Lovosičtí fotbalisté... to s postupem myslí vážně

Dalším krokem i kontrolním bodem byl Novoroční turnaj v sálové kopané, kde se sice hraje s jinou taktikou než na otevřeném hřišti, ale fotbalové myšlení je třeba i tam. Navíc se prověří fyzická kondice a připravenost hráčů. Naši borci vyhráli tento docela dobře obsazený turnaj celkem přesvědčivě. Startovali hráči ŘEZUS Děčín, FK Litoměřice, TJ Krupka, AS Stübek, Sokol Milešov, All Stars UL z Ústí nad Labem a oba domácí týmy.

Naši áčkaři porazili v hrací době 2 x 12 minut fotbalisty FK Litoměřice 5: 3, ti pak porazili v boji otřetí místo All Stars Ústí rovněž 5: 3. Naši ve finále narazili na AS Stübek. Vyhráli 5: 1 a získali pohár. Nejlepší hráč byl Pavel Proft z Litoměřic, nejlepší brankář byl lovosický Marek Šafránek a nejlepší střelci byli dva a to náš Petr Durček a Jan Šimáček z AS Stübek. Hráli bratří Šafránkové, bratři Puravcové, Kočina, Hušek, Pavlíček, Podrazil, Bortlík, Jakubec a Petr Durček.

Trenér Popper, který družstvo trénuje asi rok, prohlásil: Jsem spokojen. Chtěli jsme vyhrát a vyhráli jsme. Halový fotbal je rychlý a má svá specifika. Prověřili jsme stav trénovanosti obou našich družstev a s radostí zjistili, že cíl - postup - je při tomto vývoji velmi reálný. Nicméně musíme stále mít na mysli, že nikdo nám nic nedá zadarmo. Na kandidáta postupu se každý rád vytáhne.

Zatím jsme ještě sehráli přátelské – přípravné utkání s TJ Krupka v Teplicích na umělé trávě a zvítězili 4: 2 po poločase 3: 1 a to navzdory neúplné sestavě. Koncem února jsme měli týdenní soustředění vybraných hráčů áčka a koncem března zahajujeme soutěž na horké půdě Varnsdorfu B. Držte nám palce!

Václav Mládek

Nový krajský rekord Jana Sommerschuha ve výškařském sektoru

Jednou z prvních možností prověrky halové přípravy lovosických atletů byly Krajské přebory jednotlivců, které se uskutečnily třetí a čtvrtou lednovou neděli v Praze. Ze strahovské nafukovací haly, která byla svědkem mnoha vynikajících výkonů, si lovosičtí přivezli celkem 17 medailí. Nejúspěšnějším zástupcem lovosického atletického oddílu Na fotce Jan Sommerschuh s trenérem MirkemPavlíkem (foto Jan Beneš).se stal Jindřich Živný, který si přivezl dvě zlaté medaile v dorostenecké kategorii a to za první místo v běhu na 60 m (výkon 7.74 s) a za první místo ve skoku dalekém (výkon 5.69 m). Zlatou medaili si rovněž přivezla Květa Pecková, když časem 2:23.10 s překonala všechny soupeřky v běhu žen na 800 m a Lukáš Horák, když se mu podařilo výkonem 1.83 m překonat všechny dorostenecké výškaře. Kompletní sadu medailí vybojovaly lovosické výškařky. Oldřiška Marešová zvítězila v kategorii žen, když překonala laťku ve výšce 1.78 m, Petra Lašková obsadila druhé místo výkonem 1.75 m a za výkon 1.50 m na bronzový stupínek vystoupila Tereza Manhartová. Druhá místa si přivezli Zdeněk Kocánek za výkon 11.65 m ve vrhu koulí dorostenců, Ondřej Cabalka za výkon 52.06 s v běhu na 400 mužů a Jaroslav Chramosta za výkon 4:25.33 s v běhu na 1500 m mužů. O stupínek níže, na bronzové příčce skončil Milan Blažek, když ve skoku dalekém dolétl na značku 6.37 m. Bronz za výkon 1.75 m bral i Vojtěch Žalud ve výšce mužů a Lukáš Horák v běhu na 60 m překážek dorostenců. Z dalších výkonů lovosických atletů stojí za zmínku vyrovnané výkony v běhu na 60 m mužů Lukáše Baráka a Pavla Soldátka, kteří dosáhli shodného času 7.53 s.

