Pravěké objevy při stavbě průmyslové haly AOYAMA

Autor Marek Půlpán z Ústavu archeologické památkové péče SZ Čech v Mostě a s ním další exkurze po archeologických nálezech na 4. zóně Průmyslového a logistického centra v Lovosicích.

Část 12 - Hroby bylanské kultury V.

Kolmý snímek severní poloviny téhož hrobu z fotogrammetrické věže. Pohřbený jedinec se pyšnil sadou bronzových šperků. Do hrobu byl nejspíše uložen na dřevěné korbě vozu, jejíž železné elementy byly kolem lidských pozůstatků souměrně rozmístěny. Ve tvaru čtverce o délce stran 1,6 metru zde spočívají také čtyři železné zákolníky. V prostoru za lebkou kostry je část keramické výbavy (foto Petr Čech).

Výčet nálezů ze starší doby železné dnes uzavřeme kapitolou o dvou nejbohatších hrobech, v jejichž výbavě se vyskytovaly části čtyřkolových vozů. Ve starší literatuře jsou tyto hroby tradičně nazývány „knížecími“, dnes spíše hovoříme o projevu rodové či válečnické šlechty. Je zřejmé, že pohřby na vozech představují skutečný vrchol společenského ledovce kultury bylanské. Soudí se o nich, že takto byli pohřbíváni jen ti nejváženější představitelé tehdejší elity, jejichž moc pramenila z většího soukromého vlastnictví. Mluví se o vládnoucí vrstvě velitelů či náčelníků vojenských družin, panujících nad větším územním celkem. Pod jejich správu a moc pravděpodobně spadala i širší vrstva jezdců na koních, jejichž hroby jsme si popisovali již v minulých dílech. Stejně jako jezdci, tak i tito vládnoucí správci území byli v Lovosicích pochováni mezi léty 800 až 550 před naším letopočtem.

Pohled od jihu na tzv. „knížecí“ hrob, který je odkryt teprve ze 2/4 a připraven pro kresebnou dokumentaci. Každý jednotlivý předmět musí být nyní podrobně zaměřen a zanesen do výkresu. V popředí vidíme dvojici robustních hliněných zásobnic, jejichž hrdla nevydržela svou tíhu a zhroutila se. Uvnitř pravé nádoby se nacházely drobné železné součástky koňského řemení. Na dně obou zásobnic bylo umístěno vždy po jedné miniaturní nádobce.

Půdorys prvního „knížecího“ hrobu byl tvořen pravidelným obdélníkem, orientovaným svou delší osou ve směru sever jih. Rozměry hrobové jámy činily 5 x 2 metry. Lidská kostra uložená v její severní části byla bohužel zachována ve velmi špatném stavu a až na pár fragmentů byla téměř celá zetlelá. I tak se díky antropologické analýze dalo alespoň rozeznat, že se jedná o dospělého jedince ve věku mezi 30 až 35 lety, avšak určit pohlaví se u něj již nepodařilo. Se značnými potížemi bylo možno rozlišit, že kostra původně spočívala v natažené poloze na zádech, s hlavou k jihu. Zesnulý byl ozdoben sadou nádherných bronzových šperků. U drobných úlomků jeho lebky ležel bronzový nákrčník stočený z plechu, zdobený kolky a rytými šrafovanými liniemi. Podobně provedené byly i dva bronzové náramky spočívající na fragmentech horních končetin, naproti tomu plastická páska zdobila dva nánožní kruhy. V blízkém okolí kostry se soustředily četné železné předměty především různé kruhy, kroužky a závěsky, které přičítáme k elementům vozu. V hrobě byly umístěny zcela symetricky a pravidelně, což by mohlo svědčit o tom, že původně tvořily ozdobné lemování korby vozu. Ostatně korbu mohou naznačovat i nepatrné zbytky dřeva nalezené poblíž kostry. Nejspíše to tedy znamená, že zemřelý byl do hrobu uložen na dřevěné korbě vozu. Vůz byl dále spíše jen symbolizován čtyřmi pravidelně rozmístěnými železnými zákolníky, o jejichž funkci jsme se již posledně zmiňovali. Zákolníky zde spočívaly rozložené ve tvaru čtverce o délce stran 1,6 metru.

Železné součásti jednoho kola vozu. Vpravo leží zákolník, který slouží k připevnění kola na nápravu vozu a jeho stabilizaci. Plní vlastně funkci kovové závlačky zaručující bezpečnou jízdu. Vlevo od zákolníku jsou rozloženy součástky ze středového kování nábojů. Základní dřevěná konstrukce kola se však do dnešních dob bohužel již nedochovala.

