O KULTUŘE V LOVOSICÍCH V ŠIRŠÍCH SOUVISLOSTECH

Velmi jsem uvítal článek paní Anny Staré v listopadovém Lovosickém dnešku. S většinou toho, co napsala, nezbývá než souhlasit, některé body si pak zaslouží bližší vysvětlení. Je téměř symbolické, že byl otištěn po komunálních volbách, kdy se ujímá vlády ve městě nové zastupitelstvo. Byl bych rád, kdyby noví zastupitelé i Rada města nejen navázali na dosavadní trend, ale ještě více se věnovali oblasti kultury, jako jedné ze základních potřeb občanů....

Mnoho se za poslední roky v Lovosicích změnilo k lepšímu, což musí uznat i škarohlíd. Nejen nové továrny, které přispěly ke zvýšení zaměstnanosti, nejen zahájená nová bytová výstavba, opravené fasády či nové chodníky, ale i dokonalé zahlazení následků katastrofálních povodní a krásně zrekonstruovaná Osmička či vysazené sakury ve městě.

Mnohé bylo učiněno i k rozvoji občanského uvědomění a zdravému lovosickému patriotismu a hrdosti na občanství v našem město. Výborně byly zvládnuty velké oslavy 400 let povýšení Lovosic na město i 250. výročí bitvy u Lovosic. Ujala se každoroční pouť k uctění patrona města, sv.Václava, jehož soška se po letech temna slavnostně vrátila na náměstí po něm pojmenované. Úspěšně pokračovaly zavedené hudební festivaly, Jarní putování okolím Lovoše, květnové oslavy, ohlas získalo letní kino bratří Čadíků i divadelní loď bratří Formanů a další kulturní akce, včetně tradičního silvestrovkého ohňostroje a novoročního výstupu na Lovoš. To jen namátkou z výčtu mnoha dalších kulturních, sportovních a společenských akcí.

Vynikající úroveň má práce Základní umělecké školy a dětského domu Elko. Vedle mnoha sportovních oddílů, které mají v Lovosicích vynikající podmínky, je třeba vyzvednout velmi záslužnou práci Turistického oddílu mládeže i lovosických skautů. Kulturní i sportovní činnost se rozvíjí i na lovosických školách i dalších zájmových sdruženích..

Velkým přínosem pro lepší informovanost občanů i návštěvníků města se stalo zřízení Městského informačního centra v nové radnici i provozování internetových stránek města a i již s přestávkami pokračující šestnáct let vydávání městských novin, z toho nepřetržitě třináctý rok Lovosického dneška.

Občané i mládež mají však dnes daleko širší možnosti realizace svých zájmů, od cestování přes práci s Internetem až po studium pro získávání vyšší kvalifikace...

Bylo by hezké mít ve městě ochotnický spolek, další kroužky zájmové činnosti, ale nejsou asi lidi. Nejen růstem pracovních příležitostí a bytovou výstavbou se podaří zvrátit negativní růst počtu obyvatel města. Je třeba zvyšovat nabídku možností pro vyžití občanů, pečovat o vzhled města a zejména o kvalitu životního prostředí.

Hlavním představitelem kulturního dění ve městě je kulturní dům Lovoš. I tady je nutné zaznamenat stále se zvyšující návštěvnost na stále pestřejší nabídce programů. Potvrzuje se tedy můj názor, že nabídka kvality vyvolá i poptávku. Na kultuře pro občany by se rozhodně nemělo ani v budoucnu šetřit a kulturou určitě není pouze sportovní vyžití.

Doufám, že bude konečně zrealizována instalace výtahu v Kulturním středisku Lovoš, stejně jako věřím, že se podaří sehnat peníze na rekonstrukci Pfannschmidtovy vily a vznikne zde další lovosické kulturní zařízení s muzeem, výstavním sálem a dalšími prostorami pro klubovou činnost. Přemístění knihovny bude ještě určitě dobře zváženo ze všech aspektů. Budeme nadále zlepšovat péči o vzhled města a třeba i vytvořit koncepci rozvoje městské zeleně. Jsem v tom optimistou a  věřím, že naše město bude nejenom kulturně, ale všestranně vzkvétat..

