný a veřejností často kritizovaný hnědý kouř z komína zcela zmizel v roce 1980 díky technologii vyvinuté techniky ČSAV Praha a Sechezy. Na závěr malá rekapitulace. Do dnešních dnů bylo v Lovosicích vyrobeno 13,5 mil. t 100% kyseliny dusičné. Toto množství by zaplavilo území Lovochemie do výše 18 m. Z této kyseliny bylo vyrobeno 26,3 mil. t hnojiv. Ta by vytvořila hromadu vysokou přes 400 m při základně o průměru 650 m, která by tedy byla stejně vysoká jako Lovoš. Staré provozy se dnes již likvidují. Tento článek jen potvrzuje, že není na místě nostalgie, ale že celý dosavadní vývoj dává pracovnímu kolektivu dostatek sebevědomí a předpokladů pro úspěšné podnikání v dalších letech. Jaroslav Scharf, Ing. Jaroslav Vlasák Letem lovosickým světem Letem lovosickým světemPřipomeňme si krátce některé události, které se v životě našeho města v roce 2003 odehrály. Nemohou být pochopitelně vyjmenovány všechny a každý výběr je při nejlepší vůli subjektivní. Nechť mi laskavý čtenář odpustí, jestli jsem něco důležitého opomenula. Leden
Únor
Březen
Duben
Květen
Červen
Události roku 2003 budou pokračovat druhým pololetím v čísle 2004. Eva Hozmanová Ze starých kronik Historie promítnutá do kroniky jedné mateřské školyŠkolní rok 1967/68 byl zahájen 1. září s celkovým počtem 166 dětí. Byl upraven rozvrh týdenních hodin. Místo 34 hodin vyučovaly učitelky o 2 hodiny méně, tj. 32 hodin. Opět byly děti na rekreaci v Kořenově v Jizerských horách. Stejně proběhl MDŽ, MDD a byly uskutečněny zájezdy ROH. Žádné školení, žádný sjezd KSČ, žádné závazky v tomto roce zapsány nejsou. Za to jsou zapsány Srpnové událostiZ 20. srpna na 21. srpna 1968 jsme prožili tragickou událost pro celý náš národ. Vojska Varšavské smlouvy - SSSR, Polska, NDR, Bulharska a Maďarska přepadla naši zem. Bylo to velmi bolestné poznání, že náš národ, který věřil, že bude dýchat svobodně a žít krásněji, musel poznat tu nekrutější ránu - okupaci od nejvěrnějších Slovanů - kteří nás v roce 1945 osvobodili, aby nám opět svobodu a i volnost vzal. Vedoucí představitelé s. Dubček, Smrkovský a další byli odvlečeni a my byli svědky střel na rozhlas a na naši mládež, která nemohla pochopit, že tanky a vojska nám chtějí dělat „pořádek“ v naší zemi. Bránili jsme se holýma rukama proti velké přesile. Hesla a plakáty zaplnily ulice a žádaly odchod vojsk z naší vlasti. Soudruh president Ludvík Svoboda odejel do Sovětského svazu k jednání. Celý národ se semkl a poslouchal z rozhlasu každou zprávu, která by osvětlila naši tragédii. Sedm dlouhých dní netrpělivého čekání nám přineslo paprsek naděje s. president se spolu s dalšími představiteli vrátil. Díky za to, že se vrátili. Nyní nastává další těžká etapa pro náš národ. Duchem a hrdostí musíme překonat všechna protivenství a příkoří a jenom víra a klid všech nám musí pomáhat v dalším životě. Věříme především všem představitelům našeho národa, věříme hlavně moudrému a zkušenému presidentu Ludvíku Svobodovi, že nás vyvede z této bouře do klidného přístavu. Že budeme opět svobodným národem, který má svou tradici, své kořeny, svůj dobrý a pracovitý lid. Má své hrdiny v dávné minulosti, má své hrdiny v dnešní současnosti. Krásný a úchvatný tento lid nemůže být pokořen! To nás naplňuje nadějí a vírou do dalších dnů! Takto krásně zapsala své tragické dojmy z okupace v srpnu 1968 tehdejší kronikářka MŠ, paní Zdeňka Filipová. Jiná ruka napsala později: Události dalšího roku přinesly osvětlení: Byli jsme mylně informováni rozhlasem, tiskem a televizí. Vojska Varšavské smlouvy pomohla našemu národu; svou internacionální pomocí zachránila náš národ od války a pohromy. Tolik k vysvětlení roku 1968 - srpen 21. Tento strohý zápis na mne dělá dojem, že ani tento pisatel, přestože opravuje zápis původní, nebyl okupací nadšen. V opačném případě by totiž původní dvě stránky prostě vytrhl a napsal vřelými slovy oslavnou ódu na vykupitele. Díky mu tedy za to, že původní zápis ponechal beze změny. Ze školního roku 1968 - 69 (168 dětí) je nejzajímavější následující zápis: ... Jitka N. si vyžádala dovolenou od 4.11 - 20.11. a odjela se svým manželem do Švýcarska, odkud se nevrátila, ani nepodala ředitelce školy žádnou zprávu. (Měla asi napsat, že zůstává v emigraci!) Lidé se snažili pokračovat jako před 21. srpnem. Dne 29. října za přítomnosti členek Svazu žen byly zasazeny dvě „Lípy republiky“ na zahradě mateřské školy. Úvodní slovo pronesla ředitelka školy. Další část programu patřila dětem, které přednesly své básně a písně. Na závěr zazpívaly učitelky. Byl to pěkný zážitek pro děti i dospělé. Jinak to byl běžný školní rok, rekreace tentokrát proběhla v Jetřichovicích na chatě SCHZ. MěNV i ONV přispěly, takže rekreace vyšla rodiče levně. Opět byly personálu v MŠ zvýšeny platy. Kronika končí školním rokem 1971 - 72, ale nic nového už v podstatě nepřináší. Zápisy jsou od roku 1970 revidovány okresní školní inspektorkou - asi dohled. Stejné oslavy MDŽ, MDD, stejné epidemie (spalničky, angíny, plané neštovice), naštěstí zůstaly zachovány i ozdravné pobyty (v Jetřichovicích). Nevrátil se Děda Mráz, objevily se ale opět závazky k výročím, například k 50. výročí KSČ. Prostě normální život... Ale ve školním roce 1970-71 proběhlo Politické školení. Školení vedl lektor P. a účastnilo se ho 9 učitelek, které zakončily toto školení pohovorem. Je třeba i nadále si zvyšovat politický rozhled. Což se i stalo. Paní učitelky se zapojily do práce v předvolebním období voleb do zastupitelských sborů, například ... 5 s. učitelek se zúčastnilo řady koncertů v našem okrese, které byly pořádány v rámci předvolební kampaně, 3 s. učitelky se zapojily jako tajemnice obvodních voleb. Ke zvýšení politické odbornosti prostudovaly všechny s. učitelky články uveřejněné v Učitelských novinách. Začátkem června (1972) bylo provedeno celkové hodnocení (není uvedeno kdo, jak a za jakým účelem je prováděl, ale nic kalého to asi nebylo). Bylo to místy zajímavé, místy smutné čtení. Z kroniky ale také vyplynulo, že paní učitelky své děti měly rády. A to je důležité! S velkou péčí se jim věnují v mateřských školách i dnes i když už bez politických školení. A epidemie prý už také nejsou. Ať jsou naše děti šťastné, v rodinách i mateřských školách! Hz |
|
|||||||||||||||
Strana 8 |