Město Libochovice

Lovosice se staly od 1. ledna roku 2003 pověřenou obcí s rozšířenou působností, nebo, chcete-li to tak nazvat – jakýmsi malým „okresem“. Od č. 1/2003 náš měsíčník proto začal postupně obce na Lovosicku představovat i v našich novinách, a to po stránce historické i současné. Tehdy jsme začali představením města Třebenice, které je blízkým sousedem Lovosic, a seriál zakončíme představením města Libochovice, které je jednak druhým největším městem v našem mikroregionu (spolu s místními částmi Dubany a Poplze cca 3720 obyvatel), jednak je od Lovosic vzdáleno minimálně 17 km (od Roudnice nad Labem 13,5 km). Pozornost mu musíme věnovat dostatečnou, protože Libochovice jsou městečkem již od roku 1335, a tudíž o 265 let dříve než Lovosice (pravým městem jsou ale až od roku 1560). Tehdy patřily Libochovice do panství Házmburk (Klapý). Od roku 1849 existoval také soudní okres Libochovicko. 24. ledna 1949, přesně po 100 letech jeho zřízení, byl přestěhován okresní soud do Lovosic, které se staly okresním městem. Z obci, které dříve příslušely k soudnímu okresu libochovickému, připadly 22 obce do Lovosic a 17 do Roudnice. V současnosti jsou Libochovice pro některé obce obcí s pověřeným obecním úřadem (například pro Radovesice). A jak zjistili lovosičtí plátci daní, jsou podle usnesení Vlády České republiky č. 274/2003 a Zákona č. 444/2005 Sb. s účinností od 1.1.2006, příslušni k Finančnímu úřadu v Libochovicích. Město Libochovice má dvě místní části a to přilehlé obce, Poplze a Dubany, 3 720 obyvatel a rozlohu 168,9 ha.

Město samo leží na levém břehu dolního toku řeky Ohře v Hazmburské tabuli a jeho historie je s historií hradu Klepy (později Házmburk) úzce spjata. Podle vykopávek ve městě i jeho okolí bylo prokázáno, že Libochovice byly osídleny již v dávných dobách Markomany a Bóji, vznikly na místech pradávných sídlišť. První zmínky o existenci Libochovic pocházejí ze 13. století – nejčastěji se uvádí rok 1282, Libochovice prý byly již tehdy městečkem – není to ale doloženo písemně (uvádí se Sulislav, syn Vlka z Libochovic, a jeho nástupce Heinman z Lichtenburka – 1292, o němž se ví, že byl prvním stavitelem hradu Házmburk a dovolil libochovickým užívat magdeburské právo).

Prvně ověřené zmínky o tvrzi přímo v Libochovicích pocházejí až z roku 1335, kdy jsou Libochovice označeny jako „městečko hrazené" s tvrzí. v té době zde stál farní kostel. Od Hynka ze Žlebu a Lichtenburka koupil Libochovice kolem roku 1314 král Jan Lucemburský, v jeho držení však nebyly dlouho, roku 1336 prodal hrad Klep, městečko Libochovice s tvrzí a čtyři vesnice: Klepy, Lhotu, Radovesice a Poplze za 2 300 kop pražských grošů Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, pánovi na Žebráce. Nový majitel nechal hrad Klep přebudovati a přezval jej podle zajíce, svého znaku erbovního, na Hasenburg. Od té doby psali se on i jeho potomci Zajícové z Hasenburka; jeho rod pak držel Libochovice 223 let.

