Rozhovor s Ing. Vladimírem Krajíčkem o životě zrakově postižených lidí

V oblasti Lovosicka působí odbočka Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (dále SONS). Tato celostátní organizace vznikla v roce 1997 sloučením dvou samostatných organizací, a to České unie nevidomých a slabozrakých (ČUNS) a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR (SNS). Obě tyto organizace měly v Lovosicích svá regionální sídla. Vedoucími osobnostmi ČUNS tu byli manželé Vlastimil a Jana PROCHÁZKOVI; v SNS to byl rovněž lovosický manželský pár - KRAJÍČKOVI. Po sloučení vznikla Okresní odbočka SONS Litoměřice, která má nyní po územní reformě.název "SONS ČR - Oblastní odbočka Litoměřicko" .

Pod hlavičkou SONS působilo v Lovosicích (v 1. patře budovy bývalé polikliniky v ulici Osvoboditelů) Středisko integračních aktivit nevidomých a slabozrakých, které vedla paní Stanislava Krajíčková. Středisko působilo pro pět severočeských okresů - Děčín, Litoměřice, Louny, Teplice a Ústí nad Labem. Poskytovalo lidem s těžkou vadou zraku, případně jejich přátelům a rodinným příslušníkům, kontakty na odborná pracoviště, sociálně právní a pracovně právní poradenství, informace o kompenzačních pomůckách a nácvik v jejich užívání, zprostředkovávalo odběr speciálních časopisů a knih a samozřejmě pořádalo soutěže, výlety, klubová setkání a propagační akce.

Dlouholetým předsedou litoměřické odbočky SONS je Ing. Vladimír Krajíček. Na sportovní stránce píšeme o loňské činnosti Oddílu zrakově postižených sportovců TJ LOVOCHEMIE LOVOSICE. Ing. Krajíček je předsedou tohoto oddílu a současně členem Výkonného výboru TJ Lovochemie. Je rovněž zapáleným sportovcem a turistou.

Vzhledem k tomu, že on i jeho paní jsou s problémy zrakově postižených lidí na Lovosicku zřejmě nejlépe obeznámeni, požádala jsem ho o zodpovězení několika otázek na toto téma.

Pane inženýre, řekněte, prosím, našim čtenářům něco málo o sobě.

Do tohoto kraje, konkrétně do Terezína, jsem se přistěhoval na podzim roku 1971. Změna prostředí v kombinaci s dalšími vlivy u mě patrně vedla k nějakému narušení imunitního systému a tak jsem už po pár měsících začal ztrácet zrak. Dokončil jsem ještě studium na gymnáziu v Litoměřicích a pak jsem dva roky pracoval ve výrobním družstvu Inva v Liběšicích.

Letos je to právě 30 let, kdy mě navštívil nevidomý Vlasta Procházka z Lovosic se svou paní, aby mi dali informace o pomůckách pro zrakově postižené, o sociálně rehabilitačních kurzech, o speciálních průkazech pro lidi s těžkým zdravotním hendikepem, zkrátka informace, které by podle mého soudu měli automaticky poskytovat lékaři a sociální pracovníci, což ovšem většinou nedělají ani dnes. Takže v onom roce 1974 jsem se stal členem litoměřické okresní organizace zrakově postižených pod tehdejším Svazem invalidů a také jsem absolvoval kurz, v němž jsem se naučil samostatnému pohybu s bílou holí, čtení a psaní Brailleova bodového písma, psaní na kancelářském stroji a něčemu ze sebeobsluhy a domácích prací. Tyhle dovednosti mi pak umožnily vystudovat Vysokou školu ekonomickou v Praze.

