Sedmiletá válka

události předcházející samotné Bitvě u Lovosic

Marie Terezie se nikdy nesmířila se ztrátou Slezska a Kladska, i když musela přistoupit na podmínky drážďanského (1745) a cášského míru (1748). Všechny její snahy, odporované vysokými úředníky na vídeňském dvoře, směřovaly k opětovnému získání především Slezska. Toho však nešlo dosáhnout jinak než se zbraní v ruce a tak byla zahájena modernizace armády, která zároveň iniciovala počátky širších reforem monarchie.

Kníže Václav z Lichtenštejna byl pověřen modernizací dělostřelectva, ujednocením použité výzbroje a modernizací výcviku obsluhy děl. Habsburské dělostřelectvo se poté stalo jedním z nejlepších na světě. Zároveň vyvstal problém tvorby nových spojeneckých svazků s evropskými mocnostmi. Otázkou spojenectví a vytvoření protipruské koalice se zabýval ministr zahraničních věcí hrabě Václav Kounic, kterému se podařilo dosáhnout neočekávaného spojenectví s dosud nepřátelskou Francií. K protipruské koalici se dále připojilo Rusko, Sasko, , Švédsko a až na výjimky i většina německých státu.

Na druhé straně Prusko uzavřelo spojeneckou smlouvu s Velkou Britanií, která hledala partnera k ochraně svých evropských území (Hannoversko) před Francií   Přímá vojenská pomoc Britů nebyla příliš významná na rozdíl od jejich masivní finanční podpory Prusům. Tato pomoc podstatně ovlivnila průběh války   Pruský král Bedřich si uvědomil hrozící nebezpečí od nově vznikající habsburské koalice a rozhodl se zničit protivníka dříve, než se zcela zformují jeho válečné síly. A tak v pozdním létě roku 1756 začala sedmiletá válka, když 29.srpna 1756 vtrhl se zhruba 66 000 muži do Saska a obsadil ho.

Habsburská armáda, která byla schopna v té době postavit do pole asi 130 000 mužů, byla zaskočena rychlým nástupem Prusů. Síly habsburské armády se teprve formovaly, a tak v se Čechách nedaleko Kolína shromažďovala armáda o síle 30 000 mužů pod velením maršála Browna a na Moravě u Olomouce stál sbor o síle 22 000 mužů pod vedením knížete Piccolominiho.

Na konci září 1756 vtrhl Bedřich II. s armádou čítající 40 000 mužů do Čech a u Lovosic se utkal s armádou maršála Browna V bitvě, v níž na obou stranách bojovalo 19 různých národností a v níž nejednou stáli proti sobě otec se synem – vždyť na pruské straně bojovalo mnoho českých protestantských emigrantů za to, aby české království bylo odtrženo od rakouské monarchie. Bohužel bojovali a umírali jednoznačně za pruské dobyvačné velmocenské plány a ne za naplnění ideálů Jednoty bratrské a cílů celé pobělohorské emigrace, jak se mylmě domnívali...  

Úryvek z připravované knihy „Bitva u Lovosic“ Dr. A. Dopsch, Graz,1892.

Tato kniha vychází k 250. výročí bitvy u Lovosic poprvé po 114 letech v českém překladu. Obsahuje kompletní zhodnocení všech zdrojů, zabývajících se Bitvou u Lovosic, včetně oficiálních zpráv obou bojujících stran. Více informací v příštím čísle.

ing. Jiří Sissak

Četnické letecké hlídky

Do cyklu o hrdinech a účastnících osvobozovacích bojů v druhé světové válce volně zařazujeme stať o souvisící bojové službě, vlastně ještě těsně předválečné.

Když se 30.1.1933 stal v Německu říšským kancléřem Adolf Hitler a byla nastolena nacistická diktatura, začalo se zde mocně zbrojit a připravovat na příští válku. Pro sousední státa se militarizované Německo stalo velkou hrozbou.

Československo čelilo této hrozbě podle francouzského vzoru – Maginotovy linie – výstavbou opevňovacího systému v pohraničních oblastech, ale nejen tam. Jenže za touto opevněnou linií vznikla Hitlerova tak zvaná „pátá kolona“, sudetoněmecká Sudeten Deutsche Partei vedená Konrádem Henleinem, která štvala sudetské Němce k nenávisti proti všemu českému a později organizovala bojůvky k přepadání strážců čs. hranice. Tu dříve hlídali pouze příslušníci Finanční stráže. Nová situace si však v roce 1936 vyžádala vytvoření zvláštních pohraničních jednotek SOS – Stráže obrany státu. Ta byla vytvořena společně z finančníků, četníků a vojáků. (Armáda jako taková na hranicích umístěna nebyla)

Jako součást střežení státní hranice začaly již v roce 1935 postupně vznikat Četnické letecké hlídky. Létající a pozemní technický perzonál byl převeden z armády, ostatní byli původní četníci. I v našem blízkém okolí se nacházela jedna základna takové hlídky: 1. 7. 1938 byla zřízena Četnická letecká hlídka na vojenském cvičišti po levé straně silnice vedoucí z Litoměřic do Terezína. Velitelem a pilotem hlídky byl poručík letectva Josef Hanuš, piloty byli strážmistři Josef Baier a Antonín Just.: Vrchním mechanikem byl strážmistr Hynek Sechovský a další dva strážmistři jako řadoví mechanici, tři strážmistři radiotelegrafisté a strážmistr – řidič auta.

