Z historie města

Pravěké objevy pri stavbě průmyslové haly Aoyama

Část 9 - Hroby bylantské kultury II

Pan Marek Půlpán z Ústavu archeologické památkové péče SZ Čech v Mostě nás zve na další pokračování ve výpravě za významnými archeologickými nálezy na 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích.

Velký a bohatý hrob bylanské kultury, který byl vystrojen jedinci zemřelému ve věku 16 až 22 let. Vzhledem k jeho poměrně mladému věku je s podivem, že si zasloužil takto honosnou formu pohřbu. Do hrobu mu bylo vloženo celkem 18 keramických nádob. Součásti koňského postroje a pár železných udidel symbolizují jeho zařazení do skupiny jezdců na koních. O vyšším sociálním postavení zase vypovídají bronzové šperky, jimiž byl ozdoben.

Navazujeme na předešlý díl o hrobových nálezech ze starší doby železné, jež byly odkryty v roce 2002 v Lovosicích při stavebních aktivitách japonské společnosti AOYAMA. Popisovali jsme si chudý žárový hrob a jiné, které náležely střední společenské vrstvě obyvatelstva. Nyní v popisu plynule pokračujeme, přičemž budeme postupovat po společenském žebříčku bylanské kultury směrem vzhůru, k bohatším a váženějším představitelům tehdejší vyšší třídy. Dnešní pozornost věnujeme především hrobům tzv. jezdecké skupiny válečníků na koních a dále jednomu hrobu s poněkud specifickými znaky. Stejně jako posledně, i tyto archeologické objekty datujeme zhruba do období 800 až 550 před naším letopočtem.

Keramika, která byla vytvořena jen pro potřeby pohřbu, se kupodivu poměrně často zachovala ve velmi dobrém stavu. Důkazem je i tento pohled do jihovýchodního rohu hrobové jámy, kde na dně vedle dvou zásobnic leží tři mísy. Levá zásobnice zde stojí téměř ve stejné podobě jako když sem byla před více než 2500 lety vložena. Je značně odůvodněné se domnívat, že při pohřebním obřadu byly obsahem nádob nejrůznější pokrmy a potraviny.

Na úvod začneme popisem dvou jezdeckých hrobů, které měly velmi podobné parametry, charakter i rozložení milodarů. Jednalo se o obdélné jámy s rozměry 460 x 190 cm a 470 x 220 cm. Obě hrobové jámy byly orientovány ve směru sever - jih podél své delší osy. Lidské kostry byly v obou případech uloženy stejným způsobem. Spočívaly uprostřed severní poloviny hrobu v natažené poloze na zádech, hlavou směřovaly k jihu. Keramická výbava, umístěná u obou hrobů v jižní polovině jámy, se od sebe téměř nelišila. V každém z hrobů byly vždy dvě zásobnice, dále pak různé mísy a talíře. V prvním hrobě se nacházelo celkem 12 nádob, ve druhém dokonce 18. Keramika byla velmi zručně zpracována, spektrum jejích odstínů kolísalo od světle oranžové barvy přes načervenalou až po černou tuhovanou. Osobní šperky obou zemřelých představovaly na rukou dva náramky, kruhy z masivního bronzu nošené na dolních končetinách a na šíji spočívající nákrční kruh. Nákrčník byl v jednom případě vyroben z tenkého drátu. ve druhém z úzkého tepaného a točeného plechu. Takováto kompletní sada bronzových šperků byla jistě velmi ceněným estetickým doplňkem ošacení.

Nejdůležitějším artefaktem pro zařazení hrobů do jezdecké skupiny jsou součásti koňského postroje. Jeden hrob obsahoval pár železných udidel, stejně jako druhý, který byl navíc vybaven postranicemi a dalšími drobnými součástmi, jež byly zčásti vloženy do robustní hliněné zásobnice.

O vzájemné souvislosti obou hrobů vypovídá jak značná podobnost, tak i jejich umístění v terénu. Nacházely se v těsné blízkosti vedle sebe, což by při tradiční podobě hrobů znamenalo, že by se původně musely nacházet pod jedním mohylovým náspem. Veškeré podobnosti jak i jejich umístění by mohly naznačovat souvislosti buď sociální či rodinné. Nabízí se přirozeně úvaha o příbuzenském vztahu mezi oběma zemřelými, bohužel však antropologická analýza nedovoluje v tomto ohledu učinit bližší závěry. Jeden zesnulý byl rozpoznán jako dospělý jedinec, druhý jako jedinec mezi 16 až 22 rokem. Pohlaví se u nich vzhledem k velmi špatnému stavu zachování ostatků nepodařilo určit, ale jistě pozoruhodný je poznatek o poměrně mladém věku jednoho z nich.

