Z okolí Lovosic

Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka

Ve dnech 17. a 18. května využili mnozí občané Lovosicka a Litoměřicka možnosti projet se nostalgickým vláčkem taženým parní lokomotivou. Jízda se konala na počest 105letého trvání trati Lovosice-Česká Lípa (provoz na trati Lovosice - Litoměřice byl zahájen 18.10.1898, na to Litoměřice horní nádraží - Česká Lípa 29.12.1898) a 130. výročí zahájení provozu na trati Lysá nad Labem - Ústí nad Labem. Vagóny byly taženy parní lokomotivou 1´D 1´ určenou pro místní dráhy, tak zvaným Velkým bejčkem – v letech 1921-1948 jich bylo vyrobeno 231.

Byl hezký slunečný den, vláček byl plný rodičů s dětmi, lidé kolem trati mávali a mašinka si občas zahoukala a vypustila páru. Zájemci měli možnost pokračovat v jízdě v úseku Litoměřice horní nádraží přes Velké Žernoseky na Litoměřice dolní nádraží.

Na nádraží v Litoměřicích byly vystaveny další exponáty – motorová lokomotiva řady 725 (první byla vyrobena v ČKD v r. 1960), krásně renovovaný historický poštovní vagón z roku 1932 (obsahující řadu starých kufrů, poštovních vaků, ale i například plombovací kleště na uzavírání pytlů se zásilkami) a jídelní vůz. Expozici doplňovalo několik kolejových vozítek, na kterých se vozily děti – šlapací souprava „Wohanka“ z roku 1921, motorové traťmistrovské kolo z roku 1936 a velocipedové traťmistrovské kolo (obě vyrobená firmou Antonín Šlégr – Kladno), jednomístná páková souprava z Finska a pracovní vozík (tzv. „MADERON“).

Výstava drobnějších předmětů a historických fotografií z tratí čekala návštěvníky přímo v nádražní budově: staré telefonní přístroje (nejstarší z roku 1909), lampy, hradlová relé, značkovače jízdenek, staré příručky, časopisy a plakáty. Fotografie byly i ve vestibulu nádraží. Malá tématická výstavka byla ještě uspořádána v Oblastním vlastivědném muzeu v Litoměřicích.

Akci připravila Společnost železniční výtopna Jaroměř ve spolupráci s ředitelem Kontroly přepravních tržeb v Litoměřicích KPT, které mělo rovněž důvod k oslavám : letos slaví 50 let své existence. Jaroměřští nadšenci provozují také historický vlak „EXPRES PRIMÁTOR“, který vyjíždí ve dnech 5. července, 2. srpna, 6. září a 4. října 2003 v 10.59 z Jaroměře, ve 12.08 je v Náchodě, ze kterého se vrací v 15.20 zpět do Jaroměře (příjezd 16.25). Z vlaku uvidíte bývalou vojenskou pevnost Josefov s unikátním systémem podzemních chodeb. V České Skalici projedete bojištěm z roku 1866. Jízda je zakončena v Náchodě pod zámkem (s medvědy a strašidly). Pokud budete někde v okolí Jaroměře, neváhejte. Charakteristickou vůni staré lokomotivy hned tak neucítíte a všem dětem se jízda starým vlakem moc líbí. Na shledanou na výletě!

Hz

Zeptali jsme se za vás

Farní charita v Lovosicích jubiluje

V dubnu 1993 byla v Lovosicích založena Farní charita, která byla zřízena jako nestátní nezisková organizace spadající pod římskokatolickou církev. Vedoucí pobočky se stala nejdříve paní Miroslava Letošová, od roku 1998 pak paní Helena Tocauerová (od listopadu 1999 je paní Tocauerová i členkou sociálně zdravotní komise Rady města Lovosice). Charita úzce spolupracuje s lovosickým farářem páterem Antonim Kośmidkem.

