Přednášku uvedl na Den lovosických autorů 11. listopadu 2023 amatérský badatel z Lukavce Martin Brůža.

Z tohoto textu uvádíme několik poznámek a zajímavostí.

Drobné sakrální památky zahrnují např. kapličky, návesní kaple, kříže, smírčí kříže, sochy, boží muka, svaté obrázky a skalní reliéfy s náboženskými motivy. Jen do jisté míry jsou ovlivněny slohovým uměním. Především se do nich promítají potřeby jednotlivce, který je součástí určité společnosti v daném čase.

Kříže a sochy po staletí spoluvytvářely typický obraz české krajiny, poselství, které v každé z nich zanechal jeho tvůrce. Sakrální stavby měly být pobídkou k zastavení, modlitbě. Význam mají symbolický, ochranný, patronátní (např. sv. Florián – oheň, Prokop – špatné počasí apod.)

V 17. století se v české krajině začínají objevovat kamenné sochy. Byly umísťovány na kamenných soklech zdobených římsami, bohatými ornamenty a figurálními reliéfy.

Počátkem 18. století se v krajině začíná objevovat kamenný nebo železný kříž posazený na honosném kamenném podstavci.

V 19. století se začaly hojně používat kříže litinové umísťované na kamenné nebo zděné sokly.
Lapidárium barokních soch za kostelem sv. Václava vzniklo v roce 1909 a v roce 1952. Zdejší sochy se v minulosti nacházely v různých částech města. Do tohoto vybraného místa u presbytáře kostela byly postupně umísťovány v souvislosti s novou zástavbou a změnami komunikací. Sochy jsou v havarijním stavu působením povětrnostních podmínek na Lovosicku. Naposledy se restaurovaly někdy v 70. letech a později v roce 1986. Poslední restaurace proběhla v letech 2006 a 2007.

Kamenných soch bylo původně 12, dochovaly se pouze 4 sochy. Jsou to:

1. Svatý Jan Nepomucký – je patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, která mají co do činění s vodou.
Socha sv. Jana Nepomuckého byla vytesána z pískovce v roce 1796. Světec stojí na pískovcovém podstavci a v levici drží kříž. Na přední straně podstavce je reliéf sv. Prokopa s křížem v pravici. V horních rozích je letopočet 1796. V soupise drobných sakrálních památek Lovosic z 19. června 1836 uložených v archivu litoměřického biskupství, který si nechal Martin Brůža nejprve přeložit do německého jazyka a poté do českého jazyka, se o soše sv. Jana Nepomuckého se pod číslem 12 píše:

Socha svatého Jana z Nepomuku naproti č.p. 11. Svatý Jan z Nepomuku v životní velikosti, Ukřižovaného v náručí, s 5 hvězdami okolo hlavy, na podstavci 2 andělé se symboly mlčenlivosti a šestiúhelná plechová svítilna; podstavec 7´ vysoký s obrazem svatého Dominika, dole 2 kolenové schody. Není známá udržovací povinnost.
Svatý Jan Nepomucký původně stával v ulici 8. května (dříve Mlýnská) v místě parního mlýna.

V roce 1864 byla socha přemístěna na pravou stranu Kostelní ulice, před vinárnu Adolfa Pfannschmidta č.p. 9. Roku 1919 se socha sv. Jana Nepomuckého díky radě města opět stěhovala a byla postavena na roh předzahrádky domu, který stál před bývalým můstkem borečského potůčku. Potůček ústil do Modly (dnes na rohu křižovatky Kostelní a Mírové ulice). Tehdy Modla protékala v místech před plaveckým bazénem hned pod městskými hradbami. Kvůli projektovanému rozšíření Terezínské ulice, ke kterému došlo v roce 1952, byla socha sv. Jana Nepomuckého naposledy stěhována a přemístěná do lapidária za kostel sv. Václava.

Socha bez hlavy – Socha má dvakrát opravovanou hlavu a obličej.
Dne 10. prosince 1918 dva neznámí legionáři hodili z jedoucího auta na sochu lano a zatáhli. Urazili hlavu, krucifix a ruku a opět ujeli. Oprava svatého Jana stála 475 Kč a byla zaplacena díky sbírce mezi občany. Zbytek nákladů byl příspěvkem patronátu a fondů. Opravu provedla firma Bohumila Vrby z Loun.

2) Svatý Florián – patron hasičů
Svatý Florián je mučedník hornorakouský. Socha sv. Floriána z roku 1707 původně stála na dolním náměstí vpravo a r. 1834 prošla nákladnou renovací, kterou zaplatila městská obec. Svatý Florián byl zhotoven v prostřední životní velikosti, pod ním na kvádrovém podstavci 8´ vysokém byl městský znak; – na přední straně ve vyvýšené práci – svatý biskup Adalbert – okolo kamenné kolenové schody. V roce 1858 byla socha sv. Floriána přemístěna na západní výstup z města, vpravo od silnice (dnes kruhový objezd u Besedy).
30. července 1858 prošla celkovou renovací. Za sochu město zaplatilo Antonínu Summovi z Prahy 100 zlatých, doprava a zabalení stálo 16 zlatých a předělání podstavce stálo 54 zlatých, dohromady tedy renovace sv. Floriána vyšla na 170 zlatých. Tento obnos byl pokryt zčásti ze sbírek a zbytek z obecní pokladny.

