Žili dříve u obce Lkáň vlci?

Obec Lkáň má skutečně velmi zajímavé pojmenování, etymologové váhají mezi původem názvu z českého přepisu německého názvu Elkan (Elkáň) či českého pojmenování Vlkáň, což by ukazovalo na vlky v okolí (ve 13. století se v Čechách ještě vlci vyskytovali). Další verze zní, že existoval jakýsi Vlkáň (Vlkáňův dvůr - zkráceně Lkáň). Podle archeologických nálezů žil člověk v této oblasti už v době neolitu a eneolitu, což dokládá například. objev pravěkého pohřebiště a nález skrčence v roce 1927. Poprvé je obec historicky doložena v listině krále Václava I. z roku 1237, ve které král dává vesnici klášteru premonstrátů v Teplé a jako svědek je uveden Sulislav ze Lkáně a vladykové z okolních vsí. Na území obce bývala tvrz, která i s přilehlými domky a podhradím pánům ze Lkáně patřila. Budovy byly stavěny na obou březích dále od potoka, aby byly chráněny před zatopením. V průběhu 14. století vlastnictví vsi přešlo do rukou mocného šlechtického rodu Zajíců, sídlících na blízkém hradě Hazmburk a Lkáň byla připojena k libochovickému panství. V roce 1558 prodal Kryštof z Hazmburku celé panství a s ním i obec Lkáň Janu Popelu z Lobkovic. Ten upadl r. 1593 do nemilostí císaře Rudolfa II. a byl uvězněn. Roku 1594 se stalo panství libochovické majetkem komory království v držení krále Rudolfa II., až do r. 1604. Poté se majitelé střídali a za třicetileté války potkal Lkáň špatný osud, byla zpustošena saskými vojsky. V roce 1676 se ves stává majetkem rodu Dietrichsteinů. Za jejich panování byla roku 1690 znovu obydlena obyvatelstvem převážně německé národnosti z panství Pomyšelského. Památkou na nové obydlení obce je i jediná nemovitá kulturní památka, výklenková kaple ze 17. století se zvoničkou. Další pamětihodností jsou boží muka z roku 1830. V roce 1808 zde byla postavena školní budova, která byla roku 1851 nahrazena školní budovou novou.

V těchto letech patřila Lkáň ke kraji litoměřickému, hejtmanství roudnickému a farnosti klapské. V roce 1858 přešlo panství na rod Herbersteinů v Libochovicích. V letech 1869 - 1910 patřila vesnice k okresu Roudnice a v roce 1921 - 1930 k Roudnici nad Labem. Vesnice leží v pahorkatině Klapské vysočiny na obou březích potoka Rosovky (také zvaného Klapský potok) a její rozsáhlá náves má obdélníkový tvar. V minulém roce byl firmami Konstrukce N + N a Dopravní stavby Litoměřice s.r.o opraven v krátkém termínu od 04.10.2004 do 27.10.2004 dvouobloukový mostek přes potok. Při opravě byl zrušen prostřední pilíř, aby voda mohla volně bez problémů protékat. Na pozemcích obce se zde vždy dařilo zemědělství a ovocnářství. V současnosti má Zemědělské družstvo Klapý ve vsi Lkáň velkovýkrmnu prasat a výkrmnu hovězího.Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se obec rychle rozvíjela. V roce 1927 byla vydlážděna okresní silnice vedoucí od Vojnic k Sedlci.

Obzvláště významným byl rok 1928, kdy se konaly velké oslavy československé samostatnosti a byla započata stavba nové školní budovy. Vyučování v ní začalo 11. ledna 1929. V listopadu téhož roku byla zahájena autobusová doprava na lince Třebívlice - Libochovice - Roudnice a obec získala výhodné spojení do míst, kam neměla spojení železniční. Dne 28. července 1930 byla provedena elektrifikace obce, což významně změnilo život obyvatel. V tomto roce měla Lkáň 366 obyvatel, a to byl nejvyšší počet v celé její historii. Většina obyvatel se zabývala zemědělskou výrobou. Další rozvoj obce zastavila 2. světová válka.Západně od vsi je Podhrázský rybník, dříve zde býval mlýn. Poblíž byla před 2. světovou válkou osada Doly, která zanikla ve 40. letech. Musela ustoupit hranici protektorátu s německou říší.Po skončení války a s nástupem komunismu došlo v roce 1948 k založení Jednotného zemědělského družstva Lkáň, které hospodařilo v obci na zemědělských pozemcích. Mimo družstvo zůstalo jen několik hospodářů, které však neúměrné vysoké odvody přinutily v příštích letech také vstoupit do družstva. Byla započata výstavba družstevního areálu.

