Jablko nepadá daleko od stromu

(Rozhovor s PhDr. Vladimírem Frühaufem, sbormistrem ženského sboru Cantica Bohemica. )

V minulém čísle jsme psali o významném občanu našeho města, středoškolském učiteli a posléze řediteli gymnázia a kronikáři města Lovosice, panu Františku Frühaufovi. Mnohé jeho kulturní aktivity se týkaly hudby (před II. světovou válkou zpíval ve smíšeném sboru Pěveckého spolku Förster - později po válce ho obnovil a stal se jeho dirigentem). Byl také předsedou a výkonným členem-houslistou Symfonického orchestru města Lovosice, který řídil J. B. Chválovský. Do stáří se zúčastňoval hudebního života okresu v oblasti komorní hudby a sborového zpěvu. V jeho stopách kráčel i syn Vladimír, otec z něho mohl mít radost. Chlapec se od mládí věnoval hudbě a zasvětil jí vlastně celý svůj život. Hudební výchovu, sólový zpěv a klavír studoval na Filozofické fakultě University Palackého v Olomouci a ve studiu sólového zpěvu pak ještě několik let pokračoval u prof. Jitky Švábové. Další odborná studia zakončil obhajobou rigorózní práce na Universitě Karlově v Praze a získal titul doktora filozofie. Kromě toho se věnuje také hudebně publicistické a přednáškové činnosti. Je členem sekce sborových dirigentů Asociace hudebních umělců a vědců v Praze. Profesor Frühauf z Lovosic pochází a několik let zde i na školách vyučoval hudební výchovu a působil ve sborech. Na jeho působení v Lovosicích jsme se ho zeptali.

Pane profesore, domnívám se, že jste se v Lovosicích narodil, ale nemusí to být pravda. Žil jste zde ale pravděpodobně v dětství a určitě jste se sem po absolvování školy vrátil. Přibližte nám prosím krátce Váš vztah k našemu městu.

Jsem opravdu lovosický rodák. Narodil jsem se v malém domečku v Žižkově ulici čp. 47, na jehož místě vyrostla v 50. letech novostavba. Od podzimu r. 1938 jsem žil se svými rodiči a mladším bratrem Miroslavem v Rokycanech.   V červnu 1945 jsme se do Lovosic vrátili. Můj otec byl velkým obdivovatelem krás Českého středohoří a s ním a jeho přáteli jsme podnikali mnoho výletů po okolí.   Nejčastěji jsme chodili na Lovoš, do Opárenského údolí, ale také na Boreč a Košťálov.

Kdysi před mnoha lety jste v roce 1968/69 vyučoval na 2. osmiletce vyučoval v 1. třídě rozšířenou hudební výchovu. Vím to zcela jistě, můj syn do této třídy chodil. Děti také vystupovaly s hudebními nástroji na schůzích Sdružení rodičů a přátel školy a pravděpodobně i při jiných příležitostech. Nebylo to tenkrát tak obvyklé - jak jste na to přišel?

V 60. letech (minulého století) pronikaly k nám ze zahraničí (z Rakouska a Maďarska) moderní trendy v hudební výchově. Byla např. vytvořena česká adaptace (Eben, Hurník) hudebně výchovného systému Orffova Schulwerku. Šlo zde o to, aby děti dostaly větší prostor při rozvíjení hudebních schopností nejen zpěvem, ale též pohybovými aktivitami a hrou na dětské hudební nástroje. Měl jsem velký problém tento experiment na jedné z lovosických škol (tehdy 2. OSŠ) prosadit. Nakonec se to podařilo díky  osobní iniciativě tehdejšího vedoucího školského odboru Karla Poborského. Začínalo se v l. třídě a děti měly kromě obvyklé l hodiny hudební výchovy týdně ještě další hodinu navíc. Experiment skončil v r. 1969, kdy nové politické a společenské poměry podobným výchovným metodám nepřály. ( POZNÁMKA :   V současné době existuje v ČR řada základních škol i několik gymnázií s rozšířenou HV - např. 3. ZŠ v Litoměřicích, Gymnázium J. Nerudy v Praze).