V roce 1952 byl zbourán blok zdejších domů kolem „Zeleného stromu“ a socha sv. Floriána byla přemístěna do lapidária za kostel.
Další renovaci v roce 2007 provedl akademický sochař Mgr. Vít Mudruňka z Prahy. V srpnu roku 2019 byla neznámým pachatelem uražena špice kopí svatého Floriána.

3) Svatý Prokop – patron horníků, zemědělců a vinařů.
Sochu svatého Prokopa nechal na vlastní náklady zhotovit roku 1776 tehdejší primátor Johann Georg Tscherney (Jan Jiří Tscherney). Socha vznikla na památku povýšení někdejší vsi Lovosice na město 6. července 1600. Johann Georg Tscherney byl primátorem Lovosic v letech 1763 – 1782, zemřel 16. dubna 1796 ve věku 86 let.
Patron české země, svatý Prokop, byl instalován na dolním konci hlavní ulice, naproti soše svatého Floriána. Socha byla r. 1834 městskou obcí renovována.
Netrvalo to ani 12 let od renovace a socha svatého Prokopa byla opět značně poškozena (soše chyběla pravá ruka). Tehdy byla poškozená socha sv. Prokopa nahrazena sochou svatého Vavřince, která při stavbě parního mlýna v roce 1846 byla ze svého původního místa za špitálem odstraněna.

V soupise drobných sakrálních památek Lovosic z 19. června 1836 uložených v archivu litoměřického biskupství se o soše sv. Prokopa pod číslem 10 píše:
Svatý Prokop v životní velikosti – pod ním městský znak; na kvádrovém podstavci 7´ vysoký – na přední straně: K svátku sv. Prokopa, zvláštního ochránce našeho českého království, kdy lovosická obec dosáhla výsad malého města císařského království. Na zadní straně podstavce je nápis: Tato socha byla pořízena na náklady primátora Jana Jiřího Tschernaye.

4) Svatý Vavřinec – patron archivářů, knihovníků, kuchařů a koželuhů.
Svatý Vavřinec pocházel ze Španělska. V roce 258 byl při pronásledování křesťanů za živa upečen na roštu císařem Valeriánem v Římě za opovážlivost, kterou se vůči němu dopustil.
Socha sv. Vavřince je z roku 1736 a stála na západním výjezdu z města po pravé straně mostu za špitálem, na Sulejovické cestě.
Při stavbě parního mlýna v roce 1846 byla socha ze svého původního místa odstraněna a instalována na dolním konci hlavní ulice, místo již poškozené sochy sv. Prokopa.
Tehdy se stěhovala pouze socha sv. Vavřince samotná, která byla posazena na zachovalý a sobě podobný podstavec sv. Prokopa, který zbyl z poškozené sochy z roku 1846. Bohužel zatím nevíme, co se tehdy stalo s původním podstavcem sv. Vavřince a se sochou sv. Prokopa.

V roce 1952 byla socha sv. Floriána přemístěna do lapidária za kostel.
Předešlé opravy sochy se konaly někdy v 70. letech a později v roce 1986.
Naposledy se socha svatého Vavřince restaurovala v roce 2006, neboť byla v havarijním stavu.
V lapidáriu za kostelem je také socha svaté Barbory.

5) Svatá Barbora je uctívána jako ochránkyně horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi.
Svatá Barbora měla pohnutý osud a zemřela stětím rukou vlastního otce za to, že se stala křesťankou bez jeho vědomí. Svatá Barbora se narodila v Nikomédii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce. Její matka brzy zemřela, otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži. Jeden ze sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se křesťanství. Když se však dcera bránila, vlastnoručně ji sťal. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil. Sochu svaté Barbory vytesal z pískovce Bohuslav Ederer z Budyně nad Ohří v roce 1776. Světice stojící na pískovcovém podstavci drží v levici kalich, v pravici palmu a meč. V pozadí je věž.

Nedaleko Lukavce, směrem na Lovosice stála šibenice (u Lukavecké cesty, proti popravišti). Zmínku o ní nalezneme ve starých pramenech již kolem roku 1702. Místu, kde stála šibenice, se říkávalo „Šibeniční pole“ a dodnes se toto místo nazývá také „Na Johance.“ V těch dobách míval každý vrchnostenský úřad hrdelní právo a popravčí místo a svou šibenici. Marie Terezie v roce 1766 toto hrdelní právo nižším vrchnostem odňala, a tak měly v litoměřické oblasti hrdelní právo jen soudy v Litoměřicích a v Ústí nad Labem.

Na památku v místech šibenice u silnice byla postavena barokní socha svaté Barbory, kterou nechalo r. 1776 zhotovit město Lovosice za 70 zlatých z obecní pokladny u sochaře Bartoloměje Ederera z Budyně nad Ohří. Po více než sto letech byla socha sv. Barbory na náklad Josefa Krna, majitele hotelu „U dráhy“, převezena v r. 1909 a postavena na východní straně kostela sv. Václava u chudobince jako první. Naposledy se socha restaurovala v roce 2006, neboť její stav byl vážný. Předešlé opravy se konaly někdy v 70. letech a později v roce 1986.
Za kostelem sv. Václava se nachází také Misijní dřevěný kříž.

 

2. část vyjde v únoru 2024

hz,
fotky M. Hvorka, M. Brůža

Drobné sakrální památky v Lovosicích – 1. část

Procházení příspěvků