Koutek poesie

Tom Ha

Nebesa nejsou jen modrá

Hrady a zámky Lovosicka

Lukavecký zámeček

Snad jen půldruha kilometru od kraje našeho města leží obec s prastarou historií, o níž jsou záznamy již v zakládací listině litoměřické kapituly z 1056 až 1058. Ves se jmenuje Lukavec. Její nezastupitelnou dominantou je půvabný venkovský zámeček stejného jména. Ves byla výjimečná už ve středověku, takže už ve středověku byla dost atraktivní i pro dalšího majitele, kterým se kolem roku 1400 stává vedle již zmíněné litoměřické kapituly jeden z nejvlivnějších šlechticů té doby v našem kraji, pan Jan z Vartemberka, který tou dobou vládl na Střekově a v Děčíně. Pár desítek let na to se stali spolumajiteli Lukavce Kalířové ze Sulevic, kteří v roce 1480 rozdělili Lukavecké panství na část čížkovickou a košťálovskou. Nato se do zájmu o zdejší pozemky vložili litoměřičtí občané, bratři Valentin a Mikuláš Tábor Kunešové. Z nich Valentin byl iniciativnější a poté, když byl povýšen do vladyckého stavu, přijal jméno Valentin Kuneš z Lukavce. Mikuláš Kuneš zde prý - postavil renesanční tvrz. Jiný Kuneš z rodiny, Prokop, který v téže době vlastnil Cítoliby se zde stal zakladatelem místní tvrze. Albrechtu Kunešovi z Lukavce, jednomu ze šesti Mikulášových synů, patřila blízká obec Boreč. Příslušníci tohoto rodu jsou uloženi v děkanském chrámu v Litoměřicích.

V roce 1620 se objevují v historii Lukavce opět Kuplířové ze Sulevic. Pan Kašpar Kaplíř koupil od direktorů litoměřické kapituly dosud jí patřící část vsi, ale již rok nato byl na Staroměstském rynku v Praze popraven a vše se vrátilo do původního stavu. Druhou část Lukavce získal koncem 17. století známý šlechtic Jan Chotek, ale již roku 1721 prodal svůj díl městu Litoměřice a to jej připojilo ke svému majetku v Keblicích. Záhy na to v prvních letech třicetileté války byla lukavecká tvrz opuštěna a zpustla. Byla tehdy součástí borečského panství. Až v druhé polovině osmnáctého století byl na místě někdejší tvrze postaven barokní venkovský zámeček, ve kterém byla umístěna správa velkostatku. Jednoduchá patrová budova má v hlavní ose ozdobný vstupní portál, po stranách na něj navazují postranní křídla s vikýřovými okny v mansardové střeše. V roce 1803 byl zámek připojen k lovosickému schwarzenberskému panství, jehož součástí byl až do první pozemkové reformy. Tehdy získala Lukavec akciová společnost cukrovaru v krásném Březně, ale již v polovině dvacátých let koupil Lukavecký zámeček dr. Stenech, který nechal provést poslední stavební úpravy (1926-1927).

Po převratu v roce 1945 bylo jeho jmění zkonfiskováno a stalo se součástí lovosického státního statku.

Text i foto Roderich Slavík

Pozvánka na výlet

Magická hora Říp

Vláček se blíží do cílové stanice Ctiněves. Z okna se díváme do krajiny polí a luk, jíž dominuje osamělý čedičový bratr Českého středohoří, Říp. Hora, vysoká 456 m nad mořem, vystupující náhle z roviny, opředená pověstí o praotci Čechovi, se stala symbolem našeho národa. A není divu. Při pohledu na Říp se zatají dech i nám. Krajina hýří různými odstíny zelených barev a některá pole, kde obilí teprve začíná růst, se mohou pochlubit načervenalou barvou země. Úrodná a zdravá krajina, kde je dobře i zvěři. Svědčí o tom několik zajíců, srnek a bažantů, které spatříme během jízdy. Svěže zelený Říp je porostlý listnatými stromy. Byl zalesněn v l9. století, před tím byl bezlesý podobně jako středohorské kopce na Lounsku.