V Lovosicích jste také tenkrát založil dětský sbor; když jste pak odešel učit na gymnázium do Litoměřic, postupně se z něho vyvinul dětský pěvecký sbor Hlásek. Jak dlouho jste ho vedl, byly nějaké významnější úspěchy?

První sbormistrovské krůčky jsem učinil v r. 1959/60 na 2. OSŠ v Lovosicích. Současně jsem procházel četnými sbormistrovskými kurzy a semináři, organisovanými ÚDLUT (Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti) Praha. Dostával jsem se do kontaktu s našimi nejlepšími sbormistry i začínajícími kolegy. Už v r. 1961 jsme se  s dětským sborem 2. OSŠ "probojovali" přes okresní a krajské kolo až do ústředního kola v Praze, kde jsme ve své kategorii dosáhli na stříbrnou příčku. To bylo pro mne velmi zavazující. V následujících letech jsem dětský sbor doplňoval dětmi z ostatních lovosických škol a tak vznikl Lovosický dětský sbor.

Když pak byl založen v Litoměřicích ODPM (Okresní dům pionýrů a mládeže), rozšířil jsem  LDS i o děti litoměřické. Tím byl vytvořen základ k špičkovému dětskému pěveckému sboru Hlásek (název vznikl na základě dětské ankety v r. 1968). S tímto sborem jsem intenzívně pracoval (zkoušky 2x týdně, letní soustředění), a to se projevilo i na výborných výsledcích.   Jen ty nejvýznamnější :

• 1968 l. cena na celostátní soutěži dětských sborů v Chrudimi
• 1969 reprezentace ČR na mezinárodním festivalu "Radost Evropy" v Jugoslávii
• 1971 Bronzový vavřín na národní soutěži špičkových sborů ve Svitavách
• 1973 Zlatá palma na národní soutěži dětských sborů v Opavě
• 1975 vystoupení na mezinárodním festivalu v Olomouci (s uvedením oceněného cyklu Slovníček kontrapunktu Ilji Hurníka)
• 1976 koncert na Festivalu vokální tvorby v Jihlavě (s uvedením oceněných novinek z tvorby J. Herdena a L. Holoubka)

Pro upevnění pozice mezi špičkovými sbory jsem  v letech 1977-79 usiloval o vznik dětské sborové školy. Po marném boji s úřady i představiteli škol jsem toto úsilí vzdal. Hlásek pak od roku 1980 vedla Vlasta Vávrová a po ní další sbormistři. Dnes je Hlásek součástí ZUŠ Litoměřice.

V roce 1975 jste začal učit na Střední pedagogické škole J. H. Pestalozziho v Litoměřicích a vedl dlouhá léta (od roku 1979 do roku 2004) Dívčí pěvecký sbor Máj. Sbor získal v tomto období mnoho ocenění, zúčastnil se významných mezinárodních soutěží a festivalů. Myslím si, že významným oceněním byla zlatá medaile v mezinárodní pěvecké soutěži „Orlando di Lasso“ v Římě. Jak to tehdy probíhalo (prý jste se setkali i se Svatým Otcem), kdo tam sbor pozval a jak se tam děvčatům líbilo?