Před dvaceti lety jsem už jako zcela slepý nastoupil v lovosické chemičce na místo programátora. Byl to tehdy krok do neznáma jak pro mne, tak pro mého zaměstnavatele, ale za pomoci rodičů a kolegů a později i speciálních technických vymožeností jsme to zvládli. Zaměstnancem chemičky jsem byl do roku 1998. Občanem Lovosic jsem od jara roku 1988. O pět let později jsem se oženil a se ženou Stáňou jsme sem z Chomutova přemístili krajské středisko služeb pro nevidomé a slabozraké. A měl bych ještě zmínit, že "sportovnímu duchu" Lovosic vděčím za možnost věnovat se jednomu ze svých největších koníčků, totiž sportu.

Můžete o svých sportovních aktivitách říci něco bližšího?

K mým nejoblíbenějším činnostem v mládí patřily fotbal a delší běhy, a to na dráze i  v terénu. Poprvé jsem vlastně Lovosice reprezentoval už v roce 1972 na krajském přeboru lehkoatletického dorostu v Děčíně. Pak až o čtyři roky později v úplně jiné disciplíně, a sice v kuželkách. Občané Lovosic asi většinou vědí, že zásluhou nevidomého Vlasty Procházky a jeho trenéra Ludvy Musila tady vznikl první oddíl zrakově postižených kuželkářů v celém tehdejším Československu, takže kuželkám se věnuji od roku 1976. Mám pár medailí z Mistrovství republiky, reprezentoval jsem Česko na prvním Mistrovství Evropy zrakově postižených kuželkářů a podařilo se mi jednou vyhrát velký mezinárodní turnaj v Rokycanech.

Asi deset let jsem se věnoval goalballu, což je taková speciální kolektivní hra s ozvučeným míčem, kde všichni hráči mají zakryté oči neprůhlednými klapkami. Tady se mohu pochlubit titulem Mistra republiky i zařazením do širšího reprezentačního výběru v první polovině 90. let.

Největší sbírku medailí a titulů mám za hody oštěpem a diskem v kategorii B1 (nevidomí sportovci). V posledních letech ještě využívám možnosti zasoutěžit si v simulované zvukové střelbě.

Přibližte nám trochu činnost odbočky SONS.

Odbočka Litoměřicko má dnes 64 členy. Kdysi, po sloučení ČUNS a SNS, jich měla až 140. Členství nebylo a není přísně vázáno na zrakovou vadu, spíše na zájem řešit problémy zrakově postižených lidí a umožnit jim společné vyžití. Na druhé straně aktivity SONS nejsou přísně vázány na členství, stejně jako služby TyfloCentra, Tyfloservisu a jiných specializovaných pracovišť.

Dvakrát do roka pořádáme shromáždění, kde podáváme informace o legislativních úpravách, o nových kompenzačních pomůckách, o specifických sportovních soutěžích, turistických výletech, kulturních akcích a hmatových výstavách. Pokaždé se přitom snažíme pozvat na besedu nějakého zajímavého hosta, např. už dvakrát mezi nás zavítal senátor Zdeněk Bárta, zájem byl o zdravotní a dopravní problematiku, nedávno jsme třeba besedovali s ředitelkou Oblastního muzea v Litoměřicích. Výlety volíme tak, aby si na své přišly pokud možno všechny smysly. V červnu se například chystáme na víkend do Mariánských lázní, a cestou navštívíme několik hradů a zámků, kde máme předem vyjednanou možnost si řadu exponátů osahat. Každoročně pořádáme několik pěších vycházek po našem kraji.

Dále lidem pomáháme při výběru a ovládání pomůcek, při obstarávání časopisů a knih, také radíme při odstraňování architektonických a informačních bariér. Samozřejmě že i akce našeho Oddílu zrakově postižených sportovců se prolínají s činností odbočky.

Byla jsem nemile překvapena, když jsem počátkem roku 2002 zjistila, že v Lovosicích přestalo existovat Středisko integračních aktivit (SIA). Bylo to z finančních nebo z jiných důvodů?