Měli k dispozici stíhací dvojplošník Avia B - 534.374, kód na trupu OK-PCG – četnická letadla měla civilní imatrikulaci a na směrovce sférický trojúhelník národních barev obvyklého uspořádání. Tato Avia létala až do prosince 1938, potom zde létala stejná Avia s označením OK-PEG a to od prosince 1938 do března 1939 – do obsazení země německým wermachtem.

Vedle toho podél hranice od 11.5.1938 do obsazení republiky Němci létal od Chebu až k Terezínu pozorovací dvoumístný dvojplošník Letov Š - 328.284 s imatrikulací OK-PCA. Jeho úkolem byl průzkum Sudet, hlášení situace, případné rozhánění bojůvek Sudetendeutsche Freikorps a samozřejmě zahánět případné vzdušné narušitele hranice, německá letadla. Těch narušení bylo mnoho, ale po zjištění, že jsou stíháni, narušitelé nejkratší cestou zmizeli zpátky za hranicemi. Zřejmě to byly pouze provokace, které měly zjistit ostražitost a akceschopnost leteckých strážců. Někdy ovšem tato letadla byla vybavena fotokamerami a tu šlo jednoznačně o leteckou špionáž.

Obranné akce leteckých četníků nebyly sice zrovna nejideálnější, ale rozhodně byly účinné a rozhodně na úrovni odpovídající tehdejším možnostem.

Příklady tras a průběhů těchto hlídkových letů:
4.7.1938: 8,30 – 9,05 hodin, Terezín - Žatec - Chomutov - Plzeň
14.7.1938: 13,50 – 14,45 hodin, Terezín - Ústí nad Labem - Schönwald - Petrovice - Hřensko - Krásná Lípa - Rumburk - Georgswalde - Varnsdorf - Terezín.
21.7.1938: 13,05, - 14,40 hodin, Terezín - Zinwald - Český Jiřetín - Hora Sv. Kateřiny - Hora Sv.Šebestiána - Karlovy Vary.

Četnické letecké hlídky byly zrušeny až po 15.3.1939, po okupaci Čech německou armádou.

Velitel terezínské ČLH poručík Josef Hanuš (*13.9.1911, +21.4.1992) odešel do západního zahraničního odboje, nejprve jako stihač ve francouzském letectvu, po kapitulaci Francie odcestoval přes severní Afriku do Velké Britanie. I zde působil jako stihač střídavě u našich i britských perutí Royal Air Force, od prosince 1943 působil v Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Za dobu svého operačního působení sestřelil 4 nepřátelská letadla a 1 poškodil.

Po únoru 1948 odešel podruhé do exilu a opět vstoupil do RAF jako letecký dispečer. Do penze odešel 19.9.1968

7.3.1992 byl ve vlasti povýšen do hodnosti generálmajora v.v., nato za necelé tři týdny v Anglii zemřel.

Byl vyznamenán celou řadou vyznamenání – 3x 4s. válečným křížem,5x Medailí za chrabrost,2x Francouzským válečným křížem, britským řádem DFC, Africkou hvězdou, Italskou hvězdou a několika dalšími.

Použité prameny: Jiří Rajlich – Esa na obloze, Naše vojsko 1995, Jindřich marek – Vzdušní Donkichoti, Svět křídel 2001 a vlastní archiv.

Zdeněk Najman

Pomoc sociálním organizacím aneb
V Lovosicích přednášel projektový manažér

V rámci projektu " Vytvoření 1.komunitního plánu péče a udržitelné organizační struktury při jeho tvorbě a implementaci" se ve středu 24. května uskutečnila v Domě s pečovatelskou službou v Lovosicích (Klub důchodců) přednáška na téma "Proč spolupracovat při zajišťování sociálních služeb". Tento projekt je spolufinancován z finančních prostředků strukturálních fondů EU. Přednášejícím byl Michal Polesný, projektový manažer z Centra komunitní práce (CKP) v Ústí nad Labem. CKP poskytuje projektové poradenství pro strukturální fondy EU a komunitní plánování včetně přeshraniční spolupráce Interreg a vzdělávacích programů.

