Z okolí Lovosic
Osud židovských památek a společnost Matana
V minulosti bylo mnoho židovských památek zdevastováno. Ostatně mnoho památek zaniklo již ve středověku po vypovězení Židů z královských měst nebo po jejich odchodu z malých venkovských sídel po polovině 19. století. Mnoho židovských památek bylo těžce zdevastováno v období nacistické okupace, po druhé světové válce. Většina židovských obcí na území dnešní ČR zanikla v důsledku fatálního úbytku členů, v důsledku holocaustu a poválečných emigračních vln. Synagogy a židovské hřbitovy byly opuštěny, chátraly a během 40 let komunistického režimu byly soustavně ničeny. Situace se radikálně změnila až po roce 1989. Tehdy bylo možné poprvé v historii přistoupit k systematické dokumentaci a záchraně zbývajících památek.
Stav židovských památek je v určitých oblastech ČR – zejména v severních a západních Čechách – ovlivněn podstatně horší výchozí situací (násilné devastace způsobené nacisty, později vandaly, zloději a nezřídka i úřady) a praktickou neexistencí jakýchkoli, byť i těch nejskromnějších pokusů o údržbu a opravy.
Akciová společnost Matana (hebrejsky »dar«) vznikla z potřeby tyto památky chránit. Byla založena roku 1992 Židovskou obcí v Praze jako společnost, jejímž úkolem je vykonávat správu nemovitostí ve vlastnictví Židovské obce v Praze. Matana pečuje o 350 většinou památkově chráněných židovských hřbitovů, řadu synagog a dalších budov. Obnova památek je prováděna od roku 2002. Další větší i menší židovské hřbitovy v okolí: kromě Terezína jsou to Úštěk, Budyně nad Ohří, Roudnice nad Labem (v Roudnici jsou výjimečně cenné náhrobky na starém hřbitově).
Anna Stará
Ohlédnutí
Co psal Lovosický dnešek před deseti léty:
Na titulní straně dvanáctistránkového čísla píše tehdejší generální ředitel, ing. Brynda o současném stavu a vyhlídkách a.s. Lovochemie. Aniž bychom specifikovali jednotlivé body, lze říci, že se prognózy v podstatě vyplnily. I tehdy byly na druhé straně zprávy z radnice a dnes už neexistující rubrika Přestupkové střípky. Na třetí straně už tehdy bylo literární okénko s básní paní Tinkové s názvem Sníh, sen a grafikami pana ředitele Antonína Baráka. Tak jako v tomto čísle je otištěn jízdní řád autobusů meziměstské přepravy Lovosice – Litoměřice a zpět, ovšem četnost je poněkud vyšší. Je pravdou že právě zkoušená městská doprava v Lovosicích se od té tehdejší meziměstské hodně liší... Zajímavý je snímek pana Hvorky ze zavádění automatického bagru Komatsu na hloubení rýhy pro položení odpadního potrubí do litoměřické čističky pod dnem Labe. Nedávno zemřelý pan doktor Hromádka popisuje své první dny v Lovosicích, autor E. N. krátkým článkem popisuje část městské rezervace v Úštěku, pověstné ptačí domky. Pan Drahorád, již také nežijící, vzpomíná na budování sportovního areálu a Mirek Nesvarba, náš bývalý spolupracovník, zajímavě píše o pomníku k návštěvě císaře Josefa II. Na dalších stranách jsou pravidelné rubriky Pozvánka na výlet (ing. Pleskot), Čtenáři nám píší (paní Hájková z Malých Žernosek), Skautská hlídka ing. Hozmanové, v Tělovýchově a sportu jakýsi Čampulka píše o čtyřicetileté historii házené.
V rubrice z našich škol hovoří paní Velemanová a Krumlová s kanadským učitelem angličtiny, panem Harriottem, působícím na Gymnáziu. Už ani tehdy nechybí zprávy policie a z práce Hasičského sboru, program a zprávy Kulturního střediska Lovoš, Nápady do kuchyně (recept s krásným názvem Buřtpánev), Rady zahrádkářům k zimnímu řezu ovocných stromů a ošetřování keřů, v inzerátech dominuje upoutávka na Billiardklub v Besedě. Na zadní straně nechybí křížovka a zcela na konci novin je článek ing. Hozmanové ke vzniku svátku Svatého Valentina.
Co na první pohled bije do očí, je nesrovnatelně horší kvalita fotografií, ale to už je opravdu navíc...