Hazmburští pánové byli horliví katolíci a stáli na straně Zikmundově v době husitských bouří byly proto Libochovice roku 1424 při Žižkově pochodu z Loun proti pražanům dobyty a čtyři katoličtí knězi se dvěma obránci byli na náměstí před radnicí upáleni. Městečko pak bylo spáleno a zbořeno. Při vzpouře českých pánů proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburští společně s Ilburkem, pánem na blízkých Třebenicích, proti Jiříkovi na straně Matyáše Korvína, jehož vojsko pak roku 1469 tábořilo na Hazmburku a velmi jej zpustošilo. Za krále Vladislava II. Jagellonského dostaly některé výsady městských cechů (krejčovského a soukenického - 1517) a výsadu na osmidenní výroční trh první středu po provodě a středeční týdenní trh (1507). v roce 1560 byly Libochovice Ferdinandem II. povýšeny na město s právem volit purkmistra a 12 konšelů. Od té doby sídlili Zajícové většinou v Budyni a hrad se zámkem podléhal nezadržitelně zkáze. V roce 1564 skončilo panství hazmburské a vzniká panství libochovické, ke kterému v té době patří městečko Libochovice a 11 vesnic: Klapý, Sedlec, Vojnice, Lkán, Třtěno, Radovesice, Dubany, Poplze, Křesín, Levousy a Horka. Novým majitelem se stal Jan starší z Lobkovic, pán na Zbiroze a Točníku. Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic, který vystupoval jako horlivý katolík ve věcech víry, ale i jako vůdce šlechty ve věcech politických proti císaři. Pro své provinění byl roku 1594 odsouzen k věčnému vězení na hradě Lokti, kde roku 1613 zemřel. Zkonfiskovaný majetek byl spravován komorou královskou.

Majitelé panství se střídali, roku 1676 prodal Václav Vojtěch ze Šternberka celé panství představiteli moravské pobělohorské šlechty, hraběti (později knížeti) Gundakarovi z Dietrichsteina. v té době měly Libochovice 78 městských budov a 22 chalup na předměstí. Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů, v jejímž majetku se nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. Zámek s parkem převzala Státní památková správa.

Významnou událostí v Libochovicích bylo postavení cukrovaru roku 1867. Město žilo i kulturně, byl založen pěvecký kroužek a v roce 1868 se počalo hrát ochotnické divadlo. v roce 1871 byl založen učitelský spolek „Budeč". Město v tomto roce mělo 257 domů a 1962 obyvatel. Roku 1873 byl založen místní Sbor dobrovolných hasičů a o rok později pak Občanská beseda, ve které se postupné soustředila celá kulturní a osvětová činnost města. Roku 1882, byla dostavěna železnice z Lovosic do Libochovic. v ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích nalezneme jerlíny sakury plně kvetoucí hlohy břízky, katalpy a lípy. Ani tělovýchova nezůstává pozadu, roku 1889 byl založen Sokol hazmburský. Velikou kulturní událostí bylo postavení nové školní budovy v roce 1893 a vybudování nového železného mostu přes Ohři. Tehdy čítaly Libochovice 3125 obyvatel a měly 324 domy. Při Občanské besedě byl založen roku 1896 literární odbor, který dal vznik knihovně o l 500 svazcích. Tato se stala základem veřejné obecní knihovny otevřené v roce 1920. Další kulturní složka města, vzdělávací kroužek „Havlíček", vznikla roku 1899.

Na rozhraní století byla postavena v Libochovicích roku 1900 kruhová cihelna a roku 1902 byla otevřena železniční trať Libochovice - Louny.. Roku 1907 je vybudován další železniční spoj Libochovice - Jenšovice (později Vraňany). Další rozvoj města nastává roku 1912, kdy byla dána do provozu nově postavená sklárna. Jako první na okrese se otevírá lidová škola hospodářská a v roce 1922 již zahajuje činnost libochovické kino. Roku 1926 vzniká Sdružení přátel umění „Scéna", které působí dodnes. Autobusový provoz byl ve městě zahájen roku 1930 na trati Libochovice - Praha a o rok později Libochovice - Roudnice. Roku 1932 byl upraven městský park a v něm byly na břehu Ohře postaveny říční a sluneční lázně. Tohoto roku mají Libochovice již 599 domů a počet obyvatel stoupl na 2800. Roku 1936 byl vybudován svépomocí na západním okraji města Tyršův sokolský stadión.

