Novoroční

Tom Ha

Národní přírodní památka Březinské tisy

Tato chráněná lokalita se svahovými porosty s vysokým procentem tisu červeného, latinsky Taxus baccata a významným paleontologickým nalezištěm třetihorní květeny i zvířeny, se nachází na strmém suťovém svahu kopce Velký Chlum v Benešovském středohoří. Spadá na levém břehu Ploučnice východně od silnice Březiny – Chlum, na jejichž katastrálním území také leží.

Chráněné území se rozkládá na ploše 35,71 hektaru v nadmořské výšce 158 – 372 m. Bylo vyhlášeno v roce 1969.

Geologicky vzato je dominantním útvarem chráněného území tak zvaná Bechlejovická stěna, tvořená struskovitě modifikovanou čedičovou horninou s dutinami naspodu. Pod strání jsou mocné balvanovité sutěna úpatí s drobnou vodotečí, v jejímž zářezu lze narazit na diatomitové břidlice s relikty třetihorních šípkových růží a dokonce několika druhy žab se zachovalými měkkými části těla. V jezeře s nimi žili i ráčci rodu Bechleja (podle blízké obce Bechlejovice), jejichž pozůstatky zde byly rovněž nalezeny.

Květena není nijak zvlášť bohatá. Krom lilie zlatohlávek (Lilium martagon) se ve východním cípu nachází porost kyčelnice cibulkové (Dentaria bulbifera) na jaře bohatě kvetoucí.

Zvířena nebyla prozkoumána, ale předpokládá se, že není ničím zvláštní.

Porosty lesní s původním zde tisem červeným, je místně rozdílná – tu s hojným zastoupením smrku, ve spodní části dokonce méně obvyklé kooexistence porostů tisu a lípy. Hlavní centrum výskytu tisu je ve východní části území s členitými smíšenými porosty se zastoupení dubu, buku, habru, jasanu a smrku. Tisy rostou jak jednotlivě, tak i ve skupinách. Jako celek jsou vitální a zmlazují.

Tis byl dříve hospodářsky využíván, dnes se pěstební péče soustřeďuje na náhradu smrkové monokultury na části chráněného území smíšenými porosty.

Dnes již nenahraditelnou škodou je vytěžování diatomických vrstev amatérskými hledači, kteří občas rabují naleziště, zcizují paleontologické nálezy a tak zcela znemožňují systematické průzkum, vyhodnocování a seriózní zpracování nálezů. Systematická ostraha není možná z ekonomických důvodů. Navíc ještě severní okraj chráněného území devastují zahrádkáři skládkami odpadu.

-jč-

Ves proslavily hrušky „solanky“

Představujeme vám Solany

Ves Solany (něm. Solan) leží 1 km jihovýchodně od Třebívlic pod horou Velký Kvítel a lze ji považovat za nejvýznamnější obec aglomerace. Vznik jména je vysvětlován buď podle povahy půdy (slaná) nebo to byla, podle novějších poznatků, ves těch, kdo dováželi a prodávali sůl. Poblíž obce byl nalezen vzácný hrob z doby stěhování národů a na vrchu Kvítel bronzy z mladší doby bronzové. Další sídlištní objekty byly nalezeny z doby kultury knovízské, doby halštatské a vrcholného středověku.

Prvním známým držitelem vsi byl Břetislav ze Solan, připomínaný roku 1300. Ten založil vedlejší větev rodu Kaplířů ze Sulevic. Ve 14. století zde stála pravděpodobně tvrz, k tvrzi patřil poplužní dvůr, pivovar a krčma. V roce 1499 koupil ves po smrti Václava Solského ze Sulevic Děpold z Lobkovic. Později ves patřila Jiřímu z Lobkovic, jehož majetek byl roku 1594 konfiskován. Rudolf II. zapsal potom Solany Lobkovicům na Bílině, ale brzy opět patřily k Libochovicím (až do konce feudalismu). Ve středověku, v 16. století, tu bývaly rybníky a u Solan bývaly i lesy ještě v 19. století.

Roku 1620 bylo v Solanech 34 usedlostí, panský dvůr, kovárna, husitská fara, mlýn, hostinec, škola a myslivna. Po třicetileté válce zůstaly z kvetoucí vsi jen ruiny – osazeno bylo pouze 7 usedlostí, zanikla i tvrz s pivovarem. Na konci 18. století však již měly Solany opět 65 domů. Kolem roku 1830 se počet usedlostí snížil, obec měla 50 domů a 305 obyvatel, v roce 1900 žilo ve vsi 422 lidí v cca 65 domech; přifařeni byli k Třebívlicím. V letech 1897-8 se budovala železniční trať Lovosice – Most. Provoz byl zahájen 12. prosince 1898. V roce 1928 byl zahájen provoz autobusové linky z Třebívlic přes Solany do Libochovic a to dvakrát denně.

