Koutek poesie

Vůně jara Tom Ha Medard se podepsal démanty kapek na jásavou červeň prvních jahod. Sluneční paprsky se lámou v slzách deště a pohazují drobnými duhami okolní zeleň. Symfonie barev…. Sta včel svým tenorovým brumendem a flétnový ptačí trylek doprovázejí ten obraz zarámovaný něhou. Očima široce otevřenýma pijeme ten obraz a zapomínáme dýchat. Odpolední teplo zvedá vodu. a s ní i kořennou vůni bylin a právě rozkvetlých lučních trav. Sluneční kotouč rudne ve stoupajících parách. V barvách i zvucích zklidněných pozdní dobou den i jaro pomalu končí… Jdeme domů. Jsme plni krásných barev, krásných tónů, krásných vůní a v tu chvíli nás napadá: Kéž jaro je tu věčně!

Panská skála

Národní přírodní památka Panská skála

Jedno z našich nejznámějších a nejnavštěvovanějších chráněných území, které leží poblíž silnice z Kamenického Šenova do Nového Boru. Jde o vynikající ukázku tak zvaných „kamenných varhan“, pod kterýmžto zlidovělým názvem je tento útvar veřejnosti znám. „Varhany“ jsou složeny z velkého počtu většinou téměř vertikálně orientovaných sloupců nefelinického nefritu. Tento geomorfologický tvar mohl vzniknout teprve při přeříznutí lávového tělesa činností lomu, ve kterém se těžil čedič v druhé polovině devatenáctého a prvé polovině dvacátého století. Po zastavení těžby byl uznán mezinárodní význam této přírodní lokality a byla zde nastolena ochrana garantovaná státem. Dlužno připomenout, že toto území je chráněno již od roku 1895 jako nejstarší geologická rezervace v naší zemi. Chráněné území se nachází na katastru obce Prácheň, bylo vyhlášeno roku 1953 na rozloze 1.26 ha. Jeho nejvyšší část dosahuje překvapivě až 580 metrů nadmořské výšky. Při nejstarší fázi třetihorní sopečné činnosti tady došlo k výlevu magmatu, jež utuhlo ještě v přívodním kanálu. Pěti a šestiboké pravidelné sloupce této horniny jsou až dvanáct metrů dlouhé a mají v průměru dvacet až čtyřicet centimetrů. Zvětráváním se od sebe pomalu oddělují. Sloupcovitá odlučnost je vlastností mladých vyvřelin. Souvisí se smršťováním magmat při chladnutí a tuhnutí. Sloupce jsou orientovány kolmo k ploše ochlazování. Jejich příčný průřez má tvar pěti, nebo šestiúhelníku, zřídka se jedná i o jiný mnohoúhelník. Podobných ukázek je v Českém středohoří i v sousedních Lužických horách více. Panská skála ovšem patří k nejreprezentativnějším.

Pod skálou je malé jezírko, jež vzniklo těžbou horniny v jámě a udržuje se srážkovou vodou. Celý přírodní útvar je velice impozantní a romantický. Na vodu v jezírku a příbřežní mokřad jsou vázány druhy obvyklé pro tento biotyp, hlavně ryby, obojživelníci a hmyz. Po ukončení těžby není již toto území hospodářsky využíváno. Slouží pouze k vědeckým a osvětovým účelům. V několikaletých cyklech se provádí čištění skalního útvaru od náletových dřevin a křovin, případně zvětralin. Udržuje se i průchozí stezka a informační zařízení, které trpí vysokou návštěvností. Chráněné území neleží na lesním půdním fondu. Vzhledem k předmětu ochrany nemá květena na tomto území zásadní význam. Větší zajímavostí jsou zde jen porosty borůvky černé (Vaccinium myrtillus) na jižním svahu varhan, ačkoli se spíše běžným čedičovým horninám s výrazně alkalickou reakcí tato borůvka vyhýbá.

Text i foto Roderich Slavík

Kam s rodinou na výlet? Za jarní květenou

do Débeřského údolí. Výlet začneme v Peruci na Lounsku. Na svažitém náměstí stál od šestnáctého století renezanční zámek, v osmnáctém století přebudovaný na pozdně barokní. Naproti zámku je kostel Svatých Petra a Pavla postavený stavitelem P. P. Columbanim. Pod zámkem nepřehlédneme novogoticky upravenou Boženinu studánku a Podle radnice s novorenezan-čními sgrafity z roku 1883 scházíme dolů k silnici. U potoka zaregistrujeme slavný Oldřichův dub a připomeneme si, že kníže, jehož ženou se stala perucká dívky Božena, vládl v letech 1004 až 1012.

