Z kultury

V čajovně Bez názvu se uskutečnila další výstava fotografií

Lovosická čajovna Bez názvu byla otevřena v červenci 2006. Kromě toho, že útulné prostředí láká návštěvníky na spoustu exotických čajů a několik druhů vín v nekuřáckém prostředí, rozhodl se provozovatel, že obohatí i kulturní život občanů našeho města. Jednak – což je velice chvályhodné, jsou pro návštěvníky k dispozici knížky a časopisy. Kromě toho, za dobu málo delší než rok, uskutečnil Michal Závada v Lovosicích několik zajímavých akcí. Ještě v roce listopadu 2006 se konalo autorské čtení Ondřeje Kysilky z knihy Němý bobek, v únoru zde vystavoval lovosický turista Jiří Vachulka fotografie z Tater a cesty na Mont Blanc, v červnu Lenka Hronová fotografie na téma „Ženy“. Inženýr Jan Řezníček přednášel 12. července poznatky ze své cesty pro Barmě, Kambodži a Thajsku a svou přednášku doprovodil promítáním filmu. A nyní, 20. listopadu 2007, se za přítomnosti mnoha návštěvníků uskutečnila vernisáž fotografií další mladé autorky, Renaty Molové z Prahy. Přítomným ji představil a květinou přivítal Miroslav Závada.

Slečna Renata je příjemná mladá dáma a fotografování je jejím koníčkem už přes 6 let. V roce 2003 dostala digitální fotoaparát, a okamžitě začala fotografovat jen s ním. Zvláště provádění fotomontáží na počítači jí vyhovuje, je snadnější. Její fotografie jsou poetické – Magnolie, obrázek dřevěných vrátek v krajině hustých keřů, Srdíčka, přímo hororovitá krajina jako z filmu Panna a Netvor a třeba skleněná socha andílka zvětšená do velikosti člověka (Anděl) nebo Řezbář. Výstava fotografií potrvá do 23. prosince, náš měsíčník bohužel vyjde až 20. prosince, takže kdybyste výstavu chtěli vidět, tak raději navštivte čajovnu hned (třeba ale bude výstava prodloužená).

O sobě nám fotografka sdělila:

Pocházím ze Zdic, studovala jsem v Praze, kde jsem si našla práci a už jsem tu zůstala. Pracuji v bance jako specialista informačních technologií. Začínala jsem s fotografováním krajin, pak jsem postupně přešla na makro. Nemám vyhraněný druh fotografií - zkouším fotografovat vše, co mne osloví - od přírody, architektury, portrétu.... v poslední době zkouším focení nočních fotografií....

Pravidelně se účastním Salonu výtvarné fotografie v Rožmitálu pod Třemšínem, odkud pochází můj dědeček. Výstava v Lovosicích byl nápad Pavla Hejduka, který v Lovosicích bydlí a který mne k výstavě přemluvil. Tímto bych mu chtěla poděkovat, protože sama bych si na samostatnou výstavu netroufla:-)

Samostatnou výstavu jsem zatím ještě neměla - výstava v Lovosicích je první.

Zúčastnila jsem se několika fotografických soutěží, například fotograficko - literární soutěže soutěži MÚ Prahy 8 "Příběh stromu" v r. 2006, kde jsem získala 1. místo v kategorii "Digitální fotografie s příběhem" nebo třetího ročníku soutěže Fotomaratón Praha (www.fotomaratonpraha.cz) 13.10.2007, kde jsem v digitální sekci také získala první místo. (Dvě z umístěných fotografií ve Fotomaratónu jsou i v Lovosicích - Anděl a Srdíčka).

Fotografie na internetu zatím nikde nevystavuji ani nemám svůj web - již delší dobu se chystám k vytvoření webových stránek ale zatím nebyl dostatek času.....

Sympatické fotografce přejme, aby se jí dílo dařilo, aby uskutečnila samostatnou výstavu i v Praze a aby se třeba někdy s fotografiemi do Lovosic vrátila. Provozovatelům čajovny pak dobré nápady na další kulturní akce v Lovosicích.