PharmDr. František Stáně,
předseda Komise kultury, sportu a cestovního ruchu

Budeme mít dost potravin aneb stačí nám sluneční energie pro fotosyntézu?

Motto: Lidstvo dnes využívá jen asi 10% té části sluneční energie, které je k disposici pro fotosyntézu. Ztrojnásobení zemědělské produkce si ale díky pokročilejšímu zemědělství a využití biotechnologií vyžádá zvýšení tohoto podílu jen asi na 12% (FAO [Organisace OSN pro výživu]- Agriculture: Towards 2015/30; Technical Interim Report, April 2000)

V článku Jde to k lepšímu aneb Trendy a zkreslování reality jsem napsal, že katastrofický popis stavu světa a jeho ještě katastrofičtějšího vývoje („Litanie“), který každoročně od roku 1984 vydává a aktualisuje editor Lester Brown a jeho Worldwatch Institute, nelze doložit. Jediný správný postup je hodnotit TRENDY, což znamená, že musíme hodnotit směr dlouhodobého vývoje.

Uvedl jsem také (Jde to k lepšímu... ; Příklad 3 a Příklad 4), že:

• je pravda, že subsaharská Afrika má nejvíce hladovějících lidí na světě, ale v roce 1970 jich hladovělo 38% a v roce 1996 klesl podíl hladovějících na 33%;
• průměrný příjem potravin v rozvojových zemích se zvýšil během devadesátých let minulého století o 8% (z 2.463 kalorií na osobu a den na 2.663 kalorií na osobu a den).

Potraviny jsou pro lidstvo zdrojem, na kterém závisí jeho existence. Je to sice obnovitelný zdroj, ale může se ocitnout pod tlakem růstu počtu lidí na Zemi. V úvodu uváděný Lester Brown a jeho Worldwatch Institute již od roku 1970 tvrdí, že zemědělská produkce již není schopna držet krok s růstem populace a lidem na Zemi hrozí hladovění a zvyšování cen potravin. Skutečnost se ale od tohoto tvrzení liší. Nejprve znovu uvedu fakta o tom, jak se mění (k lepšímu, počet hladovějících klesá) počet hladovějících a jak se mění (k lepšímu, průměrný denní příjem potravy v kaloriích na osobu se zvyšuje) kalorická hodnota jejich stravy.

Podle definice OSN člověk hladoví, jestliže nemá dostatečnou výživu, aby mohl vykonávat lehkou fyzickou aktivitu. Podle FAO (The State of Food Insecurity in the World, 2000) se celosvětový podíl hladovějících snížil od roku 1970 do roku 1999 ze 35% na 18%, a předpokládá se, že do roku 2010 se sníží na 12%. K tomuto poklesu došlo v době, kdy se počet obyvatel rozvojových zemí zdvojnásobil. Klesl ale nejen podíl hladovějících, ale i jejich absolutní počet. Zatímco v roce 1971 trpělo hlady téměř 920 milionů lidí, v roce 1977 jejich počet klesl pod 792 milionů lidí, a v roce 2010 se očekává jejich pokles na 680 milionů lidí. Největší zlepšení situace je zaznamenáno v Asii zejména díky ohromující schopnosti Číny produkovat potraviny. Zároveň s tím, jako roste počet lidí na Zemi, klesá cena potravin. Ceny potravinových komodit v roce 2000 klesly asi na 30% cen, za které je bylo možno nakoupit v roce 1957. Jediným krátkodobým obdobím růstu cen potravin byla 70. léta, kdy ropná krize způsobila krátkodobý výrazný cenový růst. Jednak se kvůli prudkému zvýšení cen ropy zdražila průmyslová hnojiva, jednak si Sovětský svaz jako přední vývozce ropy mohl dovolit kupovat krmné obilí pro svou „živočišnou výrobu“. Vzhledem k tomu, že ceny odrážejí vzácnost zboží, nestalo se v posledním století nic jiného než to, že potraviny ztratily na vzácnosti navzdory tomu, že počet obyvatel se ztrojnásobil a poptávka po nich se zvýšila ještě výrazněji (IPCC OSN, 2001). Tyto příznivé výsledky způsobil souhrn technologických inovací, známých pod označením „zelená revoluce“. Tvoří ji především: (1) pěstování plodin s vysokými výnosy; (2) zavlažování a kontrola přísunu vody; (3) používání hnojiv a pesticidů; (4) zvýšení kvality hospodaření.