Těch důvodů bylo několik. V duchu dnešní doby začněme těmi finančními. Stát u nás vytvořil podivný systém, když vedle vlastních struktur pro řešení sociálních problémů z části dotuje i iniciativy občanských sdružení, církví a nadací. Ale zatímco platy zaměstnanců, provozní náklady a investice ve svých strukturách hradí téměř plně, musí občanské iniciativy rok co rok obhajovat své sociální projekty a věnovat se hodně shánění peněz namísto práce s klienty a na úkor vlastního odborného růstu. V roce 2000 stát vůči SONS své dotační podmínky značně přitvrdil. Jak si asi vzpomenete, vyvolalo to demonstraci nevidomých a slabozrakých občanů., která zase přivodila mstivou reakci státní byrokracie v dalším období. Proto oceňujeme vstřícnost vedení města Lovosic, které nato poskytlo prostory pro SIA za symbolické nájemné.

Dalším neblahým činitelem byla nepromyšlená reforma státní správy a nejasnosti v kompetencích. SIA Lovosice s regionální působností tak nemělo jasného dotačního partnera. Navíc město Lovosice uvažovalo o jiném využití objektu bývalé polikliniky, kde SIA sídlilo. Nelze se asi divit, že moje žena, která se raději věnuje lidem, jako jediná tehdejší pracovnice SIA, stále hůře snášela zátěž organizačních, technických a finančních problémů. A jiného člověka s dostatečnou erudicí jsme tu prostě neměli.

V Ústí nad Labem existuje TyfloCentrum, kam se zřejmě nyní mohou zrakově postižení občané z Lovosicka obracet. Kde ho zájemci najdou a jaké pomoci se jim tam může dostat?

TyfloCentrum jako obecně prospěšná společnost vzniklo už v roce 2001. SONS se snažila jednak tím uchránit některé své odborné činnosti před nepřízní státní byrokracie a víc je napojit na krajské dotace, jednak taková pracoviště umisťovat do míst s větším počtem zrakově postižených lidí. TyfloCentrum v podstatě převzalo veškerou činnost zdejšího SIA a  s větším počtem pracovníků ji mohlo ještě rozšířit. Navíc zde probíhají i různé kurzy, například v ovládání výpočetní techniky, jazykové a tak dále.

Takže pokud se chtějí nevidomí nebo slabozrací lidé z Lovosicka poučit jakým způsobem a s jakými pomůckami se dá překonávat zrakový hendikep a mají potřebu žít trochu aktivněji, nechť se obracejí na TyfloCentrum Ústí nad Labem, které najdou pár metrů od hlavního vlakového nádraží, v ulici V jirchářích 3. Nebo ať zavolají na telefon 475 205 141.

Pro lepší informovanost čtenářů bych měl ještě uvést, že v Ústí existuje také obecně prospěšná společnost Tyfloservis. Ve svých prostorách a v bydlišti klienta provádí výuku oněch základních dovedností, o kterých jsem tu už mluvil, to jest samostatného pohybu, ovládání Brailleova písma, sebeobsluhy a psaní na stroji. Navíc si tam slabozrací lidé mohou v klidu vyzkoušet speciální optické lupy a dozvědí se, kde a jak je získají.

Tyfloservis najdete v ulici Prokopa Diviše 5, blízko zastávky MHD a kina Hraničář. Návštěvu si však předem domluvte na telefonním čísle 475 201 777.

TyfloCentrum vydalo loni před Vánocemi první číslo nového časopisu Severáček. Setkal jste se s ním a můžete ho čtenářům doporučit?

Časopis vychází jednou za dva měsíce. Je tištěný zvětšeným písmem, v Brailleově písmu, namluvený na kazetě, nebo je distribuován po internetu. Já jsem si zvolil tu poslední variantu.

V Severáčku bývají uvedeny důležité kontakty na místa krizové pomoci, na střediska služeb pro zrakově postižené a na odbočky SONS v Ústeckém kraji. Pak je tam aktuální nabídka činnosti TyfloCentra, odboček SONS a sportovních oddílů. Část čísla je věnována zážitkům a problémům zrakově postižených lidí. Severáček zatím vychází bezplatně a zájemci si ho mohou objednat osobně, písemně nebo telefonicky v TyfloCentru.

