V pondělí 7.8.2017 v 8.00 hodin jsme před školou přepadením formánka zahájili druhý týdenní letní tábor při škole. Tentokrát byl pan školník v roli formánka tak trochu neposlušný a loupežníci s ním měli větší práci. Před dubem a za dubem bylo pěkně rušno, protože se banda loupežnická nějak rozšířila. Formánek kladl odpor, ale přesto jsme ho „voškubali“ . Mladí loupežníci se také přičinili a přinesli lup, že nám oči přecházely! Bábovkami, koláči, klobáskami a sladkostmi se zaplnila celá plachetka! Zlata, stříbra a drahého kamení bylo habaděj a bude nám stačit i na další roky. Opět to začalo bez chybičky…
Den první 7.8.2017
Stejně jako na prvním turnusu jsme vyrazili do Vrbičan na zámek. V loňském roce jsme tam prožili noc, tak jsme byli zvědaví, co se změnilo. A změnilo se hodně! Pan kastelán nás provedl tentokrát už téměř po celém zámku a vyprávěl nám o získání nového inventáře. Ještě před prohlídkou se loupežníci vrhli do hledání červeného pokladu – českých granátů a po prohlídce neodolali a hromada hlíny byla opět jejich. Vstupenkou na dětské hřiště bylo totiž nalezení pěti granátků. A loupežníci se tentokrát činili! Někteří jich vydolovali i přes třicet! Dětské hřiště bylo jejich a loupežníci se na něm patřičně vyřádili. Odpoledne jsme se autobusem vrátili domů.
Den druhý 8.8.2017
Náš druhý výlet nabral směr Louny, na Nový Hrad do Jimlína. Pohádky režiséra Zdeňka Trošky zná snad každý a my jsme měli možnost vidět i kostýmy z jeho nádherných pohádek! Viděli jsme i světničku Elišky nebo kutloch čarodejnic. Dokonce jsme se mohli vyfotit na trůnu! Na hradě jsme si prohlédli i místnosti, které se nikde neukazují. Byli jsme v prádelně, sušárně na ovoce, v koupelně pana krále. A co bychom byli za loupežníky, kdybychom se nepodívali do kuchyně a hodovny. Tam se nám líbilo nejvíc! V Zámeckém šenku jsme si dali sladký mok, najedli jsme se k prasknutí a vydali se na zpáteční cestu.
Den třetí 9.8.2017
Cílem naší třetí výpravy byl zámek Zákupy. Z Lovosic jsme dojeli vlakem do České Lípy a přestoupili jsme na vlak do Zákup. Na zámku nás čekala princezna, která nás provedla všemi komnatami, vyprávěla nám o životě na zámku a připravila pro nás úkol. Hledali jsme po celém zámku 20 ztracených medvídků. A jako správní loupežníci jsme je také všechny našli. Jen toho jednoho, velkého a živého jsme neviděli. Medvěda brtníka Medouška v hradním příkopu. Měl nějaké bolení a tak zůstal zalezlý. Po prohlídce jsme měli domluvenou návštěvu v soukromé firmě , jenž je poslední firmou v Evropě, která vyrábí tradičním postupem papírové masopustní a karnevalové masky. Všichni jsme si mohli vyrobit masku a prohlédli jsme si muzeum pana Zdeňka Rydygra. Po prohlídce jsme si zakoupili suvenýry a vlakem jsme se vrátili do Lovosic. Ve škole jsme si připravili loupežnické doupě na spaní, opekli jsme si buřty, pobavili se u ohýnku, podívali se na pohádku a pak už jen bylo slyšet loupežnické chrápání…
Den čtvrtý 10.8.2017
Ráno po syté loupežnické snídani jsme se vydali do Oparna hledat ukrytý poklad. Cestou jsme plnili různé úkoly, které nás zavedly až na Oparenský hrad. Tam byl ukrytý poklad. A to dost dobře, protože nám dalo hoooodně práce, než jsme ho našli. Byl nejvyšší čas, protože už všichni měli hlad a poklad ne a ne najít… Úspěšní loupežničtí hledači hodili poklad na záda a a mazali jsme všichni do Černodolského mlýna na oběd. Špagety s boloňskou omáčkou si prostě zamilujete! Ty ve mlýně rozhodně umí! Na dětském hřišti jsme si rozdělili poklad, zahráli hry a autobusem jsme se vrátili do Lovosic.