Za svoji práci na odrůdách plodin s vysokými výnosy dostal Norman Ernest Borlaug (*1914, Iowa) v roce 1970 Nobelovu cenu míru. Borlaug se zaměřil na nejvýznamnější druhy obilovin - rýži, kukuřici a pšenici. Vyšlechtěné moderní odrůdy dříve klíčí a rychleji rostou (např. rýže zraje již za 90 dnů místo dřívějších 150 dnů), moderní odrůdy kukuřice lze pěstovat v zeměpisných šířkách o 800 km blíže k pólům, což je nesmírně přínosné pro země jako Kanada, Rusko, Čína nebo Argentina. Pšenice získala odolnost proti snětím a námelu - zemědělci v rozvojových zemích si dříve nemohly kvůli ceně kupovat pesticidy, dnes si je kupovat nemusí. Od roku 1960 zvýšily nové odrůdy obilovin výnosy o více než 30% a zasloužily se až o 50% celkového zvýšení produktivity zemědělství. Odhaduje se že nové odrůdy obilovin přinášejí farmářům ročně téměř 4 miliardy USD.

Zlepšení se neomezilo jen na obilniny - kuřata a prasata poskytují nyní více než dvojnásobné množství masa než před 60 lety, a krávy poskytují v průměru dvakrát více mléka. Zvýšené zavlažování a regulace vody (tzn. hlavně budování přehrad) téměř zdvojnásobilo podíl zavlažovaných polí (vzrostl z 10,5% v roce 1961 na více než 18% v roce 1997). Zavlažování umožnilo Egyptu dosáhnout téměř dvojnásobného hektarového výnosu pšenice, a dává možnost sklízet úrodu dvakrát až třikrát do roka. Oněch zmíněných celosvětových 18% zavlažované půdy dává asi 40% celosvětové produkce potravin.

Zvýšené používání hnojiv a pesticidů zlepšilo podmínky pro pěstování plodin a omezilo ztráty na úrodě, způsobené chorobami a škůdci (např. v roce 1960 zničil hmyz asi třetinu asijské úrody rýže). Zelená revoluce je jedním z mezníků v historii lidstva a ohromný vzestup potravinové produkce umožnil nasytit mnohem více lidí. Růst výnosů v rozvojových zemích dosáhl v roce 2000 u rýže, kukuřice a pšenice téměř shodné úrovně kolem 2,6 tun/ha. Očekává se, že růst hektarových výnosů v rozvojových zemích se nezastaví a přiblíží se k hodnotám dosahovaným v průmyslově vyspělých zemích (např. Británie, Německo a Dánsko mají hektarové výnosy pšenice kolem 7,2 tun/ha, Itálie, Francie a Chile produkují asi 9 tun kukuřice na hektar, a hektarové výnosy rýže jsou v Austrálii kolem 6 tun/ha). Odpůrci hnojiv a pesticidů by měli své protesty proti jejich používání dobře zvážit a přijít s návrhem alternativních řešení. A měli by si také uvědomit, že nové odrůdy plodin mají vyšší odolnost vůči chorobám a tím snižují spotřebu pesticidů Zároveň tyto nové odrůdy poskytují zvýšený kalorický příjem a omezují tím nutnost přehnaného hnojení.

