Krátce z Lovosic a Lovosicka

U příležitosti 300 let vysvěcení kostela sv. Jakuba staršího v Čížkovicích byla vydána za podpory libochovického děkanství publikace věnovaná historii kostela, jeho architektuře stavitelům a farářům působícím v čížkovické farnosti od založení litoměřického biskupství. Publikace je opatřena fotografiemi kostela, jeho interiérů, některých sakrálních předmětů a obrazů. Publikace je věnována památce P. MUDr.Ladislava Kubíčka. O dokončení opravy čížkovického kostela se postaral libochovický farář Jozef Szeliga. Mše svatá k 300. výročí vysvěcení se konala 20. srpna a přišlo se na ni podívat přes 100 lidí.

První ročník Memoriálu Františka Arnošta se uskutečnil v sobotu 3. září v Lovosicích v hale Chemik, vyhráli ho lovosičtí házenkáři. Porazili postupně Slávii Praha 18:12, Jiskru Mimoň 25:5, Dvůr Králové 21:11 a VŠ Plzeň 22:13. Pohár pro vítěze i poháry pro ostatní mužstva věnovala rodina Arnoštova, předávali je prezident lovosického klubu a bývalý hráč Slavie a trenér reprezentace Jaroslav Mráz. (Pozn.: František Arnošt byl vynikajícím hráčem házené, mistr světa z roku 1967, a působil také v I. lize Lovosicích.)

Keblice mají konečně po deseti letech nový vodovod a kanalizaci; kolaudace proběhla 16. srpna. Na stavbu dostala obec v roce 1998 dotaci od Ministerstva financí ČR ve výši necelých 8 milionů korun. Obec se také delší dobu rozhoduje, zda má povolit otevření lomu na štěrkopísek – možná, že proběhne místní referendum.

Manželé Šaškovi postavili na rozcestí Lužního mlýna u Chodovlic nová Boží muka s litinovým křížkem. O Bartolomějské pouti (sv. Bartoloměj je patronem Chodovlic) je libochovický farář Józef Szeliga vysvětil a ke svěcení přijel dokonce na koni.

V sobotu 24. srpna se konal v Ústavu sociální péče v Chotěšově 5. ročník Letních zábavných her; zúčastnili se ho klienti z devíti ústavů Ústeckého kraje. Soutěžilo se ve skutku netradičních disciplínách, třeba v přenášení kbelíku vody nebo jízdě na koloběžkách. Odměněni byli všichni, cenou pro vítězné družstvo byl dort.

Ve Vlastislavi se v sobotu 20. srpna uskutečnila již počtvrté Letní zámecká slavnost se zábavným programem a tancem. V zámku Skalka je od 14. května instalována výstava „Výtvarní umělci Českého středohoří“ a přístupná byla také výstavka o činnosti obce. Součástí stálé expozice jsou rovněž informace o rodu Schönbornů, z něhož pochází vídeňský kardinál Christian Schönborn, i o rodu Kaplířů.

V příloze Hospodářských novin č. 29/2005 pochválili Restauraci u Nováků, která stojí v obci Slatina; dostala čtyři hvězdičky z možných pěti. Na stěně vedle vchodových dveří je upevněna pamětní deska rotného 311. bombardovací perutě RAF Josefa Nováka (podplukovníka in memoriam) a v lokále je jeho fotografie. Jinak je místnost vyzdobena starými pivovarským fotografiemi a kolorovanými výjevy z chmelnice. Otevřeno mají od 17 hodin, když půjdete z výletu z Hazmburku, můžete se zastavit.

V neděli odpoledne se uskutečnil před Městským úřadem v Třebenicích pietní akt u příležitosti odhalení pamětní desky P. MUDr. Ladislavu Kubíčkovi. Po hudebním úvodu na něj vzpomínali jeho přátelé z Konfederace politických vězňů, Dr. Marie Svatošová, emeritní biskup Josef Koukl a starosta Třebenic Václav Vobořil. Poté se občané přesunuli k budově třebenické fary, kde vzpomínkový akt pokračoval. Osud zavražděného připomněli emeritní biskup královéhradecký i třebenický místostarosta Jaroslav Houdek. Na závěr byla odhalena pamětní deska s bustou, kterou vytvořil akademický sochař Libor Pisklák. Na desce jsou slova:

„Radost mi působí konat Tvou vůli, hluboko v nitru mém jsou zákony Tvoje.“ (Ž 409) LADISLAV KUBÍČEK KNĚZ KRISTůV 3.1.1926 – 11.9.2004 ZEMŘEL NA TÉTO FAŘE RUKAMA VRAHŮ

Odhalení pamětní desky se zúčastnili zástupci Římskokatolické církve, někteří starostové okolních obcí, zástupci Konfederace politických vězňů, přátelé zavražděného a mnoho občanů z Třebenic a okolí.

