Z historie města

Historické mezníky Lovochemie

Adolf Schram

Dobový obraz původní Schrammovy továrny na výrobu kyseliny sírové a superfosfátu

Foto z archivu Lovochemie, a,s. upravil (hv)

Ohlédnutí zastupitele a radního

Když jsem se v roce 1998 stal městským zastupitelem a k tomu hned radním města, pociťoval jsem hlubokou zodpovědnost, abych nezklamal důvěru spoluobčanů. Díky informacím "přímo od zdroje" jsem řadu věcí začal vidět v jiném světle a orientovat se tak pozvolna ve složitých záležitostech chodu města. Vždy až na prvním místě jde o peníze, kterých se samozřejmě nikdy nedostává na vše, co by bylo třeba. A je pak na zastupitelích a radních i pracovnících městského úřadu, aby s prostředky dobře a zodpovědně hospodařili. Klíčovou otázkou je pak stanovení těch nejdůležitějších úkolů a záležitostí, tedy volba priorit. Nestačí pouze dobré nápady a úmysly, ale musí dojít ke shodě většiny zastupitelů. Následně se musí vše dobře připravit, případně nechat zpracovat kvalitní projekty a pak se s plnou zodpovědností pustit do řešení a uskutečňování. Podle přísloví, že "štěstí přeje připravenému", je důležité nejen mít jasno, co je třeba udělat, ale s předstihem mít připraveny kvalitní plány či projekty, třeba i zatím tak říkaje "do šuplíku". V případě města Lovosice se tato taktika osvědčuje vrchovatou měrou. Stát většinou poskytuje dotace na poslední chvíli, a tak je nutné být připraven a nezaváhat.

Práce radního je z velké části řešení běžných záležitostí chodu a správy města, tak jak je přinášejí všední dny. K funkci radního jsem si tehdy přibral vzhledem ke svému povolání lékárníka, v němž působím v Lovosicích už od roku 1981, i vedení komise sociální a zdravotní, z níž jsem měl zkušenosti již od roku 1990.

Velmi se mi osvědčilo to, že problémy projednané v komisi jsem jako radní mohl přímo přenést a vysvětlit na jednání rady města a tak nezapadly s pouhým konstatováním, že "rada města vzala na vědomí". V komisi jsme si od počátku vytkli jako hlavní úkol udržet úroveň a rozsah zdravotní péče v Lovosicích minimálně na dosavadní úrovni a připravit i výhled do budoucna, snažili jsme se podporovat i veškeré občanské aktivity, mající vliv na péči o zdraví občanů a úzce spolupracovat s organizací zdravotně postižených občanů. V oblasti sociální, díky sehranému týmu pracovnic odboru města, nezbylo na komisi příliš práce.

Myslím, že se mimo jiné podařilo přesvědčit nejen zastupitele, ale i představitele města o několika zásadních věcech: Že ve zdravotnictví,jako sektoru veřejného zájmu a ústavních práv občana má svoji nezastupitelnou roli nejen stát, ale i obec, že podnikání ve zdravotnictví není pouze věcí zdravotníků a také že to není podnikání jako každé jiné. Je to oblast práv občanů na zajištění odpovídající zdravotní péče, její dostupnosti a kvality, vlastně veřejná zakázka, kde jsou striktně regulovány ceny na výstupech, ale nikoliv na vstupech. Stát však dodnes nevytvořil odpovídající legislativní rámec pro fungující zdravotnictví, dodnes nedokázal vyřešit ani jeho bezproblémové financování. Zdravotní péče u nás je na srovnatelné evropské úrovni, ale vydává se na ni více peněz, než je nutné a možné uhradit ze systému zdravotního pojištění.

Domnívám se, že zdravotní péči ve městě se na minimálně stejné úrovni udržet podařilo i přes řadu problémů, které bylo třeba vyřešit. Jedním z největších problémů bylo zabezpečení akutní lékařské péče mimo ordinační hodiny lékařů, lékařské služby první pomoci. Starý systém lékařských pohotovostí se dávno přežil a byl neufinancovatelný.