Jdeme dolů k bývalému cukrovaru a malým lázním. Dnes je zde sympatický penzion, lákající k pobytu. Kolem malebného koupaliště stoupáme mírně asi padesát metrů. Ze silnice odbočujeme na širokou cestu vpravo do údolí Débeřského potoka, někdy zvaného též Macův důl. V některých materiálech se objevuje pro toto údolí příměr „přírodní botanická zahrada“. Budete zcela určitě překvapeni množstvím a krásou zde kvetoucích rostlin. Napravo míjíme zbytky mlýna, na nichž stojí dvě rekreační chalupy. Připojíme se k potoku, který nás bude provázet až na samý konec tohoto malebného lesnatého údolíčka. Cesta byla nedávno nově upravena a jde se po ní velice pohodlně.

Asi po dvou kilometrech vidíme vpravo tabulku označující chráněné území, údolí nazývané „V hlubokém“. Na opukové stráni je chráněné naleziště vstavačovitých rostlin, občas vidíme mohutné exempláře tak zvaných hraničních stromů, které se netěží. Přicházíme k vodní nádrži, jejíž malá hráz zadržuje vody Débeřského potoka. V létě je zde velmi hezké koupání a přímo božský klid. Jdeme dál a přicházíme na rozcestí: cesta vpravo odbočuje k samotě. Po pěti stech metrech vidíme konec lesa a první domky Stradonic. Kolem bývalého mlýna vcházíme do obce, která se připomíná už roku 1374, kdy patřila – stejně jako Peruc – strahovskému klášteru. Jihovýchodně od cesty v místě zvaném“Na valech“ nacházímé známé keltské sídliště. Odtud je to dva kilometry k zastávce Pátek na železniční trati Louny – Lovosice.

RoS

Budka pro ptáky není ptákovina…

Lovosičtí ochránci přírody opět přírodě pomohli. Při jarní brigádě vyvěsili v lese nad Opárnem dvacet ptačích budek, které na tento účel věnoval podnik Lesy České republiky v rámci trvalé spolupráce s Českým svazem ochránců přírody.

RoS

Putování za stromy

Při putování za stromy se zastavíme u dalšího památného stromu v Lovosicích, kterým je dub rostoucí v samém centru města, na Václavském náměstí. Tento strom byl vyhlášen v roce 2003 a současně bylo, pro zabezpečení jeho ochrany, vyhlášeno jeho ochranné pásmo, kruh o poloměru 12,73 m. Jedná se o velmi hezký exemplář dubu letního, latinsky zvaného Quercus robur, jehož obvod kmene, měřený ve výšce 130 cm, činí 4 m. Strom je zajímavý nejen svoji mohutností, ale i tím, že na rozdíl od dubů rostoucích ve volné přírodě, má sloupovitý tvar koruny. Silueta stromu vyniká zejména v zimním období, po opadání listů. Všeobecně můžeme říci, že duby jsou rozšířenou evropskou dřevinou, vysazovanou jak na lesních pozemcích, tak v zastavěných územích. Jednotlivě vysazené exempláře, mají-li vhodné podmínky, vyrůstají ve statné jedince, zpravidla s rozložitou korunou. Kmen mívá rozbrázděnou, „vrásčitou“ borku. Charakteristické jsou obvejčité listy s okrouhlými laloky. Květy dubu jsou jednodomé, což znamená, že na téže rostlině se vytváří zvlášť květy samčí, uspořádané ve žlutozelených, převislých, jehnědách a zvlášť méně nápadné, květy samičí, uspořádané v krátkých hroznech. Plody dubu pozná snad každé dítě, neboť jsou to žaludy. Mnoho národů považovalo duby za posvátné stromy. Na našem území jsou spojovány se symbolem germánství, což je zjednodušené, neboť duby byly rovněž ctěny Slovany, Řeky, Římany a Kelty, jako představa síly, mohutnosti a dlouhověkosti. Ve vhodných podmínkách se mohou dožít i několika staletí, což je v porovnání například s lidským věkem, skutečně úctyhodné, navíc s přibývajícím věkem jsou duby snad ještě krásnější.

Ing. Dagmar Robková PhD., dendrolog