Koutek poesie

Opárno

Dubnový akvarel

TomHa

OPÁRNO

Hrad Opárno v Opárenském údolí nedaleko Lovosic, postavený v gotickém stylu v první polovině 14. století, představuje klasickou ukázku hradu s plášťovou zdí. Jeho hlavním obranným prvkem byla vysoká obvodová hradba s průběžným ochozem, k níž se z vnitřní strany přikládala nižší zástavba. Hrad tudíž neměl věž a jeho zranitelné střechy byly kryty před přímou palbou. Ve vnitřním prostoru hradu byly nejméně dvě budovy. Hrad byl pochopitelně vybaven nezbytným předhradím. Hrady s podobnou plášťovou zdí představují běžný typ v Dolním Rakousku, na Moravě a ve Slezsku. V Čechách jsou spíše vzácností, několik ukázek se vyskytuje pouze na východu země.

Stanoviště, na němž hrad stál a dnes stojí jeho zřícenina, je na potočním skalním ostrohu z prvohorního křemitého porfyru vypreparovaného potoční erozí a souvisí protáhlým hřbetem s mohutným masivem Lovoše. Na jihovýchodním úbočí se pomalu sesouvá zemina, stromy jsou tam korunami vychýlené směrem do údolí.

Opárno nepřečkalo nástup renezančního způsobu života a již na počátku 16. století se měnilo ve zříceninu. Z hradu se odchovaly části obvodové zdi ve tvaru obdélníku a klenutý sklep, kde současně s oblibou nocují trampové. Na severu se dochovala část vstupního paláce. Na jižní straně zůstaly dodnes tři obranné příkopy.

Z hradu je krásný výhled do Opárenského údolí a na krajinu pod horou Kletečnou.

Foto i text Roderich Slavík

CHKO - perla českého Severu

Chráněná přírodní památka Štěpánská hora

Štěpánská hora strmě stoupá svým jižním až jihovýchodním svahem přímo u obce Štěpánov vzdálenou od Milešova asi pět kilometrů po úzké, skoro zapomenuté silničce bez aut. Chráněné je stepní a lesostepní společenstvo na jedné z nejvýše položených stepních lysin v Českém středohoří. Horní okraj stepi zde sahá až do výše 608 metrů nad mořem, tedy pouhých dvacet metrů pod nejvyšší bod kopce, který leží ve centrální části čedičového masivu tak zvaného Kostomlatského středohoří. Jeho význam je především naučný, protože představuje typickou ukázku rostlinných společenstev na jižních svazích Českého středohoří se záhřevným vulkanickým podkladem. Rozloha chráněného území, které bylo vyhlášeno již roku 1952 je 12,95 hektaru.

Ve stromovém patře zde převládá nepůvodní borovice černá (Pinus nigra), dub zimní (Quercus petraea), lípa srdčitá a jeřáb muk (Sorbus aria). V keřovém patře je to především hloh obecný (Crataegus oxyaxantha) a trnka (Prunus spinosa). Ve spodní části rezervace je několik douglasek (Pseudotsuga douglasii), které tu rovněž nejsou původní. Dále jsou zde zastoupeny lesní typy: skeletová směsná dubina-bučina při okrajích sutí, doubrava s dřínem na hlubších půdách a kamenitá habrová doubrava při horní hranici chráněného území.

Geologický podklad tvoří živcový čedič. Příkré svahy jsou zčásti kryty suťovými poli, jejichž spodní okraje bývají velmi chladné. Nejrozsáhlejší sutě jsou ve výškách mezi 500 a 530 metry nad mořem. V nejspodnějších částech svahů převládají oligocenní hlíny.

Zoologický průzkum nachází běžnou lesní zvěř. Vyskytují se zde běžní ptáci, jako káně lesní (Buteo buteo), strakapúd velký (Dendrocopos majoris), strakapúd malý (Dendrocopos minoris), hřivnáč (Columba palimbus), žluna šedá (Picus canus) a další. V padesátých a šedesátých letech byly prováděny průzkumy malakofauny a hmyzí fauny, brouků. Tehdy se neprokázal větší význam chráněného území po této stránce, ale pozdější výzkum v roce 1995 s dosud neukončeným zpracováním výsledků již naznačoval přítomnost několika významných druhů vázaných na sutě. Jedná se například o Choleva spadicea, nebo drabčíka (Coryphium angusticolle) a některé další.

Zvláště chráněné druhy rostlin jsou v rezervaci zastoupeny kavylem Ivanovým (Stipa ioannis), kavylem tenkolistým (Stipa tirsa), bělozářkou liliovitou (Anthericum liliago), koniklecem lučním českým (Pulsattilla pratensis boemica), lilií zlatohlavou (Lilium martagon), medovníkem velkokvětým (Melittis melissophyllum). Celkem bylo určeno 392 druhů vyšších rostlin.

Text i foto Roderich Slavík