Pěvecký sbor Bell canto pod vedením profesora Jíši, na svém vystoupení v Bohušovicích nad Ohří 14.6.2005

DISKOTÉKA s velkým D

Dne 17.6. 2005 se v lovosickém music klubu Quintrix konala akce „Colours of reset 3“. Párty probíhala na dvou tanečních scénách, na hlavní scéně „Techno stage“ se představil jeden z předních českých dýžejů DJ. KREJDL (foto 1), dále jej doprovázeli DJ. DIALECT, DJ. T-ash Dj. Paskvill, Dj. Slim m.

Na druhé scéně „Drum & bass stage) se předvedl holandský DJ. Cutoff (Future research Amsterdam) (foto 2) za podpory lokálních kolegů DJ. DAVE, DJ. SKINY, DJ. BEAST VS MC NOUCRS!

Atmosféra v klubu Quintrix byla na obou scénách výtečná jak dokazuje foto 3, a o čemž svědčí i jeho návštěvnost: párty navštívilo bezmála 350 mladých lidí.

Dlužno poznamenat, že pořadatelé akce zvládali vše na výbornou.

ZkCh

Lovosická premiéra o cestě po Nepálu

Do Lovosic přijel s geografickou přednáškou opět cestovatel a hudebník, PhDr. Martin Kratochvíl. Přednáška měla být na téma „Kouzelná Polynésie“, ale dobrodruh se právě vrátil z třinácté výpravy do Nepálu a měl čerstvé dojmy. Obecenstvo si tedy vybralo filmy a vyprávění ze západního Nepálu. Vypravěč uvedl, že hodlá postupně natočit filmy o všech osmitisícovkách a lidech, kteří pod nimi žijí. Je to například Nanga Parbat, Everest, Kančendženga, K2, Šiša Pangma a další. Nejzápadnější osmitisícovkou je Dhaulagiri, které byl podvečer 13.6. věnován. Dr. Kratochvíl promítl a komentoval třídílný dokument ze dvou treků kolem této osmitisícovky. Šlo o premiéru, dosud filmy ještě nebyly promítány; natočilo opět Studio Budíkov. Český překlad Dhaulagiri znamená Bílá hora.

Dhaulagiri je nejzápadnější osmitisícovkou a turisté se zde příliš nevyskytují, ať už pro zhusta špatné počasí nebo pro všudypřítomné maoistické bojůvky. Jako první Češi vystoupili na vrchol ve výšce 8167 m J. Šimon, K. Jakeš a J. Stejskal. Čtyři výpravy na tuto osmitisícovku podnikl Jiří Novák, který se zde v roce 1981 setkal i se světoznámým horolezcem Reinholdem Messnerem. Vrchol lze dobývat dvojím způsobem, klasickou cestou z jihu přes Francouzské sedlo po severovýchodním žebru nahoru nebo eliptickou trasou kolem hory, která vede turisty téměř nedotčenou oblastí.

První film Francouzské sedlo spíše než cestopis připomínal horor. Bouřlivá noc a sněhová bouře vyvolaly u jedné z vysokohorských turistek skupiny akutní horskou nemoc, která se projevila otokem plic. Nebýt známého pilota helikoptéry a druhý den již vlídnějšího počasí by pomoc nepřišla včas. Lékař z Káthmandú uvedl, že turistka musí být do 24 hodin dole (nemoc propukla ve výšce 4000 m), jinak že choroba skončí otokem mozku a smrtí. Dobře to však dopadlo, pilot přiletěl včas a na konci filmu jsme viděli sice zničenou, ale živou cestovatelku. Dr. Kratochvíl na naši otázku, proč se lidé snaží nahoru dostat, když je tolik obětí, uvedl jediný důvod – protože vrchol existuje!