Celá jižní polovina hrobové jámy byla vyhrazena pro uložení ostatních milodarů. Ležely zde tradiční zvířecí kosti a železné součásti koňského postroje. Uzda byla zčásti vložena i do robustní hliněné zásobnice, uvnitř obou zásobnic se také vyskytovaly miniaturní nádobky. Zemřelému bylo do hrobu darováno celkem 23 keramických nádob, což představuje mezi odkrytými lovosickými hroby rekordní počet. Zajímavý rituální předmět byl odhalen v jihozápadním rohu hrobu. Označujeme jej pojmem „mondidol“ čili měsíční symbol. Dříve byl kromě tohoto významu uváděn rovněž jako předmět symbolizující býčí rohy. Novější interpretace však spíše poukazují na to, že jde o tzv. „vykuřovadlo“ sloužící k rozdělávání a udržování ohně při tryzně za zemřelého.

Druhý hrob, a v našem popisu zcela poslední, byl stejného tvaru a orientace. Jeho rozměry dosahovaly 4,4 x 2,2 metru. Lidská kostra se v tomto hrobě téměř vůbec nedochovala. Pár ojedinělých ostatků nám nedovoluje ani spekulovat nad tím, jak byla kostra původně uložena. Kvůli velmi špatnému stavu kostí se jedince podařilo označit pouze jako dospělého bez bližšího určení věku a pohlaví. Obsah velmi mělce zahloubené hrobové jámy byl do značné míry narušen orbou, především co se týče keramické výbavy. Na dně jedné mísy byla odkryta dvojice záhadných hliněných koulí. Při manipulaci vydávají chřestivý zvuk a domněnka o jejich funkci je taková, že jde o dětská či rituální chrastítka.

Rekonstrukce kola doby halštatské a detail zákolníku ze středočeských lokalit Hradenín a Nymburk. Kolo je dřevěné se spojovacími a funkčními železnými prvky (dřevo vyznačeno tmavou barvou, železo světlou). Rám kola je zpevněn železnou obručí a soustředně k němu vybíhají dřevěné loukotě. Ty jsou přichyceny k dřevěné nápravě a k železnému kování středových nábojů. Stabilizaci kola zaručuje zákolník, který vidíme ve zvětšeném detailu (podle G. Kossacka a F. Dvořáka).

Nejzásadnějším nálezem v tomto hrobě byly však železné konstrukční prvky čtyřkolového vozu. Na třech místech byly uloženy zákolníky, u kterých se soustředilo kování středových nábojů. Podle všech okolností lze soudit, že zde původně spočívala čtveřice kol. Bohužel žádné kovové prvky čtvrtého kola se nedochovaly, stejně jako dřevěná konstrukce zbylých třech kol. Kupodivu po železných obručích, které jsou u těchto vozů známé, nebylo také ani památky. Naopak zde nechyběly obvyklé zvířecí kosti, stejně jako drobné ozdoby koňské uzdy s trojicí udidel. Celkově dosti špatný stav kovových prvků vozu byl bezpochyby zapříčiněn mělkostí hrobové jámy a jejím porušením, ale i tak se tento inventář řadí mezi zdejší velmi významné nálezy. Velký počet železných předmětů znamenal ve své době pro jeho vlastníka cenné bohatství, které bylo odrazem vysoké společenské úrovně a z ní plynoucí moci. Tyto faktory byly nejspíše i zárukou honosné formy pohřbu, v tomto případě se čtyřmi koly.

Oba hroby s částmi čtyřkolového vozu představují nejen samotnou špičku mezi hrobovými nálezy, ale i nejvyšší laťku společenského žebříčku kultury bylanské. Příště si pro úplnost zrekapitulujeme výsledky záchranného archeologického výzkumu na ploše společnosti AOYAMA a pokusíme se zhodnotit pohřebiště ze starší doby železné jako celek.

Fotografie jsou z archivu ÚAPP SZ Čech v Mostě,
pro tisk upravil (hv).

Ohlédnutí

Co psaly Lovosické listy před dnanácti lety v dubnu 1992:

rozhovor měsíce s majitelem sex shopu, Jívy žalují - o barbarském ničení jív - kočiček první pastvy včelstev. KAMERA KRITIZUJE - o Starých pneumatikách naházených do modly. Lovoš obcházeti - Jarní putování okolo Lovoše. Lovosické listy se chlubí - starosta Dobrušky se zhlédl v našich novinách a hodlá je použít jako předlohu pro noviny Dobrušské. Tip na výlet pana Slavíka, V Lovosicích městská policie nebude, první dražba v našem městě a další zajímavosti.

noviny před jedenácti lety rovněž v dubnu 1993

Na první straně jsou jako na pranýři dvacet čtyři neplatiči nájemného, Klub českých turistů láká na společné výlety, Kamera tentokrát kritizuje divokou skládku u Labe pod benzinkou, tehdejší starosta Mgr. Novák píše o stabiizačním příspěvku, tzv. pohřebném, pan Slavík zve zájemce na výpravu „Podél Granátky“.