Od r. 1970 jsem  vyučoval na gymnáziích v Litoměřicích a v Lovosicích. V roce 1975 jsem na žádost školského odboru KNV přešel na Střední pedagogickou školu, kde jsem setrval až do „prodlouženého" důchodu v r. 2004. Na pedagogické škole již existoval výborný dívčí sbor Máj, který v roce 1959 založil prof. Slavoj Princl. Měl jsem tedy na co navazovat.   Pravidelně jsem se v dvouletých cyklech zúčastňoval s Májem národních soutěží pěveckých sborů SPgŠ. Byly to vždy velmi emotivní a prestižní souboje jednotlivých škol (např. v r. 1978 soutěžilo 17 sborů !). Z osmi ročníků v letech 1976-1990 obdržel Máj 4x zlaté a 4x stříbrné pásmo. S dívčím sborem jsem také prováděl výchovné koncerty (Česká a světová hudba v proměnách staletí) v rámci systému "Mládež a kultura". Pod hlavičkou OKS (Okresní kulturní středisko) jich bylo v 80. letech několik desítek. Až do r. 1989 byly možnosti výjezdu do zahraničí omezené jen na tzv. socialistické státy. Proto vedly naše cesty častokrát do NDR, sporadicky do Polska, Maďarska .

Velké šance k úspěchům v cizině se naskytly až po "sametové“ revoluci. Máj se např. 3x zúčastnil proslulé evropské soutěže mladých sborů v belgickém Neerpeltu, kde vždy se ctí obstál: 

• 1990 l. cena cum laude (s pochvalou) v kategorii školních sborů
• 1992 1. cena summa cum laude (s nejvyšší pochvalou) v kategorii školních sborů
• 1994 l. cena summa cum laude v kategorii špičkových sborů evropské pověsti (ze 100 b. získal Máj 97 b. !! - byl to největší úspěch v celé dosavadní historii sboru)

Následovaly koncertní cesty do Rakouska (Leoben,Salzburg),  Francie (Armentieres,Lille), Německa (Biberach, Laupheim, Meissen, Fulda ad. ), Švýcarska  (Baden, Chur, Zürich, Zug ad. ), Itálie (Udine, Gorizia, Roma,Aquileia, Grado ad. )

Zvlášť silný dojem v nás zanechala soutěž "Orlando di Lasso" ve Vatikáně v r. 1998. Na základě zvukové nahrávky nás vybrali pořadatelé a finančně nás podpořilo české ministerstvo školství. Velkou zásluhu na naší účasti měl především tehdejší ředitel SPgŠ dr. Milan Kocanda, kterému se podařilo nesmírně houževnatou a důslednou prací prosadit řadu finančních a organizačních otázek. Soutěž se konala v nádherném papežském paláci. V různých kategoriích soutěžily sbory téměř z celého světa. Mezinárodní jury byla s námi velmi spokojena, což se projevilo i  v konečném hodnocení. Přebírali jsme totiž nejen zlatou medaili a diplom, ale též finanční odměnu 1. 500. 000 ! (bohužel ne Kč, ale lir !). Setkání s papežem Janem Pavlem II. se pro účastníky soutěže (ale i další věřící)  uskutečnilo za krásného jarního dopoledne na Svatopetrském náměstí. Po návratu do Litoměřic nás před školou vítali kantoři, studenti i kuchařky školní jídelny (s čerstvými zákusky). V  rukou vítajících se objevovaly i různé humorné transparenty jako např. "Frühauf na Hrad" nebo dokonce děkovné veršíky:

   "Troubil ponocný na věži, Máj že prý zpíval papeži.
    Jeli tam velký světa lán a ohromili Vatikán.
    Stála ta dřina přece zato: vždyť vyhráli - a mají zlato!" 

Jste prý duchovním otcem Mezinárodních sborových dnů, festivalu, který již 12 let probíhá v bývalém litoměřickém okrese (v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, ploskovickém zámku nebo v Roudnici nad Labem). Proběhne letos 13. ročník (mám pocit, že loni byly nějaké finanční problémy, ale možná, že se mýlím)? Pokud ano, kdy se můžeme těšit?