Den pátý 11.8.2017
V pátek dopoledne jsme měli v plánu hry a závody na školním hřišti. Ale přepadl nás déšť a proti tomu jsou i loupežníci bezmocní. Ale nám to nevadilo, protože nás navštívili Bovýsci. Sice bez masek, ty měli v čistírně, ale za to si pro nás připravili program s ovocem a zeleninou. Přivezli švestky, melouny, broskve, okurky a rajčata a my jsme se zavázanýma očima hádali podle chuti a vůně, co právě jíme. Odměnou nám bylo slaďoučké originální pitíčko v krabičce od Bovysu. Loupežnice Ála – paní vychovatelka Hovadová se zase vyznamenala a připravila loupežnický oběd, upekla nám do zlatova kuřecí stehýnka, které podávala s chlebem a to na seně v loupežnické jeskyni. Všechno jsme snědli, nic nezbylo, jenom kosti, které jsme házeli jako správní loupežníci za sebe. Protože stále pršelo, dívali jsme se na pohádky a připravili si na papírky svá přáníčka. Uvařili jsme si loupežnickou bramboračku, nikdo nezahálel, všichni se podíleli na přípravě exkluzivní, famózní polévky. Den jsme zakončili u táboráku s opékáním buřtů, hádáním hádanek a vyprávěním vtipů. Někteří nám zazpívali a dokonce i zatančili. Noc ve škole byla klidná, pro některé z nás dobrodružstvím, ale bát jsme se nemuseli, protože naše stará škola je jako nedobytná pevnost.
Den šestý 12.8.2017
V sobotu se vyčasilo, dokonce vysvitlo sluníčko, tak jsme po snídani namalovaná přáníčka přivázali na balónky nafouklé heliem a každý si na hřišti vypustil svůj balónek k modrému nebi. Tentokrát jsme se na balónky moc dlouho nedívali, protože vítr nám je odvál dost rychle. Přesto jsme se dívali k nebi a všichni tajně doufali, že se naše přání vyplní. Následoval úklid po spaní, sbalení loupežnických pinglů a v 11.00 jsme se vydali na Osmičku k přístavišti. Pluli jsme totiž lodí do Roudnice nad Labem. V Lovosicích jsme nastoupili na loď Porta Bohemica a v Litoměřicích jsme přestoupili na Poseidon. Plavba po Labi byla zajímavá. Labe je jednou z největších řek a vodních cest Evropy. Pramení v Krkonoších na severu Čech, protéká Německem a ústí estuárem do Severního moře. Jméno dali řece snad Keltové, kteří její povodí obývali ve starověku. Původní keltské slovo „elb“ znamenalo prostě „velká řeka“. Labe je označováno za jedinou českou řeku, jejíž název není v ženském rodě. Cesta plavebními komorami byla pro nás překvapením a zážitkem. V Roudnici nad Labem jsme přešli na vlakové nádraží a vlakem jsme se vrátili do Lovosic.
Den sedmý 13.8.2017
Na poslední den jsme se všichni moc těšili. Čas se totiž zrychlil a pro nás bylo 24.12.2017 a nastal čas Vánoc. Všichni do jednoho jsme pekli vánoční cukroví, vyráběli svícny, ozdoby a řetězy. Obalili jsme si řízečky, ozdobili jsme si vánoční stromeček a připravili vánoční tabuli. V poledne jsme zasedli k prostřenému štědropolednímu stolu a začali hodovat. Podával se bramborový salát s kuřecími řízky. Na stole nechybělo naše loupežnické cukroví a sladký mok na slavnostní přípitek. Výzdoba byla ze smrkových větviček a místo vánočních červených hvězd zářily květy červených muškátů. A co by to bylo za Vánoce bez dárků? Dárky byly! Všichni si něco odnesli. To byl panečku den! Komu se to poštěstí mít dvakrát do roka Vánoce? No jenom loupežníkům! Jako zákusek jsme měli ještě loupežnický čokoládový dort, který upekl loupežník Bambula – paní učitelka Záklasníková. Byl tak hezký, že nám ho bylo líto rozkrájet, ale nakonec nezbyl ani drobeček. Ještě jsme si vyhodnotili soutěže a rozdělili lup a pak už následovala cesta z jeskyně k rodičům…
Všem, kteří se na přípravě a realizaci letního tábora podíleli, moc děkuji, protože bez jejich pomoci by tábor nemohl proběhnout. Po celých sedm dnů se o děti staraly paní vychovatelka Alena Hovadová, paní učitelka Milena Záklasníková, Radka Jarošová a vedoucí tábora Miluše Králíčková.
Poděkování patří i panu školníkovi Vitězslavu Tomáškovi, který se podílel jak na přípravách, tak i na realizaci.
Věříme, že jsme všichni prožili hezké a nezapomenutelné dny v našem loupežnickém doupěti a možná se za rok zase setkáme, kdo ví…
Miluše Králíčková