Tato oblast navíc není pevně ošetřena žádnou zákonnou normou a stát garantuje pouze rychlou lékařskou pomoc, "záchranku". Lékařskou pohotovost se podařilo zabezpečit ve spolupráci s praktickými lékaři při Městské nemocnici v Litoměřicích. Pro Lovosice ve spolupráci s Podřipskou nemocnicí v Roudnici n.L. se také podařilo nově zřídit plnohodnotné pracoviště "záchranky" po 24 hodin denně, které navíc v době mezi výjezdy poskytuje i lékařskou pohotovostní péči. Troufám si tvrdit, že v období těsně před zánikem okresních úřadů a přechodem kompetencí z větší části na krajské úřady, lze toto považovat pro Lovosicko za velký úspěch.

Další zásadní otázkou, kterou komise a následně zastupitelé města byli nuceni vyřešit, byla otázka rozšíření radnice. Zvažovala se varianta rekonstrukce historické radnice, což by znamenalo vystěhování všech lékařských ordinací a podstatné snížení dostupnosti lékařské péče v Lovosicích. Vítěznou variantou se po široké diskuzi stala nová přístavba k současné radnici, modernizace a funkční propojení celého areálu. V dnešních dnech otevřená "nová" radnice mi potvrzuje, že bylo tehdy přijato koncepční a správné řešení. V době rozhodování v časové tísni totiž nemělo alternativu. Nebyly tehdy vhodné prostory pro přestěhování většiny lovosického zdravotnictví, což by v důsledcích znamenalo snížení dostupnosti a pravděpodobně i úrovně poskytované zdravotní péče.

A ruku na srdce: měli bychom sice část radnice v historické budově z počátku 20.století, ale právě, že ve staré, byť zrekonstruované budově, neumožňující dispozičně moderní funkční členění. Úřad by byl roztříštěn ve čtyřech budovách a navíc "přes ulici".

Stalo se, že mi občané dali důvěru i pro další volební období, ač jsem s tím vůbec nepočítal a měl jsem v úmyslu se plně věnovat zejména práci a rodině ...

Protože oblast zdravotnictví se podařilo vcelku stabilizovat a odbor zdravotní a sociální městského úřadu byl posílen zkušenými pracovnicemi, rozhodl jsem se zaměřit se na oblast kultury a rozvoje cestovního ruchu, které v Lovosicích podle mne jsou nedostatečně rozvinuty a jsou jakousi Popelkou". Vydal jsem se na pro mne možná "tenčí led", ale má to svoji logiku. Také to jsou oblasti, kde velkou roli musí sehrávat obec. Oblast kultury vnímám v nejširších souvislostech, tedy nejen vlastní kulturu, ale i sport, životní prostředí a komunální hygienu, bezpečnost občanů, občanské povědomí, zdravý patriotismus a mezilidské vztahy... Ono zdraví podle definice Světové zdravotnické organizace je "stav tělesného a  duševního blaha" no a právě to duševno bylo v minulých obdobích velmi zanedbáváno ... Jde o vytváření zdravých životních podmínek, hezkého životního prostředí a možností kulturního a sportovního vyžití. Lidské potřeby nespočívají pouze v penězích, jídle a pití, bydlení a možnostech zaměstnání.

Nová budova radnice snad konečně umožní zřídit i městské informační středisko, po kterém léta volají zejména turisté a návštěvníci města. Jsme stále na úplném počátku netušených možností rozvoje cestovního ruchu i v našem regionu. O potenciálu jeho rozvoje a dopadu na rozvoj ekonomiky a zaměstnanosti v oblasti souvisejících služeb jsem skálopevně přesvědčen a příklady jiných oblastí naší země mne k tomu opravňují. Máme dobré předpoklady; vždyť které jiné město má tak dobrou dopravní dostupnost a je současně ideálním nástupištěm do tak atraktivní oblasti, jakou je Českého středohoří, branou Čech, Portou Bohemicou? Pěší turistika a cykloturistika jsou v současnosti na velkém vzestupu, výletní lodní doprava po Labi s obnoveným přístavištěm v Lovosicích snad není pouhým nereálným snem...