Druhá část dokumentu se jmenovala Velký okruh. Skupina obcházela horu po víceméně neschůdných stezkách, vyhýbala se oslíkům, kteří prý nesli zbraně maoistům, a na protější straně řeky Kaligandaki mezi Annapurnou a Dhaulagiri uviděla pohřební průvod. Ve předu byla nesena dlouhá bílá stuha a dřevo na pohřební hranici, pak nosítka s mrtvým. Na vybraném pohřebním místě následoval obřad truchlení, hlavní truchlící, nejstarší syn si musel oholit veškeré ochlupení a vykonat rituální omytí. On řídil spalování mrtvého. Nakonec když hranice dohořela, sebral dokonale veškerý popel a vhodil ho do řeky. Všichni přítomní (a že jich bylo hodně) truchlili s ním. Při své cestě prošli cestovatelé přes několik vesnic a všude vzbuzovali velký zájem: turisté zde nejsou častí a tak se všichni chodili dívat na bílé lidi.

Třetí díl Mukut Himal ukazoval život v městečku Machu. Ženy nosily zvláštní pokrývky hlavy ze stříbrného plechu s korálky a všude byly krásné děti. Dětská úmrtnost je však velmi vysoká. Povinná školní docházka byla zavedena v roce 1993, ne všude je však dodržována. Žije se zde těžko, ztráty na životech způsobené občanskou válkou mezi vládou a maoisty jsou vysoké, až 5000 obětí za rok. Z většiny osad odešli výběrčí daní, vojsko, byly zrušeny pošty a silnice se neopravují. Nepál žil dříve z 87% z turismu, nyní tam skoro nikdo nejede. Ubohá země, kdo může odchází do Číny nebo Indie. Dr. Kratochvíl uvedl, že sice vláda v Káthmandú je korupční, ale pokud zvítězí maoisté, bude to ještě horší. Sám neví, zda bude moci v cestách do Nepálu pokračovat. Ale v nejbližší době určitě ne, změní se v hudebníka a pojede s Tony Ackermanem na hudební šňůru do Finska. Ujistil však posluchače, že opět se někdy vrátí i do Lovosic.

Všem občanům Lovosic doporučuji, aby se někdy zašli v pondělí do Kulturního střediska Lovoš na zeměpisnou přednášku podívat. Nejenom, že uvidí kraje, kam se asi až na výjimky nikdy nepodívají, ale přednášející většinou procestované krajiny vtipně komentují a doplňují je řadou poznámek, které v cestopisech nenajdete. Proto 19. září na shledanou na přednášce „Chilská Patagonie“ s cestovatelem Hálou!

Hz

Dobrý vítr do plachet

Více než 50 let existuje v Lovosicích jachtařský oddíl. Historie jachtingu začala 10. dubna 1952; v zakládací listině Jachetního oddílu TJ SECHEZA Lovosice bylo zapsáno 10 členů, prvním předsedou byl Vladimír Novák (viz článek 50 let jachtingu v Lovosicích, LD č. 5/2002, s. 8) . Oddíl tehdy neměl loděnici ani klubovnu, pouze přístavní můstky. Až do roku 1960 činnost oddílu stagnovala. V tomto roce se konala v bytě Ladislava Gottelta, nově zvoleného předsedy, další ustavující schůze, zúčastnilo se jí 12 členů. Činnost oddílu se nyní rychle rozvíjí, z garáže po armádě je upravena loděnice, k loděnici byla přistavěna i malá klubovna.

Brzy se rozběhla (vedle rekreační) i sportovní činnost a první úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce při okresním přeboru mládeže pořádaném na Žernoseckém jezeře se lovosičtí žáci umístili ve třídě Pirát na druhé příčce. V roce 1967 získal Ladislav Gottelt ml. poprvé titul okresního přeborníka ve třídě Finn, na mistrovství republiky skončil v témže roce čtvrtý. V letech 1975-76 se oddíl v kategorii dospělých zařadil na 21. místo mezi 88 bodovanými jachetními oddíly v republice a na 3. místo z 21 oddílů Severočeského kraje. Oddíl navázal i rozsáhlé styky s oddíly v okolí a s německými jachtaři v Polabí.

V oddíle přibývalo lodí a jachtaři začali v roce 1970 v akci „Z“ stavět novou loděnici s jachetním přístavem a pěknou budovou se sociálním a společenským zázemím a bytem pro správce objektu. Projekt byl dokončen v roce 1975 a dobrovolní pracovníci zde odpracovali kolem 12 000 hodin. Výsledek jejich práce stál ale zato a členové oddílu mají výbornou základnu pro svůj sportovní i společenský život.