Klaun z Boží milosti

Miroslav Donutil patří k nejoblíbenějším současným českým hercům. Narodil se v roce 1951 v Třebíči, jeho rodina ale brzy přesídlila do Znojma. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro JAMU a již během studií hostoval v brněnském divadle Husa na provázku, kam nastoupil nastálo po svém absolutoriu v roce 1973. Zde ztvárnil mimo jiné Nikolu Šuhaje v Baladě pro banditu (zfilmováno 1978). Miroslav Donutil se tak po boku Ivy Bittové coby Eržiky poprvé objevil před kamerou v hlavní roli. Až do roku 1990 natáčel převážně už jen brněnské televizní pohádky (a film Straka na vrbě, který putoval do trezoru). V roce 1990 opustil Provázek a přesídlil do Prahy, kde působí v Národním divadle. Jeho filmografie je velice rozsáhlá (Tankový prapor, Lea, Pasti, pasti, pastičky, Pelíšky atd.).

Velice známý je jeho poručík Troník z Černých baronů, ale přímo nedostižně oblíbená obecenstvem je jeho role Truffaldina v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů (inscenace je na repertoáru více než 10 let). Jiří Suchý po zhlédnutí hry prohlásil, že se obvykle nesměje, ale tentokrát, že se řehtal. A Miroslava Donutila označil za Klauna z Boží milosti. Mnozí si ho pamatujeme z televizní inscenace Legenda Emöke či v poslední době jako fotografa Hugo Líbala v Četnických humoreskách.

V Lovosicích se v úterý 4. prosince představil divákům v one man show „Cestou necestou“ s humornými příhodami ze života svého, své rodiny a mnoha přátel, zvláště kamarádů Franty Kocourka a Franty Kocmana. Využili jsme příležitosti a členu činohry Národního divadla v Praze a osobitému vypravěči jsme položili několik otázek.

Roli Truffaldina v činohře Sluha dvou pánů jste zosobnil už více než 350x. Jak se Vám po té době 10 let hraje, máte ji ještě rád? Kolikrát do měsíce Truffaldina hrajete?

Na toto představení chodí pokaždé jiné publikum. To znamená, že pokaždé ta hra je jiná a z toho důvodu mě to baví. Všichni se těšíme na to, až budeme mít více než 402 repríz, to bude znamenat překonání rekordu Dany Medřické a její Kočičí hry. Komedii hrajeme dvakrát do měsíce.

Jezdíte s různými pořady talk show, jste skutečně skvělý vypravěč. Míváte s sebou někdy i hosty? Pokud ano, jak si je vybíráte?

Hosty jsem míval v pořadu „Na kus řeči“ (celkem 25 dílů setkání se známými osobnostmi, odvysílala to Česká televize; první díl byl se Zitou Kabátovou a Svatoplukem Benešem). A s těmito hosty jsem jezdil i po různých místech naší i Slovenské republiky. A ty hosty si vybírám podle toho, jak moc mě ti hosté zajímají, protože předpokládám, že když zajímají mě, budou určitě zajímat i diváky. A zatím se to vždycky setkalo s úspěchem.

Znáte České středohoří? Byl jste už někdy na Milešovce?

Nebyl jsem nikdy na Milešovce, České středohoří znám z auta, protože jsem ho často projížděl tam i zpět a je to skutečně moc krásný kus krajiny.

Co byste si přál k Vánocům?

Herec odpověděl krátce: „Zdraví“. (Při přepisu rozhovoru jsem hledala autora Kočičí hry a narazila jsem na jeho loňský rozhovor s Milanem Nováčkem v iDnes, kde na podobnou otázku, co by si přál k narozeninám, odpovídá stejně: „zdraví pro mou osobu a mé blízké“).

Chcete něco vzkázat našim čtenářům, třeba, jaký kulturní podnik se Vám líbil, výstava, divadlo, koncert?

Já myslím, že pozvání je jedna věc, druhá věc je to, na co mají ti, kteří jsou zvaní, doopravdy chuť. Mají-li chuť se podívat na divadelní představení, tak jim vřele mohu doporučit některá představení u nás v Národním divadle a myslím si, že to určitě nebude chyba, když je pozvu na Naše furianty, na Revizora, na toho Sluhu dvou pánů, o kterém jsme spolu mluvili nebo na Romea a Julii.

