S Miroslavem Závadou o Ústeckém kraji a cestovním ruchu (IV.)

Léto a prázdniny skončily, pomalu nastává čas k bilancování cestovního ruchu v kraji. Rovněž granty z prostředků Krajského úřadu Ústeckého kraje jsou už asi rozděleny a prostředky téměř vyčerpány. Na to, co se povedlo v oblasti regionálního rozvoje obcí a zda turisté navštěvovali Ústecký kraj, jsem se opět dotázala předsedy komise pro regionální rozvoj a cestovní ruch Krajského úřadu Ústeckého kraje Miroslava Závady.

V rámci Programu obnovy venkova - Podpora rozvoje obcí schválilo krajské zastupitelstvo 1.6.2005 celkem 38 projektů. Dostaly tuto dotace i nějaké obce z Lovosicka? Pokud ano, tak které a na jaký účel?

Lovosicko bylo při získávání grantů celkem úspěšné: Lukavec obdržel finanční prostředky na opravu a nátěr oken OÚ, Radovesice na opravu fasády OÚ, Evaň a Křesín také. Chotěšov, Slatina a Siřejovice dostaly dotaci na opravu chodníků a Malé Žernoseky na opravu povrchu vozovky. Při psaní žádosti je nutno zvýšenou měrou dbát i na formální požadavky, nesmí chybět třeba podpis nebo stránka, neúplné žádosti jsou vyřazovány předem.

Další program byl vypsán na Záchranu a obnovu kulturních památek.Požádáno bylo např. o opravu kaple ve Vchynicích (myslím, že byl grant udělen) či na zvonici u kostela sv. Jakuba v Čížkovicích. Žádaly i Lovosice na opravu střechy domu č. 201 v areálu zámku, žádala Slatina, majitel Bílého Újezdu, Prackovice a další zájemci z naší oblasti. Připadly na Lovosicko nějaké dotace?

Na rekonstrukci čížkovické zvonice byly prostředky uvolněny, lovosický dům č. 201 v areálu zámku v tomto kole peníze na opravu střechy nezískal. Z Lovosicka se dostalo ještě na tvrz v Bílém Újezdu na opravu střechy, další finanční prostředky už šly jinam, například na opravu kostela sv. Martina v Liběšicích, na restaurování zpovědnic v kostele Všech svatých v Litoměřicích, na restauraci maleb na stropu ve společenském sále v Terezíně. Kraj je veliký a žádostí mnoho, na každého se vždy bohužel nedostane.

Další peníze byly uvolněny z programu Reprodukce majetku obcí, z něho dostaly např. Litoměřice na opravu historické dlažby na náměstí, Malé Žernoseky na rekonstrukci odpadních vod v mateřské škole, Chotiměř na opravu fasády v mateřské škole, Třebenice na opravu komunikace a Velemín na opravu fasády a výměnu oken základní školy.

15. září budou ještě vyhlášeny granty z  programů a to Podpora služeb cestovního ruchu v Ústeckém kraji pro veřejný sektor a Podpora služeb v Ústeckém kraji pro malé a střední podnikatele (zde se nechá uplatnit třeba žádost na tisk místních propagačních materiálů nebo zřízení drobné provozovny sloužící cestovnímu ruchu, výroba propagačních předmětů apod.).

Od 1. července je v provozu na recepci MěÚ Lovosice Informační středisko. Údajně má velký úspěch, nájemce chaty na Lovoši dokonce tvrdí, že mu přibylo návštěvníků. V „Íčku“ jsou k dispozici i materiály z okolí, například z Třebívlic, a nové jsou i letáky o barokní kapli sv. Františka Serafínského a o Lovosické secesní radnici. Budete Lovosice propagovat i na veletrzích?

Krajské stánky budou na veletrhu cestovního ruchu v září ve Varšavě a v listopadu v Lipsku, byl bych rád, kdyby propagační materiály z Lovosicka byly nabízeny už v Lipsku (ze Saska je sem blízko a mnozí němečtí sousedé mají na náš region i přátelské vazby) a chystáme se i na veletrh do Prahy. Naše Středohoří by mělo návštěvníky přilákat. Proti minulému roku je nárůst zahraničních turistů v kraji za 1. pololetí 13%, pokud budou vědět, co je čeká na Lovosicku pěkného, určitě přijedou. Ale musí se o tom dozvědět.

V současnosti začal Městský úřad Lovosice spolupracovat s kabelovou televizí (firma Provizi s.r.o.) a vedlejším produktem by mělo být i natočení CD-ROM (Lovosice v různých letních obdobích, pohled z Lovoše, návštěva Svatováclavských oslav, prohlídka sportovního areálu a pod.). V dalším kole pak podobného CD-ROM z Lovosicka do okruhu cca 20 km (Hazmburk, Libochovice, Hradišťany, hrad v Oparně a pod). To už budou propagační materiály, které náš mikroregion turistovi náležitě přiblíží. A budeme se snažit, aby se Lovosice staly přirozeným administrativním centrem naší oblasti. Televizní šoty by měly být asi pětiminutové a zprávy by se měly obměňovat 2x týdně. Natočené reportáže o Lovosicích budou archivovány a mohou být použity také pro propagaci. A najdou-li se v rozpočtu na příští rok finanční prostředky, uvažuje se také o dalších propagačních předmětech.