Oddíl dlouhá léta spolupořádá některé ze závodů na Labi, například mezinárodní závody plachetnic „Česká brána“, (1. etapa závodů vede z Roudnice ke kopistskému jezu, závodníci přespí v Lovosicích, 2. etapa z Lovosic do Dolních Zálezel), Regatu Lovosice aj. Některých závodů se zúčastňují i polské, rakouské a německé posádky. Při závodu Regata Lovosice se pořádá v jachtařském klubu společenský večer s hudbou. Jachtaři se pravidelně zúčastňují i dalších závodů v regionu, např. Regaty Staré myslivecké v Ústí nad Labem, píšťanského Žernoseckého hroznu a ústecké Modré stuhy Labe. Posledním závodem sezóny bývá Cena Povodí Labe pořádaná duchcovským námořním jachtingem.

V posledních 10 letech oddíl sdružuje cca 55 členů (v roce 1997 bylo složení: muži – 42, ženy – 8, dorostenka – 1, žáci – 4). Byl to velice úspěšný rok pro muže i mládež. V oblastním poháru zvítězil Zdeněk Procházka ve třídě jolový křižník a Jiří Novotný ve tř. TOP. Oba se ve stejných třídách stali i krajskými přeborníky. Ani mládež se nedala zahanbit. Členové se zúčastnili celkem 16 závodů a vyjeli si 48 909 bodů. Na mistrovství republiky Lipno 1997 skončila Maruška Poborská na třetím místě a žáci byli čtvrtí. Vladimír John mladší si vyjel výkonnostní třídu mládeže.

V r. 1998 rozšířil oddíl sbírku úspěchů o 3. místo na mistrovství republiky na Lipně, 2. místo na mezinárodním mistrovství Slovenska na Oravě a 30. května se stala dorostenecká posádka Vojtěch Elman – Vladimír John dorosteneckými přeborníky pro rok 1998, trenéry byli Alois Hadač a Vojtěch Elman st.

Lovosičtí jachtaři absolvují každoročně cca 20 závodů do roka; jezdí se Severočeský, Český a Republikový pohár (pochopitelně i místní soutěže). Dříve oddíl také pořádal ve spolupráci s YC Vodní sporty Píšťany soustředění pro mládež. V roce 2000 Lovosice v závodě Česká brána získaly putovní pohár pro nejúspěšnější oddíl. V oblastní soutěži (vnitrozemská plavba) byla v kategorii TOP na 2. místě posádka Jiří Novotný a Zdeněk Dastych, v kategorii B e l u g a  na 3. místě posádka Ivo Beránek a Stanislav Svoboda. Ve stejné soutěži, ale obor námořní jachting, zvítězili Jan a Antonín Hemelíkovi. Oddíl dospělých byl v tomto roce v celostátním žebříčku 39. ze 130 oddílů, oddíl mladých na 15. místě z 69 oddílů; celkové pořadí Lovosic - 25. pozice ze 134 oddílů.

Koučem mladých závodníků byl Vojtěch Elman st. V roce 2000 jeho svěřenci uspěli na Mistrovství republiky ČR (Marie Poborská a Pavlou Křížovou ze Zlína obsadily 2. místo a Vojtěch Elman ml. a Jan Poborský byli ve své kategorii třetí). Čtrnáctiletí chlapci vyhráli rovněž Severočeský i Český pohár v kategorii dospělých. Historického úspěchu dosáhli mladí jachtaři tím, že si svou jízdou na mistrovství republiky vybojovali reprezentační nominaci na mistrovství světa 2000. To se konalo od 21. do 29. ve Francii v Atlantickém oceánu v přímořském středisku Loctudy. Soutěžilo zde 98 posádek z 10 zemí. Mezi juniory obsadila posádka Pavla Křížová - Marie Poborská 20. místo a Vojtěch Elman - Jan Poborský 26. místo. Chlapci byli nejmladšími účastníky závodů. Všichni tři závodníci si také pro rok 2000 vybojovali I. výkonnostní třídu (ta se musí každý rok obhajovat) - v tabulce byl Vojtěch Elman jr. desátý, Jan Poborský na 18. místě a Marie Poborská třicátá.

