Představujeme obce

Obec Dobkovičky,

v dřívějších dobách uváděná také jako Dubkovice, či Dobkovice, leží na úpatí masívu Kletečné a Kubačky, 2,5 km západně od Litochovic nad Labem. V Dobkovičkách je železniční zastávka tratě Lovosice – Teplice. V září 2002 začala plynofikace vsi v rámci investiční akce Labské údolí I.; v rámci této stavby je prováděna i rekonstrukce vodovodu. Kamenolom Dobkovičky, otevřený v roce 1890 pro vybudování železniční tratě Teplice – Liberec, je nepravidelně využíván dodnes. V roce 2002 žilo ve vsi 109 obyvatel ve 48 domech.

První písemná zmínka o obci je z roku 1276 ve spojení se jménem vladyky z Chotěbor. V Dobkovičkách bývaly dvě tvrze, jedna u dvora, druhá u bývalé hájovny. Majitelé obou tvrzí i dvorů se často měnili. Ve dvoře č.p. 1 je nad vchodem do dveří zazděna deska se znaky Vácslava Valadka z Klenče a jeho ženy Žofie z 16. století a Anny Strojetické ze Strojetic. V roce 1578 koupili obec Kekulové ze Stradonic. Potomek rodu, chemik August Kekule byl jedním významných badatelů organické chemie. Vždy se pyšnil tím, že je potomkem pobělohorských českých exulantů. V roce 1646 byla vypálena tvrz, pivovar a celá vesnice. Roku 1783 přešla ves do rukou Schwarzenbergů, kteří ji vlastnili až do pozemkové reformy v roce 1920. Ve vsi je kaple z 19. století, která byla upravena jako památník obětí 1. světové války. Hz

Páleč

K Velemínu patří i chatová osada Páleč.

Dejte slovo lékaři

Co je to SARS ?

Volně přeloženo je to syndrom závažného akutního dechového selhání. V březnu tohoto roku vydala Světová zdravotnická organizace prohlášení, v němž konstatuje objevení se nového typu těžkého zápalu plic, který má za následek v mnoha případech smrt pacienta.

Jako původce byl posléze během několika měsíců objeven virus , který patří do skupiny tak zvaných coronavirů. Byl pojmenován jako SARS coronavirus. Bylo prokázáno, že se přenáší většinou kapénkovou nákazou z člověka na člověka, tedy i při běžném kontaktu, při mluvení a dýchání. Není však vyloučeno, že se virus může přenášet i výkaly, vodou a potravinami. Nejvíce případů onemocnění se vyskytlo v oblasti zemí jihovýchodní Asie jako jsou Čína, Tchaiwan , Vietnam, Indonésie, Filipíny a Singapur. Onemocnění se v těchto krajinách rozšířilo epidemicky, to znamená, že zasáhlo neobvykle velké množství lidí v daném území. Odtud pak infikovanými jedinci se přeneslo do Evropy, zejména Německa, Francie, Itálie a na americký kontinent zejména do USA. Počty nemocných v Evropě i v Americe lze však vyjádřit pouze v desítkách onemocnění a rozhodně ve zdejších podmínkách zatím epidemie nehrozí.

Jaké jsou příznaky onemocnění? Jsou obdobné jako při klasickém zápalu plic. Teplota přes 38 stupňů, kašel, únava, malátnost, dušnost, nález zápalu plic na rentgenovém snímku hrudníku. K podezření na SARS samozřejmě musí předcházet pobyt v oblasti rozsáhlého výskytu onemocnění, tedy v jihovýchodní Asii. Inkubační doba, což je doba od nákazy k propuknutí nemoci, je asi 10 dnů. Asi u 10% nemocných dochází i přes léčbu k rozvoji selhání plic, následně ledvin, jater a ke smrti. Příčinná léčba neexistuje, virus nelze zneškodnit antibiotiky. Podává se léčba podpůrná ve formě infůzí, látek hormonálních, látky antivirové a podobné.

V souvislosti s rozšířením SARS je nutno si uvědomit, že jsme jako lidé součástí přírody, jen ta je všemocná. Podíváme-li se do minulosti i nedávné, od roku 1976 proběhlo celkem asi 5 epidemií nemocí, které postihovaly jenom plíce. Nejznámější v roce 1977 epidemie Legionářské nemoci v USA a v roce 1997 Hongkongská chřipka v jihovýchodní Asii.

Vize budoucnosti je zcela jasná, lidstvo musí s dalšími epidemiemi nemocí počítat a musí na ně být připraveno.

MUDr. Viktor Jenšovský

Pořáde se něco děje

V mateřské škole v Sadech Pionýrů

Závěr školního rok bývá každoročně v mateřské škole nabit událostmi. Také tento rok : za pouhých čtrnáct dní jsme vymalovali a uklidili celou školku. Na školní zahradě se k svátku dětí konal Běh kolem MŠ. Jen co se děti vrátily z ozdravného tábora ve Fojtce na liberecku, chystali školní akademii, která se konala na sále Kulturního střediska Lovoš. Moc se nám to vše líbilo. Závěrem jsme se stužkováním a pasováním na školáka rozloučili s 28 dětmi nastupujícími do základních škol. Přes tropické vedro, které nás ten den trochu potrápilo, vydrželi všichni účinkující i rodiče, kterým děkujeme za podporu potleskem.

A co dál ? Teď vyrábíme indiánské čelenky, protože pojedeme na celodenní výlet do indiánské vesničky Růžová a přilehlého zooparku. Za týden nás čeká společná veřejná akce s lovosickou Základní uměleckou školou na Václavském náměstí pod názvem „Zpívající školky“, kde vystoupí pěvecký sbor Skřítci. Na úplný závěr se s dětmi rozloučíme pohádkou Sváťova divadla.