Letní otázka na závěr: Kde jste byl letos na dovolené? Navštívil jste tak nějakou památku v kraji?

Dovolenou jsem letos trávil částečně na Šumavě a na Lipně a také jsme byli na Moravě, moc se mi líbil Lednicko-valtický areál, příroda, parky, památky. A u nás jsem dělal obvyklé cyklistické nebo pěší výpravy – Hazmburk, Hradišťany, Košťálov, Lovoš..., všude je tu hezky. Určitě se zde bude líbit i turistům odjinud. Jen jim to musíme umět nabídnout.

Doufejme, že i Lovosicko a krásné České středohoří budou navštěvovat a obdivovat turisté z celé Evropy. K tomu by měla napomáhat i krajská komise pro regionální rozvoj a cestovní ruch, kterou pan místostarosta vede. Přejme členům komise hodně dobrých nápadů.

Děkuji za rozhovor.

Otázky připravila Eva Hozmanová

Podzimní výlet za památkami

Ve středu 7. září v 8 hodin vyjel za slunečného počasí autobus pana Husáka ze Mšeného-lázní s lovosickými výletníky – členy Svazu tělesně postižených na třetí a poslední poznávací výlet roku 2005. Vedoucí výpravy byla paní Marie Betková. První zastávkou byl klášter v Doksanech, jeden z nejcennějších klášterních komplexů v České republice. Vstup do něj vede krásnou branou s portálem z r. 1697. Na prvním nádvoří se nachází barokní morový sloup z roku 1684. Když jsme vstoupili na 2. nádvoří, uviděli jsme mariánské sousoší z roku 1744, vlevo budovu refektáře, vpravo klášterní chrám a vpředu vlevo budovu konventu. Areál je z jižní a západní strany obklopen barokními zahradami a anglickým parkem. Brzy přišla paní průvodkyně, která byla skutečně na úrovni, seznámila nás podrobně s historií kláštera a provedla kryptou a kostelem Narození Panny Marie.

Klášter založila Getruda, manželka knížete Vladislava II., v r. 1144 a darovala jej řádu premonstrátek (je zde také pohřbena). Kromě svých řeholních povinností se premonstrátky zabývaly též psaním a výmalbou knih, vyšíváním a výchovou dívek. V Doksanech se vzdělávala i dcera krále Přemysla Otakara I., dnes již svatořečená Anežka Česká. V kostele byl původně její obrázek, který však někdo odcizil. Doksanský klášter prožil největší rozmach ve 13. a 14. stol., v r. 1420 vyplenili a vypálili klášterní komplex husité, značné škody utrpěl i za 30leté války. Od konce 17. do poloviny 18. stol. byl celý areál nově přestaven a rozšířen v barokním stylu za účasti předních umělců. Roku 1782 byl z rozhodnutí Josefa II. zrušen a přestavěn na zámek s hospodářskými objekty a přilehlou vsí. V letech 1804-1945 sloužil zámek Aehrenthalům. Po roce 1945 připadl velkostatek a další hospodářské budovy Státnímu statku v Roudnici, který zavinil jejich nadměrnou devastaci (některé budovy dokonce spadly). V současnosti jsou majiteli komplexu Královská kanonie premonstrátů na Strahově, které patří kostel s kryptou a Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, kterému patří ostatní budovy (jsou zde konzervátorské dílny). V roce 1998 došlo k návratu komunity sester premonstrátského řádu do Doksan. Devět řádových sester se zde zabývá mnoha činnostmi, např. se starají o kostel a klášter, šijí liturgické oděvy, či pracují na zahradě, kde pěstují i  bylinky; z těch vyrábí čaje a bylinné likéry.

Nejcennější památkou kláštera je kostel Narození Panny Marie, postavený a vysvěcený v roce 1197, s dochovanými románskými apsidami a kryptou se 47 sloupy; každý z nich má jinou patku a zakončení. Chrám je trojlodní bazilika s příčnou lodí a kaplemi, v zadním průčelí stojí dvě čtyřboké věže. Barokní přestavba byla uskutečněna v r. 1710 – 1720; největší zásluhu o nový rozkvět má probošt Josef Mika. Vnitřek chrámu byl v 18. století vyzdoben barokním uměním, většinou vysoké úrovně. Obraz na hlavním oltáři představuje narození Panny Marie a je signovaným dílem Petra Brandla, jednoho z největších malířů českého baroka. Oválný mariánský obraz je také Brandlovým dílem. V jižní apsidě příčné lodi je pozdně barokní oltář sv. Norberta, zakladatele premonstrátského řádu, a patrona těhotných žen. Na oltáři je obraz sv. Norberta, autorem je vynikající malíř českého vrcholného baroka Jan Kryštof Liška. V kostele je i krásná polychromovaná socha tzv. Doksanské Madony z 13. století a velký počet závěsných obrazů. Pozoruhodné jsou rovněž rokokové varhany z poloviny 18. století. Kostel byl v posledních letech opravován a zrestaurované stropní fresky Jana Hiebla a precizně zrenovovaná bělounká štukatura jsou nádherné (oprava byla dokončena v roce 2003; finanční prostředky pocházely z Fondu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury České republiky). Návštěva doksanského kláštera byla opravdu poučná a zajímavá. Protože je to blízko a vstupné nízké, pouhých 20,- Kč, návštěvu všem našim občanům vřele doporučuji. Je ale nutno se objednat telefonicky, aby byl k dispozici průvodce.