Panu Donutilovi jsem poděkovala za rozhovor, popřála mu, aby to zdraví sloužilo a on odešel vyzkoušet podium a provést hlasovou zkoušku, nic nenechal náhodě. Program zahájil zpěvem písně S+Š Mississippi a pak už jedna kouzelná historka stíhala druhou: o cestách souboru Husa na provázku na největší východ (na Ukrajinu) a největší západ (do USA), o kamarádu milionáři, který si z lidí dělal blázny v tesilkách a rádiovce s anténkou. Veselé příběhy vykládal s vážnou tváří a kdo to neslyšel na vlastní uši, popsat mu to nelze. Zazpíval ještě píseň Erica Claptona Slzy na nebesích a byla přestávka.

Vystáli jsme si jednu frontu na knížku Pořád se něco děje a druhou na podpis. Následovala druhá polovina povídání, tentokrát i o rodině (překrásná povídačka o výletu rodiny s dvanáctiletým synem do Alp ke kamarádovi) nebo o zájezdu do Itálie, kde se soubor přecpal předkrmem, těstovinami s rajským protlakem a hlavní jídlo už nezvládl. Ale usoudila jsem, že pan Donutil má kromě daru řeči i fantastickou paměť, protože historku o českém Tomáškovi a českošvýcarských holčičkách Ivušce, Evušce a Renušce vykládal téměř stejně, jak je napsaná v knížce. Ještě zazpíval legendární píseň, opět S+Š, Pramínek vlasů, nejprve sám a pak přiměl ke zpěvu celý sál. A zazvonil zvonec a představení byl konec. Potlesk, květiny pro tvůrce večera a odchod domů. Pane Donutile, přijeďte zas! Bude Vás očekávat opět vyprodaný sál…

...a pod stromeček přejeme rodinné balení Zdraví a štěstí!

V „Mírovém“ kostele se konal koncert

Zpívejte tu melodii s láskou…

První samostatný koncert souboru „IN FLAGRANTI“ se uskutečnil v úterý 27. listopadu 2007 v kostele v ulici Karla Maličkého v 18 hodin. Dominantou kostela je skleněná mosaika s velkou postavou Ježíše. Přes zimní čas (kostel má nevýhodu, že není vytápěn) se dostavilo mnoho příznivců gymnaziálního sboru, který vede Pavla Linková, aby si vyslechli písně moderní i starší, lidové i umělé. Majitelem kostela je Církev československá husitská, jejíž farářka, Libuše Mikušková, koncert v kostele umožnila a byla také koncertu přítomna.

Posluchačům se představil šestnáctičlenný sbor se sedmnáctou sbormistryní Mgr. Pavlou Linkovou a zazpíval kolem 25 těch nejrůznějších písní. Jednou z nejstarších byla skladba Cum decore z roku 1551 (složil ji tiskař Tielman Susato). Zazněla Ukolébavka J.J.Ryby (Noc se blíží…), Suchoňova píseň Aká si mi krásna, hebrejské lidové písně Hava nagila a Shalom. Velice se líbil Spirituál It´s Me se sólem Terezy Klomínské.

Sbor ukončil své vystoupení blokem písní z vánočního repertoáru, kde bylo zastoupeno třeba Katalánsko (Fum, Fum – Narodil se kluk jak buk…), moravská Byla cesta, byla ušlapaná či Agnus dei Jakuba Jana Ryby. Při posledních dvou skladbách se Jaroslav Týnek ujal basy a Jarda Šefčík kytary, aby hrou na nástroje doprovodili zpěv sboru při tradicionálu Bim, bam a spirituálu Z Betléma se ozývá. Nadšený závěrečný potlesk diváků byl všem zaslouženou odměnou.

Sbormistryně nás ještě pozvala na další akce, kterých se zpěvací sborů In flagranti nebo Laeta nota (sbormistryně Jarmila Brejchová) zúčastní v prosinci:

13.12. Vánoční koncert – zazněly koledy a vánoční písně Evropy v podání smíšeného sboru lovosického gymnázia LAETA NOTA v kostele v ul. Karla Maličkého.
15.12. Vánoční mše J. J. Ryby v Třebenicích – Vystoupili sólisté Národního divadla v Praze a sbor, ve kterém zpívali i někteří členové sboru In flagranti.
15.12. Vánoční koncert souboru LAETA NOTA – sbor zpíval v kryptě doksanského kláštera.
18.12. Vánoce na gymnáziu - Jarmark před školou, ŽIVÝ BETLÉM, vystoupení pěveckých souborů IN FLAGRANTI a LAETA NOTA.