V této době pracovala v zemědělské výrobě značná část obyvatelstva, ostatní dojížděli za prací do okolních měst. V dalších letech bylo JZD direktivně sloučeno s Klapým, Sedlcí, Chodovlicemi a Dlažkovicemi. Centrem spojeného zemědělského družstva se stalo JZD Klapý.K 1.7.1985 došlo ke sloučení obcí Klapý, Lkáň a Sedlec ve větší správní celek, Lkáň a Sedlec se staly místními částmi obce Klapý. V roce 1992 na základě požadavků občanů dochází opět k rozdělení obce Klapý na tři samostatné části. Od 1. ledna 1992 je Lkáň znovu samostatnou obcí s vlastním obecním úřadem. Sídlem obecního úřadu je nyní budova bývalé školy. Na rekonstrukci vnitřních prostor budovy je připraven projekt včetně ekologického vytápění. Renovace budovy je ale závislá na přidělení dotace, o kterou obec již prostřednictvím svazku Integro zažádala. Na ekologickou kotelnu by měla být připojena celá obec, aby se zlepšilo ovzduší ve vsi. Je však nutno sehnat finanční prostředky na projekty a zajistit dotace od státu a případných fondů z EU, protože obec nemá ani na 20% povinného příspěvku ze svého rozpočtu.

V současnosti se Lkáň připravuje na výstavbu vodovodu; ten povede z obce Lukohořany, potrubí bude dlouhé přes 3 km a výstavba má stát kolem 15 milionů korun. Obec čeká na stavební povolení. Do budoucna by obec ještě chtěla vybudovat kanalizaci. K občanské vybavenosti dále patří od roku 1995 nová prodejna smíšeného zboží, hasičská zbrojnice (1997) a nový sportovní areál (fotbalové hřiště, dětské hřiště 2002). Na návsi jsou dvě hasičské nádrže. V obci byl už roku 1884 založen Sbor dobrovolných hasičů, který měl 30 čestných členů. Dne 9. července 1905 se zde konal valný sjezd Hasičské župy Hazmburské. Obec pořádá každoročně různé kulturní a sportovní akce, například Dětský karneval se soutěží o nejlepší masku, Pálení čarodějnic, loni v červnu Sportovní hry (minikopaná, nohejbal, mažoretky, dětská diskotéka ), Dětský den ( soutěže ). Další Sportovní den (nohejbal, minikopaná ) se uskutečnil v srpnu a lze předpokládat, že podobné akce proběhnou i v roce 2005. Pokud se o nich dozvíme, budeme čtenáře informovat.Poštou přísluší Lkáň k obci Třebívlice ( PSČ 411 15). V současné době zde žije 154 obyvatel. Část obyvatelstva pracuje v zemědělské výrobě, místních obchodech a službách, ostatní za prací dojíždějí do okolních měst. V katastru obce působí jeden samostatně hospodařící rolník pan Král, který obhospodařuje 120 ha půdy. Další podnikatelskou aktivitou je pekařství pana Blažka. V obci působí i malíř pokojů a natěrač Vladimír Zeman. Veterinární lečebně preventivní činnost pro velká i domácí zvířata vykonává veterinární lékař MVDr. František Brůna. Obec Lkáň je také na mapě cyklotras, protože přes vesnici vede trasa od Solan na Dlažkovice a Klapý, kde je oblíbený hrad Hazmburk. V obci by měly výhledově vzniknout služby pro turisty, například ubytování, prodej občerstvení a suvenýrů.

Obecní zastupitelstvo bylo zvoleno v roce 2002 a je pětičlenné (Strana venkova-spojené občanské síly 3, Sdružení nezávislých kandidátů č. 1 - 2). Starostou obce je Pavel Foriš a místostarostou Karel Novák.Obec Lkáň postihly dvě velké povodně, první velká povodeň se stala roku 1939. Pamětníci, kteří povodeň zažili jako děti, zmiňují, že se musel vystěhovat všechen dobytek. Nejvíce zasažená část obce byla na straně za potokem, u Bláhů, a postižena byla i další obydlí na této straně. V roce 1970 se povodeň opakovala, ale byla tentokrát zaviněna utrženými vraty, které se zaklínily u mostku pod silnicí, takže tam vznikla jakási přehrada. V posledních letech se stává, že když přijdou přívalové deště, jsou často vytopeny sklepy i obydlí v přízemí.