Máte krásného vodicího psa, fenu labradorského retrievera Meneu. Vypadá velice moudře. Mohl byste psího pomocníka nevidomému člověku doporučit?

Vodicího psa bych mohl doporučit nevidomému člověku, který je trochu samostatný, není nemotorný a nemá těžkou sluchovou vadu. Samozřejmě by takový člověk měl mít dobrý vztah ke zvířatům, tedy neměl by si myslet, že tuhle zvláštní pomůcku je možné kdykoli vypnout nebo odložit na několik hodin do kouta. Zájemci o psího průvodce bych doporučil, aby se nejdříve zkontaktoval s některým držitelem vodicího psa, aby byl velice obezřetný k nabídkám všelijakých soukromých cvičitelů a aby si uvědomil, že s pejskem se musí denně pracovat, jinak by své dovednosti ztrácel.

Lidé se mě často ptají, v čem mi vodicí pes prospěl. Stručně řečeno: na známých trasách chodím s Meneou rychleji a bezpečněji než bez ní a také rychleji najdeme, co potřebuji. Navíc se s ní pouštím i do málo známých míst. Kromě toho mi Menea prospěla i společensky - mám pocit, že mě lidé nějak víc oslovují. Bohužel někdy spíš oslovují mého psa zrovna ve chvílích, kdy se má soustředit na práci.

Každý dotazovaný má možnost na závěr vyslovit, na co nebyl tázán, podle vlastního přání. Máte tedy slovo.

Snad bych se mohl trochu zmínit o tom, co se mi na Lovosicích líbí a co ne. Pro lidi s pohybovými problémy mají Lovosice tu výhodu, že jsou většinou na rovině; pro lidi, kteří mají problém s orientací, mají tu výhodu, že jsou poměrně jednoduché - jedna dlouhá ulice, sem tam nějaká ta souběžná a o něco víc příčných. Jenom by to chtělo tyhle přednosti dotáhnout do detailů, jako například vybavit okraje chodníků u přechodů jednotnou naváděcí dlažbou, jinou takovou dlažbou označit vstupy do veřejných budov, tak jak to třeba provedla pobočka Komerční banky.

Jsem rád, že firma pečující o městskou zeleň přijala naše připomínky k prořezávce větví, překážejících v bezpečné chůzi, a doufám, že město na tuto součást prevence úrazů očí v rozpočtu vždycky vyčlení potřebnou částku. I když soudobá výstavba a plány vzbuzují podezření, že vedení města dává přednost likvidaci zelených ploch ve prospěch komerční zástavby.

Za velkou přednost Lovosic považuji spoustu autobusových a vlakových spojů, takže doprava není překážkou mých aktivit. Musím si ale postesknout jménem našich venkovských členů, které dostat odpoledne a o víkendu do Lovosic, natož někam dál, je většinou nemožné. Lovosice se sice staly sídlem jakéhosi malého okresu, ale potřebám lidí ze spádových obcí jsou podle mne ještě hodně dlužny.

Na závěr bych neměl zapomenout na dobré podmínky pro sportovní vyžití dětí, mládeže i nás, dospělých, a to nejen občanů Lovosic. Těžko sem budeme lákat turisty, vyhledávající historické památky, lepší už je pozice města jako výchozího bodu pro výlety do Českého středohoří, ale za komerčně nejnadějnější považuji možnost přilákat zájemce o sportování. Zatímco se tu pomalu a nákladně vytvářejí průmyslové zóny, propagace a využití už dávno existující zóny sportovní jsou jaksi v pozadí zájmu.