Moc se těšíme na prázdniny, je nasnadě, že potřebujeme načerpat hodně sil a energie do nového školního roku. Ten tady bude cobydup a tak teď všichni Hurá ! k vodě a do přírody ! Ale : dávejte na sebe všichni bedlivý pozor, vy naše kuřátka, ať se v září zase všichni ve zdraví sejdeme….

Tety

Z našich škol

Indiánskou stezkou

Posledního květnového dne jsme se vydali na putování indiánskou stezkou v údolí Apačů. Cesta nebyla vůbec jednoduchá. Cestou nás sledovaly „bílé tváře“. Vyzbrojeni odvahou a přátelstvím jsem překonávali překážky a plnili úkoly. Po týdenní cestě se nám podařilo vysvobodit našeho náčelníka Velkého Býka a jeho squaw Dobré slunce. Našli jsme poklad a složili indiánskou přísahu před radou starších. Sedmého dne Měsíce jahod jsme nasedli do motorového oře, který nás dovezl zpět do základního tábora ke zbytku našeho indiánského kmene.

Děti a učitelky MŠ v Terezínské

Představujeme vám

Křesťanské společenství víry

(Rozhovor s pastorem Křesťanského společenství víry Lovosice Ing. Stanislavem Hartem)

Vaše společenství je nejmladší z církví v našem městě. Můžete nám říci důvody jeho vzniku a zda navazuje na podobné společenství v naší zemi i ve světě?
Naše společenství bylo oficiálně zaregistrováno dne 18.10.1999 a z právního hlediska je samostatnou jednotkou (pro církevní znalce: jsme svobodný evangelikálně-charismatický sbor). Navazujeme na tradici církve, která vznikla již v prvním století našeho letopočtu a čerpáme z odkazu všech křesťanských osobností historie i současnosti. Udržujeme blízké a přátelské kontakty s různými sbory různých církví evangelického směru a křesťanskými organizacemi u nás i ve světě. Jedno specifikum však máme, a tím je zaměření na Lovosice a Lovosicko. Jsme hrdí na své město a záleží nám na jeho rozkvětu. Svou aktivní činností k němu chceme přispět.

Je něco ve vašem biblickém učení navíc, co si myslíte, že ostatní církve nezdůrazňují?
To rozhodně ne. Jestli se chce někdo seznámit s naším učením, tak mu mohu doporučit např. litoměřické knihkupectví „Jonáš“. Tam mají dostatek Biblí v různých vydáních a překladech… Nic „navíc“ k Bibli nepřidáváme. Odlišuje nás spíše to, že chceme být společenstvím moderním, které křesťanství prezentuje pro lidi normálním, srozumitelným způsobem. Snažíme se vyhýbat nesrozumitelným „církevním“ výrazům, zvyklostem a rituálům, používáme moderní hudbu, apod. Nepovažujeme za nic zvláštního či nebiblického ani to, že pastor je ženatý, má rodinu a pracuje ve světském zaměstnání.

Jaké akce vaše společenství, mimo pravidelných bohoslužeb, pořádá?
Kromě pravidelných nedělních shromáždění, která začínají každou neděli v 9.00 v přednáškové síni KS Lovoš, pořádáme celou řadu dalších akcí. Jsem si jistý, že celá řada místních lidí o nich ví. Patří mezi ně práce s lovosickými dětmi i mládeží, křesťanské koncerty, přednášky. Promítání filmu „Ježíš“ v roce 2001 navštívilo téměř 100 lidí. Mnoho lidí opakovaně navštívilo koncerty a vyprávění známého skladatele a zpěváka (a od roku 1994 také nadšeneckého křesťana) Jiřího Zmožka, který vloni zpíval a kázal i v lovosickém domě s pečovatelskou službou. Do budoucna připravujeme mnohé další aktivity, např. pravidelné promítání křesťanských filmů. Informace o činnosti sboru získáte na shromážděních nebo na sborové nástěnce v ulici 8. května. Všechny čtenáře na ně srdečně zveme!

Jaká je vaše spolupráce s ostatními církvemi v našem městě?
Každoročně se účastníme tzv. „Aliančního modlitebního týdne“, kde se scházejí křesťané ze všech lovosických církví. Vzájemná spolupráce a tolerance křesťanských církví je obecně oblastí, v níž mají všichni věřící co zdokonalovat, a to nejen v Lovosicích. Za náš sbor mohu říci, že jsme komunikaci i spolupráci s ostatními církvemi otevření.

Co byste chtěl ještě na závěr našeho rozhovoru sdělit čtenářům Lovosického dneška?
Že Bůh je dobrý a miluje každého, kdo čte tento rozhovor a chce pozitivně změnit jeho život. Bůh nemá prsty ve válkách ani v jiném zlu, které se na světě děje a mrzí ho to mnohem víc než každého, kdo si říká: „Kdyby byl Bůh, nebyly by války.“ Zlo však dělají lidé, kteří jsou svobodnými bytostmi a Bůh je nemůže manipulovat k činění dobra, i kdyby chtěl. Na závěr bych rád připomněl, že věřícím se ještě nikdy nikdo nenarodil, protože uvěření je rozhodnutí srdce, které je možné udělat kdykoliv od doby, kdy dítě začne být zodpovědné za své jednání až do konce života. Neznám nikoho, kdo by tohoto rozhodnutí litoval.

FH