Nacistická okupace se tvrdě podepsala na dění a občanech Libochovic. Státní hranice se k městu přiblížily až na několik kilometrů a počet obyvatel města se po přijetí uprchlíků z okupovaných území zvýšil na 3 275. 8. května roku 1945 byly Libochovice osvobozeny. v prosinci roku 1951 byl otevřen Dětský kulturní dům s loutkovou scénou, vybudovaný svépomocí obětavých občanů města. v červnu byl založen závodní klub ROH skláren v Libochovicích a přidělena mu budova hotelu U tří lip. Závodní klub se stal nejdůležitější kulturní složkou města a do jeho rámce byla zapojena „Scéna" i fotoamatérský a filatelisticky kroužek. Počátkem června 1958 bylo slavnostně zahájeno za přítomnosti hostů, krajských, okresních a místních organizací l. libochovické divadelní léto, jehož inspirátorem byl Karel Vyskočil. K této příležitosti byl po dobu průběhu divadelní soutěže vydán i vkusně upravený Zpravodaj.   V dalších letech bylo vybudováno nové veřejné osvětlení a nová kanalizace. v současné době byla rozšířena škola J. E. Purkyně a postavena nová školní jídelna. Město a přilehlé obce jsou plynofikovány. Byl rozšířen domov důchodců a při něm postaven krytý městský bazén. Opravena byla též hasičská zbrojnice. Ke sportovnímu vyžití občanů zde slouží sportovní hala, pěkné fotbalové hřiště, nohejbalové hřiště a tenisové kurty. Pro děti je v celoročním provozu dětský areál, který spravují čtyři dětské organizace. Ve městě pracuje řada společenských organizací.   Libochovice jsou známy řadou kulturních akcí.

V první řadě je to Libochovické divadelní léto, soutěž amatérských divadel, které nepřetržitě již od roku 1958 vnáší divadelní osvětu do města. Z dalších jsou to výstava bonsají, oblastní kolo soutěže dětské trampské písně Brána, pořádané na státním zámku a v neposlední řadě akce pořádané samotným zámkem v průběhu celého roku. Vyhlášená je i Libochovická svatovavřinecká pouť, která se koná vždy v první neděli po 10. srpnu.

V provozuje i dobře vedená Městská knihovna a pěkné kino. Zrekonstruován byl kulturní stánek, Kulturní středisko „U Tří líp" k radosti občanů města i jeho okolí.

Libochovice se staly kulturním a turistickým střediskem zdejšího kraje. Dobře tomu slouží i široká síť obchodů a služeb, ale také sauna či solárium, které poskytují různí soukromí podnikatelé, takže občané nemusejí jezdit do jiných měst, ale pohodlně nakoupí v místě. Pro rozvoj turistického ruchu zde dobře slouží řadě restauračních zařízení, z nichž některá nabízejí i možnosti ubytování. Kromě Státního zámku nabízí město i návštěvu dalších památek, třeba nově opraveného kostela Všech svatých postaveného v roce 1541 či prohlídku Mariánského sloupu na náměstí s Pannou Marií, Ježíškem, Ježíškovou babičkou sv. Annou a sv. Josefem a řadu památkovým úřadem chráněných domů, pamětních desek a mnoho dalších památek, například židovský hřbitov. Centrum města je od roku 1992 Městskou památkovou zónou. Město je vyhledávaným turistickým cílem nejen díky zdejšímu baroknímu zámku a blízkému hradu Hazmburku, ale také díky výhodné poloze města na železniční trati a rozvinuté síti obchodů a služeb.

Komunální volby v roce 2002 vyhrála v Libochovicích ČSSD, volilo ji více než 45% občanů, a získala 8 křesel v patnáctičlenném zastupitelstvu, čili nadpoloviční většinu. Starostou byl opět zvolen Jaroslav Beneš (ČSSD) a místostarostou Pavel Česal KDU-ČSL). ČSSD vytvořila koalici se SNK a KDU-ČSL. V roce 2003 získaly Libochovice prapor, dekret k jeho používání převzal starosta od předsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka; znak měly už před rokem 1558, získaly jej za vlády pánů Zajíců a je jím zajíc rostoucí z koruny. Na praporu je zajíc umístěn k žerdi od středu praporu, pole praporu je čistě modré.