Doufejme, že se přání Ing. Krajíčka ohledně propagace našich sportovišť vyplní, myslím, že třeba i  Olympiáda mládeže eurogionu Labe-Elbe, různé sportovní soutěže mládeže třeba ve fotbalu, letáky v němčině na hranicích a nové propagační materiály v informačním středisku Městského úřadu tomu napomohou. Jinak mu děkuji za skutečně podnětné informace, kterých mohou lidé s postižením zraku prakticky využít. Všem členům SONS pak přeji mnoho pěkných kulturních i společenských zážitků.

Děkuji za rozhovor.

Otázky připravila Eva Hozmanová.

Oddíl zrakově postižených TJ Lovochemie oslavil třicet let

Výroční členská schůze oddílu se konala 27. února 2004 v TYFLOCENTRU v Ústí nad Labem. V jejím úvodu bylo zmíněno 30. výročí zavedení kuželkářského sportu pro nevidomé v Československu a zároveň založení lovosického oddílu. Předsedovi oddílu, Ing. Vladimíru Krajíčkovi, předal při této příležitosti přítomný prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Alois Hamrozi Čestné uznání za jeho dlouholetou činnost.

Na konci roku 2003 měl oddíl 26 členů (11 žen a 15 mužů), a to z celého Ústeckého kraje. Maskotem oddílu je vodicí fenka Menea. Ing. Krajíček je členem výkonného výboru TJ Lovochemie. Oddílu při činnosti významně pomáhali členové Mládeže Českého červeného kříže, zejména při turistických akcích a trénincích atletů. Sportovní činnost členů zahrnovala v roce 2003 tyto sporty: kuželky, lehkou atletiku, zvukovou střelbu a turistiku. O jednotlivých sportech nyní trochu podrobněji.

Kuželky. Tomuto sportu se věnovalo sedm mužů a tři ženy. V rámci 2. celostátní ligy zrakově postižených kuželkářů odehrálo družstvo 6 utkání, z toho 2 vítězná. Na jaře letošního roku družstvo neprohrálo a tím si vybojovalo postup do 1. ligy.

Hráči jednotlivci se zúčastnili sedmi tuzemských turnajů, pánové Jaroslav Aleš a Antonín Houdek dosáhli na první výkonnostní třídu a proto se mohli zúčastnit Mistrovství České republiky v České Třebové. Také letos budou na Mistrovství ČR v Ostravě reprezentovat oddíl dva hráči.

V důsledku zničení lovosické kuželny při záplavách v roce 2002 byl v pořadí 3. ročník celoročního otevřeného turnaje v kuželkách poprvé pořádán na kuželně Sokola Roudnice nad Labem. První místo v něm obsadil Josef Paulus z TJ Michálkovice výkonem 593 body, přeborníkem lovosického oddílu se stala Eva Musilová výkonem 530 bodů. Turnaj v Roudnici pokračuje i v roce 2004. Startovat v měm může kdokoli ve věku od 14 do 100 let.

Lehká atletika. Pod vedením trenéra Ladislava Krajíčka se tomuto sportu věnovalo 7 členů. V květnu 2003 se konal oddílový přebor ve vrhačském trojboji: kouli a disk vyhrál V. Krajíček a oštěp Oldřich Mach. Početná výprava mužů se zúčastnila Mistrovství České republiky 1. června 2003 v Bílině. V kategorii nevidomých sportovců zvítězil Oldřich Mach v hodu oštěpem a byl třetí ve vrhu koulí, Vladimír Krajíček byl druhý v oštěpu a disku a Václav Fabián třetí v hodu oštěpem.

Zvuková střelba. Členové oddílu (nejčastěji Karel Mihalovič z Ústí nad Labem) se během roku 2003 zúčastnili Přeboru České republiky a 6 pohárových závodů. Největším úspěchem přitom bylo listopadové vítězství Vladimíra Krajíčka na Policejní škole v Praze. Střelcům bohužel chybí pravidelný trénink, protože oddílu se zatím nepodařilo získat prostředky na vlastní střelecký trenažér.