Dobré výsledky mladí členové obhájili také v roce 2001. V červenci se čtyři lovosičtí jachtaři zúčastnili Mistrovství České republiky v jachtingu na Lipně – Jan Poborský a Vojtěch Elman zde získali bronzovou medaili (3. místo ve třídě Vaurien) a devatenáctiletá Marie Poborská (jezdí s kormidelnicí Pavlou Křížovou ze Zlína) se stala mistryní republiky ve třídě Vaurien a vybojovala si reprezentační nominaci na Mistrovství světa v Itálii. V červenci se konalo v Píšťanech tradiční soustředění jachtařů z Litoměřic, Lovosic a Píšťan.

Dne 22. června 2002 oslavil Jachetní oddíl jubileum - 50 let svého trvání. Na oslavy, které v klubu a okolí celý den probíhaly, byli pozváni všichni bývalí členové i přátelé z Německa a Polska. Nikdo v té době netušil, že za necelé dva měsíce bude zátopami silně poničena budova klubu včetně bytu Procházkových, a to až do výše 1. patra. Jachtaři přišli o veškeré vybavení, škoda přesáhla 1.200,000,- Kč. Ale naštěstí klub při záplavách neztratil ani jednu loď, všechny byly řádně připevněné. Následovala hektická činnost při opravách a oddíl získal opět své zázemí, rekonstruovaná jednopatrová klubovna v prosinci 2003 přímo zářila novotou (přičinila se většina, největší měrou Milouš Pouva, který rekonstrukci dozoroval). Rekonstrukce stála přibližně 1.8 milionu korun.

Jachtařská sezóna byla v roce 2004 zahájena v květnu, do lovosického přístavu připlulo na dvacet plachetnic z okolí i Německa. V této době probíhaly poslední úpravy jachtařského areálu včetně kotviště lodí. Letos je zázemí jachtařů hezčí než kdykoli předtím. Totéž nelze bohužel říci o základně mladých závodníků. Nadějní závodníci z nedávných let jezdit přestali a oddíl má v současnosti pouze jediného závodníka v kategorii mládeže.

Dvanáctiletý Martin Janda se jachtaření věnuje čtyři roky a do nynějška jezdil ve třídě Optimist; v roce 2003 obhájil titul krajského přeborníka mladších žáků do 12 let (poprvé jej získal v r. 2002). Dalším jeho úspěchem bylo umístění v Českém poháru, kde zvítězil v kategorii mladších žáků a obsadil druhé místo v celkovém hodnocení do 15 let. V sezóně absolvoval Martin kolem 20 – 25 závodů. Na Mistrovství ČR v roce 2004 obsadil 25. místo z 277 startujících, v Českém poháru do 12 let byl třetí. Letos bohužel lodi Optimist urostl a bude závodit asi ve třídě Evropa. Jeho trenérem je Zdeněk Procházka, se kterým v loňském roce obsadili v závodě Česká brána 2. místo. Přejme mu dobré výsledky, je snad jediným mladým závodníkem na Labi od Poděbrad po Děčín.

U příležitosti Dne dětí proběhl 2, června Den otevřených dveří, kdy jachtaři vozili zájemce z řad dětí (i rodičů) po Labi. Sezónu letos jachtaři zahájili 4. června, kdy se slavila i jubilea členů (Láďa Gottelt – 80 let, Jiřina Pouvová, Alois Mohr). V letošním roce proběhly již závody „Česká brána“ (11.-12.6.) se startem v Roudnici, na kterých se lovosický jachetní oddíl podílel; soutěžilo 10 lodí a 1 posádka z Německa. Byl uspořádán společenský večer s hudbou a tancem – neoficiální „Svátek jachtařů“. Druhým závodem byla „Regata Lovosice“ 18.6. Následovat budou závody Cena Povodí Labe a Modrá stuha, krajský přebor a další.

