Koutek poesie

Prosincová

Tom Ha

Pozvánka na výlet

Panská skála

Tolik básník o vzniku tohoto nádherného skalního útvaru, který je přírodním unikátem - tak pravidelně uspořádané čedičové pěti a šestiboké sloupce až 12 m vysoké, připomínající píšťaly varhan se jinde v Evropě nenajdou. Panská skala byla odkryta těžbou kamene ve vrchu na okraji obce Prácheň u Kamenického Šenova. Kamenné varhany zaujaly geologa Josefa Emanuela Hübsche, který se zabýval oblastí Českého středohoří a jako první zpracoval podrobnou geologickou mapu teto oblasti. Profesor Hübsch upozornil na výjimečnost skalního masivu a zasadil se o to, aby další těžba kamene byla zastavena. Od roku 1895 se stala Panská skála a její okolí geologickou rezervaci. U skaly se nachází malé jezírko, vzniknuvší z odtěžené jámy zalité dešťovou vodou.

Naše dnešní putování směřovalo k této proslulé skále. Cestou z Lovosic do Děčína jsme obdivovali středohorskou krajinu podél Labe. Stromy a keře se již oblékly do svého podzimního šatu v nejrůznějších odstínech okrových, žlutavých a karmínových barev, které dnes byly tlumenější, protože obloha dostávala olověný nádech a schylovalo se k dešti. Nízké mraky částečně zahalovaly vrcholy kopců a umocňovaly tak drama vulkanické krajiny. I špatné počasí má svoji poezii. A již jsme se blížili ke Kamenickému Šenovu a před námi se otevíralo panorama Lužických hor , i když poněkud zastřené. Lužické hory mají podobné tvary Homolí jako České středohoří a my se znovu utvrzujeme o kouzlu severních Čech.

Panskou skálu jsem viděla mnohokrát na fotografii a teď mám možnost ji vidět ve skutečnosti. Kdysi to zřejmě býval osamělý zaoblený vršíček s mírnými svahy na severu a východě. Ted se tu před námi tyčí majestátné čedičové varhany. A nejen před námi. Je tu více turistů, kteří přijeli obdivovat tento přírodní skvost. Zvětralý čedič je na povrchu tmavě šedý a na mnoha místech se stříbřitě zelenavými lišejníky. Uvnitř je kámen černý - varhany z černého kamene, zdánlivě chladné, skrývají v sobě jiskřičky ohně...“. Obdivujeme dílo přírody - sloupce čediče k sobě velmi těsně přiléhají a jsou tak dokonale složené, že místy na příčné straně připomínají dlažbu vytvořenou lidskýma rukama. Někde se přece jen mezi kameny uchytila semínka trávy a jiných rostlin. Místy vyrůstají břízky. Nás zaujaly bochníkovité trsy borůvčí, které bylo červenavě vybarvené.

Začíná drobně pršet, ale my jsme zaujati krásami čediče, obcházíme skálu a prohlížíme ji důkladně ze všech stran, obdivujeme jezírko, jehož hladina stoupá nebo klesá, jak máme možnost spatřit podle stop hladiny na kamenech. Na jižní straně skály kvete osamělý modrý zvonek broskvolistý a žlutý jestřábník zední.

Obloha ještě více potemněla a rozpršelo se vydatněji. Deštěm ztmavly i varhany, ale celková atmosféra místa nebyla vůbec chmurná. Naopak. Měli jsme pocit, ze ty nádherné varhany nám hrály Ódu na radost…