Turistika. Pěší turistice se v roce 2003 věnovalo 20 členů oddílu a již zmíněná fenka Menea. Do tabulky našlapaných kilometrů byly turistům započítány výkony z 32 akcí, pořádaných především turisty ze ZORY Praha, Mládeží Českého červeného kříže a lovosickým oddílem. Nejvíce našlapal pan Zdenek Štecha - 340 km na 23 akcích. Celoroční soutěž v turistice pokračuje i v roce 2004.

Na počest zakladatelů oddílu, manželů Jany a Vlastimila Procházkových z Lovosic, připravuje oddíl na poslední srpnovou sobotu "Pochod kolem Hazmburku".

Závěrem je vhodné zmínit, že činnost oddílu by nebyla tak pestrá bez podpory Českého svazu zrakově postižených sportovců, Města Lovosice, člena městského zastupitelstva pana Pavla Bojka a Dr. Bláhy z UJEP Ústí nad Labem.

Hz ve spolupráci s jednatelkou oddílu Stanislavou Krajíčkovou

Tělovýchova a sport

Okresní finále ve florbale

Dne 15. 4. 2004 se v tělocvičně Pedagogické školy v Litoměřicích konala soutěž základních škol ve florbale. Zúčastnilo se 11 škol, které byly rozděleny do 3 skupin. Vítězové skupin se utkali systémem každý s každým o titul okresního přeborníka ZŠ.

Naše škola, 1. ZŠ Lovosice, Sady pionýrů 355/2, byla ve skupině se zdejším Gymnáziem Lovosice, ZŠ Terezín a 3. ZŠ Litoměřice.

Výsledky ve skupině:

Ve finálové skupině jsme se utkali se ZŠ Štětí a 7. ZŠ Litoměřice.

Výsledky finálové skupiny:

Vítězem okresního finále se stala 7. ZŠ Litoměřice pouze o skóre) před ZŠ Lovosice a ZŠ Štětí.

Mgr. P. Skokan, J. Wenig

Voda, ryby, rybáři…

Ve starých dobách oplývalo rybami, rybáři jsou pilní i dnes. Mezi společenské organizace působící v Lovosicích patří i místní skupina Českého rybářského svazu (dále MS ČRS), která má 470 dospělých členů a 70 dětí z Lovosic a jejich okolí. Jejím předsedou je pan Petr Rabas, jednatelem je pan Stanislav Rožec. MS ČRS spadá pod místní organizaci ČRS Litoměřice. Další místní organizace jsou například v Libochovicích, ve Štětí nebo v Roudnici nad Labem..

Členství v ČRS nese sebou určité závazky. Každý rybář musí mít zaplaceny členské příspěvky do konce února běžného roku (v roce 2004 pro dospělého činily 200,- Kč, pro mládež od 16 do 18 let 100,- Kč a pro děti 50,- Kč). Povinností je také odevzdat řádně vyplněný sumář úlovků a vykonat brigádu v délce 10 hodin/rok. Potom si člen může zakoupit celoroční povolenku na revíry, které obhospodařuje Severočeský územní svaz ČRS, nebo povolenku celosvazovou. Územní povolenka pro dospělé členy stojí 650,- Kč, žákovská 130,- Kč, celosvazová povolenka 1 100,- Kč. Na celém úseku Labe je povolen celoroční rybolov.

Na otázku, co se nejčastěji chytá v Labi, zní odpověď, že kapr obecný. Díky čistírnám vod a péči rybářů se čistota labské vody v posledních letech značně zlepšila. Ať už upravujete k jídlu jakoukoli ulovenou rybu (mezi ty běžnější patří kapr, amur, candát, okoun, štika, vzácnější je úhoř), dnes už je její chuť na dobré úrovni. (I když organizace Arnika uvádí, že ryby mohou obsahovat těžké kovy, platí to hlavně v okolí Spolany.)