–jč-
Pohledy do historie
100 let secesní radnice v Lovosicích
Jak je známo, v letech 1906-7 nechali konšelé postavit naši překrásnou secesní radnici s okázalou historizující věží, aby odpovídala významu města Lovosice. Autorem návrhu byl ústecký architekt a stavitel Karl Rehatschek a postavil ji litoměřický stavitel Alexander Grandissa.. Zkolaudována byla 21. prosince 1907 a slavnostní otevření se uskutečnilo 8. ledna 1908.
Radnice sloužila 41 let svému původnímu účelu, od roku 1949 do roku 1960 byla sídlem Okresního národního výboru Lovosice. Poté budovu převzalo zdravotnictví a upravilo si ji pro své potřeby. Některé ordinace sídlí v budově dosud. Během letošního roku ale bude upravena zasedací síň, ve které bude jednací sál Města Lovosice. Zde také byla 15. ledna uspořádána výstava, ve které na 4 panelech byly uspořádány různé materiály o radnici. Na 1. panelu byly umístěny plány architekta Rehatscheka, které byly nalezeny v archivu Městského úřadu Lovosice a 3 fotografie úprav (snížení stropu), které byly prováděny v roce 1965. Na dalších třech panelech byly fotografie radnice od nejstarších po fotografie z posledních let, už i z Václavských poutí. Některá reprofota dokonce ukazovala pozemek v době, kdy zde ještě radnice nestála.
Pátý panel byl věnován místnímu rodáku Artuši Rektorysovi, českému hudebnímu spisovateli, redaktoru některých hudebních časopisů a řediteli Pražské úvěrní banky a jeho rodině (manželka, syn a jeho paní a vnuk Artuš Rektorys III.). Zde byla také faksimile dopisů hudebních skladatelů Leoše Janáčka a J.B.Foerstra, kteří byli dlouholetými přáteli A. Rektoryse. Artuš Rektorys se narodil 20. ledna 1877 a zemřel 31.8.1971 v Praze. Materiály věnoval Městu Lovosice pro potřeby budoucího muzea prof. Plzeňské konzervatoře Artuš Rektorys III.
"Obě výstavy připravil odbor školství, kultury, tělovýchovy a památkové péče MěÚ. Fotografie a reprodukce zhotovil Miroslav Hvorka, texty k fotografiím napsala Eva Hozmanová. Historické pohlednice jsou z archivů Miroslava Nesvarby a Bedřicha Javůrka, jedna od Anny Staré. Hned od 13 hodin začali do výstavní síně přicházet lovosičtí občané a pozorně si prohlíželi všechny obrázky, zřejmě je výstava opravdu zaujala. Někteří své dojmy zapisovali i do pamětní knihy. Doufejme, že si během dalších dní prohlédnou výstavu i žáci našich škol.
Od 16.1. do 16.2. bude výstava zpřístupněna občanům ve vestibulu Městského úřadu Lovosice.
Hz, foto (hv)
-
Železniční zastávka Lovosice město
Kdo z nás by neznal železniční zastávku Lovosice město. Vždyť zde denně nastupují a vystupují desítky a desítky pasažérů všech věkových skupin. Ne každý však může vědět něco o počátcích její historie.
|
| Železniční zastávka Lovosice město na fotografii Jaroslava Rösslera z 60. let 20. století. |
Počátky železniční trati Praha – Lovosice, resp. Praha – Drážďany, sahají až do konce 40. let 19. století, kdy byla započata její stavba podle projektu slavného českého inženýra Jana Pernera. Vrchní dozor nad stavbou trati měl pozdější stavitel Suezského průplavu Negrelli. Na prvním úseku trati mezi Prahou a Lovosicemi začaly první zkušební jízdy 4. května 1850 a již 1. června téhož roku byl na tehdejším lovosickém hlavním nádraží s velkou slávou přivítán první vlak pravidelného provozu. První vlaky zpočátku jezdily třikrát denně v obou směrech. V tomtéž roce byla trať prodloužena až do Ústí nad Labem a provoz na celé trati Praha – Drážďany byl s neméně velkou slávou zahájen 6. dubna 1851.
Budova lovosického hlavního nádraží byla až do roku 1969 v bývalé Nádražní, později Fučíkově ulici, v dnešním areálu závodu Deli. V roce 1970 byla historická budova nádraží zbořena. Nové vlakové nádraží Lovosice bylo v Žižkově ulici slavnostně otevřeno 3. dubna 1969 po 10 letech budování za nepřetržitého provozu.