Když jsme od počátku 90. let začali "bloudit" cizinou, setkávali jsme se tam také  se sbory, které získaly naše sympatie. Byly to sbory na vysoké umělecké úrovni a chtěli jsme, aby své umění předvedly i u nás. Tak vznikla myšlenka Sborových dnů s mezinárodní účastí, resp. Mezinárodní sborové dny. Od roku 1994 se střídavě rozeznívá katedrála sv. Štěpána, divadlo K. H. Máchy, varhanní sál 3. ZŠ, ploskovický zámek, ale též chrámy  v Ústí n/L. a  Roudnici n/L. nádherným sborovým zpěvem. a tak mohli posluchači v uplynulých ročnících slyšet, kromě místních sborů, zpěváky z Polska, Slovenska, Švýcarska, Holandska, Itálie a Německa.

Letos proběhne již 13. ročník. Vzhledem k omezeným finančním možnostem (na MSD přispívá z grantu Město Litoměřice) se letos představí pouze Brixiho pěvecký sbor z Teplic, komorní orchestr mladých z německé Fuldy a ženský sbor Cantica Bohemica. Páteční koncert (5. 10. ) bude v katedrále sv. Štěpána, sobotní (6. 10. ) ve varhanním sále 3. ZŠ Litoměřice.

V současné době jste sbormistrem ženského komorního sboru Cantica Bohemica působícího od roku 2000. Jak sbor vznikl a co má na repertoáru - kde ho budeme moci v příštích měsících slyšet?

Když na jaře roku 2000 slavil dětský sbor Hlásek 40. výročí a v závěru koncertu zazněl nádherný zpěv asi 150 bývalých členek, řekl jeden z přítomných hostů - sbormistr Jaroslav Cyrus : " to se divím, proč Litoměřice ještě nemají také kvalitní ženský sbor ? " Několik bývalých zpěvaček Hlásku a Máje mne hned přemlouvalo, abych se jich ujal. Slovo dalo slovo a na podzim v témže roce se ke svým prvním zkouškách začal scházet nový sbor - Cantica Bohemica. V jeho řadách jsou tedy "moje děti" a bývalé studentky SPgŠ. Mají mnoho hudebních zkušeností i dobrých sborových návyků - je radost s nimi spolupracovat.  Zůstal v nich totiž úžasný elán a zaujetí pro krásu sborového zpívání i touha po širším  společenském uplatnění. V dubna bude zpívat C. B. v Praze, v červnu v chrámu apoštola Pavla v Ústí n/L. a divadle K. H. Máchy v Litoměřicích.

Lovosičtí občané měli možnost slyšet sbor nyní v březnu již podruhé. Měli by si toho vážit, protože Cantica Bohemica má za sebou již mnohé úspěchy, například titul absolutního vítěze na mezinárodní soutěži vánoční a adventní hudby Pražské vánoce 2004. Chystáte se letos na nějaký významný festival či soutěž?

Účast sboru na festivalu či soutěži je vždy silným stimulem pro sborovou činnost. Nabízí se totiž příležitost porovnat si vlastní uměleckou úroveň s ostatními, získat nové zážitky a eventuálně navázat přátelské kontakty s dalšími tělesy. C. B. se koncem března zúčastnila Festivalu duchovní hudby v Olomouci.

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

Čtenářům Lovosického dnešku přeji, aby se na těchto stránkách  setkávali s aktuálními informacemi i poutavými články z historie - redakci (malé, ale dle mého názoru neobyčejně výkonné!)  aby se tato náročná práce dařila a okruh čtenářů dále narůstal.   Lovosice si svůj měsíčník určitě zaslouží.

Děkuji panu profesorovi za milá slova, je vidět, že ke svému rodišti má stále vřelý vztah. a jeho návrh rozšířit místa Mezinárodních sborových dnů o kostel sv. Václava v Lovosicích a účinkující o výborný sbor lovosického gymnázia LAETA NOTA sbormistryně prof. Jarmily Brejchové či sbor In flagranti profesorky Pavly Linkové bych já osobně přivítala, určitě se tím bude kulturní komise zabývat. a sboru Cantica Bohemica přeji úspěchy na festivalech i vnímavé posluchače.

Děkuji za rozhovor.

Otázky připravila Eva Hozmanová.