Koutek poesie
NemodlitbaŘekl jsem ... hvězdy... Vše podstatné jsem zamlčel. kapitan 
|
Starý lis
s těžkými krosnami
Šimravý deštík
honem holky !
hlídá a žehná, Oldjerry |
České Středohoří
KAMENNÝ PASTÝŘ
Den jako každý jiný, a přece se trochu lišil od ostatních. Asi před čtrnácti dny mě zaujala černobílá fotografie našeho největšího menhiru, zvaného Kamenný pastýř, který se nachází poblíž Klobuk na Lounsku. A právě 30. 9. jsem rozložila na stůl malířské náčiní, abych své dojmy z tohoto zajímavého setkání přetavila do barev.
Menhir. Jak tajemně zní toto slovo a ještě tajemnější je jeho původ i význam. Dnes tento mlčenlivý svědek dávné minulosti, připomínající postavu muže, stojí osaměle v poli a rozhlíží do kraje. Přitahuje pozornost lidí a je opředen nejrůznějšími legendami. Co by nám asi vyprávěl, kdyby uměl mluvit ten železitý kvádrový pískovec.... o místě svého zrození, snad někde u Peruce v dávném prvohorním ordoviku, takových kamenů jako on tu bylo víc, snad jen menších. Miliony let klidu na suchu i pod hladinou moře a znovu na suchu, vydán na pospas slunečního žáru i mrazu, jimž dokázal vzdorovat.. Pocítil mohutné záchvěvy Země, kdy se lámaly její desky a žhavá krev tryskala na povrch. Byl stranou tohoto bouřlivého dění a další miliony let sledoval jak mocné a rozeklané pohoří rostlo a celé se zdvihalo. Pak zvolna dohasínaly jeho ohně a už jen vítr, déšť a mráz si pohrávaly s jeho vrcholy, které snížily a vymodelovaly do úhledných homolí. A jediná, zcela osamělá homole čedičového bratra těchto hor se tyčila opodál.
Přehnala se doba ledová a další tisíce let, kdy přišli odkudsi ze západu lidé, urostlí, ošlehaní větrem, kteří kámen objevili a odtáhli do rovinaté stepi, kde ho slavnostně vztyčili. Tehdy se stal menhirem. Jeho menší kamenné bratříčky potkal podobný osud - i ony byly odtaženy a "rozsety" v okolí do řad. Jen Kamenný pastýř sám by mohl vyprávět o době své slávy, kdy byl člověkem uctíván.
Vše je pomíjející. Přišli jiní lidé, postavili v okolí vesnice a města s kostely, step proměnili v pole. Jen kámen jako pamětník zůstává, vzdoruje erozi a mlčí. Probouzí zvědavost, ale i úctu člověka, který vše tajemné opřádá legendami. Vědec jde dál. Pátrá po minulosti, obchází kámen a zkoumá, měří, chce vědět, proč právě tady a ne jinde byl menhir vztyčen. Hledá souvislost v postavení Kamenného pastýře vzhledem k Řípu a zde nachází jistou odpověď. Při pohledu od Kamenného pastýře k Řípu je možné dva dny v roce vidět vycházet slunce přímo nad temenem Řípu, a to 30. dubna a 13. srpna. A právě v tyto dny slavili Keltové svátky Beltine a Lugnasad.
Dosud jsem u Kamenného pastýře nebyla. Nasávám atmosféru místa prostřednictvím černobílé fotografie a "tancuji" štětcem po papíře.... asi nejtěžší je vystihnout podstatu Kamenného pastýře, tvar je jasný. ale barvy a povrch zůstávají tak trochu na mé fantazii. Maluji plochy kamene a zářezy v nich, pak je uhlazuji, nanáším barvy všech možných odstínů, některé smývám, ale jiné znovu přidám - musí prosvítat rezavá, protože pískovec obsahuje železitý tmel.
Je 30. 9. večer. Akvarel je hotový, ale abych mohla posoudit, zda jsem se strefila, musím Kamenného pastýře navštívit. A co bych si přála ještě? Spatřit východ slunce nad Řípem...
