KRAJEM EMILA FILLY

Vlak směřuje do Roudnice. Míjíme Vraňany. Z okna je utěšený pohled do krajiny. Presto, že je první únorový den, po sněhu jsou jen nepatrné památky v podobě ostrůvků tu a tam v polích. Vlevo za lesem nenapadne vykukuje temeno Řípu, ale po chvilce můžeme spatřit horu v cele její krase. Na vrcholu bělostně září rotunda sv. Jiří. Obloha hraje nejrůznějšími barvami oblaků, které jsou stále v pohybu. Severozápad je téměř zatažený, z pochmurné šedi se napadne vyjímají dva bílé sloupy páry vystupující z komínu elektrárny v Počaplech. Za elektrárnou se vyhoupl první středohorský kopec - Sedlo.

Vzhledem k tomu, ze cesty v lesích jsou teď zledovatělé, volíme okružní trasu po téměř opuštěných silnicích z Lkáně přes Vojnice, Vojničky a Lukohořany s krásným výhledem na panorama Středohoří. Obcházíme nenápadný vršíček v polích Stran, který je vysoký pouhých 249 m nad morem. Po levé straně se na obzoru majestátně tyčí z poli Hamburk a postupně celé Lounské a Milešovské Středohoří.. Některé kopce, zejména ty vyšší, jsou částečně pocukrované sněhem, nejvíce pak královna Středohoří - Milešovka. Z podmraku prosvitá slunce, které dodává těmto mírně zasněženým kopcům stříbrný nádech. Sluneční paprsky mění každou chvíli náladu krajiny, hladí jednotlivé Kopečky a stehuji se z jednoho na druhy.

Putujeme krajinou, kde jako by se zastavil čas. Malebné kopce tu tvoří hradbu chránící tento kout před hektičností dnešní doby. Pozorujeme ničím nerušené zajíce a stáda srnek na zvlněných polích, která se před námi rozprostírají na všechny strany. Některá jsou zorána a my pak můžeme obdivovat nádheru černozemě, slibující bohatou úrodu. Pole a louky jsou lemovaný radami stromu a keři. Volně rozhozené vesničky s kostelíky harmonují s okolní krajinou.

A právě sem nejednou zavítal s barvami, Štětci a plátny Emil Filla z nedaleké Peruce, kde mel na sklonku svého života atelier. Za těch posledních necelých šest let, která mu ještě zbývala, namaloval obsáhlý soubor panoramatických obrazu krajiny Českého Středohoří, který byl završením jeho velmi bohaté tvorby. Malíř vyznává Středohoří lásku nejen barvami, ale i slova:

"Je to kraj, kam by měli chodit všichni naši mladí lide, aby se z nich stali básnici, umělci a filozofové. Snad budoucnost pochopi, ze z tohoto kraje se stane kolébka naší budoucí kultury"...."To je ten kraj můj milovaný, duse má a touha, má podstata, osud a úděl..."

Emil Filla nasel svůj kraj na Severu Cech, přestože byl původem z Chropyně u Kroměříže a většinou žil v Praze. Zda se, ze spise kraj si nasel a vybral svého umělce. České Středohoří se zapsalo do srdce mnoha dalších lidi, kteří se rádi vracejí a tem, kteří již tu možnost nemají, zůstávají alespoň krásné vzpomínky...

Jana Haasová

Louky středohorské tě potěší svoji neobyčejnou pestrostí barev. A tak jednoho loňského srpnového dne jsem se vydala na louky pod Lovošem. Přivítaly mě fantastické a voňavé koberce převážně fialových a žlutých květů v trávě. Tato úžasná kombinace barev mi připomněla krajinu pod Vesuvem. Jenom druh kvetoucích rostlin byl odlišný. Zaujaly mě nejen svojí krásou, ale i tím, že to byly léčivky s podivuhodnými názvy.

Převládala fialová dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) z čeledi hluchavkovitých, středně vysoká vytrvalá bylina, která vyhledává světlé lesy a výslunné stráně se zásaditou půdou. Má velmi přijemnou vůni. Dobromysli byla ve středověku přisuzována kouzelná moc, využívala se k posilnění nervů - pro dobrou mysl (odtud její název), proti kašli a k léčení nemocí trávícího ústrojí.