Lovosičtí rybáři mívali útočiště v chatičkách u Labe v areálu Osmičky, odnesla je ale povodeň v srpnu 2002. Chatky byly majetkem města, rybáři je měli pouze v pronájmu. Uvidíme, zda se stavba nových chatek opět někdy do městského rozpočtu vejde. Protože členové ČRS neloví jen ryby, ale pracují také brigádnicky na vyčištění různých lokalit a jsou významnou společenskou organizací v rámci oblasti Lovosicka. Loni v březnu čistili oblast Jezírka v Lovosicích od naplavenin po povodních. Jen v jedné sobotě odvezli náklad na třech nákladních autech a v činnosti pokračovali celý měsíc. Brigádníků se obvykle scházelo nejméně patnáct, součástí brigád bylo i prořezávání poškozených stromů. Těžkou techniku zajistil městský úřad.

Místní skupina pořádá pro rybáře každoročně několik zajímavých závodů. Vždy přitažlivým je závod v nočním chytání úhořů, který loni proběhl 3. června v noci od 20.00 do 6.00 hodin a zúčastnilo se ho 103 rybářů. Ti při nočním klání vytáhli z vody třiadvacet úhořů, ulovených ryb bylo celkem 64. Celkový vítěz Petr Tůma z libochovické MO ČRS obdržel jako první cenu horské kolo. Letos se bude konat tento závod první víkend v červnu. Obvykle se přijde podívat i řada diváků.

Tradiční dvoudenní závod Lovosický candát se konal loni v červenci v areálu Osmička a mezi třiadvaceti soutěžícími nechyběli tentokrát ani tři vozíčkáři. Jedním z nich byl i mistr světa Martin Kovář z Písku, který zde nachytal přes 4 kg ryb. Celkovým vítězem v bodovaném závodě LRU (lov ryb na udici) v rámci ČR se stal Jan Heidenrech z MO Loštice, který nachytal 30,75 kg ryb. Celkem se za dva nachytalo cca 190 kg ryb. Členové lovosické MS ČRS se ale zúčastňují i závodů pořádaných jinými místními organizacemi. V loňském roce například v závodech „Velká cena Litoměřic“ obsadil Miroslav Kučera mladší 2. místo mezi dospělými a jeho bratr Jiří Kučera byl druhý mezi juniory.

Dotázala jsem se pana Miroslava Kučery, jaké rybolovné techniky se nejčastěji používá. Zahrnul mne odbornými rybářskými termíny (prý na těžkou - bez splávku, na plavanou, na položenou atd.), ale nebudu to dále rozvádět. Rybáři to dozajista znají a naši čtenáři se mohou někdy k Labi jít podívat, tam to uvidí (třeba při závodech). Nástraha pro ryby bývá různá, rybáři používají například těsto, kukuřici, žížaly nebo bílé červy. Největším loňským úlovkem byl tolstolobec pestrý o váze 30,5 kg. Ulovil ho pan Aleš Tóth.

Dospělí rybáři vychovávají také rybářský „potěr“, abychom zůstali u správného názvosloví. Již desítky let působí při Domě dětí a mládeže v Lovosicích rybářský kroužek, vlastně dva - jeden pro začínající děti a druhý pro pokročilejší mladé rybáře. V současnosti vedou kroužky pan Miroslav Kučera a jeho syn. Další kroužek je v Čížkovicích, který vede pan Jirsák.. V kroužcích se připravuje na rybářskou dráhu celkem 59 dětí. V Lovosicích je v kroužku i jedno děvčátko - Nela Novotná. V zimě děti probírají teoretickou přípravu (poznávání ryb a vodních živočichů, rybářské řády apod.). I děti se zúčastňují brigád. Každoročně chodí se svými vedoucími čistit Milešovský potok. V kroužku se děti také učí rybolovné technice. Na závěr sezóny se o prázdninách koná pro děti soustředění rybářského kroužku a to ve Veselí nad Lužnicí. Zúčastňuje se ho 25 dětí a vede ho pan Miroslav Kučera.