Z Doksan jsme odjeli do věnného města českých královen Mělníku. Vstupné činilo 70,- Kč, slevu pro skupiny neměli, jen pro děti a studenty. Na prohlídku zámku nás šlo jen několik a to bez průvodce, ale zase jsme si mohly všechno pořádně prohlédnout. A dámy, které měly zřejmě na návštěvníky dohlížet, nám ochotně poskytly zajímavé informace a otevřely i některé věci, které by nám asi jinak zůstaly skryty (např. skříňku na vrhcáby nebo krabici s dřevěnými puzzlemi šlechtických dětí z konce 19. století). Nábytek, porcelán, nádherné sklo z harrachovské sklárny, dětské hračky i portréty některých majitelů zámku nás zaujaly (jeden z nich byl mladý automobilový závodník Jiří Kristián Lobkowicz, který zahynul ve věku 25 let). V současné době je majitelem zámku Jiří Lobkowicz s manželkou Bettinou. V interiéru jsou též obrazy Petra Brandla a Karla Škréty. Součástí prohlídky je také kaple postavená Eliškou Pomořanskou, poslední manželkou Karla IV.; zde jsme chvíli poseděly. Pro návštěvníky je přístupné celé druhé a první patro a hlavní zámecké schodiště. V Mělníku jsme také měli volno na nákupy a na oběd.

Po krátkém přesunu nás čekal poslední cíl výletu – původně gotický hrad Kokořín. Šlo se k němu lesní cestou, v tom horku bylo příjemné jít pod klenbou lesních velikánů. Posledních asi 30 m cesty bylo však pro některé z nás poněkud krkolomných, hradní páni by to měli nějak zabezpečit. Hrad dal kolem roku 1325 postavit Hynek z Dubé asi 2 km od původní tvrzi. Za husitských válek byl hrad Kokořín dobyt husitským hejtmanem Janem Řitkou z Bezdědic a byl tehdy velmi zpustošen. Kokořín poté několikrát změnil majitele, hrad postupně pustnul a přibližně od poloviny 15. století byl opuštěn. Potom se majitelé kokořínského panství ještě mnohokrát vystřídali, nakonec je získal rod Černínů. Na počátku 19. století byl již hrad Kokořín zřícenina a pro jeho romantickou polohu a vzhled si ho oblíbil kromě jiných i Karel Hynek Mácha.

V roce 1894 Kokořín koupil pražský podnikatel Václav Špaček, který zbohatl na poštovní přepravě a který také získal šlechtický titul. Syn Václava Špačka Jan dal zříceninu hradu v letech 1911 - 1918 zrekonstruovat do nynější podoby, která není autentická s původním hradem (do původní podoby byla uvedena např. hlavní věž). Rekonstrukci provedl architekt E. Sochor za odborné pomoci Augusta Sedláčka, autora patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze Království českého. Po roce 1948 byl hrad znárodněn, dodnes je státní a o jeho vlastnictví se vedou spory.

Návštěvníkům je přístupný hradní palác, v přízemí je erbovní síň s erby mnoha majitelů a to též posledních – Špačků, V prvním patře nástěnné malby zpodobňují členy rodiny Špačkovy (Václav Špaček jako sv. Hubert a Jarmila Špačková jako sokolnice) a k nahlédnutí je soukromá ložnice posledních majitelů a pokoj. Ve 2. patře je model hradu a ukázky dřívějších zbraní. Jako vyhlídková slouží bývalá ochranná věž, někteří odvážlivci z naší výpravy tam vystoupali – 123 schodů. Po hradební zdi vede cesta na vyhlídkový ochoz a přístupny jsou rovněž ve skále vytesané sklepy. Problémem hradu je nedostatek vody, studna byla vyhloubena ode dna příkopu. Vstupné činilo pro seniory 30,- Kč. Paní kastelánkou jsme byli pochváleni, že ještě jezdíme na zájezdy, že prý kvůli zvýšení cen benzínu od toho mnohé organizace upustily. A jeden z návštěvníků hradu zase projevil zájem, jak by se mohl podívat do doksanského kláštera.

Před návratem do Lovosic se ještě zastavilo ve Štětí. Do Lovosic jsme přijeli před šestou, plni dojmů z prohlídky cenného historického dědictví našich předků. Všechna navštívená místa byla dostatečně atraktivní, výletníci mohli být spokojeni.

Hz