Zdá se, že ve Ctiněvsi vystoupili téměř všichni cestující, kteří se vydávají po červené značce k vrcholu Řípu inu poutní místo. Jdeme alejí starých hrušní a pokračujeme polní cestou. Sluníčko svítí a na obloze můžeme pozorovat zajímavou oblačnost zejména na jihozápadě a na západě výrazné řasy, rozbíhající se do různých stran, vytvářejí vějíře a dodávají krajině ještě větší malebnosti. Nad polem krouží káně. Z rostlin nás zaujme snědek chocholičnatý se zářivě bílými květy, rožec polní, jitrocel prostřední, růžová vikev, rozrazil perský. Tu a tam z trávy vykoukne žlutý květ kozí brady. Začíná kvést žlutavý pryšec chvojka a v blízkosti úpatí hory na sebe upozorní jediná rostlina svými nápadně žlutými květy starček přímětník. Vstupujeme do lesa, kde převládají duby. U cesty, která vede po rovině, kvete jahodník chlumní a mařinka vonná. Stáčíme se doprava a začínáme stoupat po úzké kamenité cestě. Už máme jen 500 m k vrcholu a rozhodně to stojí za námahu. Čedič, z něhož je Říp tvořen, obsahuje více magnetovce, což způsobuje odchýlení střelky kompasu. Ten však u sebe nemáme, abychom se přesvědčili, ale věříme tomu. Značka nás dovedla, řekla bych, na nejkrásnější místo na Řípu těsně pod vrcholem. Po obou stranách stezky jsou skalky s kvetoucí šalvějí, mateřídouškou a lomikamenem. Úžasná scenerie! Usedáme na kameny a těšíme se krásami této hory. V dálce se ozývá kukačka a kolem nás poletují motýli většinou hnědásci a žlutavé samičky ohniváčků s černými skvrnkami. Občas prolétne velký černý čmelák s oranžovým zadečkem a pak se objeví skvost z říše brouků zlatohlávek, jehož krovky se na slunci kovově zlatozeleně lesknou. Brouk při letu skutečně bručí. Dříve se zlatohlávci v přírodě běžně vyskytovali, teď jsou vzácnější. Rozhled do krajiny je mírně zacloněn oparem, ale i tak máme pěknou vyhlídku na Středohoří. Je příjemné teplo. A již jsme na vrcholu, kde jsou davy turistů nejen pěších, ale i cyklistů, kteří tu dnes pořádají okružní jízdu. Místní restaurace nabízí občerstvení a suvenýry. Rotunda svatého Jiří ze světlé opuky se na sluníčku zvlášť vyjímá. Obejdeme ji zvenku. Prohlédneme si místo, odkud pochází základní kámen Národního divadla a navštívíme ještě vyhlídky k Mělníku a k Praze.

Protože sestup bývá obtížnější než výstup, zvolili jsme pro návrat prozaičtější panelovou cestu, vedoucí směrem ke Krábčicím. Ale i zde jsme se setkali s krásnými skalkami u cesty a s koberci rozrazilů. U parkoviště jsme odbočili vpravo a pohodlnou cestou na kraji lesa došli k naší červené značce vedoucí do Ctiněvsi na nádraží. Ještě jedno posezení na vyhřátém kameni a pohledy na proslulou horu a okolní krajinu. Její krásou se shora kochá několik rogalistů. Nám zbývá už jen rozloučení s magickou horou. Snad, aby nebylo tak smutné, přeletěl kolem otakárek fenyklový, náš věrný kamarád ze Středohoří.

Jana Haasová

CHKO Perla českého Severu

Národní přírodní památka Kamenná slunce

Tato památka se nachází na bezlesém pahorku nad mělkým údolím hnojnického potoka v lokalitě s pozůstatky malotěžebních aktivit v katastru obce Hnojnice na Lounsku, při železniční trati Lovosice Most v nadmořské výšce mezi 244 a 261 metrem na rozloze 820 arů. Byla vyhlášena v roce 1953. Předmětem ochrany jsou tak zvaná »kamenná slunce« ve stěně bývalého zemníku (nebo hliníku ) tvořená jádry z jílovitých zemin obklopených paprskovitými prasklinami. Území je využíváno pouze k vědeckým účelům. V několikaletých cyklech se čistí lokalita od zvětralin. Velice negativně dopadá neukázněnost některých návštěvníků, či spíše vandalů, kteří vydloubávají jádra kamenných sluncí.

Drobné kutací práce byly v minulosti vykonávány v souvislostí s provozem menší cihelny v sousedství národní přírodní památky. Získávalo se tady »ostřivo« na zlepšení vlastností cihlářské suroviny.

Kamenná slunce tvoří komínové »brekcie« vyplňující výbuchové hrdlo. Sopečný komín vyplněný komínovou brekcií je důkazem, že se jedná o tak zvanou maarovou strukturu, tj. o útvar tvořený výbuchem žhavého magmatu s následným mísením s okolními horninami. Výbuchem vzniklo trychtýřovité hrdlo, které bylo postupně zaplňováno sopečnými vyvřelinami, vyvrženinami a úlomky ze stěny maaru. Chladné jílovité úlomky se staly centry chladnutí pro své okolí. To v důsledku smršťování paprskovitě rozpraskalo. Povrchová část hrdla byla odkryta erozním působením vody.

Na těžbou narušených částech svahů pahorku na přelomu května a června dosahuje vegetačního optima pestrá teplomilná květena. Mimo jiné zde můžeme obdivovat například len rakouský (Linum austriacum), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), kozinec bezlodyžný (Astragalus exscapus), kozinec rakouský ( Astragalus austriacum), čistec přímý (Stachy recta), silenku paušnici (Silene otitis) a také vzácný rýt žlutý (Reseda lutea).

Ze vzácných zástupců hmyzu se zde uvádí výskyt rovnokřídlých , například kobylky luční (Tettigonia caudata), v jejím případě se jedná o jednu ze dvou známých severočeských lokalit, v nichž se vyskytuje. Z brouků se zde dá nalézt střevlík (Natophilus laticollis), nebo drabčík (Dolicaon biguttulus). Přilehlé křoviny kolem hnojnického potoka jsou pravidelným hnízdištěm krále pěvců - slavíka obecného (Luscinia megarhynchos) - jako Slavík o tom musím něco vědět !

Roderich Slavík