Činnost Farní charity začala sběrem šatstva, prádla, oděvů a bot, tak zvaným „šatníkem“ v Klubu důchodců; vybrané oděvy byly prodávány potřebným za velice nízkou částku (5 - 20,- Kč). Sponzorem činnosti byl z počátku Cukrovar v Lovosicích. Později byl „šatník“ přemístěn na Farní úřad římskokatolický do Zahradní ulice, kde lovosická pobočka České katolické charity sídlila. Od konce roku 2000 je sběrna obnošeného šatstva Charity provozována 3 x týdně v suterénu ubytovny MěÚ v Lovosicích, Nádražní ulice 805.

„Šatník“ vyřizuje poukazy z MěÚ na oblečení pro sociálně slabé občany a pomáhá i bezdomovcům, dětským domovům a ústavům sociální péče. Sbírkou šatstva a cukru se přispělo také na berounskou akci Pomoc Ukrajině a částkou 20 000,- Kč a humanitární pomocí (deky, oděvy, balená voda) občanům na Moravě při povodních v roce 1997. Členky Farní charity rovněž pomáhaly při loňských katastrofických povodních v Lovosicích v rámci humanitární pomoci organizované Českým Červeným křížem a Občanským sdružením Šance v Základní škole Antonína Baráka.

Organizace prováděla i další aktivity : pořádala také poutní zájezdy (například na Velehrad a do Slovenské republiky do Litmanové, kde se zjevila Panna Maria) a to rovněž za nízké ceny. Členky Farní charity pomáhají s výzdobou a úklidem v lovosickém kostele, navštěvují staré a opuštěné nebo nemocné lidi a pro těžce pohyblivé občany obstarávají i odvoz do kostela na mši.

V letech 1999 – 2001 byl v Lovosicích na  náměstí za přispění členů Farní charity a věřících z Lovosicka 25. prosince uskutečněn „živý betlém“. V posledních letech je také prováděna „Tříkrálová sbírka“ tři děti představující Kašpara, Melichara a Baltazara v doprovodu dospělého vybírají peněžité dary na charitativní účely. Ve výhledu organizace je (pokud by se naskytl vhodný objekt) zajištění azylového ubytování pro matky s dětmi, eventuálně i zřízení chráněné dílny.

Činnost Farní charity je pestrá a záslužná, všem členům je třeba poděkovat za to, že se snaží usnadnit život těm nejpotřebnějším.

Hz

Jeřáb oskeruše

Kráčeli jste v pozdním létě krajinou a cestou vás zaujal zvláštní strom, který připomínal jeřáb a přitom jeho plody měly tvar hruštiček nebo drobných jablíček? Pak jste měli možnost seznámit se s jeřábem oskeruší.Tento velmi zajímavý a vzácný strom v krajině Středohoří, můžeme nalézt na místech starých sadů a vinic, kde byl dříve hojně vysazován. Nejčastěji se vyskytuje na Litoměřicku - např. u Jenčic, Žalhostic a Velkých Žernosek. Jeho výskyt byl však zaznamenán i na Mostecku a Teplicku. Jeřáb oskeruši lze nalézt i na Lovosicku. Pokud byste chtěli jen vidět některého jedince, doporučuji vydat se na lokalitu pod Radobýlem a to z Žalhostic po žluté turistické značce. Ve vinici je jediný mohutný strom a to je jeřáb oskeruše. Tento strom je památný.

O původu stromu na našem území se vedou již řadu let rozsáhlé spory. Podle starší literatury pochází ze Středomoří, odkud se s kulturou šířil dále do Evropy. Novější studie uvádějí hypotézu, že se jedná o nejsevernější výskyt druhu v Evropě.Všeobecně však panuje názor, že se k nám oskeruše rozšířila v době tureckých válek, případně s vinařstvím nebo již v době římské.