Při zpracování článku byly použity údaje z webové stránky obce Lkáň.

Hz

Na Městském úřadě se představila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých

V měsíci únoru již několik let probíhá v České republice kampaň „30 dní pro občanský sektor“. V Litoměřicích se každoročně koná koncem února v Domě kultury jarmark neziskového sektoru, kterého se občanská sdružení zúčastňují a představují zde svou činnost. Letos poprvé se prezentace občanských sdružení uskutečňuje od února přímo ve vestibulu nové budovy Městského úřadu v Lovosicích a postupně se představí všechna sdružení, která poskytují veřejnosti služby.

Z důvodu postupného vytvoření komunitního plánu Lovosic byla našim občanům nabídnuta možnost podrobně se seznámit s činností organizací, které jsou zaměřeny na zdravotně postižené a seniory. Jako první se od 1. do 7. února představila Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR, oblastní odbočka Litoměřicko, jejíž předsedou je Ing. Vladimír Krajíček. Z výstavních panelů se mohli návštěvníci i zaměstnanci lovosické radnice dozvědět, že i se zrakovým postižením lze číst a psát, starat se o domácnost, komunikovat se světem prostřednictvím počítače, pracovat, sportovat a kulturně se vyžívat. Velké barevné fotografie poukazovaly na nevhodné stavební úpravy, které nevidomým ztrpčují život. Výstavku doplňovaly informační materiály o pomůckách a službách pro zrakově postižené a seznam důležitých adres.

V pondělí 7.2.2005 probíhala v přízemí nové radnice od 9.00 do 16.00 hodin přímá prezentace oblastní odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých a Oddílu zrakově postižených sportovců TJ Lovochemie Lovosice. Zájemce informovali a pomůcky předváděli manželé Krajíčkovi, trpělivého vodicího psa, fenku Meneu měli samozřejmě s sebou.

Širokou oblast kompenzačních pomůcek zde zastupoval pichtův stroj na psaní bodového písma, šablonky na podpis a rozeznávání bankovek a společenské hry. K vidění, osahání a poslouchání tu byla mluvicí kuchyňská váha s velkým displayem, vážící s přesností na 1 gram. Jako úplný zázrak se jevila pomůcka, velikostí připomínající ovladač k televizi, zvaná COLORTEST. Tohle zařízeníčko dokáže příjemným hlasem oznámit, jakou barvu má předmět, ke kterému jste ho přiložili. Podle výšky vydávaného tónu zase nevidomý zjistí, odkud jde světlo a může si tak třeba zkontrolovat, jestli návštěva při svém odchodu zhasla. Podle zvuku se dá určit, jestli plocha, po které přejíždíme, je jednobarevná nebo ne. Může se tak rozpoznat čistý papír od popsaného nebo jednobarevná košile od vzorkované.

Colortest má ještě řadu dalších funkcí, jako jsou hodiny, minutník, stopky, zvukové upozornění na předem zvolené datum a čas a jiné. Cena speciálně upravených pomůcek pro nevidomé je vysoká, proto je dobře, že na ně mohou přispívat sociální odbory městských úřadů.

Kromě těchto technických vymožeností jsme tu mohli vidět i předměty zcela obyčejné - oddělovač žloutku od bílku, zásobníky na léky, půlič tablet. Dají se koupit v běžných prodejnách a na výstavce byly proto, že i předmět denní potřeby pomůže zrakově postiženému v situaci, která na první pohled vypadá složitě.

Během celého dne se halou Městského úřadu občas ozývaly podivné hlášky: „Eskalátor jede nahoru“, „Nástup nevidomého“, „Otevření dveří aktivováno“. Zvuky vycházely z reproduktoru a byly spouštěny malým ovladačem s několika tlačítky, případně tlačítky na upravené slepecké holi. Takováto zařízení jsou instalována v prostředcích MHD ve větších městech a v některých veřejných budovách. Nevidomý tak lehce zjistí, která linka přijela, ke které budově se blíží, a nemusí se přitom stále doprošovat jiných lidí.

Závěrem jsem položila manželům Krajíčkovým několik otázek.