(pokračování v příštím čísle)

Hz

Prolínání jednotlivých slohů od renesance přes baroko až po styly 19. století láká návštěvníky do barokního zámku Libochovice, chlouby bývalého libochovického panství. Kolem roku 1560, v době povýšení Libochovic na město, začíná i postupná přestavba staré, původně gotické Libochovické tvrze, rodem Lobkoviců na renesanční zámek. Jan z Lobkovic zahájil na místě vypálené tvrze stavbu zámku, k němuž byla přistavěna i kaple ve slohu pozdní gotiky. Mistr Jakub zámek vybudoval v letech 1560-4. Objekt byl jednopatrový s 25 místnostmi a dvěma velkými sály a součástí inventáře bylo v roce 1594 také 246 knih a 69 obrazů a soch. Po jeho smrti ujal se vlády panství jeho syn Jiří Popel z Lobkovic a panství zůstalo v držení Lobkoviců až do roku 1594. Po konfiskaci přešlo v roce 1613 do vlastnictví Šternberků. Pozdější majitel, Václav Vojtěch Šternberk se panství vzdal a v roce 1676 je prodal Gundakaru z Dietrichštejna. Ten pak v roce 1682 přistoupil k velké přestavbě zámku. Stavbu vytvořil dle svých návrhů proslulý italský stavitel Antonio della Porta v letech 1683-1689. Dietrichstein nechal původní zámeček přebudovat na nový zámek o dvou poschodích ve slohu raného baroka a v této podobě se nachází dodnes. Na výstavbě zámku se podílela řada dalších umělců od italských štukatérů, kteří zkrášlili zámeckou salu terrenu, až po sochaře Jana Brokoffa, který se podílel na výstavbě tzv. Saturnova sálu (dnes se zde konají koncerty a svatby). Klenutá sala terrenaje ve východním křídle zámku a tvoří vlastně uzavřený průchod ze zámku do parku. Barokní kamna zhotovil drážďanský kamnář Georg Fischer. Rekonstrukce ostatních objektů, hospodářských budov, včetně stavby v parku, byla dokončena až v roce 1697. Z té doby pochází i krásná zahrada a skleníky v zámku. Po zrušení nevolnictví roku 1781 byl i v Libochovicích zřízen regulovaný magistrát, který již tehdy měl svou vlastní jurisdikci. Roku 1858 převzal libochovické panství manžel Terezie, nejstarší dcery knížete Josefa z Dietrichsteinů, Jan Bedřich hrabě z Herbersteinů, štýrský místodržící. v majetku tohoto rodu se panství nalézalo až do roku 1945, kdy bylo státem zkonfiskováno a rozděleno dle zásad nové pozemkové reformy. V 19. a 20. století, za éry Herberštejnů, nebyly v zámku zaznamenány podstatnější stavební změny, až na nevhodné dělení prostorných místností cihlovými příčkami. V roce 1959 byly nevhodné zděné příčky odstraněny a obnoveny původní prostory místností zámku i štuková výzdoba v plné původnosti. Zámek s parkem převzala Státní památková správa, byl zpřístupněn a nově instalován. Současná instalace představuje průřez vývojem interiérů od dob renesance a baroka, přes období rokoka, empíru až po styly poloviny minulého století. Významné místo zaujímá sbírka gobelínů, cenné jsou soubory skla a porcelánu, stejně jako rozměrná plátna. V dubnu bude zámek otevřen od 9 do 16 hodin. V okolí této památky se rozkládá francouzská zahrada, následně rozšířená o přírodně krajinářský park. Rozsáhlý park, založený českým zahradníkem Janem Tulipánem, obsahuje mnoho dendrologických zajímavostí. Ze zrušené Salmské zahrady na Smíchově byly do Libochovic převezeny vzácné dřeviny (2. pol. 19. st.). Do areálu parku byl zahrnut i lužní les a nasazena zvěř. Park byl oplocen a uzavřen bránou. Pískovcové cesty dodnes spojují staleté porosty dubů doplněné jilmy, lipami, olšemi a topoly.Později se i zejména díky přírůstkům ze zahraničních cest vytvořila sbírka tropické a subtropické flóry. Dodnes se zachovalo několik vzrostlých palem a kapraďorostů. v letním období palmy pod zámkem krásně dolaďují nedělní atmosféru prostředí. Na krátce střižených trávnících mezi bazény s fontánami se i dnes volně procházejí pávi a v májovém období předvádějí turistům své duhové peří. Park je právem označován za miniaturu zahrady ve Versailles.

