VETERÁNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY

V našem seriálu, který pro Lovosický dnešek připravuje pan Zdeněk Najman z Wolkerovy ulice, pokračujeme popisováním části osudu pana Františka Chábery z Litoměřic. Narodil se sice 5. 1. 1912 v Německu, v Lansbergu, ale velice záhy se celá rodina přestěhovala do Litoměřic, kde František s výjimkou války prožil celý život.

Vyučil se elektromontérem, po vyučení se přihlásil jako dobrovolník do čs. letectva. Po skončeném pilotním výcviku byl zařazen jako stíhač ke 4. leteckému pluku v Hradci Králové, později pak ke druhému leteckému pluku v Olomouci. Protože prokázal vynikající pilotní schopnosti, byl přeložen do Vojenského technického leteckého útvaru v Praze – Letňanech jako zalétávací pilot nově vyrobených letadel.

Po okupaci – 9. 6. 1939 - uprchl nejprve do Polska, odkud odplul lodí „Chróbry“ do Francie. Zde se – v Chartress přeškolil na francouzská stíhací letadla. Už 2. 12. 1939 byl přidělen ke stíhací jednotce GC II./5, která bojovala na stíhačkách Curtiss Hawk H-75C1 americké výroby. Za půl roku - do kapitulace Francie v červnu 1940 - sestřelil zcela jistě 5, pravděpodobně však 7 německých letadel. Poté odletěl do severní Afriky a odtud lodí do Anglie, do přístavu Cardiff v Bristolském zálivu. 5. 9. 1940 byl přijat do RAF v hodnosti Sergeant a stal se zakládajícím příslušníkem 312. čs. stíhací perutě Britského královského letectva ( No.312 Fighter Squadron RAF – Czechoslowak) na základně Duxford u Cambridge. Tady,sedlal‘ stíhačku Hawker Hurricane Mk-1.

23. 4. 1941 odešel k Britské No. 96 Night Fighter Squadron (noční stíhací peruť), protože v té době byla Británie napadána převážně v noci. Zde pilotoval dvoumístnou stíhačku Defiant Mk.1.

20. 9. 1941 přešel k 68. noční peruti RAF, v níž se postupně shromažďovali všichni čs. noční stihači. Zde byl povýšen na hodnost Pilot Officer a létal s dvoumístnou stíhačkou Bristol Beaufighter Mk.1F.

26. 5. 1942 byl převelen na Inspektorát čs. letectva v Londýně, ale již 1. 8. 1942 se vrátil k operačnímu létání a byl na vlastní žádost přidělen k staré známé 312. čs. stíhací peruti. Ta nyní již měla ve výzbroji stíhačky Spitfire Mk.V – B a C (Spitfire = ohnivá jehla).

Na podzim 1943 se dobrovolně přihlásil k odjezdu do Sovětského svazu, kam v únoru 1944 odplul a to již v hodnosti poručíka čs. letectva. V Sovětském svazu se na základně Kublinka a Ivanovo přeškolil na sovětské stíhačky Lavočkin La-5 FN.

1. 6. 1944 byl utvořen na základně Kubinka 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk, jehož velitelem se stal Františkův vrstevník a jmenovec, známý čs. pilot z Anglie, František Faitl (*20. 8. 1912 v Doníně u Peruce). Chábera byl jmenován velitelem 2. letky. V září a říjnu 1944 pluk se zmíněnými již stíhačkami Lavočkin La-5 FN bojoval na Slovensku, kdy operoval v německém týlu jako podpora Slovenského národního povstání. Po porážce SNP a ústupu byl pluk reorganizován a zařazen do 1. čs. smíšené letecké divize. Zúčastnil se bojů o Slezskou pánev na jaře 1945.

Po válce nastoupil v hodnosti majora opět jako zalétávací pilot nových či opravených letadel.

16.12.1948 byl zatčen a obviněn z pokusu o útěk do zahraničí a 28. 6. 1949 byl odsouzen na 5 let vězení ( postupně Plzeň – Bory, Příbram a Jáchymov). V roce 1953 byl propuštěn a až do důchodu pracoval v oboru, v němž se vyučil – jako elektromontér. V rámci rehabilitací byl povýšen na podplukovníka a v roce 1990 na plukovníka v.v.