Na návsi je dominantou obce původně gotický kostel sv. Martina ze 14. století, pánové ze Sulevic často kostelu věnovali donační prostředky. Kněz bydlel na tvrzi. Po roce 1423 se stala fara husitskou, podobojí byla až do třicetileté války. Potom se patrony kostela stali jesuité a kolem roku 1629 byla fara připojena k farnosti libochovické. Kostel byl posléze kolem roku 1766 upraven barokně a pseudogoticky. V roce 1787 se stal solanský kostel filiálním kostelem třebívlického kostela sv. Václava; tak tomu je do současnosti. Bohoslužby se v kostele konají jen příležitostně. Kostel má hlavní oltář barokní s obrazem sv. Martina (autorem je Bohumír Roubalík), boční oltář zdobený reliéfem Panny Marie a rokokovou kazatelnu z 2. poloviny 18. století. Mezi významné stavby obce patří zděné domy s barokními a empírovými branami (kulturní památkou je areál výměnku z č.p. 47 a areál dvora č.p. 40), barokní kaple a zvonička. Posvícení se v obci slavilo na sv. Martina.

Z církví zůstala v Solanech zachována kazatelská stanice Církve československé husitské. Církev československá (přídomek husitská získala až v roce 1971) byla vyhlášena v Československu 8. ledna 1920, v Solanech byla založena také už v roce 1920. Bohoslužby se od roku 1929 konaly v nové škole, nyní se konají každých 14 dní.. V roce 1941 postavila církev vlastní zvoničku.

Obec proslavily hrušky „solanky“. Ovocnářství se dařilo ve vsi odedávna, místní odrůda „solanka“ proslavila ves už v polovině 19. století i v zahraničí, zvláště v Německu a Holandsku. (Pozn.: Sama se pamatuji, že v Chomutově na zahradě rostly ještě v 50. letech hrušky solanky a hrušky koprčky). I do zahraničí se solanky ještě v 50. letech 20. století vyvážely. Byly to hrušky máslovky, veliké, šťavnaté a chuti kořenné; česaly se již v srpnu. V 1. polovině 20. století byla solanka nejdražší hruškou.

Při silnici na Děčany byl z iniciativy Sboru dobrovolných hasičů 22.6.1930 odhalen pomník padlým z I. světové války, postavený firmou František Tichý, Terezín. Pomník byl opatřen bronzovou plaketou s poprsím prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka od českého sochaře Ladislava Šalouna. Plaketa se po válce ztratila a na své místo se vrátila 28. října 1968. V 70. letech byla plaketa opět odstraněna a její nynější osud není znám.

Škola existovala v Solanech již počátkem 19. století, před koncem 19. století (1882) byla postavena škola nová, trojtřídní, která byla opravena v roce 1989. Významnými řídícími učiteli zde byli František Moravec, Václav J.Řehák a František Henke (1890-1976). Největší stavební úpravy školy proběhly v r. 2002-2003, kdy byla provedena celková rekonstrukce. Obec měla po I. světové válce také obecní knihovnu a vedla obecní kroniku. V letech 1935-36 byla postavena silnice ze Solan do Lkáně.

Po válce se do vsi vrátili i někteří občané, kteří odešli v roce 1938. V roce 1945 měly Solany 412 obyvatel. Dlouhá léta působil v obci ochotnický spolek, hrálo se i ve válce, po válce se ochotnického divadla ujala Osvětová rada. První zemědělské družstvo bylo založeno v Solanech 16.9.1948. Od 1.1.1949 spadaly Solany pod nově zřízený Okresní národní výbor Lovosice. V roce 1952 byla v Solanech založena místní organizace Českého svazu žen, v roce 1954 TJ Sokol Solany a v roce 1955 místní organizace Českého červeného kříže. TJ pořádala plesy a pouťové zábavy. V obci také působil Český myslivecký svaz a Český svaz zahrádkářů. V roce 1972 bylo rozhodnuto o sloučení s Jednotným zemědělským družstvem Obzor Děčany. V té době měly Solany 229 obyvatel, v roce 1982 už jen 188.

V letech 1983 - 1985 byla v obci budována kanalizace. Od roku 1994 až do dnešních dnů probíhá údržba a obnova obecních nemovitostí. Např. byla opravena dolní požární nádrž, požární zbrojnice a kaplička. Na hřbitově byla opravena márnice, postavena nová ohradní zeď, která nahradila nevzhledné pletivo a bylo rovněž provedeno odvodnění hřbitova. Poslední akcí v Solanech bylo provedení asfaltobetonového koberce na hřbitov a v místní části na Lípě. Ve vsi je obchod smíšeným zbožím, drobná provozovna a knihovna.

Významnou osobností obce je Václav Jansa, narozený pravděpodobně v roce 1856 nebo 1859 v Rovném pod Řípem. Rodiče se později přestěhovali do Solan, kde pracovali na dvoře hraběte Herbersteina. Jansa se vyučil kupcem, později pracoval také jako číšník.. Protože dobře kreslil a maloval, stal se písařem u advokáta Kolba v Lovosicích a s přispěním Kolba a třebenického vlastence a lidumila MUDr. Paříka se dostal na Akademii výtvarných umění v Praze a pak pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Stal se úspěšným malířem, neměl nouzi o zakázky (např. od pražského magistrátu). Významnou se stala jeho spolupráce s Luďkem Maroldem na panoramatickém zobrazení Bitvy u Lipan. Václav Jansa zemřel 29.6.1913 v Černošicích u Prahy.