Na zámku v Libochovicích se narodil 17. prosince 1787 Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), slavný český fyziolog, anatom a biolog, jako nejstarší ze tří synů hospodářského úředníka. Zde také vychodil obecnou školu. V 17 letech, po úspěšném absolvování gymnázia v moravském Mikulově, vstoupil do piaristického řádu, díky němuž se mohl stát učitelem (ve Strážnici a Litomyšli) a věnovat se vědě. V roce 1807 z řádu vystoupil, studoval filosofii a lékařství na pražské univerzitě, kde byl rovněž promován na doktora medicíny (1818). Školní prázdniny trávíval v Libochovicích. Působil na univerzitách ve Vratislavi i v Praze, od roku 1853 vydával odborný časopis Živa. Stal se jedním ze zakladatelů experimentální fyziologie a psychologie. V roce 1837 formuloval buněčnou teorii. Ve 40. letech 19. století sestrojil přístroj zvaný kinesiskop, který umožňoval demonstrovat jednoduchý pohyb malovaných obrázků. Vědcům a posluchačům rovněž předváděl „tepající srdce“ a „krevní oběh“. Poslancem zemského sněmu za lounský, libochovický, slánský a velvarský okres se stal v roce 1861. V roce 1869 byl povýšen do šlechtického stavu. Řada objevů a pojmů byla nazvána jeho jménem. J. E. Purkyně zemřel v Praze dne 28. července 1869 a  jeho hrob je na vyšehradském národním hřbitově. Busta Jana Evangelisty Purkyně z roku 1887 od J. Strachovského je umístěna před vchodem do zámku a v zámku je mu je věnována samostatná expozice (je zpřístupněna jeho rodná světnička).

S Libochovicemi a Libochovickem je spjato i jméno zámeckého zahradníka Josefa Rubliče, kterému byla v roce 2002 v libochovickém zámku věnována příležitostná výstava (125 let od narození a 100. výročí nástupu do funkce). Josef Rublič se narodil 29. října 1877 v městečku Miletíně nedaleko Hořic. Chlapec vychodil jen obecnou školu, ale všiml si ho zkušený zahradník Kvoch, který jej zaučil do tajů kuchyňského i okrasného zahradnictví a sadařství. Odešel na zkušenou do Drážďan a absolvoval zde dvouletou odbornou školu. Dne 1. února 1902 nstoupil do služeb hraběte Herbersteina na zámku v Libochovicích. Na dalším panství svého zaměstnavatele ve Štýrském Hradci studoval botaniku, anatomii, fyziologii a biologii. V roce 1908 se vrátil do Libochovic a jako inspektor zahrad zásadním způsobem zvelebil nejen zámeckou zahradu, ale i přilehlé sady. Osvědčil se natolik, že byl v roce 1911 jmenován inspektorem zahrad, parků a veškerého ovocnictví na všech herberštejnských panstvích. Po roce 1918 se jeho trvalým sídlem staly Libochovice, angažoval se v okrašlovatelství a ochranářství a v roce 1934 byl jmenován členem Československé akademie zemědělské. Publikoval časopisecky, ale vydal i několik knih. Roku 1945 byl jmenován generálním inspektorem státních parků v Čechách i na Moravě. 9. ledna 1953 nadšený osvětář a spisovatel Josef Rublič, generální inspektor státních zahrad v Čechách a na Moravě, docent vysoké školy zemědělské, zemřel v Městci Králové.

Libochovice mají i další slavné rodáky, patří mezi ně legionářský spisovatel a novinář Josef Kopta, lyrický básník a překladatel z francouzštiny Svatopluk Kadlec (1898-1971), obrozenecký spisovatel František Turinský, který byl zámeckým vrchním správcem a v roce 1848 jako první na Litoměřicku proklamoval zrušení roboty a další.