Z vyznamenání Františka Chábery: čtyřikrát Čs. válečný kříž 1939, 3x čs. medaile „Za chrabrost“, čs. Medaile Za zásluhy 1. a 2. stupně, čs. pamětní medaile zahraničního odboje se štítkem F-VB-SSSR, francouzský válečný kříž Croix de Guerre se čtyřmi palmami a zlatou hvězdou, francouzská „Medaile Commémorative des Services Volontaires dans la France Libre“, britská hvězdy „The 1939-145 Star with Battle of Britain Clasp“ a „Air Crew Europ Star“, „Řád Slovenského národního povstání i. třídy“, sovětská medaile „Za vítězství nad fašismem“.

9. 5. 1991 mu prezident republiky udělil „ Řád Miroslava Rastislava Štefánika“.

Pan Chábera zemřel 25. 10. 1999. Údaje o něm jsem čerpal z různých pramenů, nejvíce z knihy Jiřího Rajlicha ESA NA OBLOZE.

Antonín Zimmer je velmi známá osobnost lovosicka, další v řadě účastníků odboje z II. světové války. Narodil se 24.1.1914 v Třebenicích. Jeho otec padl v I. světové válce v roce 1915, takže ho vlastně vůbec nepoznal. byl vychován pouze matkou. Po ukončení měšťanky v Třebenicích odešel do Teplic na studium v Obchodní akademii. Zde se seznámil se svým velkým přítelem Františkem Fajtlem, pozdějším velitelem československých stíhacích perutí RAF a to 122. a 313, později 1. československého stíhacího pluku v SSSR.

Po ukončení obchodní akademie nastoupil jako úředník v dřevařské firmy v Roudnici nad Labem, která patřila rodu Schwarzenberků. V té době tragicky zahynula jeho první láska – v automobilu na železničním přejezdu, když selhal závorář.

Po okupaci naší země nacistickým Německem odešel illegálně do Polska, kde se 24. 7. 1939 přihlásil do čs. zahraničního odboje. Byl přijat do francouzské Cizinecké legie, ale po vypuknutí války byl z legie propštěn a převelen na leteckou základnu v Tours jako aspirant na leteckého střelce, později na základnu Cazaux asi 60 km od Bordeaux. Velice brzy však musel Francii opustit před rychle postupující německou armádou. V přístavu Bordeaux se nalodil na holandský parník a po čtyřech dnech plavby se vylodil v přístavu Falmouth v jihozápadní Anglii. Zde se přihlásil k letectvu RAF. Od 22.9. do 15.10.1940 absolvoval radiotelegrafický výcvik u No. 11 OTU (Operational Training Unit)) na základně v Bassingbourne, hrabství Cambridge. Získal hodnost Pilot Officer, což odpovídalo hodnosti poručíka.

Následovalo přeložení k 311. československé bombardovací peruti na základnu RAF v East Wrethamu jižně od Norwich. Velitelem perutě byl tehdy Wing Commander (podplukovník) Karel Toman (Mareš). Peruť byla vyzbrojena dvoumotorovými letouny Vickers Wellington Mk.I. jimiž prováděla noční nálety na cíle v západní Evropě a v Německu.

První bojový let ale vykonal až 11.6.1941 a to na francouzský přístav Boulogne-sur-Mer na pobřeží průlivu La Manche. Klidný let trval tři hodiny. Pozdější nálety na cíle v Německu už tak klidné nebyly. Zde je pravidelně očekával silný flak (protiletadlové dělostřelectvo), noční stihači, balonové baráže a světlomety, zejména u měst jako byly Düsseldorf, nad Rýnem, Brémy, Mannheim, Hannover, Kiel a Hamburk.

15.9.1941 odstartoval ze základny East Wrethamu v 19,55 hodin Wellington seriového čísla R 1015, kód perutě KX-L, jehož posádce velel Sergeant Vilém Soukup. V osádce byl jako radiotelegrafista i Pilot Officer Zimmer. Po celou dobu letu nebyl letoun ve spojení se základnou a z letu se nevrátil...

Letoun L »jako Lady« s nákladem výbušných a zápalných pum při cestě k cíli byl v oblasti města Lingen sestřelen – buď flakem, nebo nočním stihačem. To se dodnes nepodařilo bezpečně upřesnit.

Němci ostatky šesti našich letců uložili 18.9.1941 do společného hrobu č. 1A a 1B, rov 5 na hřbitově v Lingen – Ems.

Po válce byly jejich ostatky exhumovány a převezeny do lesního hřbitova v Reichswaldu poblíž Kleve v Severním Porýní-Westfálsku nedaleko holandských hranic. Odpočívají tam navždy v úseku 27, řada F, ve společném hrobě číslo 12 – 15.