Členové oddílu konají také pravidelné brigády jak v loděnici, tak v přístavu. Zúčastnili se například EKOAKCE 1999 v Píšťanech, při které se čistily břehy této lokality a její dno se zbavovalo mechanického odpadu. Obvyklé práce se týkají úpravy okolí klubu (vyhrabávání po zimní vodě, vyřezávání stromů), pomoci při bagrování přístavu a členové provádějí i drobné opravy (nátěry můstků aj.). Oddíl žije i bohatým společenským životem, pořádá např. zimní srazy v hospodě Píšťanech. Dovolenou nebo její část obvykle také tráví jachtaři na lodích, někteří často společně na jezeře v Píšťanech. Po mnoha letech byl na jezeře v roce 1998 opět povolen provoz jachet s přídavným motorem, nutno je ovšem dodržovat maximální rychlost 5 km/hod.

V některých letech podnikají členové oddílu dálkové plavby – v roce 1997 navštívili Jadran. Posádka jela ve složení: Müller Zd., Svoboda St., John Vl. st. a Beránek Ivo. Při plavbě vyjeli z Terstu, navštívili Pulu a ostrov Svatý Petar. V roce 1999 se někteří, např. předseda oddílu s kamarády, se věnovali příbřežnímu jachtingu v Dánsku a Švédsku. V roce 2000 podnikla skupina lovosických jachtařů ve složení kapitán Zdeněk Müller a Vladimír a Václav Johnové dálkovou námořní plavbu ze Stralsundu přes Rostock a Warnemünde průlivy Skagerrak a Kattegat kolem Norska a Švédska.

Činnost oddílu je tedy všestranná, sportovní, rekreační i společenská. Počet členů se nemění, stále se pohybuje kolem 55, jen kdyby přibyli nějací ti mladí zájemci. Snad až se narodí a dorostou patřičného věku děti těch závodníků z konce 20. a počátku 21. století. Good wind, jachtaři!

Hz

PLNIT SLIBY jako lovosičtí fotbalisté.

Slíbili po loňském postupu z II. třídy do I.B třídy, že letos postoupí do I.A třídy – a než se červenec se srpnem potkal je jasné, že neplácali do větru. Daleko před koncem soutěže již měli postup „v kapse“ a jak píše pan Mládek – v posledních mistrovských zápasech již částečně družstvo ztratilo motivaci a tak utrpělo několik porážek od mužstev, která by jinak „neměla nárok“. I přesto skončili soutěž s náskokem 14 bodů na druhý Varnsdorf B. Úspěch se přičítá tomu, že nový trenér rozumí své práci a hráčům, postavil mužstvo na nohy a ukázal mu, nač je má. Nepochybně přispělo i posílení mužstva Markem Šafránkem ze Vchynic a Pavlem Vaňkem z Brozan. Dobré, je že nikdo v ,užsrvu není jen hostem, což je příslibem stability mužstva v blízké budoucnosti. Podobně se dává dohromady i družstvo B, které je samozřejmou zálohou áčka a proto i je velký zájem na tom, aby i ono bylo kvalitní a rozdíly ve výkonnosti hráčů nebyly příliš velké.

Do druhé - jarní - části soutěže jsme vstoupili se slibným náskokem 12 bodů na druhé béčko Varnsdorfu, jediného možného konkurenta. Před jarem jsme absolvovali soustředění v domácích podmínkách. Trenér byl spokojen s fyzičkou i přístupem hráčů a byl velmi optimistický. To ostatně i všichni hráči a funkcionáři. To ještě velice podpořilo vítězství 1: 0 ve Vaňově, po kterém jsme vlastně měli postup pět kolem před koncem soutěže už jistý.

Navíc máme v mužstvu i nejlepšího střelce skupiny, Petra Durčeka, který v sezóně nastřílel rovných 30branek.

Na ukončení fotbalové sezóny jsme jednak vyhráli turnaj v Cítově, čímž jsme obhájili loňské prvenství, jednak 23.7.2005 hrajeme doma v Memoriálu Vaška Mládka. V Cítově jsme ve finále porazili domácí vysoko 8: 0.

Hráči na fotce stojící zleva: Kirbs, Hušek, brankář Šafránek M., Podrazil, Bortlík, Jakubec, Petr Durček, kapitán Pavlíček a Kočina. Před nimi T. Durček, Drbal, Puravec J., Šafránek M. a Puravec Michal. Trenérem byl J. Popper, vedoucí Mládek, manažer Motejl. Chybí Husar, Vaněk, Hančl, Beran a Šplíchal.

VM