Na úspěšné tažení zástupců vyšších kategorií lovosického atletického oddílu navázali i zástupci žákovských kategorií. Novým osobním rekordem a novým rekordem Ústeckého kraje se může chlubit Jan Sommerschuh, který zdolal laťku ve výšce 1.92 m a získal zlatou medaili v kategorii staršího žactva. Ve stejné kategorii rovněž zlatou medaili získal Jakub Živec, který zaběhl trať 1500 m v čase 4:40.96 s. V kategorii mladších žáků na zlatou medaili dosáhl ve výškařském sektoru Zdeněk Honců. Výkonem 1.45 m za sebou nechal své soupeře o 15 cm. Druhou příčku v běhu na 1500 m vybojoval Pavel Peterka časem 6:09.52 s.

Na fotografii Oldřiška Marešová.

Ze 6. ročníku Hustopečského skákání (22.1.2005) se vrátila Oldřiška Marešová s limitem v kapse. Na velice kvalitně obsazeném výškařském mítinku se podařilo Oldřišce zdolat laťku ve výšce 1.84 m, čímž se kvalifikovala na Mistrovství Evropy juniorů, které se uskuteční v červenci v litevském Kaunasu. Výkonem 1.84 m pokořila Oldřiška rovněž juniorský rekord Hustopečského skákání o jeden centimetr. „S výkonem Oldřišky, která byla ze všech účastnic nejmladší, jsem samozřejmě na začátek sezóny spokojen, na výšce 1.87 m chybělo malinko štěstí, aby tato výška byla rovněž zdolána. Sezóna se rozjíždí a věříme, že se bude výkonnost vylepšovat“ shrnul výkon své svěřenkyně Miroslav Pavlík.

První díl moravského turné ozdobilo v mužské kategorii sedm skokanů s osobními rekordy 2.30 m a v ženské kategorii pak účast olympioniček Iagarové (RUM) a Kaliturinové (RUS) a českých zástupkyň Strakové a Lalákové. Potvrzením kvality celého mítinku byl výkon vítěze mužského závodu Jaroslava Báby, který si vytvořil výborný osobní rekord s hodnotou 235 cm.

Na druhém závodě Moravského turné, který se uskutečnil o 3 dny později, tentokrát na třinecké půdě obsadila Oldřiška s výkonem 1.80 m sedmé místo. O dvě příčky výše skončila Oldřiška v závěrečném závodě celého výškařského turné, který hostila Ostrava a kde pokořila laťku ve výšce 1.84 m.

Po necelém roce se nejmladší florbalisté Ústeckého kraje sešli opět v Lovosicích, aby změřili své síly na 4. turnaji Severozápadní ligy elévů. Pořádající oddíl DDM ELKO Lovosice přivítal ve sportovní hale U Přívozu své soupeře z oddílů FBC DDM 95 Kadaň, FBC Vipers Most, FbK Rumburk a USK Slávie Ústí nad Labem.

První zápas sehrály Lovosice proti Mostu a po nepovedené první třetině se jim i přes zlepšený výkon ve zbytku zápasu nepodařilo dotáhnout třígólový náskok soupeře. Čestnou branku Lovosic vstřelil po samostatné akci na konci první třetiny Černý. 1: 4....

Ve druhém zápase čekal domácí asi nejlepší soupeř, technicky velmi vyspělí hráči Kadaně. První třetina zápasu byla poznamenána dvojím vyloučením Landy, které ale Kadaň nepotrestala a tak první část skončila přijatelným výsledkem 0:1. Ve zbývajících dvou třetinách se již naplno projevila převaha soupeře a skóre narostlo až na 0:6 a teprve potom se prosadil i domácí Landa - v závěru zápasu snížil po dlouhém výhozu brankáře Dvořáka na konečných 1: 6.

Třetím soupeřem lovosických byli hráči FbK Rumburk a podle vývoje dalších zápasů se v tomto utkání rozhodovalo o celkovém 4. místě na turnaji. Na úvodní úspěch Rumburku dokázaly Lovosice ještě rychle zareagovat a vyrovnali Landou na 1:1. To však bylo ze strany domácích vše a další góly padaly již jen do jejich branky takže na konci zápasu byl na ukazateli skóre stav 1:5 a bylo jasné, že domácí své loňské čtvrté místo neobhájí.