Tuto informaci jsme bohužel dostali se zpožděním, že tuto zprávu nebylo možno otisknout jako popzvánku.

Rozhovor

Sochař Josef Klimeš a jeho dílo

Sochařské dílo „Žena a České středohoří„, které je umístěno ve vnitřním bloku v ul. Osvoboditelů, vytvořil akademický sochař Josef Klimeš (*1928), žijící v Praze. V letech 1947-49 studoval na Univerzitě Karlově estetiku a dějiny umění a je absolventem pražské Akademie výtvarných umění z ateliéru profesora Jana Laudy v letech 1949-1954. Ze svých předchůdců si nejvíce váží Vincence Makovského. Mistr Klimeš je členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Umělec je autorem mohutné betonové plastiky „Rovnováha“ na pravém břehu Barrandovského mostu z roku 1990. Další sochy jsou v Praze i jiných městech, jen namátkou uveďme některé z nich (plastika Křídlo ze šalovaného betonu na hotelu Prezident v Praze-Staré Město, mramorové pítko v areálu stanice metra Nádraží Holešovice, „Divoženky“ s pítkem ve Františkánské zahradě poblíž průchodu do Jungmannovy ulice, pomník padlým z května 1945 ve Velkém Meziříčí, Vlasy ve větru v Praze na Bulovce) a mnohé další. Jeho sochy jsou zastoupeny v Národní galerii v Praze a v mnoha galeriích výtvarného umění v celé republice (Jihlava, Zlín, Olomouc, Karlovy Vary aj.). V roce 1958 získala jeho plastika ve vstupní hale československého pavilonu na Světové výstavě v Bruselu Grand Prix.

Socha „Žena a České středohoří“ byla v Lovosicích původně umístěna v roce 1974 před blok č. 937. Nedávno byly prostory vnitrobloku upraveny a socha získala vhodnější umístění. Mistr Klimeš přijel do Lovosic k slavnostnímu otevření rekreačního prostoru. Při té příležitosti jsme mu položili několik otázek, které zodpověděl s přesností i s humorem.

Kdo se na Vás obrátil, abyste vytvořil sochu pro Lovosice a co Vás k jejímu vytvoření inspirovalo? Z jakého je socha materiálu a kolik váží?

Akademický architekt Karel Kouba, který projektoval obytné bloky v Lovosicích, mě požádal, abych vytvořil pro tento areál plastiku. Právě jsem se zabýval prací na ležícím dívčím torzu a měl jsem dojem, že mohutná horizontální plastika by v daném prostoru mohla dobře působit. Po několika studiích jsem zůstal u tohoto motivu.

Na dotazy okolních obyvatel jsem řekl, že je to symbol Českého středohoří. Název se ujal a mně i po letech stále vyhovuje. I když musím přiznat, že místní populace užívá pro toto místo jméno, které je daleko jadrnější a případnější.

Socha je vysekána z trachytu, který se tehdy těžil nedaleko obce Úterý při hlavní silnici z Plzně do Karlových Varů. Váhu samotné sochy odhaduji na 70 – 75 metrických centů. (Pozn.: Při přemisťování sochy se zjistilo, že je mnohem těžší a že pravděpodobně váží cca 16 tun). Mramorová replika lovosické plastiky je umístěna v Národní galerii, v zámeckém parku na Zbraslavi.

Navštěvoval jste krajinu Českého středohoří často, máte zde nějaké oblíbené místo?

Ve Středohoří bývám dost často, převážně pracovně. Ještě před pár lety jsem jezdíval hrát hokej do Loun, kde organizoval vzájemná setkání mezi výtvarníky známý malíř Zdeněk Sýkora. V Lovosicích jsem byl naposledy minulý rok a zjistil jsem, že je socha v pořádku, že ji nikdo nepoškodil.

Kde je v našem regionu nějaká Vaše další socha?

Ve Vašem regionu jsem instaloval dost náročnou kompozici v bazénu před novou Městskou nemocnicí v Litoměřicích (plastika Diagnóza tvarů ženského těla /bronz – vápenec/). Plastiku z leštěného dioritu „Biologické těleso“ z roku 1972 mám v ústředním parku v Mostě. V Karlových Varech je umístěna skupina mramorových plastik před hotelem Thermal (1977).