Detail zbytků lidské kostry, ze které jsou zachovány v podstatě jen dlouhé kosti dolních končetin. I přes velmi špatný stav ostatků vyšlo najevo, že se jedná o dospělého jedince, který byl v hrobové jámě uložen v natažené poloze na zádech, přičemž hlavou směřoval k jihu. Zdobí jej kompletní sada bronzových šperků. Nahoře vidíme nákrčník z drátu, pod ním pár náramků z masivního bronzu a na dolních končetinách spočívají dva kruhové nánožníky.

Kolmý snímek z fotogrammetrické věže. Obdélná jáma má v rozích umístěny kůlové jamky, ve kterých původně stály dřevené sloupy nesoucí strop komorového hrobu. Na strop byla nasypána mohyla z kamenů, která se po deformaci trámů propadla do nitra komory a poničila na dně uložené nálezy. Lidská kostra byla provalením mohylového náspu také značně rozházena (foto Petr Čech).

Třetí hrob „jezdce“ měl rovněž značné podobnosti s předchozími. Obdélná jáma o rozměrech 440 x 260 cm byla také orientována ve směru sever - jih podél své delší osy. Na rovném plochém dně v jižní polovině jámy se nacházela téměř veškerá posmrtná výbava. Největší keramický typ zastupovaly dvě zásobnice, okolo kterých se soustředily koflíky, talíře a misky. Poblíž shluku nádob se nalezl pár železných udidel, drobné ozdobné bronzové prvky uzdy a zvířecí kosti. Zatím předpokládáme, že jde o kosti vepře, ten totiž byl obvykle vkládán do hrobů bylanské kultury, přičemž je mu v archeologii často připisován rituální význam. V severní polovině hrobu, tedy na místě kde bývá tradičně uložena kostra, ležely na sobě dva široké talíře o průměru 32 a 55 cm. O lidské kostře se v případě tohoto hrobu dá hovořit jen velmi obtížně, zachovaly se totiž pouze fragmentární části lebky a jedna z končetin. I přes velmi špatný stav ostatků se podařilo antropologicky určit, že šlo o dospělého jedince. Téměř úplná absence nálezů v severní polovině hrobové jámy, stejně jako znatelně omšelé fragmenty keramiky, by mohlo nasvědčovat tomu, že hrob byl již v pravěku vyloupen. Pouze předpokládáme, že v prostoru kolem kostry se původně soustředily vzácnější bronzové a železné předměty (např. šperky a zbraně) . Jejich existenci snad nepřímo naznačují i zde nalezené dvě drobné bronzové ozdoby, které nejspíše unikly pozornosti zlodějů.

Poslední hrob je zcela odlišný od ostatních jak svou výbavou, tak především konstrukcí jámy. Jeho půdorys sestával sice znovu z pravidelného obdélníku velkých rozměrů, avšak vykazoval znatelné stopy úprav. Ve všech čtyřech rozích hrobu byly vyhloubeny kůlové jamky a v jeho zásypu se vyskytoval mocný kamenný zával. Tyto jamky jsou pozůstatky do země zasazených dřevěných sloupů, které tvořily nosnou část hrobové komory. Kameny v zásypu naznačují, že strop komory byl překryt rozsáhlým čedičovým a břidlicovým náspem, který se posléze zhroutil dovnitř. Oba tyto konstrukční prvky hovoří dosti jasně o tom, že hrob sestával z dřevěné komory se stropem, na kterém spočíval kamenohlinitý násep, tedy že měl podobu mohyly. Poničené a roztroušené lidské ostatky se podařilo rozeznat jako spíše ženské mezi 24 až 35 rokem. Pod kamenným závalem se kromě tradiční výbavy objevily i dvě specifické ozdoby, dosti vzácně nalézané. Jednalo se o provrtaný vápencový korál napodobující tvar mušle, pro který hledáme obdobu v sousedním Německu. Druhý předmět představoval jantarový kruh, který zcela jistě nepochází z našich zeměpisných šířek. S největší pravděpodobností byl tento import dovezen od Baltského moře, kde se podél pobřeží vyskytují četná naleziště s jantarem. Dva ozdobné artefakty nalezené v Lovosicích vypovídají o významných kulturních vlivech západohalštatského okruhu, stejně jako o rozvinutých dálkových kontaktech kultury bylanské.

Připravil (hv)
Fotografie jsou z archivu ÚAPP SZ Čech v Mostě, pro tisk upravil (hv).