Jana Haasová

Přírodní rezervace Lipská hora

Kopec výrazně asymetrického tvaru nad kotlinou horní Modly poutá pozornost při toulkách Milešovským středohořím. Do chráněného území patří jižní polovina svahů této krajinné dominanty se společenstvy skal, sutí, suťových lesů a významným zastoupením zvláště chráněných druhů rostlin. Výměra přírodní rezervace je 22,22 hektaru, leží v nadmořské výšce 428 - 689 metrů v katastru obce Mrsklesy u Medvědic. Vyhlášena byla již roku 1951. Jde o výrazně asymetrickou trachytovou kupu, povahou horniny s kyselou reakcí půd, které podmiňují přítomnost acidofilních druhů. Nápadný geomorfologický tvar Lipské hory vznikl vlivem silné viskozity relativně kyselého magmatu. Vrchol je tvořen pásmem skal vybíhajících hlavně jižním a jihovýchodním směrem s jevy mrazového zvětrávání. Na skalách dochází k tence deskovému rozpadu horniny. Svahy pod nimi, nezřídka kryté velmi pohyblivými deskovitými sutěmi, dosahují sklonu až 400. Na jižním úpatí hory navazují rozlehlá sesuvná území.

Na velkých plochách svahů na jižním úpatí nalezneme pionýrská společenstva sutí s břízou, která jsou druhově nepříliš bohatá, zaujme zde například nápadná odolnost tolity lékařské (Vincetoxicum hirundinaria) v erozně silně exponovaných místech. Vrcholové partie skal, skalní štěrbiny, římsy a slunné okraje suťových polí pod skalami jsou osídleny iniciálními společenstvy se zastoupením tařice skalní ( Aurinia saxatilis), hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus), česneku chlumního (Allium senescens) a dalších. Na jedné ze skalních říms přetrvává vitální porost medvědice lékařské (Arctostaphylos uva-ursi). Dalšími zvláště chráněnými druhy v přírodní rezervaci jsou: modřenec tenkokvětý ( Muscari tenuoforum), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), medovník velkokvětý ( Melittis melissophylum), lilie zlatohlavá Lilium martagon) a dřín jarní Cornus mas).

Zoologická prozkoumanost území je poměrně malá, výsledky entomologických průzkumů z poslední doby poskytují vzácnější nálezy z čeledi střevlíkovitých, například Dromius kuntzei, kdy jde o jediný výskyt v Milešovském středohoří, nebo Pterostichus rhaeticus, kdy zase jde o výskyt překvapivý, neboť obyčejně žije v mokřadech vyšších poloh.

Pod pásmem vrcholových skal s lemovým společenstvem křovin je doubrava s ochuzeným bylinným patrem. Východní část přírodní rezervace porůstá dubohabrový háj, na suti rostou lípy. Poměrně častá jsou poškození bylinného patra, včetně vzácnějších druhů, vysokým stavem mufloní zvěře. Vrcholová skaliska a přiléhající bezlesí s výskytem nejvzácnějších druhů vyžadují opakované likvidace expanzivních křovin, zvláště skalníku. Pro nepřístupnost není toto území hospodářsky využíváno.

Lipská hora je vyhledávaným turistickým cílem a rozhledovým bodem. Na vrchol kopce nevede žádná značená turistická cesta. Z osady Lhota se dá jít po červené značce, na úpatí kopce v sedle pod Lipskou horou je třeba zahnout doprava po zřetelně vyšlapané stezce, která vede prudkým stoupáním na vrchol hory.

Text i foto Roderich Slavík

Perucké pamětihodnosti

Nejznámnější vůbec je památný strom - Oldřichův dub. Podle pověsti došlo pod ním k setkání knížete Oldřicha se selskou dívkou Boženou, která se později stala kněžnou. Nejstarší zprávu o tomto setkání přinesla již Kosmova kronika z počátku 12. století, ve verších o něm píše kronika Dalimilova a ve století 16. umisťuje toto setkání do Peruce i Václav Hájek z Libočan. Podle data narození jejich syna Břetislava došlo k setkání v době bojů Oldřicha s bratry o knížecí stolec, pravděpodobně roku 1004.

Dub je vysoký přes 30 metrů, obvod kmene ve výši prsou je sedm a půl metru, u paty kmene dokonce devět a třičtvrti metru. Tento významný strom je chráněn státem jako památný strom. Není dovoleno jeho poškozování (to dá rozum), ale ani rušení v přirozeném vývoji.Ochranné pásmo stromu je dáno obvodem jeho koruny.