Poslední zápas turnaje postavil hráče Lovosic proti velmi dobře hrajícímu Ústí n.L. Snahu Lovosic, oslabených zraněním dvou klíčových hráčů, o uhrání čestného výsledku rozmetali ústečtí střelci - první gól vstřelili již v 8 vteřině zápasu a po první třetině bylo prakticky rozhodnuto - 0:7. V dalším průběhu utkání již zraněními a únavou zdecimovaní hráči Lovosic nedokázali vzdorovat ukázkovým kombinacím a individuální technické vyspělosti ústeckých borců a skóre se zastavilo až na hrozivých 1:14. Hořkost porážky zmírnil opět jen Landa, který po přihrávce Větrovce snižoval na 1:7.

Celkovým vítězem turnaje se po výborných výkonech a těsné výhře nad Ústím stala Kadaň, která si odvezla i individuální ceny pro nejlepšího hráče (Jakub Procházka) i brankáře (David Ferencz) turnaje. Nejlepším hráčem pořádajícího DDM ELKO byl vyhlášen brankář Jan Dvořák.

Sestava DDM ELKO Lovosice: Dvořák Jan Černý Jakub (C), Svoboda Dominik, Šálek Vojtěch, Stanislav Pišl, Karel Schingler Jan Landa, Linda Nezbedová, Adam Rauch, Jaroslav Kaiser, Filip, Ullmann, Vladimír Větrovec, Zdeněk Slabý, Jakub Dvořák

Konečné pořadí	Body
1. FBC DDM 96 Kadaň	8
2. USB Slávie Ústí n. L.	6
3. FCB Vipers Most	4
4. FbK Rumburk	2
5. DDM ELKO Lovosice	0

(VK)

Ringo přijel do Lovosic jako domů

Na středu 19. ledna připravilo Kulturní středisko Lovoš zábavný pořad Manželský trojúhelník aneb 2+1. Jak hlavní protagonista pořadu František Ringo Čech v úvodu vystoupení vysvětlil, jednalo se vlastně o trojúhelník (Ne)manželský, protože Uršula Kluková by ze zásady v manželském trojúhelníku nevystoupila. Také divákům oznámil, že se cítí v Lovosicích jako doma, neboť první „kšeft“ po návratu z Ameriky uskutečnil s tehdejším ředitelem tehdejšího Spojeného závodního klubu Rudolfem Wlodárkem. Lovosice byly první, které jeho skupinu s Helekalem vzaly a za to je jim dodneška vděčný. Před několika lety zde Čechovo prozatímní divadlo sehrálo také hru Dívčí válka, pamětníci si možná vzpomenou (jeden z herců se opil a dostal od šéfa pokutu). Z vděčnosti uvádí nový pořad také poprvé v Lovosicích.

Poté nestárnoucí rocker skočil rovnýma nohama do programu. Zazpíval sérii starých hitů z nové desky Best of Ringo, kterou vydal nedávno Popron. Kdo by je neznal: Já už du, du, du, už mám všechno hotový, Ne pětku ne, já ´sem v tom nevinně, Což takhle dát si špenát, jedna pecka následovala za druhou. Po svém sólu pozval na pódium „debila-úředníka z Bruselu“. Byl to zmocněnec Evropské unie pro Čechy Dr. Kurve v provedení populárního komika Jaroslava Sypala. Měl zřejmě být původem z Bavor, čemuž nasvědčovaly krátké kalhoty s padacím mostem a tralaláček. Dr. Kurve byl poradcem pro kulturu a připravil si pásmo českých lidových písní jako doklad v Čechách panující „blbé“ nálady. Češi prý jsou krvelační (Počkej na mě, mé srdce, zastřelím Ti zajíce) a neschopní (Hořela lípa, hořela, pod ní má milá seděla - proč chasníci nezavolali hasiče, když už panenka byla tak hloupá a neutekla sama?). Přednáška byla vtipná, ale to byste ji museli slyšet.

Poté se opět ujal mikrofonu Ringo a zapěl bývalý Schelingrův šlágr Švihák lázeňský. Ke slovu pustil nyní Uršulu Klukovou, která do pořadu přispěla vzpomínkami na to, jak se její maminka snažila zbavit starého koberce, jak nechtěla být pro kamarádku stará (v novinách otiskli, že slaví osmdesátiny) a na zájezd se Šimkem a Krampolem do USA, kde vystupovali pro rodáky (bylo to veselé, nikdo z nich neuměl anglicky a ona vystačila se sloganem Sure, baby). Ringo pak publiku oznámil, že se dal na sociální pop, což dosvědčil přednesem písně Banko, kde ´sou prachy mý, kdepak je máš ukrytý. Baladu José Jiřího Grossmanna o toreadorovi přednesl Jaroslav Sypal. Pak se dal Sypal střídavě s paní Uršulou do vykládání anekdot, některé byly dobré, jiné horší, ale obecenstvo je přijalo všechny se smíchem. Ringo dal k lepšímu ještě novou častušku U padružki Božki kušali pirožki, cholodnuju vodku pili, igrali v garmoški, kterou má připravenu pro obecenstvo v Karlových Varech (jak známo, ve Varech se zakoupili Rusové).