Hz

Krátce z Lovosic a Lovosicka

Koledníci při letošní Tříkrálové sbírce vybrali v celé České republice přes 52 milionů korun, v celé litoměřické diecézi cca 760 tisíc korun. Sbírka na území diecéze probíhala ve dnech 2.-8. ledna a koledovalo zde 276 skupinek dětí. v Lovosicích chodilo skupinek sedm a vybralo se 11 591,- Kč. v loňském roce se v diecézi vybralo asi o 160 tisíc více. Všem dárcům děkujeme za jejich pomoc potřebným.

Začátkem dubna bude na Státním zámku v Libochovicích natáčet režisér Vít Olmer novou českou pohádku pod pracovním názvem Sůva z nudlí. Zámek bude kvůli natáčení otevřen jen první dubnový víkend, tj. 1. a 2. dubna, pak bude pro veřejnost asi 14 dní zavřeno.

V únoru vydal MěÚ Lovosice historicky první propagační CD o Lovosicku, je k dispozici v Informačním centru a stojí 48,- Kč. Patnáctiminutový záznam zachycuje turisticky zajímavá místa a pamětihodnosti na Lovosicku.

Ve Vchynicích vyhořely v noci z 10. na 11. února fotbalistům kabiny na hřišti. Dřevěná šatna začala hořet kolem 2. hodiny v noci a přes snahu hasičů z jednotek Ústeckého kraje (Lovosice, Litoměřice a Sboru dobrovolných hasičů Chotiměř) z poloviny shořela. Příčinou požáru buď byla nedbalost nebo úmyslné zapálení.

Obec Podsedice poskytne již poněkolikáté dočasný asyl potřebným, tentokrát půjde o tři kazašské rodiny. v minulosti zde dočasně bydleli dva starší kazašští manželé a již druhým rokem zde bydlí rodina Kubánce Montoyi. Obec za pomoc lidem v tísni obdrží finanční odměnu, a to za každou rodinu 250 tisíc korun a příspěvek na infrastrukturu. Bydlení bude rodinám poskytnuto po dobu nejméně pěti let.

Přívoz v Malých Žernosekách zahájil 1. března činnost. Loď Ludmila opět převáží pasažéry z Malých do Velkých Žernosek a zpět; vyjíždí v každou celou hodinu a jezdí v půlhodinových intervalech – do konce dubna ve všední dny od 7 do 17 hodin, od pátku do neděle do 18 hodin. Jízdné činí 10,- Kč pro dítě a 15,- Kč pro dospělého – za převezení kola, kočárku nebo psa zaplatí cestující dalších 5,- Kč.

V Třebívlicích byla opravena místní tělocvična – náklady na rekonstrukci přesáhly jeden a půl milionu korun. Tělocvična je majetkem Sokola, který na opravu dostal dotaci od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ve výši 1560 tisíc korun. Kromě výměny podlahy a rekonstrukce podhledů byly přistaveny nové šatny a sokolovna dostala také novou fasádu. Opravenou tělocvičnu budou využívat nejen sportovci, ale také školní mládež a veřejnost. Provoz byl slavnostně zahájen utkáním ve stolním tenisu 26. února.

Dům s pečovatelskou službou a sociální odbor MěÚ Lovosice uspořádal v pondělí 27. února pro seniory zájezd do Vrchlického divadla v Lounech na veselohru se staropražskými písničkami o tom, co všechno může způsobit nevinné „okénko“ po nočním flámu. v inscenaci Olgy Scheinpflugové „Okénko“ hráli oblíbení herci Květa Fialová, Petr Štěpánek, Dana Batulková, David Vejražka a další. Za dopravu jsme jako vždy při seniorských zájezdech poděkovali panu Adámkovi a mnozí se už těší na další představení téhož divadla. 20. dubna se totiž uskuteční další zájezd a to na operetu „Na tý louce zelený“ v provedení členů Hudebního divadla v Karlíně - v hlavní roli hajného vystoupí Josef Zíma.

Konec masopustu oslavili maškarním průvodem v několika obcích bývalého litoměřického okresu, například 24. února v Terezíně, 25. února v Českých Kopistech a Liběšicích, 4. března v Podsedicích. Poprvé po mnoha letech letos masopustní průvod chyběl ve vsi Poplze, přihlásilo se málo masek. Je to škoda, ale lidé prý se už v maskách stydí, tradice pomalu vymírají.