Historie železniční zastávky Lovosice město však není zdaleka tak dlouhá. Byla totiž založena 19. října 1933. Původní navrhovaný název této zastávky u železničního přejezdu v Ústecké ulici byl „zastávka Lovoš“. Vedení státních drah však toto pojmenování zamítlo a nařídilo, že se tato zastávka bude jmenovat „Lovosice město“. Městská rada v Lovosicích se pak v lednu 1935 usnesla na zřízení odpovídajícího osvětlení této zastávky. Zároveň bylo rozhodnuto o postavení dvouramenné plynové pouliční svítilny v hodnotě asi 5000 Kč, čímž měly být ušetřeny 3 elektrické žárovky. Koncem března roku 1935 pak bylo definitivně rozhodnuto také o prodloužení nástupiště zastávky na 90 m, aby tam mohly zastavovat také osobní vlaky, zvláště divadelní noční vlak, který do Lovosic přijížděl kolem půlnoci. Ředitelství státních drah k tomu udělilo městu patřičné povolení, přičemž náklady mělo nést město, zatímco materiál dodaly dráhy. Již začátkem března téhož roku povolila Městská rada dřívějšímu železničnímu úředníkovi Sedláčkovi zřízení prodejní budky u zastávky, avšak musel se současně zavázat, že v souvislosti s tím zde zřídí také ochranný přístřešek pro čekající pasažéry. Začátkem května 1941 se však městské zastupitelstvo zabývalo mimo jiné také problémem stále chybějící kryté čekárny na zastávce. Vedení drah se v té době rozhodlo, že zde čekárnu zřídí. Správa města proto Říšské dráze prodala potřebnou plochu u trati s rozlohou 2300 m2 .Tolik řeč dobových novinových zpráv.
Pozdější historii dřevěného objektu na zastávce Lovosice město již většina Lovosičanů zná. Je škoda, že ho musel nakonec potkat smutný osud zbourání v 90. letech minulého století. Objekt předtím dlouho statečně odolával náporům vandalů a zažil i požár. Při stavbě moderního železničního koridoru se pak zastávka dočkala alespoň malé náhrady za někdejší zastřešenou čekárnu s prodejnou jízdenek v podobě moderního průhledného přístřešku na okraji zastávky u závor. Současný zubožený stav přístřešku, ale také protihlukových stěn zastávky je bohužel pouze dokladem postupujícího úpadku mravů některých našich „spoluobčanů“.
Miroslav Radoň
-
O národní značce kvality: Co je to KLASA?
Národní značku kvality KLASA uděluje kvalitním potravinářským a zemědělským výrobkům ministr zemědělství od roku 2003. Tuto prestižní značku spravuje od počátku roku 2004 Samostatné oddělení pro marketing Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Koncem léta 2007 mohli nalézt spotřebitelé národní známku kvality KLASA na obalech celkem 1413 potravinářských výrobků od 210 výrobců. Další informace o národní značce kvality KLASA a kompletní seznam všech oceněných produktů jsou dostupné na internetových stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu www.szif.cz v rubrice Propagace kvalitních potravin a na stránkách www.eklasa.cz.
Potraviny se značkou KLASA jsou výrazem toho nejlepšího, s čím se lze v našem potravinářství setkat. Některé z těchto výrobků pochází z Ústeckého kraje. Představují největší kvalitu, jakou mohou výrobci spotřebitelům nabídnout. Potraviny, které mají právo používat na svých obalech logo národní značky kvality KLASA, procházejí náročným posuzováním kvality. Proto se na ně mohou spotřebitelé spolehnout.
V Ústeckém kraji má značku KLASA 57 výrobků
Nejvíce zastoupeny zde jsou masné a mléčné výrobky. V ústeckém kraji značku KLASA má již 31 výrobků z této kategorie. Patří mezi ně hovězí maso, různé šunky, klobásy a nebo i škvarky. Výrobu těchto produktů si mezi sebe dělí 5 výrobců.
Reprezentativní zastoupení má i kategorie »Mléko a mléčné výrobky«, jichž je v Ústeckém kraji 12. Řadí se mezi ně především smetana a smetanové krémy, ale i smetanové omáčky. Dalšími silnými kategoriemi jsou nealkoholické nápoje, mlýnské, pekárenské a cukrářské výrobky.
Držiteli značky KLASA jsou následující výrobci z Ústeckého kraje:
AGROSPOL Bolehošť, a.s., Biopark s.r.o., Bohušovická mlékárna, a.s., H+B Jatky Žatec, PECUD, výrobní a obchodní družstvo Žandov, Pekařství a cukrářství Sázava s.r.o., PILLER, s.r.o., Procházka spol. s r.o., SEVEROFRUKT, a.s., Tritia spol. s r.o., Valdemar Grešík - NATURA s.r.o., Veseko, a.s.
Vilém Frček, tiskové oddělení SZIF
redakčně upraveno –jč-