Jeřáb oskeruše je opadavý listnatý strom, který může dorůstat do výšky okolo 15 - 26 m. Je poměrně odolný vůči mrazu, málo náročný na půdu a vyžaduje pouze dostatečný obsah vápníku. Z ovocných a lesních dřevin patří mezi nejodolnější stromy vůči smogu a exhalacím. Kůra stromu je zpočátku hladká, po 7. roce začíná být šupinatá až brázditá. Listy jsou lichozpeřené, okraje jednotlivých listů jsou v horní 2/3 jednoduše pilovité. Květy jsou bílé, uspořádané v chocholičnatá květenství, která rozkvétají v měsíci květnu. Plody jsou nazývány malvičkami a jejich tvar bývá hruškovitý nebo kulovitý. Malvičky se vybarvují v září a jejich zbarvení zahrnuje odstíny od žlutozelené po zelenohnědou, na osluněné straně bývá červené líčko. Oskeruše začíná plodit ve věku 8 - 12 let a vzrostlé stromy přinášejí 5 - 12 q ovoce.

Jistě se ptáte, zda lze oskeruši nějak dále využívat. Vždyt' řada stromů nachází své uplatnění např. v dřevařském průmyslu.Věřte, že naši předkové znali mnohem více způsobů jak zpracovat produkty stromu, nežli je tomu dnes.

Dřevo oskeruše je narůžovělé, na vzduchu hnědnoucí, houževnaté a špatně štípatelné. Pro svou pevnost, hezkou kresbu i okrovou barvu je ceněno v truhlářské výrobě nábytku a nástrojů. Dodnes se z něj vyrábějí hoblíky, píšt'aly dud a vinné lisy.

Plody oskeruší jsou velmi ceněny pro své obsahové složení. Jsou zdrojem cukrů, organických kyselin, bílkovin, pektinů, taninů a minerálních látek. Dozrálé plody jsou sladkokyselé, št'avnaté a výrazně aromatické. Po uležení jsou výborné pro přímou konzumaci, k výrobě kompotů a marmelád. Sušené mleté oskeruše slouží k posýpce pokrmů. Plody je možno také lisovat a zjejich št'ávy vyrábět bud' čisté oskerušové víno, nebo št'ávu přidávat jako příměs při výrobě ovocných št'áv, moštů a vín. Uležené plody slouží též k výrobě likérů nebo vysoce ceněné oskerušové pálenky. Pro zájemce předkládáme jeden z receptů jak zpracovávat plody oskeruše

Milí čtenáři, doufáme že článek o jeřábu oskeruši vás zaujal a strom získal vaše sympatie na tolik, že budete podporovat jeho zachování v krajině.

Oskerušová marmeláda dle paní Poláškové.

Zralé oskoruše, želírovací cukr, voda, rum či skořice nebo citrónová kůra.

Oskeruše rozvaříme v trošce vody a přepasírujeme přes sítko. Do vzniklé dřeně přidáme želírovací cukr dle návodu na obalu, směs ochutíme rumem či skořicí, nebo dle chuti povaříme s citrónovou kůrou. Naplníme do sklenic, v zavařovacím hrnci sterilujeme 10 minut při 80° C.

Šárka Nobilisová
Správa CHKO České středohoří

Z redakčního stolu

KONEC Galerie zastupitelů.

Po mnohaměsíčním marném čekání končíme rubriku Galerie zastupitelů. Z dvaceti pěti městských zastupitelů nám poskytlo informace o své osobě devatenáct. Ostatních šest asi považuje voliče mimo své spolustraníky (kteří je samozřejmě znají, nebo by měli znát) za lidi, kterým nejsou povinni nic sdělovat. Nepomohly nic naše prosby, ani apelace pana starosty. Dva z nich slíbili informace dodat a nedodali ani slovo, dva z nich přímo odmítli, dva prostě »dělali mrtvé brouky«. Asi si neuvědomují, že tak silně snižují svou vnější věrohodnost. No nic : Snad Vás voliče zase budou znát před příštími komunálními volbami…

Redakce