Antonínově mamince, která se právě vrátila z koncentračního tábora, to po válce, v Třebenicích, oznámil František Fajtl. Když si setřela slzy, řekla: „Víte,Františku, máme tady všichni svůj úkol. Když ho splníme, musíme jít...“ Zemřela 7. 4. 1971 ve věku 85 let.

V dochovaném Antonínově deníku psaném v Anglii se nachází tento úryvek:...ani nevíš, maminko, jak často se mi zastesklo po té naší milé kuchyni. V duchu vidím jak je rozestavěný nábytek, jaká je malba na stěně. Vídám náš malý domek ozářený vycházejícím sluncem jako tehdy, když jsem odcházel. Kdyby mi osud nedopřál, abych se vrátil – netrap se proto. Vždyť to bylo pro svobodu naší krásné země...

Zimmerovo jméno je uvedeno na pamětní desce v budově teplického gymnázia, na pomníku padlým v obou světových válkách na Havlíčkově náměstí v Třebenicích, na rodinném hrobě tamtéž a jeho jméno nese i jedna z třebenických ulic z náměstí k železniční zastávce.

29.5.1991 byl rozkazem ministra národní obrany in memoriam povýšen d hodnosti podplukovníka. Vzpomíná na něj i generálmajor v.v. František Fajtl ve své knize Vzpomínky na padlé kamarády.

Zdeněk Najman

Ponožtičky a čepičky jak pro panenky

V pondělí 28. listopadu panovala při pravidelné schůzce v Klubu důchodců v nové budově Domu s pečovatelskou službou nálada téměř již předvánoční. Asi dvacet pravidelných návštěvníků (převažovaly zástupkyně něžnější poloviny lidstva) se sešlo, aby si povyprávělo, společně posedělo u odpolední svačinky, vyslechlo si novinky z města, regionu i třeba z těch nejvyšších míst. Pravidelné zajímavé informace z celotýdenního tisku jim zprostředkovala vedoucí Klubu paní Vědunka Kadavá. Některé důchodkyně při poslechu zajímavostí tvořily ozdobné mašličky na vánoční strom, který jedna z přítomných dam právě zdobila. A tentokrát připravily členky Klubu a keramický kroužek Domu s pečovatelskou službou také výstavu ručních prací nejrůznějších žánrů.

Výstavce vévodil stolek s oblečením připraveným pro maličké obyvatele novorozeneckého oddělení ústecké nemocnice. Tyto předměty zhotovilo 8 stálých navštěvnic Klubu důchodců. Čepičky a ťapičky (nebo to snad byly bačkůrky) byly tak maličké a tak roztomilé, že by toto oblečení určitě uvítaly i holčičky pro panenky. Městský úřad přispěl na ruční práce zakoupením vlny.

Na dalších místech byly k vidění nejrůznější předměty pro vánoční výzdobu, háčkovaní andělíčkové, ale třeba i želvičky z oříšků. Členky keramického kroužku pod vedení pečovatelky paní Dostálové zase zhotovily různé dekorační předměty, dokonce i kouzelné knoflíky, které měly splnit každému jedno přání. Vystaveny byly také svetry, plédy, šály, ale třeba i bačkory pro pejsky, kteří přijdou někam na návštěvu, mikulášská bačkorka na cukroví, vyšívaný polštář či pletený sněhuláček. To všechno připravily šikovné ruce lovosických seniorek, většina vystavených věcí bude někde pod stromečkem. Ať se dárky všem obdarovaným líbí.

Hz

Napsala nám tentokrát paní Vondráková z Wolkerovy ulice. Její dopis jen s minimálními úpravami otiskujeme.

PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme závodu DELI v Lovosicích za pozvání na setkání bývalých zaměstnanců. Po srdečném přijetí panem ředitelem a předsedou odborové organizace následovala informace o pracovních novinkách v provozu a bohaté pohoštění. Pak nám hrála kapela Pichlovanka, při které jsme se dobře pobavili, zazpívali a zavzpomínali na uplynulá léta strávená v závodě. Dík patří i pracovníkům, kteří se podíleli na organizace setkání, za práci a za hezký pocit, že na nás nezapomínají.

Přejeme současným zaměstnancům hodně pracovních úspěchů, pevné zdraví a těšíme se za rok nashledanou!

Za všechny přítomné zaměstnance, nyní důchodce a důchodkyně

H. Vondráková