Hz

Lovosice si první místo podržely

V míře nezaměstnanosti zůstal mikroregion Lovosicko i v listopadu na prvním místě. Toto umístění si udržely Lovosice a okolí před dlouhodobě prvním Litoměřickem již několikrát. Celostátně snížená míra nezaměstnanosti je odborníky přičítána zvyšováním počtu pracovních příležitostí u prosperujících podniků. Statistika Úřadu práce k 30.11.2005 uvádí míru nezaměstnanosti v okrese Litoměřice 10,9%, tj. 6817 dosažitelných uchazečů o zaměstnání (UOZ). Proti říjnu 2005 se procenta okresu nezměnila. Nejnižší míra nezaměstnanosti od začátku letošního roku se drží od října i v měsíci listopadu.

Míra nezaměstnanosti v mikroregionech okresu Litoměřice k 30.11.2005:

oblast	EA	NEZ	%
Lovosicko	10174	969	9,52%
Litoměřicko	21585	2070	9,59%
Roudnicko	13141	1378	10,49%
Libochovicko	5455	712	13,05%
Štětsko	5994	879	14,66%
Úštěcko	2402	373	15,53%
EA počet ekonomicky aktivních občanů, NEZ z toho počet dosažitelných UOZ.

Stále se očekává nárůst nezaměstnanosti v zimních měsících vlivem končících sezónních prací (práce ve stavebnictví, zemědělství, lesnictví) a veřejně prospěšných prací, které byly v ukončeny listopadu.

Dosažitelní UOZ jsou uchazeči o zaměstnání, kteří mohou bezprostředně nastoupit do zaměstnání při nabídce vhodného pracovního místa. Jinak řečeno jde o evidované nezaměstnané, kteří nemají žádnou objektivní překážku pro přijetí zaměstnání. Za dosažitelné se nepovažují uchazeči o zaměstnání ve vazbě, ve výkonu trestu, na základní, náhradní nebo civilní vojenské službě, uchazeči v pracovní neschopnosti, uchazeči, kteří jsou zařazeni na rekvalifikační kurzy nebo uchazeči, kteří vykonávají krátkodobé zaměstnání a dále uchazeči, kteří pobírají peněžitou pomoc v mateřství nebo kterým je poskytováno hmotné zabezpečení po dobu mateřské dovolené. Ti všichni si nemohou aktivně hledat práce a nejsou tudíž považováni za nezaměstnané. (Vysvětlení ÚP).

(hv)

V zářijovém čísle Lovosického dnešku jsme psali o připravovaném seriálu informací pro občany s ohledem na mimořádné situace, při kterých může dojít i k evakuaci občanů (povodně, průmyslové havárie a pod.) Nyní Vám předkládá pan Jaroslav Křivan z Odboru vnitřních věcí MěÚ Lovosice doporučený obsah tzv. evakuačního balíčku. Je na Vás, zda si alespoň částečně věci připravíte, nikdy nevíte, kdy je budete potřebovat (o povodních přišla řada lidí o doklady, protože je při evakuaci neměla všechny při ruce).

Co vzít s sebou při evakuaci

• osobní doklady, peníze, cennosti (součástí dokladů by měla být i kartička, na které budou uvedeny informace o vašem zdravotním stavu a jméno osoby, kterou je vhodné informovat, pokud by se vám něco přihodilo)
• osobní léky, léky tišící bolest, léky snižující horečku, dezinfekční a antiseptické přípravky
• základní trvanlivé potraviny na 3 dny - nejlépe konzervy, dobře zabalený chléb, suchý salám, tvrdé sýry, sušenky
• pitnou vodu na 3 dny (voda, čaj, šťávy)
• toaletní a hygienické potřeby (toaletní papír, mýdlo, kartáček na zuby, zubní pasta, ručník)
• předměty denní potřeby (jídelní misky a příbor, umělohmotná láhev, nůž, provázek, šitíčko, otvírač na konzervy )
• bateriová svítilna, zápalky, svíčky, zapalovač
• bateriový rozhlasový přijímač
• náhradní prádlo, náhradní obuv, pláštěnka, spací pytel nebo přikrývka, karimatka
• pokud použijete vlastní automobil je nutno mít:
  1. v nádrži nebo v zásobě pohonné hmoty alespoň na 100 km
  2. v pořádku nářadí a náhradní díly
  3. zkontrolovaný obsah lékárničky
  4. bateriovou svítilnu, kapesní nůž, lopatku, hasicí přístroj
  5. pracovní oděv, přikrývku
  6. pro děti hračka, knihy, hry

Jako evakuační zavazadlo použijeme např. batoh, cestovní tašku nebo kufr, které označíme visačkou se jménem a adresou.

Nemusíte se ničeho obávat, ale nakonec víte určitě ze zkušenosti, že platí: vezmete-li si na výlet deštník, pršet určitě nebude. Další informace bude o zvukových signálech.

JK + Hz