Muž mnoha tváří zabrousil i do svého působení v Poslanecké sněmovně. Předsedou byl tehdy Miloš Zeman a když byl s poslancem Čechem spokojen, oslovoval ho „Ringo“, když se mu něco nezdálo, tak byl z Ringa Pan Poslanec. Na přání diváků zazpíval Ringo ještě oblíbenou Perníkovou chaloupku a vystoupení zakončil eurohitem Na Brusel, Vávro, táhneme na Brusel!

Závěrem požádal přítomného fotografa o „Skupináč“ (společnou fotografii všech tří herců s diváky). Náš Miroslav Hvorka mu ochotně vyhověl a většina přítomných diváků je na věky zvěčněna s Mistrem i jeho hosty. Škoda, že s nějakým dramatem znovu do Lovosic Čechovo prozatímní divadlo nepřijede, prý bychom je nezaplatili. Zasmáli bychom se určitě!

Zmíněné fotografie si mohou zájemci objednat a zakoupit v Kulturním středisku Lovoš. Cena jedné fotografie je 15,- Kč

Hz

se narodil 9. července 1943 v Praze. V Kovoslužbě se vyučil televizním mechanikem a po vyučení přešel na řádné studium na státní konzervatoři v Praze, kde studoval obor bicí nástroje u profesora Vladimíra Vlasáka. Po ukončení studia odjel jako herec Černého divadla Jiřího Srnce do USA, kde působil rok v Las Vegas - hotel Tropicana v revui Folies Bergeres. Poté hrál dva roky jako bubeník v klubech západní Evropy (přezdívka Ringo pochází od hráče na bicí nástroje Beatles Ringo Starra).

Je zkrátka všeumělcem: hráč na bicí, zpěvák, textař, humorista, dramatik a v neposlední řadě politik (po roce 1989 se angažoval nejprve v Klubu angažovaných nestraníků, osm let byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za Českou sociální demokracii), ale i malíř. Od roku 1973 maluje oleje a sítotiskové listy, uspořádal více než 30 výstav. Psal i verše pro děti, hrál ve filmech a televizních seriálech. Hrál postupně dixieland, rock i pop (Olympic, Skupina Františka Ringo Čecha) a v 70. letech spolupracoval se zpěvákem Jiřím Schelingrem (hardrock). Přispívá také do mnoha časopisů a spolu s Petrem Novotným napsal scénář ke třem celovečerním filmům.

V roce 1983 vytvořil divadelní soubor Čechovo prozatímní divadlo, ve kterém hrála i Helena Růžičková a Ota Jirák a je dosud jeho ředitelem i uměleckým šéfem. Z repertoáru jsou zřejmě nejznámější hry Loupežníci na Chlumu a Dívčí válka (zde hraje i jedna z Miss Iva Kubelková). V naší lovosické knihovně si můžete zapůjčit některé jeho knihy Ruský týden 1990, Z mého života 1991, Dívčí válka a některé další.

Lze konstatovat, že pro „Mistra“, jak se sám tituluje, neplatí: „Devatero řemesel, desátá bída“. Ve všem má úspěch (tedy kromě politiky), kultura mu sedne lépe, jeho hry mívají přes 500 repríz. A mnoho lidí si ho pamatuje již z doby, kdy hrával v Semaforu se skupinou Šimka a Grossmanna. Populární byla třeba píseň „Marie je taky někdy Franta“... (ach, kde jsou ty časy Franty s parukou a v zástěře - tedy časů škoda není, ale Jiřího Grossmanna a Miroslava Šimka ano).

Životopisem berte, milí čtenáři, zavděk - místo rozhovoru - herci přijeli „knop“.

Hz

Výstavy

Farní charita Lovosice ve spolupráci s Kulturním střediskem Lovoš pořádala 11. 01. - 14. 01. 2005 v hlavním sále Kulturního střediska Lovoš výstavu fotografií Jindřicha Štreita s názvem „Tak blízko, tak daleko“.