1. Kolik má letos SONS v oblasti Litoměřicka členů?
   K dnešnímu dni má naše organizace 58 členů, další dvě paní vstup k nám zvažují. Ale lidí, kterým pomáháme, ať už radou, obstaráním pomůcek, zprostředkováním kontaktu na nějakou speciální službu pro zrakově postižené, těch je daleko víc.
2. Kde se SONS představí příště?
   Máme už tradiční pozvání do Klubu důchodců, který se schází v lovosickém Domě s pečovatelskou službou. Chodíme sem už několik let, obstaráváme drobné pomůcky pro lidi, kterým zrak tolik neslouží, před koncem roku přivážíme z Prahy stolní kalendáře s velkými písmeny a jsme rádi, že se obyvatelkám DPS líbí časopis EMA pro slabozraké.

   Další věcí, kterou považujeme za důležitou, a kterou děláme moc rádi, jsou besedy pro děti. Vyprávíme jim, jak nevidomí a slabozrací lidé žijí, ukážeme, jaké pomůcky používají a vysvětlujeme jim, jak by se ke zrakově postiženému člověku měli při náhodném setkání chovat. Hlavní aktérkou bývá naše trpělivá fenka Menea. Po takové besedě už děti vědí, že na vodicího psa se nemá mluvit, mlaskat nebo ho hladit, pokud je v postroji a vede svého člověka. To jsou nešvary, se kterými se na svých cestách často setkáváme, proto tuhle osvětu považujeme za velmi důležitou.

3. Na koho se může zájemce o členství v SONS obrátit?
   Pokud potřebujete jakoukoliv informaci, týkající se pomůcek, zvukových knížek a časopisů, dalších odborných středisek pro pomoc zrakově postiženým, pokud máte zájem o sport či turistiku s partou nevidomých, slabozrakých i jejich vidících přátel, zavolejte na naše telefonní číslo 416 532 864, nejlépe mezi 19. a 21 hodinou. Máte-li přístup na internet, pište na adresu krajicek@braillnet.cz. Jestli budete mít zájem, rádi vám vypíšeme přihlášku do SONS nebo sportovního oddílu.

Manželům Krajíčkovým děkuji za rozhovor. Jejich osvětová činnost je velice záslužná jak pro nevidomé, tak pro vidoucí občany. A protože letošní téma neziskových organizací je „Individuální dárcovství“, uvádím i číslo účtu SONS: 181254236/0300. Případné příspěvky jsou určeny na výcvik vodicích psů a dar lze odečíst z daní.

Hz

Zájmová sdružení

V neděli dne 30. ledna 2005 se uskutečnila v restauraci Sarajevo v Lovosicích výroční schůze filatelistů klubu 04 38 Lovosice. Výbor klubu slovy svého předsedy zhodnotil činnost za uplynulé období roku 2004, ve kterém se konalo celkem 11 pravidelných schůzek za průměrné účasti více jak 64% členské základy. Celá řada členů má 100% účast na všech schůzkách, což bylo předsedou klubu kvitováno s poděkováním. Informovanost členské základny je na velmi dobré úrovni. Každý člen má k disposici Informace Svazu českých filatelistů a také na každé schůzce jsou členové informováni o poštovní novinkové službě České i Slovenské pošty a všech aktualitách.

Uplynulý rok byl bohatý na konání různých filatelistických výstav a akcí v České republice. Konaly se výstavy poštovních známek: Žďár nad Sázavou, Mladá Příbram, výstava letectví a kosmonautika ve Vysokém Mýtě apod. Vedle již tradiční akce Sběratel 2004 na výstavišti v Praze byla obdobná akce s názvem Bratislavské sběratelské dny ve dnech 4.- 5.6.2004 také v Bratislavě.

Součástí hodnotící schůze byla zpráva o hospodaření, kterou přednesl pokladník PhDr. Stáně Fr. Výsledek hospodaření bez výhrad potvrdil revisor pan Pekař J.

Do dalšího období členové klubu odsouhlasili jedinou změnu ve složení výboru a to na funkci novinkáře odsouhlasili pana Müllera G. Členové klubu potom také jednohlasně zvolili delegátem na valnou hromadu Svazu českých filatelistů do Prahy svého předsedu pana Helcla J.

Značnou pozornost v další části věnovali přítomní členové nadcházejícímu období, ve kterém si připomeneme 60. výročí od založení klubu filatelistů v roce 1945 v Lovosicích. Odsouhlasili rozsah filatelistického materiálu připravovaného k tomuto výročí. Jedná se především o používání klubového razítka k 60. výročí založení klubu, zhotovení korespondenčního lístku s přítiskem a dále personalizované známky s přítiskem. Tomuto výročí, které je také v roce 60. výročí ukončení 2. světové války, bude věnována celková aktivita klubu a celé členské základy. Členové klubu hodlají uspořádat klubovou výstavku ze svých sbírek a filatelistických materiálů v měsíci září 2005. O těchto záměrech bude veřejnost v Lovosicích a okolí včas informována.

Z dalších filatelistických akcí bylo připomenuto, že v měsíci květnu se uskuteční Evropská výstava poštovních známek v Brně, další akcí budou opět Mezinárodní sběratelské dny v Bratislavě 27.- 28.5.2005 a tradiční Mezinárodní veletrh Sběratel Praha v měsíci září 2005.

Diskutována byla stále se nedařící snaha získat mladé zájemce, kteří by chtěli sbírat poštovní známky. Je to úkol celé členské základny i pro další období. Také v nadcházejícím roce budeme spolupracovat s filumenisty v Lovosicích a zúčastňovat se budeme jejich sběratelských setkání, které se konají vždy první sobotu v měsíci v restauraci Sarajevo vždy od 7 hod.

Filatelisté a všichni zájemci o sbírání poštovních známek jsou vítáni také v letošním roce na schůzkách, které se budou konat opět v klubovně Lovoš ve 2. poschodí č. 26 v následujících termínech: 20. února, 20. března, 17. dubna, 22. května, 26. června, 24. července, 18. září, 16. října, 20. listopadu a 11. prosince 2005.

Za výbor klubu filatelistů: Helcl Josef - předseda

...to není TO, ale je to TOTO...

Slovenština je pěkný jazyk. Nejbližší našemu rodnému a tak přes rozdělení federace jsme stejně se Slováky pro tuto jazykovou podobu tak jako tak navždy spřízněni. Do revoluce bylo slovenštiny v mediích habaděj. Teď se skoro nadobro vytratila a nebýt občasného vystoupení »Mackieho« Žbirky, už by se snad neozvala vůbec.

Mluvil jsem o podobnosti, ale to neznamená, že jsou naše jazyky zcela totožné. Některé velice odlišné výrazy mi vytanuly na mysli a já se s vámi hbitě jdu rozdělit. Jako vodítko jsem si vybral abecedu. Od každého písmene jeden, nejvýše dva příklady vždyť toto není učebnice, ale fejeton.

Začněme odkud? No od A: antrament. Pozor! nepleťte si ho s uhlím, je to inkoust. B jako bocian neznačí pěkné boky naší Aničky, ale čápa, ptáka dětinosného. C nám reprezentuje ceruzka: snad nic českého nepřipomíná, ani tužku. A je to ona: tužka. Debna není hloupá žena, ale bedna a dojče není dojička, ale kojenec. Nevěřte nikomu, že slovensky se veverka řekne drevokocúr. to je vtip... E nám zastupuje elefant to rozkódujete jistě i beze mne, je to slovo běžné v mnoha jazycích a značí slona. Figliar je balamutitel, takový skoro neškodný podvodníček. Pod písmenem G nacházíme gombára; někdo z vás určitě zná slovo gombík knoflík a opravdu: gombár je knoflíkář, v širším významu soustružník.

Hora není kopec, ale les. Krásné slůvko je hoci: jeho význam se mění podle souvislosti. Třeba hoci čo znamená cokoli, hoci som bol je v překladu totéž, jako třebaže jsem byl. Příkladů by se našlo více. Ch uvádí chalan. Není to chuligán, nebo středověký mongolský vladař, ale chlapec, většinou tak školního věku. Inokedy není japonsky. Je to opravdu slovensky a znamená to jindy. Od J mne napadl jagár. V mysli, ne v lese. Myslím, že je to slovo, které už se asi moc nepoužívá, ale mně se líbí. Pochází zřejmě z německého jäger, to jest myslivec. K, k... no třeba kel. Není to sloní zub, ale kapusta. Kapustnica není kapustová polévka, ale zelnačka s uzeným masem, kmínem a paprikou. Lekvár je běžné označení pro marmeládu. Neodolám, abych neuvedl slovo lezúň. Neuvěřitelně přesně definuje batole... Na M jsem se těšil: maškrta to je slovíčko, pane! Vzbuzuje rozličné představy,ale je to - považte: mls, sladkost, chuťovka, tak něco... ne zcela definitorického. Naničhodník taky hezké slovo pro nehezkého...ničemu. O jako olovrant: to je taky slůvko efef a značí odpolední jídlo, svačinu, zatímco dopoledne je něco podobného označováno jako desiata. Pak přijde P a s ním paradajky. Nejsou to dary od parašutistů, ale rajčata. Rušeň co si tak asi představujete? Hrušeň, nebo žáka rušícího vyučování (to jsem býval já a proto vím, že rušeň je něco jiného a to lokomotiva). Na ní nevládne fíra, jako v Čechách, ale rušňovodič. Teď přichází můj velký průšvih: ať jsem dělal, co jsem dělal, nepřišel jsem na žádné slovenské slovo od Ř. Odpusťte, nikdo není dokonalý. Jen jsem přešel na S a už se mi vybavil smädný somár. Mohl by to být i nevonící somrák, ale je to spíše a jedině žíznivý osel. Přemýšlel jsem co znám od Š. Hrůza: nakonec jsem se vždy dostal k Šíravě. K té není přirovnání, je to známá rekreační oblast na východě země. A nad tou Šíravou létá škovránok. Ano, skřivánek.

Teraz T: teraz je totéž co nyní, teď, současně. Zkrácená forma sousloví tento raz. Topánok připomíná opánek a není to daleko: ano je to bota, snad spíše polobotka. A následuje Ť a zase jedno mé oblíbené slovíčko: ťava. Kdepak štáva, nebo tavba. Je to velbloud. Ťava. Už je tu U a sním ujo. Nebudu vám mluvit do toho, co vám to připomíná, ale rovnou co to je: strýc. Obecně starší milý muž. Jeho žena je teta, ať je to v Čechách, nebo na Slovensku. Za V tady kope vretenica. Není to vývrtka, je to zmije. Dost velký rozdíl, nechtěl bych si je splést. X a Y se neliší od češtiny a když, tak jen málo. Slouží v obou zemích jako symboly pro neznámé (neznáme) v matematice (matematike). Z navozuje vzpomínku na slovo zrúbať sa, opít se na krupici, jak říkává pan Izer. To se stane, keď vám zlihá sebekontrola. Zlihá = selže. Ž: stále se mi vrací už jednou vzpomenutý Miro Žbirka. Česky to znamená betální zpěvák...

jč

Obchod a služby

Salon Elisabeth otevřen

Ve čtvrtek 10. února byl v Jiráskově ulici v Čížkovicích slavnostně otevřen rodinný kadeřnický salon ELISABETH paní Lucie Ludvíkové. Stužku ruku v ruce přestřihli vicemistryně České republiky ve sportovním aerobiku, paní Hanka Kynychová, a starosta obce Čížkovice, pan Simeon Kimmer. Vicemistryně pak podepisovala dětem fotografie. Paní Ludvíková si stužku schovala na památku a pro štěstí, aby byly budoucí návštěvnice salonu s její prací vždy spokojené. Zahajovací projev pronesl pan Lubomír Harrer, ředitel společnosti „HOMO HUMANUS“ a následoval přípitek a občerstvení. Přítomní hosté i veřejnost si prohlédi nové kadeřnictví a byli spokojeni. Kadeřnictví dostalo jméno ELISABETH po dcerce paní Ludvíkové.

Salonek je zatím umístěn v rodinném domku (výhledově by měl být přestěhován do nového) a je vybaven moderním zařízením a stylovým nábytkem. Dle sdělení paní Ludvíkové nebudou ceny přehnané, například ostříhání s foukanou by mělo stát 130,- Kč. Provozní doba má být v pondělí až čtvrtek 13 - 20 hodin, v pátek 9 - 12 hodin. Bude se pochopitelně pracovat i na objednávku (číslo telefonu 416 538 088), svatby je nejlépe objednávat týden předem. Salon se specializuje na značku L´OREÁL, výrobky této firmy zde bude možno i zakoupit.

V předsálí byla pro veřejnost rovněž přístupna prodejní vzorkovna hudebních CD evergreenů distribučního skladu NOFRA Music, který zpracovává objednávky z internetového obchodu NOFRA.CZ. Obchod byl před třemi lety založen v podobně speciální obchodní divize „HOMO HUMANUS“ v.o.s. jako partner zdravotně těžce postižené paní Milady Conchinové, která se v říjnu 1995 stala obětí těžké autonehody, jež ji upoutala v 28 letech doživotně na nemocniční lůžko a celodenní domácí ošetřovatelskou péči. Zakoupit lze i ručně malovaný textil a tkané obrazy od textilní výtvarnice Julie Harrerové, Dis. „HOMO HUMANUS“ v.o.s. provozuje i 1. Český server domácí a ošetřovatelské péče www.homohumanus.cz.

Hz