Co nového v Lovosicích

Nový šéf lovosické policie

V lednu 2008 po odchodu dosavadního velitele lovosických policistů, pana Gertnera, nastoupil na jeho místo vítěz výběrového řízení, komisař npor. Bc. Viktor HROCH.

Požádali jsme nového velitele, aby se lovosickým občanům představil.

Narodil se v roce 1968 v Sulejovicích a tamtéž vychodil i základní školu, od 5 tř. pak navštěvoval ZDŠ v Lovosicích. Potom následně absolvoval studium na Střední průmyslové škole stavební v Děčíně, kde v roce 1986 odmaturoval. Od 1. září 1986 pracoval jako projektant na Krajské správě VB, pozdějším Generálním ředitelství PČR v Ústí nad Labem. Zde již při zaměstnání dálkově studoval Technické univerzity v Liberci – Pedagogickou fakultu. V roce 1988 nastoupil na Střední policejní školu v Praze, po roce 1989 byl zařazen u Ochranné služby, rok na to zařazen na Obvodní oddělení České policie v Litoměřicích jako inspektor hlídkové služby a postupně až jako zástupce vedoucího oddělení.

Od roku 2002 působil jako vedoucí Obvodního oddělení PČR v Libochovicích až do svého jmenování roku 2008 do funkce vedoucího Obvodního oddělení v Lovosicicích.

Je ženatý, s manželkou mají jednu dceru. Jaké jsou jeho mimopracovní zájmy? Rodina, sport, sportovní střelba, divadlo a film…

Co my na to? Přejeme vám, pane nadporučíku, aby se vám práce dařila a aby se vám podařilo s celým vaším oddělením zajistit maximální klid a bezpečnost občanů lovosických a všech ostatních na vám svěřeném území.

Redakce LD

-

Policisté v nově upravené služebně

Budova policie září novou fasádou

Třetího března na malé slavnosti ve služebních prostorách lovosického Obvodního oddělení Policie České republiky byl oficiálně zahájen provoz v nově upraveném interiéru domu na rohu Husovy a Žižkovy ulice. Poněkud stísněný prostor u starého vchodu ze Žižkovy ulice nahradil větší recepce u vchodu nyní již z ulice Husovy. Samozřejmě, že tato změna nebyla jediná. Na další úpravy jsem se zeptal zástupce velitele lovosického oddělení, nadporučíka Bc. Antonína Petržilky.

Plk. Ing. Čestmír Pastyřík - zástupce ředitele pro věci ekonomické a paní Hana Hřebíčková, pracovnice OOP.

Pane nadporučíku, co vás vedlo k těm dost zásadním změnám a jaké další úpravy jste provedli ve vnitřním uspořádání a vybavení služebny?

Tyto změny byly provedeny rámci I. Etapy projektu P1000 vyhlášeným Ministerstvem vnitra České republiky. Cílem bylo zlepšení prostředí jak pro veřejnost, tak i pro policisty. Kdo navštívil naše oddělení v první polovině roku 2007 jistě pochopí. V rámci přestavby byla vybudována místnost pro prvotní styk s občany tzv. recepce, dále byly nově vybudovány dvě jednací místnosti pro veřejnost, sociální zařízení pro veřejnost a místnost pro dozorčí službu našeho útvaru. V současné době by se již občan podávající oznámení neměl dostat do styku s osobami, které jsou na našem útvaru omezeny na svobodě. Mimo projekt P 1000 byla v půdních prostorách vybudována šatna pro policisty včetně nových šatních skříní. Ze stávajících kanceláří v přízemí budovy pak byly dále upraveny další dvě jednací místnosti pro osoby podezřelé a omezené na osobní svobodě. Rovněž v rámci projektu byla provedena kompletní výměna nábytku, kdy stávající byl místy i 40 let starý, a navýšen byl i počet počítačů.

Recepční obvodního oddělení Lada Havlíčková

Co si od úprav slibujete, v čem vám budou pomáhat a lépe sloužit?

Jak jsem již uvedl, od úprav si slibujeme především zlepšení pracovního prostředí pro policisty a zlepšení prostředí pro veřejnost. Je všeobecně známé, že pracovní prostředí ovlivňuje i pracovní výkon, stejně tak i nové počítače.

Schránka důvěry

V poměrně nedávné minulosti jste přestavěli garáže. V čem ta přestavba spočívala? Máte výhledově v plánu ještě nějaká další zlepšení?

