Česká policie

Výběr z případů vyřešených v srpnu

2.8.	byl odstíhán jednatřicetiletý pachatel V. N. Prahy pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí, jehož se dopustil tím, že přes soudem vydaný zákaz řízení motorových vozidel byl v měsíci březnu 2004 při takovém řízení policisty přistižen.
3.8.	byl odstíhán osmačtyřicetiletý pachatel V. Z. pro trestný čin poškozování obecně prospěšných zařízení, jehož se dopustil tím, že při nepovoleném kopání v Chotiměři poškodil telefonní kabel, způsobil přerušení signálu pro pět telefonních stanic a způsobil škodu ve výši 4 971 Kč.
-	týž den byla odstíhána dvaatřicetiletá pachatelka S. D. pro trestný čin ublížení na zdraví, jehož se dopustila v měsíci červenci v lovosické restauraci Půdabar tím, že napadla jinou návštěvnici tohoto zařízení a způsobila jí újmu na zdraví.
4.8.	byl odstíhán sedmadvacetiletý J. P. pro trestný čin krádeže, které se dopustil tím, že z kabin fotbalového mužstva v Milešově odcizil soupravu dresů a způsobil tak místnímu oddílu škodu ve výši 15 780 Kč.
6.8.	byl zadržen a odstíhán jednadvacetiletý pachatel P. F. pro trestný čin krádeže a poškozování cizí věci, jehož se dopustil vloupáním do restaurace ve Vrbičanech, kde způsobil škodu 5 000 Kč.
12.8.	byl odstíhán pětadvacetiletý pachatel M. B. z Čížkovic pro majetkový trestný čin a to úvěrový podvod, jehož se dopustil uvedením nesprávných údajů a tím způsobil protistraně škodu ve výši 12 321 Kč.
16.8.	byl odstíhán jedenačtyřicetiletý pachatel M. P. pro trestné činy krádeže a porušování domovní svobody, kterého se dopustil tím, že se v Třebenicích vloupal do garáže a tam odcizil motocykl v hodnotě 6 000 Kč.
17.8.	byl odstíhán sedmatřicetiletý pachatel J. P. pro trestný čin poškozování cizí věci, jehož se dopustil tím, že v měsíci květnu poškodil sousedovi ve Vchynicích vrata v hodnotě 6 000 Kč.
18.8.	byla odstíhána třicetiletá pachatelka P. B. pro trestný čin omezování domovní svobody vloupáním, neboť byla dodatečně zjištěna jako pachatelka vloupání do bytu v Čížkovicích.
27.8.	byli odstíháni pachatelé recidivisté pětadvacetiletý J. Č. a čtyřiadvacetiletý L. Č. pro trestný čin pokusu o krádež, když byli v dubnu v Lovosicích přistiženi při pokusu o krádež motorového vozidla.
-	týž den bylo započato šetření ve věci násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci, jehož se dopustil čtyřiatřicetiletý pachatel E. T. z Třebenic. Věc byla odložena, protože poškozená nedala souhlas k trestnímu stíhání.
28.8.	byl odstíhán sedmačtyřicetiletý pachatel O. Z. pro trestný čin bránění v užívání domu tím, že bránil uživateli z Malých Žernosek ve vstupu do domu.

To samozřejmě zdaleka není vše. Průběžně lovosičtí policisté mimo těchto uzavřených případů pracují na dalších průměrně sedmdesáti otevřených případech.

kapitán Gertner

Hasičský záchranný sbor

V předminulém čísle, jak jste jistě postřehli, scházelo zpravodajství o činnosti Hasičského záchranného sboru. Bylo to způsobeno nedostatkem času při stěhování útvaru do prostor v Litoměřicích. Po dohodě s paní Mudrovou a nadporučíkem Karlem Novotným jsme otiskli zprávy za dva měsíce a od tohoto čísla dál již budeme informovat tak, jak bylo dosud zvykem.

Naši záchranáři - dočasně umístění v Litoměřicích - měli v srpnu zase plné ruce práce:

2.8.	Jednotka byla povolána k odchytu sršní v Podsedicích,
-	téhož dne došlo k požáru elektrického rozvaděče na domu v obci Libochovice,
-	ještě týž den následovala dopravní nehoda osobního vozu VW Passat v Lovosicích na mostě přes Modlu,
3.8.	na žádost policie jednotka vyprošťovala v Litochovicích v Labi utonulou osobu,
5.8.	hasili požár obilí mezi obcemi Siřejovice a Želechovice a dále byla jednotka přivolána k otevření bytu v Lovosicích ulici Osvoboditelů, 1 osoba zraněna a předána RZS.
6.8.	hasili požár trávy a křoví v Litochovicích u Motorestu ,
-	týž den byl nahlášen požár pole s obilím u obce Březno - jednalo se o planý poplach a marný výjezd do téměř 20 kilometrů od služebny vzdálené obce,
7.8.	jednotka byla povolána k likvidaci spadlých stromů přes silnici mezi Litochovicemi a Chotiměří,
8.8.	hasili další požár trávy v Libochovicích za benzinkou (jednalo se o neohlášené pálení slámy na poli),
-	téhož dne došlo k dalšímu požáru pole v Levousech,
-	ještě týž den došlo k další dopravní nehodě osobního vozu převráceného v příkopu v Třebenicích, při níž byla jedna osoba zraněna,
9.8.	byl nahlášen požár trávy a křovin podél trati u Litochovic, na místě zásahu byla zjištěna jedna usmrcená osoba na traťovém stožáru po zásahu elektrickým proudem, od kterého vznikl požár. Na místě události zasahovaly jednotky: PS Lovosice, HZS České Dráhy, PS Litoměřice, JSDHo Prackovice,
-	týž den likvidovali dopravní nehodu dvou osobních aut a to Škody 120L a Škody - Fabia za Velemínem, směrem na Teplice,
-	týž den ve večerních hodinách byl nahlášen únik neznámé chemické látky do Labe u Jachtclubu, na místě úniku zasahovaly PS Lovosice a HZSp Lovochemie,
10.8.	hasili požár trávy v Chrášťanech - ukázalo se to jako planý poplach a opět: zbytečný výjezd do 25 km vzdálených Chrášťan…
-	týž den požár lesa v Trávčicích, kde hasiči museli zasahovat v neprůstřelných vestách ( i přesto však došlo ke zranění dvou hasičů ),
11.8.	hasili požár osobního auta Ford v Malých Žernosekách,
-	týž den provedli odchyt sršňů v Podsedicích u školky,
-	týž den byl nahlášen požár lesa mezi Štětím a Sukorady, (jednotka zajišťovala dodávku vody),
17.8.	Likvidovali únik oleje v Lovosicích v Terezínské ulici,
18.8.	byl nahlášen požár v 1. patře panelového domu v ulici Kostelní v Lovosicích, na místě zjistili, že se jednalo o velice nezdařené vaření vajíček, museli vyhledat majitele bytu. To bylo překvapení…
19.8.	Likvidovali následky dopravní nehody dvou nákladních aut na "kolotoči" u Lovosic a to Mercedesu a Avie, jedna osoba byla vyproštěna a předána RZS k ošetření
20.8.	Požár nízké budovy v Lovosicích v ulici Mírové, (opět planý poplach a opět marný výjezd)
22.8.	otevřeli uzavřený byt v Hynaisově ulici v Litoměřicích pomocí automobilového žebříku,
24.8.	Hlášen požár staré býkárny mezi Lovosicemi a Sulejovicemi ( jednalo se o planý poplach a nebylo to poprvé, samozřejmě další marný výjezd ),
25.8.	hasili požár kůlny v Čížkovicích,
26.8.	likvidovali vosy v 8. patře panelového domu ve Werichově ulici v Litoměřicích, pomocí automobilového žebříku,
27.8.	likvidovali požár osobního auta VW Golf na 40. km dálnice D8 ve směru na Prahu (před Doksany),
30.8.	hasili požár návěsu nákladního automobilu MAN před Velemínem, na místě zasahovala i jednotka z Chotiměře,
31.8.	likvidovali následky dopravní nehody osobního vozu Citroën v Masarykově ulici v Litoměřicích,

npor. Novotný Karel

Cesta do ciziny II.

(Z pamětí Otto Sulka, bývalého lovosického občana)

Další část textu pojednává o životě uprchlíků v Anglii a jejich cestě do Kanady. K dispozici máme ještě další text a to Vzpomínky na druhou světovou válku a Kanadu. Pan Sulek sloužil během války v Royal Canadian Air Force, v bombardovací eskadře. V prosinci 1944 byl sestřelen a dostal se do německého zajetí. Při výslechu uvedl, že jeho otec se dostal do Kanady jako dítě a on že se tam narodil. Pět měsíců v německém zajetí díky své duchapřítomnosti přežil, kdyby se přišlo na jeho útěk z Čech, nevztahovaly by se na něj zákony o válečných zajatcích. Pan Sulek se o Lovosice stále živě zajímá, i když žije již léta na druhém konci světa...

5. prosince 1938 jsme po bouřlivé plavbě a přesně po dvou měsících našeho rozloučení se s Lovosicemi přistáli v Harwichi (v Anglii). V Londýně jsme byli ubytováni v domově křesťanské organizace YMCA. Příští den jsme uviděli našeho otce. Ženy a děti se přestěhovaly ke svým mužům. Dorůstající chlapci, například Alois Müller z Tachova, můj bratr Franz a já jsme zůstali v Londýně, nejprve ve Westbourne Terrace, kde měla organizace DSAP úřad, později pro nás našli pobyt v Domově mládeže v Highgate, poblíž hřbitova s hrobem Karla Marxe. V polovině prosince byla naše další stanice Domov kvakerů v hrabství Sussex. Kromě nás tří tam byli také soudruh Gustav Neumann z odborové organizace sklářských dělníků a jeden manželský pár, jehož jméno jsem již zapomněl.

Stálá ochotná pomoc početných britských organizací nás nenechala zapomenuté. Mezi nimi bylo zvláště mnoho církevních, což bylo pro nás volnomyšlenkáře překvapivé. Já sám jsem byl koncem roku u manželského páru v blízkosti Birminghamu, kteří se o mne starali jako o vlastní dítě. Muž byl předákem v čokoládovně v Cadbury. Jednou mě vzal do podniku a k mé nezměrné radosti bylo co zkoumat. V Lovosicích jsme měli čokoládovnu DELI.

Brzy jsme věděli, že pravděpodobně budeme pokračovat v cestě do Kanady, do zemědělství. Zkusil jsem se na to předem připravit tím, že jsem navrhl, že mohu pracovat na nějaké farmě. Nesměli jsme sice přijímat žádné placené zaměstnání: přesto jsem brzy mohl pracovat na statku jižně od Birminghamu, který se zabýval drůbežářstvím a mlékařstvím, a dostával jsem kapesné. Kurt Suttner z Mariánských Lázní šel se mnou. Naučili jsme se tam hodně, nejen dojit, ale také všeobecné zemědělské věci a především anglicky.

V březnu jsem dostal zprávu, že můj bratr Walter rovněž dorazil do Anglie a že brzy budeme cestovat dále do Kanady. Byl jsem hrdý na své znalosti angličtiny, neboť jsem sám jel a našel jen pomocí jízdního řadu Kanadský dům v Londýně, kam jsem se dostavil na lékařskou prohlídku. Nikdy bych tehdy neuvěřil, že o 27 let později, právě tam budu přidělen při kanadské vojenské spojovací službě. Kurt Suttner odjel potom 8. dubna se svou rodinou prvním transportem do Kanady a usídlili se v Britské Kolumbii. Počátkem června jsem také dostal své dokumenty a přijel jsem 10. června do Liverpoolu, kde jsem na lodi ATHENIA našel své rodiče a bratra Franze. Nastoupili už v Glasgowě. Na jedné přístavní loďce jsem se potkal také s mým starším bratrem Waltrem, takže jsme byli konečně opět všichni pohromadě. ATHENIA byla pak jednou z prvních lodí, které německé ponorky měly potopit. 18. června jsme dorazili do města Quebec, následujícího rána do Montrealu. Po dalších pěti dnech jsme byli v Saskatchewanu v našem, i když jen na krátký čas, novém domově.

Zde končí první kapitola z pamětí pana Otty Sulka. Kanada byla pro něj nový domov jen nakrátko, protože všichni tři bratři Walter, Franz i Otto, vstoupili do armády a bojovali na straně spojenců proti hitlerovskému Německu. O tom píše Ve vzpomínkách na druhou světovou válku.

Přeložila Eva Hozmanová

Forbes a  lupiči

Vlakem jsem už nejel asi osm let. Přesto jsem si vzpomněl na příběh, který vyprávět i Vám: V létech sedmdesátých jsem mimo jiné, mnohem důležitější práce, také kontroloval tržby z hracích automatů umístěných a provozovaných na nádražích. Tehdy jsem měl - jako všichni ajznboňáci - zlevněné jízdné na železnici, k tomu deset volných jízdenek ročně a tak jsem ve volnu jezdil na výlety po vlasti. Jeden z takových standardních výletů jsme - já a mí kolegové - konávali s dětmi do pražské ZOO. Ani mne to neminulo, ale co, neminulo: já si tu cestu vymyslel pro radost svého syna a jel jsem rád. Chodili jsme od zvířete ke zvířatům, od výběhu k výběhu, od klece ke kleci a taky od voliery k volieře, co taky v ZOO jiného dělat, že? a tak jsme došli až k bizonům a yakům, kde - k naší radosti byla restaurace, bufet, prostě občerstvovna. Synkovi limonádu, sobě - samozřejmě - pivo. A koukáme kolem, sem tam nějaký dotaz a odpověď.

Jak tak švenkuju kolem, spatřím forbes - takový ten klasický, předchůdce všelijakých těch pozdějších elektronických lupičů. Forbes, který vyžadoval jisté umění, zručnost a odhad a ne jen neuvěřitelnou kliku (když pán integráč výhru připustí). Herní plán s cestami mincí a několika stavěcími zarážkami a klopnými stavítky, krytý sklem, na boku jednoduchý vrhací mechanismus, jímž se vstřelovala prostým cvrnknutím koruna (tehdy československá) do hracího pole. Velmi záleželo na síle úderu: pokud cvrnk nesedl, koruna buď nedoletěla, nebo přeletěla místo, jehož zasažením hráč mohl získat některou z výher: malou - mezi pěti a osmi korunami, větší - mezi třinácti a osmnácti a pak kýženou velkou, která dávala od dvacetipěti do třicetipěti káčées. Tento přístroj se ovšem nechal - na rozdíl od dnešních lupičů - šikovně oblafnout, ošidit.

K několika takovým znalostem jsem se dostal při své práci: provozovatelé a lidé okolo forbesů neměli nikdy docela čisté svědomí a protože se asi chtěli zavděčit, předali mi tyto fígle - podle mého mínění - jako velice zvláštní úplatek. Ten nejprostší: kam uhodit otevřenou dlaní, aby se uvolnil dávkovač mincí a zastrašený forbes nadělil, vydal své bohatství. Fígl to hrubý, nekulturní. Pak existovaly fígle další, ale já je vynechám a naskicuji ten nejelegantnější: kde je třeba přitisknout sklo na herní plán, aby se koruna ve správném místě zastavila, zasekla a po uvolnění spadla do cesty vedoucí k hlavní výhře. Tímto opakovaným způsobem se nechá vybrat celá schránka. Tak - tím považuji vysvětlení za dostatečné a vracím se do ZOO, k synovi, pivu a forbesu, který byl trochu primitivně nainstalován asi deset metrů od hospody na jednom z kůlů ohrady kolem bizonů. Veden jsa atavistickou touhou vytáhnout se před svým dítětem a trochu taky ze zištných důvodů, jako dostat se - za pomoci fíglu, o němž jsem byl přesvědčen, že ho mám "zmáknutý" - k několika korunám bez práce a ztráty času, přistoupil jsem k forbesu, vyndal tři koruny, které mi - podle mne - měly stačit na zahájení hry a nalezení klíčového místa na hracím poli. První koruna: cvrnk! a - nic. Druhá koruna: už druhá do hlavní výhry, ale namísto pětatřiceti korun: nic! Třetí koruna: do hlavní výhry a nic! Vyndám další kačku, zásah - a zase nic.

Duševní poloha, ve které jsem se nacházel, by se dal popsat jako dopal, ale nemělo by to tu správnou šťávu; já byl docela prostě nas.....štvanej. Aniž jsem situaci rozebral, zlostně jsem uhodil do forbesu, bez výběru toho "správného" místa, jen tak, způsobem horším, než který jsem o pár řádek zpět zavrhl, jako nekulturní. A hle: z otvoru lupičského aparátu se vyřinul proud mincí do písku u mých nohou. Mé dítě jásalo, já byl pár vteřin zaražený, ale pak jsem začal mince sbírat. Neměl jsem jich ještě ani deset, když se od boudy restaurace ozval neartikulovaný řev. V periferním záběru oka se objevila postava mávající rukama jak lopatami větrného mlýna, která řev vydávala. Postupně jsem začal tomu řevu rozumět: byly to námitky proti způsobu "umravnění" toho zlodějského aparátu. Stěžejním bylo sdělení, že dotyčný větrný mlýn zavolá SNB, nebo VB, prostě zákon. Zvolna jsem vstal a tak jsem se svými stoosmdesátiosmi centimetry získal výškovou převahu a se svými stopětadvaceti kilogramy i váhovou. Řev se ztišil do takřka normálního, ale rozhořčeného protestu. Nechal jsem mlýn doprotestovat, jak bodrost lidu českého vece "vyšprckovat" a potom jsem klidně (sám sobě jsem se divil, nebývám až tak velmi duchapřítomný) souhlasil s povoláním bezpečnostního orgána. Svůj souhlas jsem doprovázel vynětím služební průkazky, která byla ( a já to věděl) hodně podobná průkazům "sojek", tedy inspektorů Státní obchodní inspekce a konstatováním, že se brzy zjistí, jestli na forbes mají licenci a pokud ano, proč ho provozují s vědomím, že je porouchaný, jestli ví, co o tom říká paragraf 236 (prd jsem věděl, co je to za paragraf).

Řev a protesty jako když utnou. Sesbíral jsem mince, nutil jsem se do volného sbírání, pak na oko pomalu, ve skutečnosti s tajeným spěchem, jsem odcházel po cestě ke koním Przewałského, kde jsem spočítal "výdělek". Neuvěřitelných stotřicetšest korun představovalo více, než můj tehdejší celodenní plat, přesto jsem to považoval za neodpovídající prožité nepříjemnosti. Synek ovšem nevěděl, že to byl fígl, ani nevěděl, co prožívám a měl z výhry zjevnou radost, která ještě narostla, když jsem mu za "výhru" slíbil koupit (a pak opravdu koupil) nový kožený míč. Nikdy už jsem se s tímto druhem forbesu nesetkal, byly záhy nahrazeny elektronickými, kde byly mé fígle nanic a tak jsem nemusel odolávat svodům, stejně bych už neměl tolik příležitostí vytahovat neexistující paragrafy na ubohé číšníky u bizonů a yaků...

-olyer-