Asi 30 metrů od Oldřichova dubu stával kdysi na pravém břehu potoka dub Boženin, který však již bohužel neexistuje.

Další pozoruhodností je Boženina studánka s kamenným zábradlím a dřevěnou vyřezávanou střechou na čtyřech pilířích, kterou uvidíte v obci výše, při cestě od Oldřichova dubu k zámku.

Apropos: zámek… Na svažitém náměstí byl postaven gotický hrad, v šestnáctém století rozšířený a přestavěný na renezanční zámek, v dalších letech (asi 1760 - 1770) dále přestavěný do podoby pozdně barokní. Jde o trojkřídlou stavbu, v jejímž severním křídle je v přízemí místnost s nástěnnými malbami I. F. Platzera z let okolo roku 1770. Na mostě před portálem zámku jsou dvě kamenné sfingy s amorety. Brána do krásné zahrady je z roku 1765, za ní vlevo je pamětní síň akademického malíře Emila Filly, který zde po válce přebýval na letním bytě a který odsud vyrážel na toulky s paletou a malířským stojanem za krásnou krajinou Českého středohoří. Jeho obrazová publikace této krajiny patří k nejkrásnějším vyznáním jí věnovaným, je to hold velkého umělce kráse přírody a krajiny.

Text i foto: RoS

Tip na výlet

Nevíte kam s rodinou…

…na výlet? Vyražte někdy za vodopádem. Vlastní výlet začíná v Moravanech, kam se lze dostat buď pěšky, nebo autem po velmi úzké a velmi strmé silničce z Dolních Zálezel, nebo z druhé strany od železniční zastávky Radejčín na romantické trati Lovosice Řetenice. Moravany jsou velmi malebnou obcí se spoustu vkusně rekonstruovaných chalup. Na návsi roste stoletá lípa a u ní krásně upravená Boží muka. Naproti je stylová chalupářská hospoda upravená z rekreačního srubu. Přímo u ní je turistický rozcestník, který vás pošle správným směrem, k cíli cesty.

Prudce klesající cesta nás vede Mlýnským dolem. Již slyšíme zřetelný hukot potoka, který si prorazil cestu skalnatou roklí dolů, do Labe. Rokle je velmi úzká a velmi vlhká, proto je třeba dávat pozor na kluzký terén. Tady se zranit by nebylo nic příjemného…

Přicházíme k Moravanskému vodopádu, který padá z výše asi čtyř metrů. Je to jeden ze sedmi chráněných vodopádů v chráněné krajinné oblasti České středohoří. Nespěchejte. Posaďte se chvilku na padlý kmen a pozorujte padající vodu. Přináší to uklidnění a člověk si i uvědomí, že to, co pozoruje tu bylo v podstatě již před miliony let a také i to, že to zde bude i miliony let po nás. Vy, co jste sem přišli, nejste lhostejní k přírodě. Proto se vás dotkne pohled na poházené PET láhve do koryta potoka, proto si uvědomíte, že přírodu je třeba chránit.

Teď už daleko méně příkrou cestou scházíme dolů Mlýnským dolem. Přicházíme na místa otevřenější, kde vlevo pod námi je vidět torzo bývalého mlýna. Smekáme před dávnými staviteli, kteří v tak nepřístupném místě s tehdejšími technickými možnostmi vybudovali tak velkou stavbu. Kámen potřebný ke stavbě mlýna těžili na blízkém skalním ostrohu, zvaném Mlynářský kámen, někdy též jako Mlynářův kříž. Od zaniklého mlýna tam vede zelená značka, která nás přivede na pozoruhodnou skalní vyhlídku s velkým křížem, viditelným ze širokého okolí. Zacházka k němu se vyplatí: je odtud jeden z nejhezčích výhledů do sevřeného labského údolí…

Text i foto RoS