Čas opravdu letí, já sloužím na oddělení 11 let a ještě dva roky předtím jsem zde poměrně často pracovně pobýval. Přesto si přestavbu garáží nepamatuji (Pozn. redaktora: Zaměnil jsem opravu fasády za rekonstrukci garáží… )

Velitel OOP Bc. V. Hroch a zástupce Bc. A. Petržilka

K druhé otázce bych chtěl uvést, že vybudováním recepce samozřejmě úpravy oddělení nekončí. V současné době se připravuje rekonstrukce sociálního zařízení pro policisty a máme zažádáno i o vybudování zasedací místnosti v půdních prostorách. Rovněž jsme požádali o výměnu staré výpočetní techniky.

Asi jsem nevyčerpal možné otázky… co byste ještě našim čtenářům chtěl sdělit? Nemusí se to zrovna týkat jen stavebních změn…

Přestože máme nyní na oddělení velmi pěkné prostory pro veřejnost, přál bych čtenářům, aby je nikdy nemuseli využít z pozice poškozeného. Dále bych chtěl sdělit občanům, že pro komunikaci s policií mohou využít schránku důvěry, která se nachází vedle hlavního vchodu na naše oddělení. Do této schránky mohou vkládat své návrhy, připomínky, stížnosti atd. Pokud by chtěl někdo komunikovat se mnou nebo s vedoucím útvaru, oba preferujeme osobní setkání, ale nebráníme se ani formě telefonní či písemné komunikace. Telefonní čísla na Obvodní oddělení PČR Lovosice jsou 416 532115 a 416 532334.

Děkuji za rozhovor a přeji, aby se vám dařilo i v budoucnu objasňovat trestnou činnost ještě ve větším měřítku, když jste už i dříve byli v tomto parametru vždy velice úspěšní.

Čampulka

 

 

Pohledy do historie města

Historie židovské čtvrti i komunity, synagogy a koželužny v Lovosicích

(část 2.)

První lovosická synagoga byla údajně postavena v roce 1691. Byla dřevěná a není přesně známo kdy a jakou příčinou zanikla. Na základě povolení biskupské milosti v Litoměřicích z roku 1716 však víme, že směla židovská obec znovu postavit svou starou synagogu. Také směnný kontrakt s několika pozemky v židovské čtvrti z 5. dubna 1721 potvrzuje existenci synagogy (stavební parcela 144/1 a nezastavěná parcela 144/2). Přesný záznam jejího vzniku však neexistuje. V pořadí druhá synagoga vznikla někdy po roce 1703. Ležela na východním okraji židovské čtvrti a pravděpodobně shořela při požáru židovské čtvrti v roce 1739 nebo byla zbořena někdy později. V pořadí třetí synagoga vznikla buď přestavbou té druhé nebo byla postavena zcela nově, a sice kolem roku 1762. Stávala na spodním východním rohu židovské čtvrti, nad mostkem přes Modlu, v dnešní Přívozní ulici. Byla to čtvercová, téměř volně stojící budova bez architektonických zvláštností. Podle některých pramenů pocházela z roku 1794, ale jedná se o mylný údaj.

Pohled na severozápadní stranu dnešního Václavského náměstí. Za dvěma domy vpravo vykukuje komín bývalé koželužny. Oba domy byly po 2. sv. válce zbourány (výřez pohlednice z roku 1898).

Při velkém požáru města v roce 1809 shořela zčásti i synagoga, ale byla pak znovu postavena. Pravděpodobně však šlo pouze o renovaci spojenou s postavením nových krovů. Stalo se tak zvláště díky spolupráci Michaela Glässnera, zakladatele již několikrát zmiňované firmy M. Glässner? synové. Krátce před 1. světovou válkou byla synagoga renovována uvnitř a kolem roku 1924 také zvenčí. Podle některých zpráv byla v průběhu tzv. Křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938 synagoga vypálena místními příslušníky organizace SA. Tento údaj však není nijak písemně doložen a podle mého názoru je třeba ho brát s velkou rezervou. Smutnou skutečností však zůstává, že byla nakonec skutečně zcela zbourána během roku 1939. Již předtím ji někteří místní Němci „alespoň“ vytloukli okna.