Na obrázku 1 je znázorněn vývoj průměrného denního kalorického příjmu na osobu podle světových oblastí v letech 1961 až 1998. Z tohoto obrázku je zřejmé, že zatímco tzv. Latinská Amerika zaznamenává stabilní vzestup, je Asie, Blízký východ a Severní Afrika charakterisována vzestupem výrazným. Jedinou oblastí, jejíž obyvatelé hladoví, je Subsaharská Afrika. Přitom je zřejmé, že ve výchozím roce 1960 byla její potravinová situace stejná jako v Asii, na Blízkém východě a v Severní Africe. Zatímco v Asii se dnes používá každý rok asi 129 kg hnojiv na hektar, v Subsaharské Africe to je jen asi 11 kg. V Asii je dnes zavlažováno asi 37% obdělávané půdy, v Subsaharské Africe jen asi 5%. Řada lokálních zemědělských programů řízených FAO (a tedy pod patronátem OSN) ukázala, že i v této oblasti je skutečně možné zemědělskou produkci podstatně zvýšit. V Eritreji, která je po 30 letech občanské války stále ještě vyhladovělá, zdvojnásobila během 5 let produkci potravin pomocí lepší setby, správného hnojení a zlepšeného zavlažování - místní obyvatelé jsou již v potravinách soběstační. Podobným způsobem se Burkině Faso podařilo za deset let zvýšit příjem kalorií na obyvatele o 25% (z 1.800 kcal/den/obyvatele v roce 1961 na 2.250 kcal/den/obyvatele v roce 1985) a to díky reformám zaměřeným na posílení investic do zemědělství a díky odstranění maximálních cen, které rolníky odrazovaly od vyšší produkce. Jeden z posledních hladomorů v Súdánu na jaře 1998 ohrozil nejméně 250 tisíc lidí. Kofi Annan na stránce 12 své zprávy z roku 1998 (The Causes of Conflict and the Promotion of Durable Peace and Sustainable Development in Africa) přímo říká, že „absence rozvoje je zde prvotně vyvolána nikoliv koloniálním obdobím, nýbrž touhou afrických vůdců po bohatství a moci“. Subsaharská Afrika je považována za region, který trpí korupcí, nedostatečnou infrastrukturou, špatným školstvím a politicky motivovanými pevnými farmářskými cenami, což vše brání rozvoji zemědělství. Je třeba jen poznamenat, že rok 1998 byl, po 15 letech ekonomického růstu nižšího než byl růst počtu obyvatel, čtvrtým rokem, kdy byl růst ekonomiky vyšší než přírůstek populace. Po roce 2000 se růst dále zrychlil, což je zřejmě výsledek rozumných ekonomických i politických iniciativ.

Druhé tvrzení pana Lestera Browna z Worldwatch Institute se týkalo cen potravin. Ve své zprávě „State of the World,1998“ uvádí její editor (Lester Brown), že „rostoucí světové ceny obilí jsou možná prvním globálním ekonomickým ukazatelem toho, že svět se nachází na ekonomické a demografické dráze, která je z hlediska životního prostředí neudržitelná.“ Podle nejvýznamnější organisace pro výzkum a sledování situace v oblasti potravin a výživy IFPRI (International Food Policy Research Institute) není tvrzení Worldwatch Institute pravdivé. Z v únoru 2001 klesla cena pšenice na další historické minimum. Jedinou pravdou zůstává, že klesá celosvětová produkce obilí „na hlavu“. Zatímco v rozvojovém světě produkce pšenice stále roste (ze 157 kg/hlavu v roce 1961 na 211 kg/hlavu v roce 2000 - tedy za 40 let o 34%), produkce v průmyslových zemích se stabilisovala na 650 kg/hlavu, protože toho asi více sníst nedokážeme (ve skutečnosti značná část tohoto obilí se spotřebuje na krmení hospodářských zvířat a my tuto pšenice sníme v mase).