70 fotografií velkého formátu pořídil Jindřich Štreit v Zakavkazsku, kam odjel na pozvání České katolické charity, která v oblasti řídí humanitární pomoc čečenským uprchlíkům. Fotografie by měly upozornit na přetrvávající problém čečenců a informovat o činnosti české humanitární organizace, která v Zakavkazsku provozuje 11 dětských center pro více, než 1000 dětí předškolního věku.

Jindřich Štreit patří k nejvýznamnějším českým fotografům - dokumentaristům, proto bychom se my, obyvatelé Lovosic, měli cítit trochu zahanbeni za tak malý zájem o tuto akci a o kulturní akce v Lovosicích vůbec.

Za Farní charitu Lovosice Radka Podpinková

Ne tak zhurta, prosím... O té výstavě asi někdo věděl ve slušném předstihu, ale nenamáhal se zajistit propagaci. Alespoň Lovosický dnešek se o ní nedozvěděl tak včas, aby mohl otisknout funkční upoutávku. Nezájmem nenahrazujte špatnou, nebo chybějící informací...

Redakce

Pár slov o autorovi

Miroslav Hvorka je fotograf, jehož cílem je fotografie jako obraz.

Zajímá se hlavně o krajinu a portrét, fotografie zpracovává do konečné podoby různými technikami. Žije a působí v Lovosicích. Absolvoval Lidovou konzervatoř v Ústí nad Labem a Institut výtvarné fotografie v Olomouci. Zúčastnil se několika výstav u nás i v zahraničí.

Výstava je otevřená v hotelu Lev v Lovosicích od 11.2. do 29.4.2005.

Vystavené tisky je možné zakoupit.

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, který je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista, jsou hlavním svátkem církevního roku, osvětlují podstatu křesťanské víry v Boží lásku a Spasitele. Kristovo ukřižování je podle křesťanské víry výkupnou smrtí za lidské hříchy. V pašijovém týdnu vrcholí podle liturgického kalendáře zejména pro katolické věřící čtyřicetidenní postní doba.Poslední týden čtyřicetidenní postní doby se slaví na památku Kristova utrpení a smrti a nazývá se Svatým nebo Velkým (také Pašijovým, Velikonočním nebo Tichým) týdnem. Tento týden začíná Květnou nedělí a vrcholí slavností Vzkříšení na konci svatého třídení (tzv. triduum sacrum). Hlavní dny zahrnují Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. V tyto dny se slaví velmi stará liturgie (bohoslužebný řád), v jejímž centru je smutek a pokání. Místo evangelia se čtou Pašije - ( z lat. slova passio - utrpení.). Kristus trpí pro lidské hříchy a nakonec je ukřižován. Dokazuje tím svou lásku k lidem a vítězí nad zlem. Lidová zbožnost obohatila tyto svátky spoustou zvyků a tradic. Pašije jsou dějinami utrpení Ježíše Krista; počínají jeho zatčením v zahradě Getsemanské a Jidášovou zradou, pokračují výslechem před židovskou veleradou, bičováním, korunováním trním a od souzení Pilátem, křížovou cestou, ukřižováním, smrtí a končí uložením do hrobu. Ztvárnění, dramatizace tohoto příběhu v pašijových hrách byla již od středověku velmi oblíbená, na některých místech se tato tradice udržela dodnes (v České republice např. ve Žďáru nad Sázavou). V užším slova smyslu jsou pašije chápány jako zpívaná část evangelia týkající se umučení Krista.Květnou neděli následovalo Modré (někde Žluté) pondělí, Šedivé úterý, Škaredá (také Sazometná) středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod boží velikonoční a Červené (Velikonoční) pondělí. První dva dny Velikonočního týdne, Modré pondělí a Šedivé úterý. měly pouze své názvy a mimo mše svaté se v tyto dny žádné obřady nekonaly. Modré se pondělí označovalo podle látky, která se v kostele v tento den vyvěšuje na oltář. Škaredá středa má první název podle toho, že se prý Jidáš škaredil na Krista (proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce). Druhý název je odvozen z toho, že se po zimě vymetala kamna. Hospodyně připravovaly domov na svátky, všechno muselo být uklizeno a prádlo vypráno.Na Zelený čtvrtek Kristus naposledy večeřel s apoštoly. V kostelech se drží zvyk omývání nohou na připomínku Poslední večeře Páně, kdy Kristus omyl nohy všem dvanácti apoštolům. Kostelní zvony zazněly v tento den naposled na znamení smutku nad ukřižováním Krista a byly nahrazeny řehtačkami a klapačkami (zvyk je dodnes udržován v Chodovlicích). Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, zelí, bylinky), aby byl člověk celý rok zdráv. Název je ale pravděpodobně odvozen od zelené barvy mešního roucha, jež tento den kněz oblékal. Večerní mší začíná tzv. velikonoční třídení, které končí nešporami o Neděli Zmrtvýchvstání.