Jestliže text novinových článků v prosinci 1938 ještě celkem umírněně hovořil „pouze“ o získání a bourání Müllerových domů i synagogy v židovské čtvrti, bylo možné 19. května 1939 ve stejných novinách číst tyto hrůzu nahánějící a nenávistí nabité řádky: „Každý, kdo navštívil Lovosice, snad zná starou, zchátralou židovskou čtvrť pod náměstím. V dřívějších dobách se tam shlukovali špinaví, hamižní židé, kteří podváděli obyvatele Lovosic, jak jen mohli. Pod baráky stojí také stará koželužna. Naposledy patřila židovským Müllerovým dědicům a nyní byla exekuční cestou získána lovosickou městskou obcí. Městská obec se nyní rozhodla, že tento špinavý kout co nejkratším způsobem odstraní. Proto bude v neděli 21. května 1939, kolem 11 hodiny dopoledne, továrna i s komínem odstřelena. Odstřel provede Technická pomoc v nouzi (Technische Nothilfe) společně s pionýrským oddílem organizace SA, který již chvályhodným způsobem začal s přípravnými pracemi. Potřebné demoliční práce krovů a stropů jsou již dokončeny. Obyvatelé Lovosic jsou šťastni, že budou této zchátralé budovy zbaveni a plni zvědavosti již očekávají zajímavou podívanou.“ Organizace SA (Sturmabteilung – Úderný oddíl) byla polovojenská organizace přidružená k NSDAP, jejíž lovosický oddíl (SA-Sturm 11/9) sídlil v Kostelní ulici č. 3 a vrchním velitelem byl SA-Obersturmführer Weigel. Kromě toho byla v Lovosicích zřízena také služebna Námořní SA s číslem 12, která sídlila v Teplické ulici č.p. 175 a přijímala nové členy až do 1. prosince 1938. Organizace Technische Nothilfe byla jakýmsi pomocným orgánem německé policie. Lovosická místní skupina této organizace s označením IV/117 Lovosice vznikla teprve koncem dubna 1939.

Jak bylo plánováno, tak se také stalo a v neděli 21. května 1939 došlo skutečně k odstřelu staré a zčásti již rozpadlé koželužny. Zde je možné opět nechat zaznít řeč dobového tisku: „Oddíl pionýrů SA poskytl pod vedením velitele Vielkinda dobré přípravné práce a bylo odstraněno veškeré dřevo, strženy krovy atd. a také již některé zdi. Zbytek továrny byl ve dvou částech odstřelen lovosickou Technickou pomocí v nouzi, jejímž velitelem je stavitel Kerta, s nasazením odstřelovacího komanda z Chemnitz. Byl to komín s výškou 31 m a dvě tovární budovy, z níž jedna byla třípatrová s půdorysem 20 x 10 m, druhá s půdorysem 7 x 8 m. Tisíce lidí se dostavily, aby přihlížely vzácné podívané na odstřel této židovské továrny. Po rozsáhlých přípravných pracích a důkladném zajištění a uzavření oddílem SA, který byl zase jednou v plném nasazení, bylo nejprve provedeno odstřelení komína a jedné části obvodových zdí. Velký komín spadl s přesností půl metru a podle plánu v předem stanoveném směru. Právě tak plánovitě padl o 15 minut později druhým odstřelem zbytek továrny. Osvědčilo se, že SA, policie a Technická pomoc v nouzi provedli uzavírku ve větší míře, neboť byly kusy cihel mohutným odstřelem rozmetány do velké dálky. Zánikem této staré továrny pokročilo město Lovosice znovu významným krokem vpřed ke zkrášlení vzhledu města. Plánováno je zboření celé židovské čtvrti, která zabírá mnoho prostoru pro jiné stavby. Jako první si zasluhuje být zbořena stará, polorozpadlá židovská synagoga. Část takto získané plochy by měla být použita k rozšíření Tržního náměstí.“ Poslední zbytky odstřelené koželužny byly odstraněny začátkem listopadu 1939.

Zkáza židovské čtvrti pak pokračovala dál. Začátkem července 1939 byl při poradě radních předložen námět na zakoupení dražených židovských domů. Pro největší dům již město připravilo kupní cenu ve výši 10 000 říšských marek. Domy měly být postupně odstraněny za účelem rozšiřování náměstí. Zhruba v polovině srpna téhož roku zahájila městská obec Lovosice jednání s likvidátorem židovské firmy M. Glässner? synové z důvodu zakoupení domů č.p. 176, 177 a 178 na lovosickém náměstí. 10 domů již do té doby město zakoupilo. V té době již byla odstřelena nebo částečně zbourána nejen koželužna, ale také synagoga. Dále bylo plánováno také zakoupení domů Židů Rudolfa Schillera, Rudolfa Budlovského a Dr. Emila Glässnera za účelem jejich demolice a rozšíření náměstí. Budovy židovské čtvrti a některé budovy na náměstí tedy byly postupně městem vykoupeny a přešly tak plně do její správy. V polovině listopadu 1939 pak noviny přinesly tuto zprávu: „V nejbližší době budou zahájeny další demolice, přičemž se jedná o bývalé židovské domy, zakoupené městem pro rozšíření náměstí. V dohledné době tak celé bývalé ghetto zmizí z tváře města.“

Bývalá synagoga nad můstkem přes Modlu v Přívozní ulici, na výřezu pohlednice z roku 1915.