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

Čtenáře moc pozdravuji a vzkazuji, že je štěstí dělat celý život tak krásnou činnost jako je sochařina.

Umělec se zúčastnil mnoha výstav v Československu (později v ČR), ale i v zahraničí – 1970 v Berlíně a několika aukčních salonů výtvarníků pro konto Bariéry. V roce 1968 se uskutečnila jeho autorská výstava v Oblastní galerii v Olomouci. Z jeho života uveďme ještě, že 21. srpna 1968 byl zraněn střelou ze samopalu.

Mistru Klimešovi děkuji za rozhovor a přeji mu, aby ho jeho sochařská činnost těšila i nadále.

Otázky připravila Eva Hozmanová

Tělovýchova a sport

Výškařka Nová má další rekord

LOVOSICE/JABLONEC NAD NISOU - Potřetí v letošní sezóně se podařilo Magdě Nové vylepšit žákovské maximum. To má po sobotním závodu "Pomerančový mítink" hodnotu 183 cm. Lovosická svěřenkyně trenéra Miroslava Pavlíka výškařskému závodu kralovala a své soupeřky za sebou nechala o celých 33 centimetrů.

Magda Nová překonala v létě nejprve letitý rekord Ivany Geržové z roku 1978 o jeden centimetr na 1.81 metru, týden na to skočila v Čáslavi 182 centimetrů a tuto sobotu dovršila Nová centimetrový hattrick, když ve zrekonstruované CORNY atletické aréně přidala další centimetr.

"Ze zlepšení českého žákovského rekordu máme samozřejmě radost. Magda měla i tři nadějné pokusy na další postupné výšce, tedy na 185 centimetrech," uvedl k závodu Miroslav Pavlík.

Další závody a možnost opět zlepšit žákovské maximum bude mít Magda již tento víkend, kdy zamíří do nafukovací haly na Strahově.

"Skákalo se mi dobře, se závodem jsem spokojená a i na výšce 185 cm jsem se cítila skvěle. Příprava je hodně náročná, trénujeme minimálně pětkrát týdně, ale nese se to své ovoce," neskrývala spokojenost nadějná výškařka.

Tu čekají také závody v Bavorsku a nebude chybět ani na prestižní Moravské výškařské tour.

Jan Kucharčík

KARATE

Na tradiční mezinárodní Vánoční pohár mládeže do Mladé Boleslavi vycestovali tentokráte pouze začínající ústečtí závodníci Shotokan Klubu Rajchert Sport Union.

Špičky závodních týmů se mezitím připravovali na týdenním soustředění v Chřibské na nadcházející republikový šampionát. Přestože skupina dvaceti závodníků má ještě malé zkušenosti z tak obsáhlého turnaje (startovalo přes 350 závodníků) nevedla si špatně.

Nejlépe si vedla talentovaná žákyně Dominika Koevová, ketrá nepodlehla v kata žákyň ani jedné ze svých soupeřek a doslova proletěla až do vítězného finále. Jiří Michalec (s bílým páskem) z lovosického střediska, se probojoval až do semifinále, kde se již neprosadil. Podařilo se mu však v opravné repasáži porazit v kata soupeře Dutka z SKK Liberec a bojavat tak o 3.místo. Ze stejného místa se radovala i začínající mladší žákyně Štěpánka Puchernová. Mezi soupeřkami díky své premiéře trochu zaváhala, ale její výkon jí vynesl zaslouženě bronzovou medaili.

Čtvrtým místem se v kategorii žáků (64 startujících) prosadil Lovosický Karel penc v zádech na páté pozici s Romanem Rulfem.Oba si pochvalovali svůj úspěch a těší se na dalkší turnaje které je do konce roku ještě čekají.

"Nás těší radost malých závodníků, kteří si odvážejí své první úspěchy a těší se na další závody. I páté místo může být v určitém okamžiku rozhodující motivací pro začínající závodníky", hodnotili výkony svých svěřenců trenéři Jež a Rajchert.

Plavecký Mikuláš

Mikuláš, čertice a anděl si udělali čas a navštívili také plavecký bazén v Lovosicích. Svou nečekanou návštěvou a předáním malého sladkého dárku potěsili děti z kurzu základního plavání."

foto V.Voborník

Lovosický Dnešek

leden 2008 - strana 8