Hz

Obec leží na levém břehu řeky Ohře v nadmořské výšce 168 m n.m., asi 2 km východně od Libochovic; její katastrální výměra činí 510 ha. Na počátku historické doby bylo území osídleno slovanskými kmeny Lučanů. Nejstarší písemná zmínka na listině z roku 1176 uvádí Radovesice jako součást dvora doksanského kláštera, založeného v letech 1144 - 1146. Další zpráva pochází z listiny krále Václava I. a je z roku 1237; ves tehdy získal Smil z Ronova. Zakladatelem byl prý jakýsi Radoves, jeho chasa se nazývala Radovesici. Název Radovesice vznikl pravděpodobně od osobního pojmenování.

Ve všech známých dokladech jsou Radovesice označovány za vesnickou obec, pouze v Schallerově topografii o ní autor tvrdí, že byla kdysi rozsáhlým městečkem. Není to ale pravděpodobné z důvodu blízkosti města Libochovice. Půdorys obce je pravidelný, tvoří jej velká obdélná náves orientovaná kolmo k řece a svíraná na severu a jihu pobřežními cestami, na podélných stranách pak přímou záhumenní linií a cestou, což by městské založení mohlo připomínat. Nejsou pro to ale doklady.

V roce 1300 držel ves Hynek ze Žlebu, od roku 1314 král Jan Lucemburský. V roce 1336 byla ves spolu s Libochovicemi a vsí Klepy prodána Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka a tím se dostala do trvalého držení majitelů libochovicko-budyňského panství (Lobkovicové, Šternberkové, Dietrichsteinové). Do 2. poloviny 16. století žili v Radovesicích židé, kteří v této době přesídlili do Libochovic, kde vznikla velká židovská obec. Za třicetileté války v roce 1631 byla ves zcela vypálena a trvalo dlouho, než byly statky znovu vystavěny. Velký požár v roce 1701 zničil opět 7 statků a několik chalup.

Obyvatelé vsi se zabývali odedávna zemědělstvím. Pěstování chmele zde započalo již počátkem 15. století. V 18. století byl postaven první most přes řeku Ohři a v obci také první škola. Další škola byla postavena v 60. letech 19. století. Za vlády knížete Františka Josefa z Dietrichsteinu byla v Radovesicích v roce 1848 zrušena robota a Radovesice se staly svobodnou obcí.

V současnosti je v obci Obecní úřad, základní škola (1.-5. ročník) se školní družinou a mateřská škola. K občanské vybavenosti patří rozvod plynu a požární hydrant; pošta je v Libochovicích. Farností patří obec rovněž do Libochovic. Vesnice má zavedeno centrální zásobování pitnou vodou místním vodovodem a rovněž zde existuje dešťová a splašková kanalizace, která je však jen z části napojena na čistírnu odpadních vod. Ta byla v obci vybudována na počátku 90. let; v současné době je ve stavebním řízení napojení další části obce na tuto čistírnu odpadních vod.

V roce 1996 bylo v obci vybudováno nové veřejné osvětlení, místní rozhlas, telefonní rozvody a rozvody kabelové televize. O prázdninách v roce 2003 proběhla ve škole rekonstrukce, škola dostala nová okna a žaluzie. Náklady činily 250 000,- Kč. V roce 2005 získala obec od Krajského úřadu Ústeckého kraje dotaci na rekonstrukci Obecního úřadu. Obec leží na autobusové lince Lovosice – Libochovice. Ve 20. letech je uváděna v bývalé vápence neveřejná úzkokolejka o rozchodu 650 mm.

Největším podnikem je firma ZEPOS a.s. Radovesice, která vznikla transformací z bývalého Jednotného zemědělského družstva v roce 1992; v první polovině 90. let byl firmou vybudován také masný závod s výrobnou. V loňském roce v něm byly prováděny stavební úpravy, aby zařízení odpovídalo platným evropským normám. Podnik hospodaří na cca 2000 ha a má i rozsáhlou živočišnou výrobu. Další známou firmou jsou Elektromontáže Procházka s.r.o. K podnikatelům patří i několik soukromě hospodařících rolníků a rodinná farma rodiny Zubatých, na které v současné době hospodaří Martin a Ota Zubatí. Část obyvatel dojíždí za prací do okolních měst, hlavně do Libochovic. Zajímavou službou je firma Marie Liscové – Opravy hokejové výzbroje a výstroje.

V obci působí TJ Sokol Radovesice, mužstvo dospělých hraje fotbal ve III. třídě, skupina A a k vybavení patří zařízení pro tělovýchovu včetně fotbalového stadionu. Dalším občanským sdružením je SPORT KLUB Radovesice (turistická, sportovní a zájmová činnost). Aktivní je i Sbor dobrovolných hasičů, kromě výcviku a zásahů při požárech pořádá každoročně také ples. Společenské akce se v obci konají častěji, pravidelně bývá dětský den spojený s ukončením fotbalové sezóny a předvánoční setkání důchodců.