K plošné demolici všech domů v židovském vlastnictví však naštěstí nakonec nedošlo. Za války v nich stále bydleli jak Němci tak Češi. Do dnešních dnů zůstaly domy č.p. 176 až 179, které měly být původně také zbourány a dnes tvoří Václavské náměstí. K bourání obytných domů na Václavském náměstí (tehdy Náměstí Rudé armády) a na Studničním náměstí došlo paradoxně až v poválečných letech, v prvním pololetí roku 1961. Bourané objekty ležely v demoličním pásmu, byly ve zchátralém stavu a hrozilo jim sesutí. Celkově působily domy židovské čtvrti svým svérázným stavebním stylem velmi starobyle. Na severovýchodním okraji Václavského náměstí byly zbourány dva domy patřící již k židovské čtvrti a oddělené úzkou uličkou od domu č.p. 179 (dnes cukrárna a vinárna Johanka). Tato ulička ústila přímo do Studničního náměstí, které mělo uprostřed veřejnou studnu. Podle této studny se také celé náměstí jmenovalo (Brunnenplatz). Voda z ní však později již nevyhovovala hygienickým požadavkům, protože ležela v inundačním pásmu Labe. Odstraněny byly nakonec všechny domy staré židovské čtvrti.

Úzká ulička, která dnes vede z ulice Osvoboditelů, po pravé straně domu s nově otevřeným Informačním centrem, k obchodnímu domu Penny Market, se v době existence židovské čtvrti jmenovala Gerbergasse - tedy Koželužská ulice. Souviselo to samozřejmě s existencí koželužny, která stála pod čtvrtí. Tato ulička ústila do horního levého rohu Studničního náměstí, přímo u budovy č. 4 na západní straně náměstí, kde bydlel rabín a další představitelé židovské obce.

K bourání židovských objektů docházelo i ve vzdálenější minulosti. Například na jaře roku 1850 nechala obec na náměstí zbourat staré masné krámy, pekařské boudy a židovské krámy, které byly pouze ze dřeva a náměstí podle názoru městské obce hyzdily. Teprve potom zde Michael Glässner vybudoval velký dvoukřídlý dům (č.p. 176-178), který dodnes tvoří západní ohraničení náměstí. Firma M. Glässner & synové zde dlouhou řadu let provozovala obchod s koloniálním zbožím, zemědělskými produkty a obilím.

V sousedícím domě č.p. 179/1 na Václavském náměstí byla dříve kořalna a sodovkárna, později i vinárna. V roce 1903 byl majitelem domu Heinrich Freudenfels, výrobce tabáku a majitel kořalny. Patřil mu také dům č.p. 153 v ulici 8. května, kde bydlel Max Wilhelm Schiller, výrobce kořalek a sodovky. V roce 1912 pak v adresáři Lovosic nacházíme na adrese domu č.p. 179 vinárnu a sodovkárnu firmy W. Schiller & syn, dům byl již v majetku Maxe Wilhelma Schillera. Jeho firma se zabývala výrobou, distribucí i výčepem kořalek a zároveň vyráběla sodovku i limonády. M. W. Schiller byl také několik let představeným židovské obce a zemřel 2. ledna 1914. V adresáři z roku 1923 je uvedena továrna na likéry firmy W. Schiller & syn, a majitelkou domu č.p. 179 byla Schillerova dědička. Firma jako židovská zanikla po okupaci v roce 1938. Její majitelé se zachránili včasným útěkem do zahraničí a poslední majitel Otto Schiller se po válce přestěhoval do Izraele, kde se stal učitelem. Dnes je v tomto domě Cukrárna a pekařství pana V. Johna a v opravených historických sklepeních byla zřízena vinárna Johanka.

Na východní straně náměstí byla počínaje rokem 1948 postupně zbourána řada domů patřících k areálu schwarzenberského zámku, včetně „Zámecké restaurace“ a Zemědělsko-chemické výzkumné stanice z roku 1865. Vzniklý prázdný prostor byl přeměněn na městský park.

(Podle historických pramenů zpracoval Miroslav Radoň)