Hz

Kaplička Svatého Srdce Ježíšova

Tato kaple je státem chráněná památka, zděná, stará přes 290 let; je třetí nejstarší stavbou v Lovosicích, po zámku (původně renesanční tvrz zmiňovaná 1479, kolem roku 1575 renesanční zámek - přestavba na barokní zámek v letech 1655-1664 provedená markraběnkou Sylvií Kateřinou z Baden-Badenu) a pivovaru z roku 1530. Na přelomu let 1999-2000 byla kaple částečně renovována, opravu provedla firma Renesance Třebenice Ing. Křivohlavého. Finanční prostředky na renovaci byly vyčleněny z městského rozpočtu.

Barokní kaplička stojí na rohu silnice do Siřejovic a mezinárodní silnice E55 poblíž benzinového čerpadla PAP OIL a.s. (dříve byla naproti Reiserova cihelna). Byla také zvaná „Kaplička u tří křížů“ podle tří křížů, které dříve tím stály v její blízkosti. Kaple byla zřízena markraběnkou z Badenu, postavena byla někdy v letech 1702 nebo 1705, zcela určitě v 1. desetiletí 18. stol., snad v souvislosti s výkonem tehdejší soudní moci na lovosickém panství. V roce 1707 byla vysvěcena jako „Kaplička Bratrství“. Poli od kaple směrem na Lukavec se říkávalo „Šibeniční pole“ (Galgenfeld), šibenice i lovosická katovna stály poblíž dnešní Lukavecké ulice. Před popravou bývala u kapličky odsouzenému poskytnuta poslední útěcha. Poslední poprava oběšením zde byla vykonána 18. srpna 1758; odsouzeným byl Florián Edelmann a popravu provedl litoměřický kat. V roce 1892 byla kaplička opravena: byly zde slouženy i mše svaté.

Jedná se o stavbu obdélného půdorysu, která je přízemní s valbovou střechou, opatřenou pálenou krytinou z tašek bobrovek. Hlavní průčelí je vymezeno dvěma pilastry zakončenými profilovanými hlavicemi, které společně s korunní římsou vynášejí půlkruhovou štítovou atiku, lemovanou po vnějším obvodu rovněž profilovanou římsou. Na vrcholu štítové atiky je kamenný postament s esovitě tvarovanými boky, nesoucí kovaný dvouramenný kříž. Vstup do kaple je zajištěn dřevěnými svlakovými dveřmi s vnějším dubovým obkladem, které jsou zavěšeny do kamenného portálu s krycí profilovanou římsou. Prosvětlení interiéru je zajištěno dvěma bočními okny s kamenným ostěním.

Uvnitř jsou čtyři kouty ohraničeny pilastry, nad nimi je nízká plochá klenba. Mělký šířkově situovaný oltářní výklenek je sklenut valeně. V prostoru oltáře stojí kamenná mensa ve tvaru sarkofágu bez další přístavby; na zadní stěně dříve visel na plátně malovaný obraz Krista zvedajícího hostii. Práce byla signována Josefem Peschkem z Lovosic, rok 1837. (Malíř Peschke zemřel 4. listopadu 1839 ve stáří 36 let.) V současnosti je obraz nezvěstný.

Vzhledem k tomu, že kaple již dlouhá léta nesloužila liturgickým účelům a navíc byla vystavena velice nepříznivým vlivům přilehlé dosti frekventované silnice, její neutěšený stav již vážně ohrožoval celkovou její existenci. Z tohoto důvodu byly v roce 1977 ze strany města Lovosice zahájeny přípravy na její opravu. Po vyžádání nabídky a projednání záměru se stavebním úřadem a památkovou péčí byla v říjnu 1998 dokončena výměna střešní krytiny a oprava štítové atiky za cca 50 tisíc korun. V červnu 2000 se pak podařilo zajistit opravu vnějších omítek, očištění kamenných ostění oken, jejich zasklení a zabezpečení drátěnými sítěmi za rovněž cca 50 tis. Kč.