Mladí rybáři také soutěží a to v místním, okresním, územním a národním kole Zlaté udice. Místní kolo, které pořádala MO Litoměřice, proběhlo 25. dubna a zúčastnilo se ho 15 chlapců žáků, 2 junioři a 1 dívka, již jmenovaná Nela Novotná. Soutěžilo se v teoretických znalostech, technice a vlastním rybolovu. V kategorii žáků zvítězil Tomáš Kresl z MS Lovosice, další lovosický účastník, Leoš Kroupa, byl čtvrtý. V kategorii rybolovná technika nejlépe uspěl Michal Beneš z Lovosic s 210 body. Mezi juniory vyhrál Aleš Horejsek a do okresního kola, které se uskuteční 9. května v Roudnici nad Labem, postoupila i Nela Novotná. Další soutěž, Malá cena Lovosic (13. ročník), proběhla 8. května. Dlouholetým úspěšným závodníkem v juniorské kategorii je lovosický Jiří Kučera, který je přeborníkem okresu i kraje, a  v minulých letech, například v roce 2001, se probojoval i do národního kola Zlaté udice.

1. máje se konávaly v rybářském areálu Hry rybářské mládeže pro všechny lovosické děti, které připravovali členové MS ČRS. Nyní se hry přesunuly k fotbalovému hřišti a jsou pořádány ve spolupráci s fotbalisty. Ve stejném prostoru probíhá pro dospělé Májová veselice s hudbou a mluveným slovem. V letošním roce zde hrály dvě kapely a to Orchestr Kulturního střediska Lovoš a country skupina Katalog. Program moderoval Tomáš Morávek z rádia Blaník. Každoročně se her zúčastní kolem 400 dětí a za své výkony dostávají sladké odměny.

Jak je z výčtu předešlých činností vidno, jsou naši rybáři činorodí po všech stránkách. Proto jim na závěr popřejme „Petrův zdar“ (svatý Petr je patronem rybářů).

Za poskytnuté informace děkuji panu Miroslavu Kučerovi staršímu.

Hz

Malá cena Lovosic

je soutěží pro mladé rybáře do 18 let. Její poslední, již 13. ročník, proběhl v sobotu 8. května za celkem příznivého počasí. Ke „startu“ se dostavilo 28 zájemců (žáků do 15 let bylo 25, junioři do 18 let 3). Soutěžilo se v ulovení co nejvyššího váhového množství ryb. Rybáři si vylosovali stanoviště a v devět hodin soutěž začala. Trvala do dvanácti hodin a po zvukovém signálu se opět lovit přestalo. Pak vedoucí soutěže a hlavní rozhodčí pan Miroslav Kučera všem šťastným, kteří něco nachytali, úlovek zvážil. Z řad žáků bylo šťastlivců jedenáct, juniorům štěstí příliš nepřálo. Úlovek o váze ryb 1124 g měl pouze vítěz Aleš Horejsek z místní skupiny Lovosice. Při slavnostním předávání dostal medaili, skleněný pohár pro vítěze a naviják.

Žáci s úlovkem byli odměněni všichni a to různými rybářskými potřebami, které věnovala firma BUKRO Lovosice. Vítěz Ondřej Čermák z MS Lovosice za úlovek ve váze 2103 g obdržel také medaili a pohár a navíc rybářský prut. Na druhém místě skončil Miroslav Lepič (váha ryb 1430 g) z MS Doksany, který dostal také pohár a naviják a třetí místo obsadil žák také z MS Doksany, Milan Brožek (váha ryb 1016 g); dostal menší pohár a wablery a další rybářské ceny.

Soutěž byla letos pořádána již potřinácté, možná proto ryby asi příliš nebraly (úlovky údajně nebyly příliš vysoké). Snad to bude příští rok lepší.

Hz