Obrázek 2 přesvědčivě dokazuje vývoj světové tržní ceny pšenice (ve stálých cenách). Stejně jako nelze prokázat růst cen potravin způsobený jejich nedostatkem (ačkoliv počet obyvatel Země roste, produkce potravin roste ještě výrazněji), nelze ani prokázat, že se blížíme hranici možných výnosů. Byla vyvrácena i námitka, že dnešní podíl na „čisté primární produkci Země“, který činí asi 40%, neumožní zdvojnásobení produkce, protože spotřebovat 80% pozemní fotosyntézy není ekologicky ani sociálně možné. Již citovaný Mezinárodní institut pro výzkum politiky výživy (IFPRI) odhaduje, že „produkce potravin vzroste v období 1993 až 2020 asi o 41%, ale rozloha orné půdy se zvětší jen o 5,5%: Zbývající část zvýšené produkce potravin je zajištěná růstem výnosů a nevyžádá si žádné zvýšení spotřeby pozemní fotosyntézy navíc, protože dojde pouze k přesměrování energie, získané fotosyntézou, ze slámy do zrna včetně využití hnojiv a závlah. Zdvojnásobení populace tedy způsobí odhadem celkový růst spotřeby energie pozemní fotosyntézy z dnešních 40% na asi 50% (z toho pouze zemědělství spotřebuje dnes jen asi 10%, a podíl pouze zemědělské spotřeby stoupne na asi 12%; ostatní energie pozemní fotosyntézy se spotřebuje pro pastviny a náhradu lesa zemědělskou půdou. Pravdivé není ani tvrzení, že se vrstva ornice intensivním a necitlivým pěstováním obilí ztenčuje. Podle studie, kterou sponsorovala UNEP (ekologická pobočka OSN), bylo zjištěno, že zasaženo degradací půdy bylo asi 17% půdy, ale jen asi 0,07% bylo postiženo „silnou degradací“. U zemědělské půdy se degradace dotýká asi 38%, z toho 6% výrazně. Celková degradace zemědělské půdy (erose) způsobila od konce 2. světové války úbytek asi 5% zemědělské produkce, tzn. asi 0,1% ročně.

Na závěr je třeba uvést, že nepominutelným důvodem dostatku potravin a poklesu jejich cen je také zvýšená míra internacionalisace, která umožňuje přesun potravinové produkce na nejproduktivnější místa na Zemi, přičemž současný výkonný světový obchod umožňuje snížit na minimum obilné zásoby a tím i náklady skladování - dnes je lehčí dostat rychle potraviny tam, kde jsou zapotřebí. FOA předpokládá, že v období do roku 2030 bude stále více potravin pro více lidí, že podvýživou bude trpět stále méně lidí, a že spotřeba kalorií na hlavu poroste ve všech oblastech světa. Ke stejnému závěru dospěla IFPRI, USDA (americké ministerstvo zemědělství) a Světová banka. Všechny tyto instituce také předpovídají setrvalý pokles cen.

Poučení z této kapitoly (Budeme mít dost potravin aneb stačí nám sluneční energie pro fotosyntézu?) potvrzuje i existenci „neviditelné ruky trhu“ - vzhledem k tomu, že ceny odrážejí vzácnost zboží, nestalo se v posledním století nic jiného než to, že potraviny ztratily na vzácnosti navzdory tomu, že počet obyvatel se ztrojnásobil a poptávka po nich se zvýšila ještě výrazněji.

František Ptáček

Vánoční výstava 2006

Ve velkém sálu Kulturního střediska Lovoš se ve dnech 12.-14. prosince uskutečnila ve spolupráci Občanského sdružení Šance, Střední odborné školy zahradnické a technické v Lovosicích, Komunitního centra Amicus a Kulturního střediska Lovoš již potřetí Vánoční výstava, inspirace pro vánoční výzdobu v rodinách i organizacích. Výstavu zahájily zpěvem koled (Byla cesta byla ušlapaná…) děti z Komunitního centra Amicus, předzpěvák dokonce zazpíval všechny čtyři sloky koledy „Narodil se Kristus Pán“. Vernisáže se zúčastnili představitelé školy, Městského úřadu a pochopitelně i členky OS Šance a Komunitniího centra Amicus. Střední odborná škola zahradnická a technická vystavovala svá dílka současně rovněž v Litoměřicích v hotelu Salva Guarda.