V roce 1900 žilo v obci 621 lidí, nyní 428 obyvatel (průměrný věk je 40,3 let). V komunálních volbách 2002 bylo všech sedm zastupitelů zvoleno za Sdružení nezávislých kandidátů Radovesice 2006. Starostkou byla zvolena Lenka Procházková, místostarostkou Bohuslava Minková.

Obec patří do mikroregionu Budyňsko, leží na turistické trase z Libochovic do Budyně. Na řece Ohři je jez a okolí obce je vhodné místo pro letní rekreaci. Pěkný výlet nabízí blízký hrad Hazmburk nebo zámek v nedalekých Libochovicích. V obci bývala barokní kaple z roku 1711, byla bohužel zbourána v roce 1927 (její bourání bylo fotograficky zachyceno). Na návsi je zvonička z roku 1924. Mezi osobnosti obce patří vlastenecký buditel a redaktor „Hlasů Podřipska“ a „Obrany zemědělců“ Emanuel Hrubý, který zde působil v letech 1887-1893, libochovický kat František Eisenhamer a učitel a kronikář Stanislav Kubát. V současnosti zde žije písničkář Bohumír David.

Hz

Lhostejnost

Když někdo něco dělá delší dobu zbytečně, většinou rezignuje, udolá ho lhostejnost. Trochu to je případ mého marného snažení, kdy již po deváté zvu Lovosičany ke spolupráci s našimi novinami. Jde hlavně o ty, kteří by za nějakou dobu nahradili mne, pana Hvorku a ing. Hozmanovou, na kterých současně spočívá hlavní tíha a odpovědnost za to, že noviny vycházejí, že vycházejí včas a že mají náplň, ve které si skoro každý najde to, co ho zajímá. Když píši skoro každý je za tím skryta výjimka: lhostejní... Lidi ! Redakční rada má věkový průměr 66 let...

Lhostejností, ať již je vyvolána čímkoli, se ještě nikdy nic nenapravilo. Proto mne překvapuje a skutečně jsem nikdy nepředpokládal, že se v Lovosicích nenajde ani jeden člověk, který si všímá, umí hodnotit a svým hodnocením dát formu. Spíš se najdou křiklouni a ranaři, kteří zatraceně dobře vědí, jak se mají noviny dělat, ale v životě nic - a tím méně pro ně - neudělali.

Žiju v Lovosicích dvaapadesát let, poznal jsem tu desítky, ba stovky, dobrých, chytrých lidí. Proto mi neleze do mé staré makovice, kam se ti dobří a chytří ztratili?- Ale jo – část jich už taky zemřela, ale já poznal i mnohem mladší a neméně dobré, neméně chytré a navíc ještě v plné síle. Kam se ztratili? Probůh – snad nejsou Lovosice městem duševních impotentů?

Nedělám si iluze, že se teď povede, co osmkrát zapadlo. Naději mi vzal i pan V. Š. z Lovochemie, který v březnu slíbil spolupráci, ale od té doby - už půl roku - se ani neozval. Pan J. V., rovněž Lovochemik, zase údajně nedostal svolení zaměstnavatele. Píšu: údajně...

Co naplat: asi umřu u počítače...

Čampulka

Být moderní znamená jít s dobou i v oblasti komunikace. Dnešním hitem je komunikace internetová s možnostmi, jaké dosud plošně nebyly k dispozici. Proto mne velice překvapuje, že jsem se nesnadno dostal na stránky Integrované střední školy v Lovosicích a k  mému úžasu jsem zjistil, že tato – naše, moje – škola má webovou stranu horší, než moje desetiletá vnučka. Odkaz na Seznamu www.spschsoulovo.cz mi nabízí neexistující telefonní číslo, mapa umístění školy ukazuje na sídlo bývalé Okresní vojenské správy v Litoměřicích. Klepnete si na adresu strany s kontakty a co se stane? Nic... neprovozuje se. Není tam poznámka, že by se strany upravovaly. Jediné, co zjistíte a co je náhodou pravda, jsou jména a telefonní čísla ředitele školy a jeho zástupce. O struktuře, historii, poslání školy, umístění, dislokaci – ani puntík, nebo právě jen puntík.... Vypadá to, jakoby tuto stranu nedělal člověk, který chce prezentovat svou školu co nejlépe, ale škodolibý mstitel. Než takovouto webovou stranu, tak to raději bílou plochu s nápisem: Hic sunt leones....

Nevěřím, že by se ve škole, která dosud kvalitně připravila pro vysoké školy a  pro průmysl na dvaapůl tisíce absolventů, nenašel jeden či více studentů, kteří by tvorbu webové strany školy zvládli na jedničku.

Vadilo by mi velice – ať bych v té naší škole byl čímkoli, že si ji neumíme prezentovat lépe, než hrubě nedokončenou prací...

-jč-

Po delší době nám napsala paní Otilka Hájková z Malých Žernosek. Ačkoli její dopis nemá s naším městem nic společného, rádi z něj uveřejňujeme hlavní myšlenku: