Koutek poesie

Říjen V mlhách topí se letní čas, hodiny posunem zpátky zas… Z vinice plody se mění v kvas. Zoraný je už každý lán. Zavládnou rosy chladných rán a slunce už je malý pán. Listy první už září žlutí. Noc teplou přikrývku si nutí v souboji s teploměru rtutí. Nebem se sice mraky honí, v sklepích však čerstvý burčák voní a moje paměť - jako sloní ví, že to tak bylo i loni. Podzim nám věští zimní noce, nejdelší ze všech v celém roce, aby dal naděj v další sloce: ač se teď krutě dnové krátí na jaře se zas slunce vrátí! Tom Ha

Pohled z Milešovky je pokaždé jiný a vždy stejně krásný...

Milešovka. O této naší krajinné dominantě jsme psali již mnohokrát v próze i ve verších, otiskli jsme pár fotografií z různých stran pořízených. Zdálo by se tedy, že jde o jakýsi stereotyp, ale není tomu tak. Kdo čte pozorně zjistí, že každý článek je popsaný pohled jakoby vždy jiných očí. Proto i dnešní pohled na Milešovku očima pana Slavíka má na našich stranách své místo.

Třetí nejkrásnější pohled na světě je… z Milešovky

Řekl to v roce 1818 slavný cestovatel Alexandr von Humboldt, když navštívil vrchol Milešovky a byl tímto pohledem doslova uchvácen. Napsal o tom hned svému příteli Rössmaslerovi. Že to nebyl jen momentální záchvat nadšení dokládá to, že Humboldt zůstal Milešovce věrný a v dalších dvaceti letech se sem často vracel.

Z Milešovky je opravdu mimořádně krásný rozhled. Za příznivých podmínek je vidět západní část Českého středohoří až k Doupovským horám, na jižním obzoru lze spatřit Říp a opačné straně hřebeny Krušných hor. (Traduje se, že dříve, za výjimečně dobrých podmínek, bývaly vidět i zasněžené vrcholky rakouských Alp. Pozn. Redakce).

Na Milešovku bývaly směrovány - zejména v období romantizmu - vlastivědné pouti. Bývalo hezkým zvykem, že si účastníci výstupu nejdříve vychutnali barevné efekty při západu slunce, potom přenocovali ve slavné podzemní "mechové chýši", která existovala na vrcholu již od roku 1825, aby si ráno přivstali a pokochali se nádherným pohledem na východ slunce. Ještě mohutnější dojmy prožívali pozorovatelé po roce 1850, kdy byla postavena devatenáct metrů vysoká kamenná rozhledna.

Veliké změny nastaly po roce 1905, kdy zahájila činnost meteorologická stanice postavená na vrcholu vedle rozhledny. Z mnoha následných měření zjistili pracovníci observatoře, že temeno Milešovky je největrnější místo v Čechách. To ostatně pozná každý, kdo na vrchol hory vystoupí. Průměrná rychlost větru se pohybuje kolem osmadvaceti kilometrů za hodinu, ale často je tam vítr mnohem bouřlivější: pamatuji rozhlasové hlášení o vichřici, která dosáhla rychlosti přes dvě stě kilometrů za hodinu a poškodila nákladní lanovku vedoucí na vrchol.

Přírodovědci označují Milešovku za znělcovou kupu, čili za podpovrchový útvar sodilatického trachtu. Až do roku 1874 bylo možné ve vlhkém podrostu listnatých hájů na úbočí najít nejkrásnější evropskou orchidej s českým názvem jazýček kozí. Upoutávala pozornost nápadnou efektní kombinací nachové a žluté barvy. Bohužel vyhynula… Mezi bylinami strání Milešovky lze nalézt i vzácnou medvědici lékařskou.

Jak již bylo mnohokrát napsáno a řečeno: Milešovka je skutečnou královnou Českého středohoří, která vysoko převyšuje své poddané - okolní kopce.

Foto i text Roderick Slavík

Přírodní památka

Stříbrný roh

Chráněné území je na hřebeni a skalnatém vrcholu s přilehlými částmi svahů, vybíhající nad labské údolí v nadmořské výšce od čtyř set do pěti set sedmnácti metrů. Leží na katastru Těchlovic, obce na Děčínsku. Výměra památky, která byla vyhlášena jako státem chráněné území v roce 1968, je téměř sedm hektarů.

Podle terénních poměrů je povrch místy jen kamenitý, nebo skalnatý, místy jsou silné vrstvy spadaného nerozloženého listí. Na vhodných místech mimo tyto plochy rostou typické druhy bučin, jako jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbiferra), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), ostřice převislá (Carex pendula) a rozrazil horský (Veronica montana). Na vlhčích místech roste devětsil bílý (Petasites albus). Na exponovaných skalních výchozech roste několik xerotermních druhů. Stará bučina na čedičovém podkladu s místně bohatým bylinným patrem je reprezentativní ukázkou bučin chráněné krajinné oblasti na pravém břehu Labe. Chráněné území zde má také významnou půdoochrannou funkci. V lesní části je také menší zastoupení javoru, dubu, habru a jasanu. Smrk a modřín jsou zde vidět méně. Přestárlé porosty jsou na několika místech řidší s ponechanými stromovými zbytky, stromy s dutinami a napadenou dřevní hmotou, což je velmi výhodné pro hnízdění ptáků a vývoj některých druhů hmyzu.

Chráněné území je bez hospodářského využití. Zásahy jsou omezeny na likvidaci jehličnanů a podporu přirozené obnovy buku.

Fauna je většinou zastoupena drobnými druhy, jako jsou mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), slepýš křehký (Argus fragillis), z ptáků puštík obecný (Strix aluco), kalous ušatý (Asio otus), holub hřivnáč (Columba palumbus), holub doupňák (Columba oenas), čáp černý (Ciconia nigra), který pravda - už tak malý není a hnízdí v blízkém Těchlovickém údolí. Mimo vyjmenované druhy zde žije řada drobných hlodavců a hmyzožravců.

Z geologického hlediska jsou hřeben a vrchol Stříbrného rohu tvořen olivinickým čedičem. Spolu s dalšími vrcholy a skalisky Těchlovického polesí byl obnažen z původní plošiny vypreparováním neovulkanického tělesa - erozní činností Labe a jeho drobných pravostranných přítoků. V oblasti vrcholových skalisek jsou nepatrné stopy někdejšího turistického zařízení. Dnes leží chráněné území v klidové zóně - prakticky bez návštěvníků.

Květnatá bučina nad labským údolím v blízkosti Bukové hory je kusem krásné přírody, skutečnou oázou klidu a rozhodně stojí za návštěvu… Snímek nalevo je pohled do lesa na úbočí Stříbrného Rohu.

Roderick Slavík

Za zámkem přes Labe - do Libochovan

Už jsme psali o mnoha zámcích a hradech v různém stupni zachovalosti. Tentokrát se podíváme snímkem pana Slavíka do Libochovan, kde je rovněž krásný zámeček z druhé poloviny 16. století, který byl postaven na místě původní tvrze z 13. století. Zámeček byl později ještě upravován až do dnešní podoby, která nese známky několika slohů.

Text i foto RoS

STUDÁNKY

Lovosičtí ochránci přírody již několik let pečují o dvě studánky. První z nich má jméno Boreč a nachází se u Režného Újezda. Druhá se jmenuje Lovoš a nachází se u vozové cesty na stráni Lovoše nad Bílinkou. Nedávno u obou studánek obnovili značení, které podlehlo v nerovném zápase se zubem času. Na snímku je nejmladší z ochranářů při čištění »Lovoše« od nánosu bahna.

RoS

O dlouhodobé prospěšné práci lovosických ochranářů přírody jsme psali už v mnoha číslech Lovosického dneška.

Redakce

Putování za stromy

Mezi další zajímavé dřeviny Lovosic patří exempláře lísky turecké, latinsky zvané Corylus colurna, rostoucí v centru města, na Václavském náměstí. Líska turecká, jak sám název napovídá, je pro nás tak trochu exotická dřevina. Za její původní domovinu bývá označována jihovýchodní Evropa a jihozápadní Asie.

Mluvíme-li o lískách, většině z nás se nějak automaticky vybaví líska obecná, latinsky zvaná Corylus avellana, keř rostoucí jak ve volné krajině, tak i často pěstovaný v našich zahrádkách. Zatímco líska obecná vytváří keř, někdy značných rozměrů, líska turecká se od ní liší stromovým růstem, má rovný kmen a vytváří pravidelnou, kuželovitou korunu. Široce oválné, na okraji dvakrát zubaté listy, jsou okrouhlejší a větší než u lísky obecné. Vytváří jednodomé květy, (samčí a samičí květy rostou odděleně na téže rostlině), přičemž samčí květy jsou v převislých jehnědách, delších než u lísky obecné. Samičí květy, podobné květům lísky obecné pak nalezneme v pupenovitých květenstvích. Květy se opylují větrem a vytváří značné množství pylu. Můžeme se o tom přesvědčit, pohneme-li větvičkou v době plného kvetení - vznese se nažloutlý pylový "oblak".

Plody vyrůstají v bohatých trsech, jsou to oříšky, uložené v obalech, jakýchsi roztřepaných punčoškách". Oříšky jsou, podobně jako oříšky naší známé lísky obecné, jedlé, jen se poněkud hůře uvolňují z obalů a také skořápka je tlustší a tvrdší.

Líska turecká bývá vysazována v parcích jako solitéra, přičemž vynikne její hezky tvarovaná, kuželovitá koruna. Hodí se však také pro alejovou výsadbu, je to v podstatě nenáročná dřevina, která snáší i exhalace.

Ing. Dagmar Robková PhD, dendrolog
Ilustrační foto (hv)