Přednášky se zúčastnili členové organizací poskytující sociální služby, které jsou zapojené v komunitním plánování v Lovosicích. Obsahem přednášky bylo mimo jiné vysvětlení důležitosti vzájemné spolupráce mezi jednotlivými organizacemi. Tato spolupráce by napomohla k vytváření společných projektových záměrů, jež by mohly být dále rozpracovány v samotné projekty. Uplatněním těchto projektů lze získat potřebné finance k realizaci projektových záměrů. Vyhledávání vyhlašovaných projektů a získávání finančních prostředků na realizaci projektových záměrů závisí na aktivitě samotných poskytovatelů sociálních služeb.

Sociální služby budou od 1.ledna 2007 moci být poskytovány jen na základě oprávnění k poskytování sociálních služeb, toto oprávnění vzniká rozhodnutím o registraci (zákon č. 108/2006 Sb.o sociálních službách, kde jsou uvedeny i podmínky registrace). O registraci rozhoduje krajský úřad. Prováděcí vyhláška k zákonu dosud není k dispozici.

Přednášky se zúčastnili: Svaz tělesně postižených, Centrum zdravotně postižených Ústeckého kraje – detašované pracoviště Litoměřice, Občanské sdružení Šance, Svaz postižených civilizačními chorobami – ZO Lovosice, Sdružení pro pomoc mentálně postiženým, Pečovatelská služba Města Lovosice, Mateřské centrum „Veselé sluníčko“, zastupitel města MUDr. Petr Hingar, manažeři jednotlivých koordinačních skupin a členové hlavní koordinační skupiny.

V rámci projektu se připravují ještě další aktivity, nyní v červnu přednáška Člověk a droga pro 8 a 9. třídy základních škol a odpovídající třídy víceletého gymnázia, v listopadu 2006 výstava poskytovatelů sociálních služeb (pravděpodobně v sále Kulturního střediska Lovoš nebo ve vestibulu Městského úřadu Lovosice), výtvarná soutěž pro žáky základních škol – téma ještě není určeno a beseda s uživateli sociálních služeb. O přesných termínech akcí budou občané včas informováni.

Za poskytnuté informace děkuji paní Evě Rudikové a paní Ivetě Seifertové.

Hz

UKAZOVÁČEK

Atletika, když se dělá poctivě, je pěkná makačka. To, co vidíme na obrazovce vypadá elegantní a snadné. Není to snadné, snad jen elegantní. Ta elegance je ovšem, jak jsem už naznačil, zaplacena hektolitry potu. Není potom divu, že po pořádné dávce posilovacích cviků, po treningu jsme se uvolňovali - mezi jinými metodami také fotbálkem s obyčejným gumovým míčem, do branek udělaných z čepic, tašek, bot a podobných nezbytných pro trening rekvizit. Hrávali jsme ho ještě na starém stadionu v prostoru za brankami, fotbalovými brankami, kde byla tráva vyšší, měkčí a kde - když upadnete - byli jste sice zelení, ale neodření. Stalo se nezřídka, že se na mne, tak jako včera, už nedostalo místo ani v jednom družstvu minikopané a tak jsem odešel domů. Dnes jsem potkal Honzu s pravou nohou v "kipsu", nebo snad "kypsu"? asi kypsu, byl tvrdý - a ihned projevuji zdvořilý zájem: co?

Ále, povídá kamarád, včera jsem se přiloudal ze šatny, to už byls' pryč. Na našem plácku už se hrála "čunča" (fotbálek dvou proti dvěma, v našem pojetí vlastně další treningová dávka). Jdu trochu zamyšlen koumaje, kterak některého z hráčů obratně vypuditi a jeho místo ruče zaujmouti. V tom zaslechnu: přihrej to sem! a ani nepochybuji, že to patří mně, protože před sebou v trávě vidím cosi kulatého, lesklého a vůbec si nepřipustím, že by to mohlo být něco jiného než míč. Kopnu ... a zařvu! Nebyl to malý míč, ale velká koule, kterou tam lajdáci koulaři zapomněli, nebo úmyslně nechali pro trenera, který po nás hřiště "zametal". Kluci se mohli strhat smíchy, ale přešel je, když jsem při zouvání tenisky střídavě řval bolestí a klel a sliboval hroznou pomstu všem koulařům na světě. No dneska už to jde, ale ... zajímavý je, že mám zlomený dva prsty - prostředník to přežil jen se zhmožděninou, ale ukazováček a prsteníček na pravé noze mám nadvakrát!

Teď jsem zase smíchy řval já.

Ty bejku, povídá Honza, co se chechtáš? Umíš si představit tu bolest?

Ty koni, povídám se smiřovací intonací, já se nesměju tomu, žes' nakop' kouli, to už mám taky za sebou, ale tomu, že máš na nohách ukazováčky a prsteníčky... To mi musíš, až ti sundají tu sádru, ukázat jak tím ukazováčkem ukazuješ a jaký prsten nosíš na tom prsteníku... chachachacha ...

-jč-