Závěrem si dovolím poněkud kacířské tvrzení, že oblasti kultury je stále věnováno v Lovosicích příliš málo pozornosti a prostředků, než jaké by si zasloužila. To určitě neplatí oblasti rozvoje sportu, kde Lovosice jsou o několik délek před daleko většími městy, ale platí to například o kulturním domě "Lovoš", který věru ani svým vzhledem, ani vnitřní zastaralostí městu dobrou vizitku nedělá ! Zastupitelé se shodli, že prostředky za prodej skomírajícího kina budou použity na rekonstrukci kulturního domu, v loňském rozpočtu byly vyčleněny i prostředky na projekt této rekonstrukce. Bohužel, jaksi se to "zadrhlo". Komise předložila maximalistický návrh využití budovy pouze ke kulturním účelům, který zůstal prakticky bez odezvy. Nebyl zpracován ani jiný návrh. Z letošního napjatého rozpočtu města se snad podaří alespoň financovat novou fasádu a možná i vyměnit okna. Je to ale hubený výsledek, občané by si zasloužili rozhodně více. A o to bych se rád ve zbývajícím funkčním období pokusil…

PharmDr. František Stáně

Autovraky a dlouhodobě odstavená vozidla

Problematika provozu aut zahrnuje také stránku, kdy auto nejede a je neopravitelné. Definitivně dosloužilo. Je z něho vrak k likvidaci. Nabízí se nerudovská otázka: Kam s ním? Ve městě v mnoha případech zůstane na ulici. Jak takovouto situaci řeší zákon a jak jí posuzuje odpovědný pracovník odboru dopravy a silničního hospodářství Městského úřadu v Lovosicích pan Jan Jakub?

Jeho odpověď bude zajímat asi každého majitele auta a nejvíce majitele, kteří již svá auta na ulici města dlouhodobě odstavili.

Tato problematika je s jistotou známa každému městu České republiky. Dříve nebo později se v každém městě, či městečku vyskytne případ překážejícího, nevábně vypadajícího, provozu neschopného, dlouhodobě odstaveného vozidla, které není ve většině případů označeno SPZ či RZ. Většinou to bývají vozidla, kterým mnohdy chybí některá technická část (např. motor, výfuk, nárazníky, skla, světlomety, kola, pneumatiky), často se silnou korozí nosných části, s propadlou platností STK a měření emisí, nebo se zjevným únikem provozních kapalin apod. (dále jen „vraky“). U vozidel s SPZ či RZ je poměrně snadné zjistit a následně oslovit vlastníka. V opačném případě je toto zjištění majitele téměř nemožné.

Z těchto důvodů se v terénu na vraky vyvěšují (vylepují) „Výzvy k odstranění vozidla - vraku“, které jsou po vylepení řádně zadokumentovány a poté společně s fotodokumentací opětovně vyvěšeny na úředních deskách MěÚ po dobu 2 měsíců. Ve smyslu ust. § 19 odst. 3, 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění pozdějších předpisů: „Vlastník vraku je povinen na výzvu vlastníka komunikace odstranit vrak do dvou měsíců od doručení výzvy k odstranění. Neučiní-li tak, odstraní a zlikviduje vrak vlastník této pozemní komunikace na náklady vlastníka vraku“. Ve smyslu ust. § 19 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb. je na dálnicích, silnicích a místních komunikacích zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které je trvale technicky nezpůsobilé k provozu a není opatřeno SPZ, nebo které je zjevně trvale technicky nezpůsobilé k provozu.