Kvetla ještě žlutá a poměrně známá třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) z čeledi třezalkovitých. Je to středně vysoká vytrvalá bylina, která má ráda výslunná místa, ale není náročná na druh půdy. Rostlina se využívá v lidovém lékařství k čištění krve - povzbuzuje metabolismus, ale také trávení a má mírně uklidňující účinky.

Další léčivkou žluté barvy byl řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) z čeledi růžovitých. Je to vyšší vytrvalá bylina vyskytující se také na prosluněných místech. Užívá se pro své stahující a protizánětlivé účinky k léčení zánětu v ústní dutině, je vhodná ke kloktání při angíně, čaj z řepíku podporuje trávení.

Možná, že bych na louce našla i další léčivky, ale tyto tři mě zaujaly natolik, že jsem si cestu zopakovala tentokrát s nůžkami a plátěnou taškou a nasbírala jsem si tyto byliny volně v poměru podle výskytu - nejvíce dobromysli s menším podílem třezalky a nejmenším podílem řepíku. Usušila jsem je a promíchala.

Vznikla tak originální směs čaje, který dostal název "Čaj Středohorák". Má výbornou chuť a příjemně voní. Jeho pití bylo pro mě posvátným obřadem, zejména na podzim, kdy s opadávajícím listím a mlhami mě občas přepadala melancholie. Čaj Středohorák mi pak připomínal teplé a slunné dny strávené ve Středohoří.

Jana Haasová

VÍTE, ŽE

Ptákem roku 2006 se stal Orel mořský? Akce Pták roku, kterou od roku 1992 každoročně vyhlašuje Česká společnost ornitologická, je bezesporu jednou z jejích nejoblíbenějších akcí a kampaní a těší se zájmu veřejnosti i médií. Jejím posláním je upozornit na zajímavé ptačí druhy žijící kolem nás a vybídnout veřejnost k jejich sledování a praktické ochraně, zvýšit zájem o ptactvo a přírodu vůbec. Výbor ČSO každoročně vybírá jeden ptačí druh, který se pro příští rok stává Ptákem roku.

Orel mořský je mohutný, největší evropský orel s rozpětím křídel až 2,5 metru, kterého si snad nelze s jiným dravcem splést. Při kroužení jsou charakteristická dlouhá, „prknovitá“ křídla s prstovitě roztaženými ručními letkami a dopředu vyčnívající hlava s mohutným zobákem, který je u mladých ptáků tmavý, u dospělých nápadně žlutý. U dospělých ptáků je navíc nápadný bílý ocas.

S orlem mořským se nejčastěji setkáme především v okolí větších vodních nádrží či řek, ale může se vyskytnout kdekoliv na území státu, spíše však v nížinách. Najdeme ho třeba na Třeboňsku nebo na jižní Moravě. Orli mořští u nás vzácně zimují u nezamrzlých vodních ploch, kde loví svou nejoblíbenější potravu - ryby. v zimě však nepohrdnou ani uhynulými vodními ptáky. Brzy ale přijde jaro a orli mořští odletí na svá hnízdiště do Skandinávie a Pobaltí. Orel mořský zažil v průběhu minulých století tvrdé pronásledování, dokonce byl ve značné části západní, střední a jižní Evropy vyhuben. Koncem dvacátého století se však v důsledku ochrany na řadu původních hnízdišť v Evropě vrátil a jeho početnost dále narůstá.

Akci doprovází především vydání výpravné barevné brožury plné zajímavých informací, fotek a ilustrací, která zájemce dopodrobna seznamuje s vybraným druhem, letos tedy s Orlem mořským. Zájemci si o ni mohou napsat do sekretariátu ČSO na cso@birdlife.cz.

P.S. Česká společnost ornitologická je dobrovolné zájmové sdružení profesionálních pracovníků i amatérů zabývajících se výzkumem a ochranou ptáků, zájemců o pozorování ptáků a milovníků přírody.

Hz