V dubnu 1995 vychází Lovosický dnešek, zahajuje svým nultým číslem:

Na první z osmi stran je úvodní slovo ředitele KS Lovoš, pana Šandy, dále rozhovor měsíce se starostou, Mgr. Novákem, zprávy z radnice, fotografie nezbytných kočiček, hodnocení sloučení základních škol z pera paní učitelky Šantorové. Dvě strany jsou zaplněny inzeráty.

A je tu rok 1996 a opět aprilové číslo Lovosického dneška. Je už dvanáctistránkové, rozhovor měsíce vede šéfredaktor ing, hrdina s ředitelem KS Lovoš, panem Šandou. Mimo již další pravidelné rubriky - Zprávy z radnice, od policistů a hasičů, Kulturního střediska a ELKO najdeme Galerii zastupitelů, první zprávy o výstavbě dálnice z Doksan do Lovosic, třetí pokračování Učitelské anabáze Antonína Baráka, Přestupkové střípky, Rozpočet města, Včelařské jaro s opakovaným steskem na ničiče kočiček a několik pozvánek do kina, do divadla, na výstavu…

V dubnu roku 1997 Lovosický dnešek obsahuje mimo jiné: Rozhovor měsíce s ředitelem Středního odborného učiliště Mgr. Ing. Janem Novákem o perspektivách školy. To ještě nikdo netušil nic o velké integraci středních lovosických škol… Lovosický farář píše o životě a smrti Sv. Vojtěcha, Redakce přeje Antonínu Barákovi k 80, narozeninám, Byty, byty, byty o výstavbě nových bytů ve městě (odtud je i naše reprodukce Janáčkovy ulice, jak tehdy vypadala). Doktor Hromádka vypravuje „Jak jsem se stal poslancem“, pan Drahorád píše o historii výstavby sportovního areálu, jsou zde zprávy sportovní, článek o školní jídelně, článeček František Budín v ELKO, informace „Zrakově postižení žijí mezi námi“ a jako ve všech číslech - křížovka, tentokrát se vtipem v tajence. Je prostě zajímavé podívat se zpátky…

Čampulka

Svědomí

Řepná kampaň v lovosickém cukrovaru se rozjela na plné obrátky. Všichni, vedoucí, mistři jednotlivých úseků i sezónní dělníci byli na svých místech. Na noční směnu do velké jednopatrové haly vápenky nastoupili známí z minulých sezón, mistr a jeho pomocník. Mnozí ze spoluzaměstnanců zdejšího cukrovaru neskrývali obdiv nad tím, že pomocník u tohoto mistra vydržel tak dlouho. Mistr sice byl dobrým odborníkem, mužem na svém místě, ale žádný z pomocníků u něj dlouho pro jeho náročnost nezůstal. Tento byl výjimkou - mnozí se tomu divili. Oba byli téměř stejně staří, dokonce si i tykali. Když vše šlo, jak mělo a ukazatele na panelu velína byly v pořádku, byl vždy čas na nějaký ten rozhovor. Zejména na noční, jako byla ta dnešní.

„Poslyš,“ říká mistr pomocníkovi, „já se půjdu na chvíli podívat do závodu na kamarády, dej tu na to pozor. Kdyby něco bylo, tak mi zavolej.“ Když se po chvíli vrátil, ptá se: „ Jak to šlo, nehledal mě nikdo?“

„Všecko je v pořádku, nikdo tady nebyl.“ odpovídá mu pomocník.

Když se blížila půlnoc (to byl vždy čas, kdy si mistr šel pro trochu cukru, údajně jakoby do kávy, ale též pro sebe do tašky domů), obrátil se na svého pomocníka s otázkou: „Chceš, abych ti také přinesl?“

„Ne, nemám to svědomí. Ty si dělej co chceš, ale pro mě je to krádež.“

„Nepřeháníš to trochu?“ povídá mu již zvýšeným hlasem mistr. „Prosím tě, vysvětli mi, co ty jsi za člověka. Ty jsi snad v tomto závodě jediný, kdo se takhle chová...“

„Co tím chceš říct?“ povídá mu na to pomocník, „chceš mi snad připomenout to, co se říkalo za reálného socialismu, že kdo nekrade, okrádá rodinu? Odpověz mi na jedinou otázku: Kdyby jsi byl majitelem závodu a byl to tvůj majetek - co by jsi udělal s takovým zaměstnancem, který by ti majetek rozkrádal?“

„Tak bych ho vyhodil, to je jasné...“

„Tak vidíš, sám jsi si odvodil, že bys byl v takovém případě první na řadě.“

„Člověče, ty mi tady děláš noční kázání o morálce, že si to nakonec rozmyslím. Nikam nejdu, ještě by i mě žralo svědomí, jestli vůbec ještě nějaké mám.“

Podle skutečné události napsal Martin H.

strana 5

Strana 5