Jana Hassová
-
Krajem Emila Filly
Vlak směřuje do Roudnice. Míjíme Vraňany. Z okna je utěšený pohled do krajiny. Přestože je první únorový den, po sněhu jsou jen nepatrné památky v podobě ostrůvků tu a tam v polích. Vlevo za lesem nenápadně vykukuje temeno Řípu, ale po chvilce můžeme spatřit horu v celé její kráse. Na vrcholku bělostně září rotunda sv. Jiří. Obloha hraje nejrůznějšími barvami oblaků, které jsou stále v pohybu. Severozápad je téměř zatažený. Z pochmurné šedi se západně vyjímají dva bílé sloupy páry vystupující z elektrárny v Počaplech. Za elektrárnou se vyhoupl první středohorský kopec.
Vzhledem k tomu, že cesty v lesích jsou teď zledovatělé, volíme okružní trasu po téměř opuštěných silnicích z Lkáně přes Vojnice, Vojničky a Lukohořany s krásným výhledem na panoráma Středohoří. Obcházíme nenápadný vršíček v polích Stráň, který je vysoký pouhých 249 m nad mořem. Po levé straně se na obzoru majestátně tyčí z polí Hazmburk a postupně celé Lounské a Milešovské středohoří. Některé kopce, zejména ty vyšší, jsou částečně pocukrované sněhem, nejvíce pak královna Středohoří Milešovka. Z podmraků prosvítá slunce, které dodává těmto mírně zasněženým vrchům stříbrný nádech. Sluneční paprsky mění každou chvíli náladu krajiny, hladí jednotlivé kopečky a stěhují se z jednoho na druhý.
Putujeme krajinou, kde jako by se zastavil čas. Malebné kopce tu tvoří hradbu, chránící tento kout před hektičností dnešní doby. Pozorujeme ničím nerušené zajíce a stáda srnek na zvlněných polích, která se před námi rozprostírají na všechny strany. Některá jsou zoraná a my pak můžeme obdivovat nádheru černozemě, slibující bohatou úrodu. Pole a louky jsou lemovány řadami stromů a kdřů. Volně rozhozené vesničky s kostelíky pěkně ladí s okolní krajinou.
A právě sem nejednou zavítal s barvami, štětci a plátny Emil Filla z nedaleké Peruce, kde měl od roku 1947 v křídle zámku ateliér. Za těch posledních necelých šest let života, které mu ještě zbývaly, namaloval obsáhlý soubor panoramatických obrazů krajiny Českého středohoří, který byl završením jeho velmi bohaté tvorby. Malíř vyznává lásku Středohoří i slovy: "Je to kraj, kam by měli chodit všichni naši mladí lidé, aby se z nich stali básníci, umělci a filosofové. Snad budoucnost pochopí, že z tohoto kraje se stane kolébka naší budoucí kultury."... "To je ten kraj můj milovaný, duše má a touha, má podstata, osud a úděl..."
Emil Filla našel svůj kraj na severu Čech, přestože původem byl z Chropyně u Kroměříže a většinou žil v Praze. Zdá se, že spíše kraj si našel a vybral svého umělce. České středohoří se zapsalo do srdce mnoha dalších lidí, kteří se rádi vracejí a těm, kteří tu možnost nemají, zůstávají alespoň krásné vzpomínky.
Jana Hassová
Z redakce
Oprava:
V článku Dny z minulého čísla zrady je v odstavci s datem 30. ledna 1933 se do poslední věty vloudila dvojnásobná chyba. Správné znění: Rozpuštěním parlamentu (1. února 1933) a zapálením Říšského sněmu v Berlíně (26.-27.února 1933) nastolil Hitler v Německu fašistickou diktaturu.
Čtenářům se za špatně uvedený letopočet omlouváme. Děkujeme za pochopení.
-
Velmi děkujeme
panu Alešovi LEPIČOVI, majiteli firmy LEAL- computer za půjčení výkonného počítače na přípravu tohoto čísla po nenadálé havarii základní desky a dočasném vyřazení našeho počítače.Redakce Lovosického dneška