Šachista Valt Borsony (24. ledna 1911 – 16. dubna 1966) neměl právě jednoduchý osud. Otec rodiny, Otakar Borsony, zemřel již v roce 1933. Jeho manželka Emílie, která nebyla Židovka, se hlásila k německé národnosti. Jejich dvě děti, Kateřina a Valt, byly za války z rasových důvodů perzekvovány. Společně s matkou po válce podaly u Národního výboru v Lovosicích žádost o zachování státního občanství. Do doby vyřízení žádosti získaly osvědčení o prozatímním zachování československého státního občanství, které jim však bylo předčasně odejmuto. Úřady oficiálně zakázaly Kateřině Borsony otevřít si hudební školu s odůvodněním, že dostatečně neovládá český jazyk.
Od chvíle odejmutí prozatímního osvědčení s nimi okolí zacházelo jako s rodinou německou. Jejich byt, dle úřadů nadměrný, byl zkonfiskován a rodina se musela přestěhovat do bytu menšího. Majetek byl rovněž navržen ke konfiskaci a byly jim odejmuty všechny věci, které jakožto Němci nesměli nadále vlastnit. Rodina byla oficiálně vyrozuměna, že se má dostavit do sběrného střediska v Litoměřicích za účelem vysídlení.
Rada židovských náboženských ob-cí, která byla většinou o podobných případech podrobně informovaná, se obrátila na ministerstvo vnitra se stížností na postup Národního výboru v Lovosicích. Židovští reprezentanti důrazně upozorňovali, že rodina Borsony byla za války rasově perzekvovaná, a proto existuje velká šance, že jim bude zachováno osvědčení o československém státním občanství. Ve stížnosti bylo rovněž výslovně uvedeno, že by se mělo zamezit dalšímu pronásledování rodiny Borsony do doby, než se situace definitivně vyřeší. Ministerstvo vnitra následně požádalo Okresní národní výbor v Litoměřicích o prošetření celého případu a podání vysvětlení. „V archivních pramenech se mi nepodařilo najít úřední zprávu o výsledku šetření či dalším osudu rodiny Borsony (v úředních dokumentech je příjmení rodiny uváděno jako Borsony, ale i Borsoni). Je však velmi pravděpodobné, že po intervenci Rady židovských náboženských obcí k jejímu nucenému vysídlení z Československa nedošlo,“ uvádí autorka citace Magdalena Sedlická.
Skutečně k odchodu do Německa nedošlo, sourozenci měli štěstí. Kateřina Borsonyová měla v Lovosicích taneční a hudební školu a Valt Lovosice proslavil v korespondenčním šachu. Mezinárodní mistr (1959), významná osobnost československého a světového šachu, ačkoliv byl dlouhodobě upoután na invalidní vozík (jako důsledek onemocnění obrnou), byl od roku 1950 členem první sestavy pracovníků komise pro korespondenční šach a měl na starosti mezinárodní úsek. V této funkci, kterou vykonával velmi obětavě, setrval až do své smrti a vykonal obrovský kus práce pro rozvoj korespondenčního šachu.
V letech 1955-62 byl rozhodčím evropských H – skupin. Byl zároveň vynikajícím šachistou a dosáhl řady úspěchů. Byl mnohonásobným účastníkem mistrovství republiky, nejlepšího výsledku dosáhl v 5. ročníku /1952-1954/, kdy skončil na druhém místě se 14 body z 20 partií. Ve 2. ročníku krajských družstev /1951-53/ získal na 1. šachovnici 9.5 bodu z 12 partií, ve 3. ročníku se stal vítězem 1. šachovnice se 7 body z 9 partií. Byl členem čs. družstva ve finále 2. olympiády /1952-1954/ a výsledkem 5.5 bodu ze 7 partií výrazně přispěl k zisku zlatých medailí. Probojoval se do finále 2. MS /1956 až 1959/ a zisk 5.5 bodu ze 14 partií znamenal splnění normy na titul mezinárodního mistra a 13. místo. Hrál úspěšně v mnoha přátelských mezinárodních zápasech a často býval zároveň i kapitánem družstva. Členem lovosického šachového oddílu byl až do své smrti v roce 1966.
Redakce hledá fotografii Valta Borsonyho, který patří mezi významné občany Lovosic. Naše město opravdu proslavil po celém světě, a to historicky vlastně nedávno.
Eva Hozmanová