Uprostřed sálu stál vánoční strom vkusně vyzdobený jen červenými mašličkami a perníčky a svou veselostí vítal příchozí. A koldokol byly vystaveny betlémy a další vánoční výzdoba. Obrázky Svaté Rodiny na skle, nový vyřezávaný betlém pana Waltra Grussera, papírový betlém ve stylu origami, betlémy vyřezávané, háčkované, keramické, starodávný betlém z Úseckoorlicka, pečený (!) betlém jako obrázek, maličký betlém v kokosovém ořechu, porcelánový z porcelánky v Karlových Varech, vyšívaný triptych – oči jen přecházely.

Vánoční výstava v Lovoši 12.12.2006 až 14.12.2006, kterou uspořádali: Kulturní středisko "Lovoš", občanské sdružení Šance, Střední odborná škola technická a zahradnická Lovosice, Dům dětí a mládeže Rozmarýn Litoměřice a Charita Lovosice.

Mně osobně se nejlépe líbil betlém ze šustí autorky Evy Kejmarové z Břízy u Roudnice nad Labem. Byla jsem nedávno na výstavě Betlémy na Nejvyšším purkrabství, který pořádal Svaz českých betlemářů ve spolupráci se Správou pražského hradu. Ač tam bylo na třicet překrásných unikátních starých i moderních betlémů, betlém ze šustí tam chyběl a myslím, že by byl ozdobou i této výstavy.

Část výstavy byla prodejní. Škola vystavoval vánoční stromky z různých konstrukcí, velmi zajímavé byly stromečky ve tvaru koulí. Příprava výrobků trvala šest týdnů a žáci vyrobili asi tisíc kusů vánočních předmětů (adventní a vánoční věnce, svícny, stromečky). Svou výstavku s nabídkou výrobků zde měli také žáci oboru truhlář. Ozdobičky a květináčky prodávalo také Centrum Amicus, dělaly je děti a povedly se jim, byly třpytivé. Před pódiem předváděly své umění ženy ze Šance a jejich kolegyně-mistryně z Klubu lidové tvorby: paní Plicková zdobila perníčky, Marie Dolanská předváděla slané pečivo a Dagmar Zöldová paličkované ozdoby.

Přítomnosti paní Boženy Plickové, předsedkyně OS Šance, jsem využila k dotazům na činnost OS Šance.

Vánoční výstava se Vám podařila, co chystáte nového?

Jsem velmi ráda, že se nám podařilo výstavu spojit s partnery, Střední odbornou školou zahradnickou a technickou a komunitním centrem Amicus. Nabídka výrobků a tím i inspirace pro návštěvníky je pestřejší – jsem ráda, že jich chodí hodně, jednotlivci i celé třídy. Řada vystavených výrobků se o Vánocích objeví při Štědrovečerní večeři, některé i na hrobech našich zesnulých. Připravujeme se pochopitelně na tradiční Velikonoční výstavu (já jí osobně beru jako prioritní), ale hlavně připravujeme ve spolupráci s Klubem lidové tvorby zajímavý projekt na ergoterapii. Kromě práce se šustím se chystá také malba na hedvábí a výzdoba květináčů ubrouskovou technikou.

Co byste si přála od Ježíška? (Rozhovor byl uskutečněn po uzávěrce měsíčníku, ale před Vánocemi.)

Občanské sdružení by nutně potřebovalo ještě alespoň jednu místnost v budově Domova mládeže. Současné prostory absolutně nedostačují, jsou velmi stísněné a my máme tolik plánů. Spolupracujeme s Purkyňovou nadací ve Slatině, Církví československou husitskou v Libochovicích a aktivně se zúčastníme činnosti Asociace neziskových organizací Ústeckého kraje. Plánované projekty se však do současných místností prostě nevejdou. Třeba bude Ježíšek tak hodný (nebo v jeho zastoupení někdo jiný) a prostory nám nadělí.

Přeji Vám splnění tohoto i dalších přání aspoň v roce 2007 a děkuji za rozhovor.

Eva Hozmanová, foto (hv)