Výběr z akcí lovosických policistů:

3.1.	byli odstíháni dva pachatelé neplatiči výživného a to šestadvacetiletý J. S. z Třebenic, který dluží výživné ve výši 13 800 Kč a třicetiletý L. L. z Lovosic, který rovněž dluží výživné a to 19 200 Kč.
4.1.	byl odstíhán osmnáctiletý pachatel J. P. z Čížkovic, pro trestný čin podílnictví, jehož se dopustil odkoupením osobního auta Favorit, o němž věděl, že bylo odcizeno.
5.1.	byl odstíhán dvaatřicetiletý pachatel recidivista J. V. z Prackovic pro trestný čin výtržnictví, jehož se dopustil v říjnu, když v ulici Osvoboditelů fyzicky napadl poškozeného.
-	týž den byl ze stejného důvodu odstíhán osmadvacetiletý pachatel P. U., který zase napadl jiného návštěvníka baru Herna v Lovosicích.
-	tentýž den byl ještě odstíháni dva pachatelé - recidivisté a to D. E. a  D. B., z Želechovic oba dvaadvacetiletí, pro trestný čin krádeže, jíž se dopustili odcizením mobilního telefonu v ceně 4 500 Kč.
7.1.	byl odstíhán devětadvacetiletý pachatel M. P z Mělníka pro neplnění vyživovací povinnosti, který na výživném dluží 70 000 Kč.
10.1.	byl odstíhán další neplatič výživného a to jedenatřicetiletý M. Č. z Terezína, který nezaplatil 8 800 Kč.
-	byl odstíhán dvaatřicetiletý pachatel P. H. z Ploskovic, který se 6.1. 2005 dopustil v Lovosicích trestného činu loupeže.
12.1.	byl odstíhán devětačtyřicetiletý pachatel J. H. z Pohořan pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, jehož se dopustil řízením motorového vozidla, což měl soudem zakázáno a navíc s vozidlem havaroval a způsobil škodu 55 000 Kč.
-	týž den byl odstíhán pachatel M. K. z Břízy, který se v Třebenicích dopustil 14.11.2004 trestného činu porušování domovní svobody.
13.1.	byl odstíhán osmapadesátiletý pachatel P. J. z Třebenic pro trestný čin podvodu, když zkrátil odvod daně o 8 667 Kč.
18.1.	byl odstíhán dvaačtyřicetiletý pachatel P.P. z Třebenic, který neplní vyživovací povinnost a dluží od 1.dubna 2004 poškozeným 7 400 Kč.
-	týž den byl odstíhán padesátiletý M. J. z Nepomuku, pro trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví, jehož se dopustil v prosinci v restauraci U Bubanců v Jungmannově ulici.
-	byl odstíhán devatenáctiletý pachatel J. Ch. z Brozan pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, neboť byl přistižen v Lovosicích při řízení motorového vozidla ač má soudem řízení zakázáno.
-	byl ještě odstíhán dvacetiletý pachatel T. K z Litoměřic a to pro porušování nehmotných práv (autorských), když mu bylo dokázáno nedovolené kopírování CD a škoda 600 Kč.
21.1.	byli zadržen a odstíhán pachatel pro trestný čin krádeže a to třiadvacetiletý J. J. z Lovosic, který odcizil kolejnici a prodal ji do sběrny. Způsobil škodu ve výši 1 300 Kč.
27.1.	byl odstíhán devětadvacetiletý pachatel M. K. z Lovosic, který odcizil doma různé předměty v hodnotě 25 000 Kč a tyto pak rozprodal.
-	týž den byl odstíhán dvaatřicetiletý pachatel recidivista M. J. z České Lípy, který zneužil odcizenou platební kartu a poškodil jejího majitele o 1 300 Kč.
31.1.	byla odstíhána devatenáctiletá pachatelka R. K. z Brňan pro neoprávněné užívání cizího vozidla jímž havarovala a způsobila škodu 29 979 Kč.
-	týž den byl odstíhán šestačtyřicetiletý pachatel recidivista S. S. z Teplic, pro neplnění vyživovací povinnosti, který dluží oprávněným 23 450 Kč.
-	týž den byl odstíhán sedmačtyřicetiletý pachatel V. K. ze Sulejovic pro trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví, jehož se dopustil v měsíci listopadu v Sulejovicích.

npor. Petržilka

Pro vysvětlenou dodáváme, že dnes platí 5 000 Kč jako limit škody pro kategorizaci přestupku, či trestného činu. Tento limit se lety postupně zvyšoval od 100 Kč. Pro recidivisty ovšem žádný limit neplatí, pro ty je každá způsobená škoda trestným činem.

redakce

Zásahy lovosických záchranářů v lednu 2005

Lovosičtí záchranáři se sídlem v Litoměřicích zaznamenali v lednu 2005 podivuhodný klid:

4.1.	likvidovali následky dopravní nehody dvou osobních automobilů a to Fordu Fiesta a Renaultu Scenic v Radovesicích, při které byla jedna osoba zraněna, ošetřena a odvezena do nemocnice.
5.1.	byl nahlášen požár osobního auta v Čížkovicích, ale ukázalo se, že to byl jen planý poplach.
6.1.	likvidovali dopravní nehodu nákladního auta MAN s osobním vozem Citroen, zaviněnou nedáním přednosti při vjezdu na hlavní silnici na dálničním přivaděči v Lovosicích, došlo ke zranění jedné osoby a auto vypadalo... viz obrázek.
-	téhož dne ve večerních hodinách došlo při dopravní nehodě před Velemínem k srážce nákladního auta MAN a osobního vozu Š Felície, silnice musela být na několik hodin uzavřena z důvodu vyšetřování a odstraňování následků nehody, bohužel zde došlo k úmrtí řidiče osobního vozu.
11.1.	opět likvidace dopravní nehody a to dvou osobních vozidel Mitsubishi a Fiat u obce Kletečná směrem na Ústí nad Labem, při níž byla zraněn a vyproštěn jeden z cestujících.
12.1.	Jednotka byla vyslána k likvidaci úniku oleje na vozovku následkem dopravní nehody osobního auta Renault u Velemína.
17.1.	další dopravní nehodu s tragickým koncem likvidovali u Třebívlic, z osádky osobního vozu BMW byla jedna osoba zraněna a jedna nehodu nepřežila...
-	týž den na žádost POLICIE ČR bylo použito žebříku na automobilovém podvozku při yyšetřování trestné činnosti

npor. Novotný Karel

Poznámka redaktora: Bylo mi divné, že záznamy Záchranářů končí 17.1. Urgoval jsem zprávu za druhou polovinu měsíce, pan Novotný mi však lakonicky odpověděl: To je opravdu všecko. Lidi si už dávali pozor....

To je totiž princip: dávat si pozor!.

JIŘÍ PANCÍŘ

V naší městské knihovně je čtenářům k dispozici kniha Osudy českého vystěhovalce autora Jindřich Šímy, což je pseudonym lovosického občana Jiřího Pancíře. Autor se narodil 24. 4.1929 v Rohožnu, okr. Kozin, na ukrajinské Volyni a do Lovosic přišel v roce 1955. Jeho prvotinou vydanou v roce 1999 byly Návraty o životě volyňských Čechů.

V této druhé knize je na pozadí života volyňských Čechů vylíčen osud chlapce Jindřicha od dětství po repatriaci v roce 1947 do tehdejšího Československa. Jindřichův život v rodině s mnoha potomky, kam se jeho otec s třemi svými dětmi přiženil (on sám byl pouze tříletý), nebyl příliš šťastný. Lépe mu bylo až v rodině téměř cizí, v obci Český Mstěšin. Tato, v podstatě románová, linie však není pro knihu nejpodstatnější. Zajímavější, a pro většinu z nás velice poučná, je stránka faktografická, o tom, jak se Čechům pocházejícím z Rakousko-Uherska a hlavně jejich potomkům v 1. polovině 20. století na Volyni žilo, jaké měli zvyky a jak byli pracovití a šikovní. První Češi přišli na Volyni po prusko-rakouské válce v 70. letech 19. století. Osadníci museli vymýtit les a na původně lesní půdě pěstovat obilí, brambory a další zemědělské plodiny. Češi byli šikovní a ti nejpracovitější se brzy stali majiteli prosperujících statků. Ovšem politická situace se měnila téměř den ode dne. Volyňská gubernie patřila až do roku 1918 do carského Ruska, po válce byla Volyň připojena k Polsku, od roku 1939 byla část Ukrajiny včetně Volyně připojena k Sovětskému svazu. Po napadení Sovětského svazu fašistickým Německem v roce 1941 okupovali krajinu Němci, ve městech vznikala židovská ghetta a Židé byli hromadně vyvražďováni. V krajině řádily různé polovojenské tlupy, ukrajinské i jiné, ať už to byli tzv. banderovci, upovci, ale i různé partyzánské skupiny, polské a ruské. Většina z nich civilní obyvatelstvo okrádala a někteří členové bojůvek i vraždili. Život nebyl pro volyňské Čechy lehký, i proto, že vlastně nepatřili ani k Ukrajincům, ani k Polákům, ale tvořili enklávu hovořící vlastním jazykem, přestože pochopitelně druhé jazyky částečně znali.

V kapitole o Jindřichově školní docházce v Českém Mstěšině je uvedeno, že původním vyučovacím jazykem českých dětí byla polština a česky, že se vyučovalo jen několik hodin týdně. V prvním školním roce za vlády Sovětů byla hlavním vyučovacím jazykem ukrajinština, denně byla zařazena i ruština a čeština se vyučovala jen několik málo hodin. Pod německou vládou se začalo vyučovat jazyku německému. Po porážce Němců u Moskvy byly všechny školy v celém obsazeném východním území zavřeny. České děti byly rok vyučovány tajně v rodinách, potom se už lidé báli. V polovině roku 1944 se na Ukrajinu vrátila sovětská moc, v červenci 1944 byl dobyt Lvov. Volyňští Češi vstupovali ve velkém počtu do československého zahraničního vojska a mnoho jich padlo při osvobozování bývalé vlasti. I tento úsek života je v knize zachycen.

Zajímavé jsou i reálie z denního života senoseč, žně, vaření povidel, vybírání brambor, líčení povinností dětí. Život v Československu a Čechů na Volyni byl zcela odlišný. Podmínky na Ukrajině byly tvrdé. Není proto divu, že velká část českých rodin využila v roce 1947 možnosti repatriace do Československa. Po roce 1948 však o své usedlosti a pole stejně repatrianti přišli, a byť s nevelkou chutí, ale přece jen nakonec většinou vstoupili do Jednotných zemědělských družstev. Někteří z nich byli po roce 1948 zavřeni.

Kniha čtenáře poučí o životě jedné české vystěhovalecké menšiny, žijící tentokrát na východě. Škoda jen, že neprošla jazykovou korekturou, bohužel je v ní řada gramatických chyb. Ale pro svůj faktografický význam a oslavu pracovitých lidí v cizím prostředí by si své čtenáře rozhodně měla najít. Mne osobně zaujala i proto, že v Lovosicích bývalí Volyňští Češi žijí. Publikaci vydala Severografia a.s. Most v roce 2003.

Hz