Protože se kaple při výstavbě silnice úpravou terénu ocitla téměř 50 cm pod úrovní těsně přilehlé živičné komunikace, docházelo ale dlouhodobě k zatékání vody a tajícího sněhu do jejího interiéru a opravená fasáda byla opět silničním provozem, zejména odstřikem špinavé vody, poškozována. V srpnu 2004 bylo proto po projednání se Správou silnic a údržbou silnic Ústeckého kraje a Dopravním inspektorátem Policie České republiky zajištěno provedení opěrné zídky s ochranným svodidlem před hlavním vstupem kaple, snížení terénu před kaplí a provedení drenáže s trativodem pro odtok vody, vyčištění prostoru kolem kaple od náletových křovin a pokládku kamenného okapového chodníčku kolem celé kaple za celkem cca 90 tis. Kč.

K dalším pracím došlo v průběhu roku 2005, kdy se podařilo zajistit restaurování kamenného vstupního portálu, výrobu nových dřevěných dveří a ošetření zelené plochy kolem kaple i s výsadbou živého plotu za účelem odclonění kaple od přilehlých zahrádek. Jak uvádí pracovník Státní památkové péče Městského úřadu pan Robert Paťcha, bude celá akce v následujícím období zakončena úpravou interiéru kaple a jejím vybavením drobným a jednoduchým inventářem a rovněž budou dokončeny sadové úpravy v jejím bezprostředním okolí.

(Zpracováno podle pramenů ze sbírky pana Miroslava Nesvarby (podle publikace Geschichte der Domaine Lobositz, Prag 1894, Joh. Veselý - Kaplička Svatého Srdce Ježíšova – německy Herz- Jezu – Kapelle ) a ve spolupráci s panem Robertem Paťchou z MěÚ Lovosice)

Hz

Co je to... Magdeburské právo

dolnoněmecké právo, jehož nejvyšší autoritou byl ve 13.-17. století soudní dvůr v Magdeburgu. Rozšířilo se do Čech, na Moravu, do Polska, Litvy, Uher a na Ukrajinu. Je to právní akt, který získal svůj název podle německého města Magdeburg, kde byl použit poprvé; měl velká význam pro obyvatelstvo, především tím získalo statut města, právo na samosprávu, vlastní soud, konání trhů a snížení nebo úplné zrušení daní, výstavbu opevnění a řadu dalších výsad, mezi nimi i vlastní erb a pečeť. Erb města byl vyobrazen barevně a na speciálním svitku; byl rovněž umístěn na radnici a městské věži. Podle publikace Města a městečka v Čechách, 3. díl (Kolí-Mi) dostaly Libochovice magdeburské právo od Heimana z Lichtenburka již v roce 1292 a byly jim stanoveny platy z pozemků některých okolních vsí. (Originál listiny se však nezachoval, jen zmínka v nedatované žádosti purkmistra, konšelů i vší obce Libochovic k císaři Rudolfu II.) Tím byl dovršen proces proměny Libochovic na městečko, které se takto výslovně označuje roku 1335. Městečko Libochovice, navazující na tradici starší trhové vsi, se stalo hlavním řemeslným a tržním centrem panství házmburského.

Česká města přebírala normu z okolní Evropy; Město Litoměřice se stalo nejvyšší odvolací stolicí pro magdeburské právo v Čechách.

Hz

A. Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého, díl XIV.

„V Libochovicích stojí nový zámek asi v letech 1683-1689 založený, čtverhranné stavení v barokovém slohu, jež dvůr obdélníkový zavírá. Na dvoře v přízemí je chodba a kolonáda s hrubými sloupy kromě severní strany. Totéž, avšak zastavené opakuje se v prvním patře východní a západní strany. Okna i na dvoře i zvenčí vyznamenávají se, pokud jsou v nových zdech, pravidelným rozložením a svými štíty, v nichž se oblouky a lomenice střídají. Na severní straně zámku přistavěna jest bývalá kaple, která pochází ještě ze staré tvrze Zajíců, jak svědčí gotická okna vysoká a široká, ač kromě malých otvorů zazděná.“