Velký pátek je v katolické liturgii dnem hlubokého smutku, je vzpomínkou na ukřižování, a proto je prožíván jako den postu ve znamení ticha a rozjímání, nekoná se mše a při bohoslužbě se pouze čtou texty a zpívá se. Tento den je připomínkou dne smrti Ježíše Krista, kdy se konal proces odsouzení, jeho poprava i pohřeb. V Bibli se události popisují ve všech čtyřech evangeliích. Tento den se tato část evangelií čte v tzv. pašijích. (Z toho pak vznikly tzv. pašijové hry, při nichž se tyto události nečetly, ale hrály.) Podle evangelií odpoledne ve tři hodiny zemřel Ježíš na kříži. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí k zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů,...)

Na Velký pátek je výzdoba kostela chudá, žádné květiny, žádné svíce na oltáři, písně se zpívají bez doprovodu varhan a zvony mlčí. V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Bible vypráví, že v momentě Ježíšovy smrti se roztrhla opona, která v jeruzalémském chrámě dělila velesvatyni od ostatních prostor. Tím Písmo naznačuje, že Ježíšovou smrtí se otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu.

Lidová tradice toto poněkud opravila a vypráví o otevírání pokladů ve skalách na velký pátek v době zpívání pašijí. (Nejbližší sklepení s poklady je prý nedaleko Lovosic, na hradě Košťálov - pověst vypráví podobnou báj, jako K. J. Erben v baladě Poklad, se šťastným koncem, dítě bylo po roce živé a ještě drželo v ručičkách dvě zlatá jablka. Prý také na hradě Kalich na Třebušínem, na Helfenburku u Úštěku či na Hasištejně nedaleko Chomutova se o Velikonocích otvírají poklady.)

Bílá sobota nebyla v minulosti dnem liturgickým, ale přípravným. Jméno získala zřejmě díky tomu, že se o ní bílily stěny, uklízel se příbytek a pekly sváteční pokrmy. V ten den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Dříve bývala dnem svěcení ohně před vchodem do kostela, od něhož se zapálil paškál (velikonoční svíce), s nímž se oheň přenesl do kostela, kde ho kněz posvětil a posvěceným ohněm se znovu zapálilo ohniště.

Koná se ale noční bohoslužba zvaná Velikonoční vigilie(bdění). Je oslavou svaté noci, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Součástí obřadů je také Vzkříšení, z Božího hrobu se vyzvedne monstrance s Nejsvětější svátostí (dříve se obcí nosila Kristova socha či obraz). Po Vzkříšení končil půst, takže pak už se mohlo jíst maso.

Velikonoční neděle se označuje jako Boží hod velikonoční. Boží hod byl nejvýznamnějším dnem svátků. Neděle Zmrtvýchvstání, připomínající vzkříšení ukřižovaného Krista, je centrální slavností církevního roku, a to stejnou pro všechny jinak v mnohém rozdělené křesťanské tradice. Veselice se v tento den nekonaly, ale chodilo se po návštěvách.

Toho dne se při ranní mši světily velikonoční pokrmy - beránek, mazanec, ale i vejce, chleba a víno. Ve východních Čechách hospodář obětoval kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda. Na Šumavě lidé věřili, že vzpomínka na to, že člověk jedl o Božím hodu velikonočním posvěceného beránka, pomůže nalézt ztracenou cestu zbloudilci v lesích.

Velikonoční (Červené) pondělí byl den spojený s pomlázkou a velikonočním hodováním. Pomlázkou chlapce, který přišel první do domu, vyšlehala hospodyně všechno domácí zvířectvo, aby se „omladilo“. Večer se pak chvíli tančilo.

Velikonoce jsou pro pravidelně praktikující křesťany, jichž je podle církevních zdrojů méně než milión, slavností vzkříšení a zmrtvýchvstání Páně, pro většinu ostatních v českých zemích zůstávají svátky jara.

Hz