Od 1. 1. 2000 (s novou úpravou povinného pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla) vznikl nový problém: Co je motorové vozidlo stojící na silnici, ale především na místní komunikaci, bez SPZ, když jeho držitel odevzdal SPZ na přechodnou dobu (do „depozitu“) a po tuto dobu nemusí platit pojistné tohoto jinak povinného pojištění. Takové vozidlo není totiž poté trvale, ale pouze přechodně a nikoliv technicky, ale právně nezpůsobilé k provozu. Na druhou stranu nejde ani o stojící vozidlo (protože bez SPZ nemůže odjet). Nejde tedy o tzv. dopravu v klidu v rámci obecného užívání komunikace podle ust. § 19 (užívání bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou komunikace určeny), ale v tom čase o odloženou věc, tedy o zvláštní užívání komunikace podle ust. § 25 odst. 6 písm. c) bod 2. a podléhá režimu zvláštního užívání komunikace (žádost, místní poplatek atd.) Lze tedy pro tyto případy doporučit, aby držitelé těchto vozidel umístili za sklo fotokopii potvrzení o odevzdání SPZ a tím se vyhnuli např. odtažení vozidla.

V obecně závazné vyhlášce města Lovosice č. 1/1999 o zajištění čistoty a pořádku města se v § 1 bod 2. písm. j) stanoví, že v zájmu udržování čistoty města je na veřejném prostranství zakázáno odstavovat vraky a dlouhodobě nepojízdná vozidla. Nerespektování a porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí lze poté kvalifikovat jako přestupek ve smyslu ust. § 46 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, v platném znění (ostatní přestupky proti pořádku ve státní správě).

Tuto problematiku dále řeší zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, a to v § 5 odst. 1 písm. a), kde se hovoří, že řidič je povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (zákon č. 56/2001 Sb.). K této povinnosti je vztažen § 38 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, ve kterém se uvádí, že: provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí provozovat na pozemních komunikacích vozidlo a to i v rámci dopravy v klidu (stání) v rámci obecného bezplatného užívání komunikací)

1. které je technicky nezpůsobilé k provozu,
2. které není zaregistrováno v registru silničních vozidel v České republice nebo v registru jiného státu,
3. které není opatřeno registrační značkou nebo registrační značkou jiného státu,
4. k němuž není sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla,
5. které nemá platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a STK,
6. které nemá identifikační údaje v souladu s údaji uvedenými v registru silničních vozidel.

Dále bude uvedenou problematiku řešit i nový zákon o odpadech, který je momentálně již projednáván Senátem. I tento nový zákon bude v návaznosti využíván k likvidaci autovraků.

Informace obsažené v textu jsou základní, ale snad i vyčerpávající. Tato problematika je velmi složitá a choulostivá a rozhodující slovo má vždy nakonec konkrétní pracovník úřadu, který se touto činností zabývá. Ten rozhodne o konkrétním vozidle a určí jeho stav. Některá vozidla, jsou-li bez SPZ a ve stavu jasného vraku, budou bez problému po marném uplynutí lhůty 2 měsíců od výzvy odstraněna. A majitelé vozidel, která SPZ mají, ale jejich stav je přesto katastrofální a jsou odstavena dlouhodobě, by měli žádat o povolení zvláštního užívání pozemní komunikace a zaplatit místní poplatky, neboť odstavení takových vozidel není "dopravou v klidu" (stání) a nejedná se o bezplatné obecné užívání komunikací, ke kterým jsou tyto určeny.

(hv)

Víte že ...

Víte že...

do kalendáře přibyl jako jeden z nových významných dnů Den památky obětí komunistického režimu? Tento den byl stanoven na 27. červen, kdy byla v roce 1950 popravena doktorka Milada Horáková. Jedním z předkladatelů zákona k tomuto novému významnému dni byl lidovecký poslanec Josef Janeček, který jej i obhajoval při sporu s Jitkou Gruntovou z KSČM. Ta vznesla pozměňovací návrh, aby se připomínaly oběti studené války a ne oběti komunistického režimu. Tento významný den ale nebude dobou pracovního klidu, o významných dnech se normálně pracuje.

Milada Horáková (1901-1950) byla česká právnička a politička, členka Československé strany národně socialistické. V roce 1939 se zapojila do protinacistického odboje a v letech 1944-45 byla vězněna. V období 1945-48 byla předsedkyní Rady československých žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. V roce 1949 byla zatčena a o rok později ve vykonstruovaném procesu odsouzena k trestu smrti.

Hz