Z kultury

Velká opereta na malém jevišti

Druhý den oslav jubilea se v Kulturním středisku Lovoš představili s písněmi z oblíbených operet posluchači pěvecké třídy profesorky Jany Scholzeové z Ústí nad Labem, která koncert rovněž připravila. Na klavír zpěvačky a zpěváka doprovázel prof. Václav Krahulík. Taneční čísla připravila Šárka Oswaldová. Profesorka Scholzeová sama vystudovala pedagogickou školu, několik let vyučovala na základní škole a při tom soukromě studovala zpěv u prof. Jitky Švábové. Dráhu operní sólistky zahájila v Divadle J. G. Tajovského v Banské Bystrici a poté dlouhá léta byla členkou opery v Ústí nad Labem. Nyní se věnuje výuce hlasové techniky ve studiu Bel canto v Ústí nad Labem.

V repertoárů zpěvaček se vyskytují operní, operetní i muzikálové melodie, hudba klasická a duchovní, tento koncert byl ale věnován převážně oblíbeným písním a operetním melodiím 1. poloviny 20. století. V rychlém sledu se střídaly velmi známé písně – Když jsem kytici vázala, kterou proslavila Míla Spazierová-Hezká, dnes v podání Martiny Šefčíkové, Yradierova La Paloma (Kamila Svobodová, žije v Lovosicích) či Česká písnička Karla Hašlera v provedení Markéty Svobodové s těmi dnes již téměř zapomenutými – Růžové psaníčko Járy Beneše či Svojíkova

Láska je fata morgana (obě písně zazpívala Markéta Světlíková ze Sulejovic a růžová psaníčka také rozdávala posluchačům). V druhé části programu si vyslechli diváci operetní melodie, například Kavalírský duet Kamily Svobodové a Tomáše Horského z operety Oskara Nedbala Polská krev, Indiánskou píseň lásky z Frimlovy Rose Mary a několik písní z operety Veselá vdova. Celý program zakončil kankán z operety Veselá vdova..

Ve středu zahráli členové Hravého divadla z Brna dětem z mateřských škol a nižších ročníků základních škol pásmo dramatizaci pohádek Josefa Čapka O pejskovi a kočičce (Jak myli podlahu, O panence, která tence plakala a Jak pejsek a kočička dělali dort). Odpoledne promítl předseda bývalého Filmového kroužku několik filmů z produkce Klubu. Na natáčení filmů se podíleli Č. Janata, P. Cejpa, Ing. Vladimír Lonský, Jan Čermák, prof. František Frühauf a prof. Antonín Barák. První z filmů Střecha nad ledem o zvedání střechy nad zimním stadionem měl celosvětovou premiéru, Ing. Lonský ho sestříhal a ozvučil letos v březnu, komentář namluvila paní Jana Lonská. Promítly se rovněž filmy o Kultuře v Závodním klubu, Osvobození Lovosic (film zajímavý prolínáním původních fotografií a fiktivních záběrů) a Lovosické jubileum (40. výročí – rok 1985). Filmy jako vždycky měly u občanů úspěch. Večer přednesl doc. PhDr. Vladimír Salač přednášku „Historie Lovosic do prvních písemných pramenů“, o které píšeme jinde.

Ve čtvrte 17. dubna se v sále Kulturního střediska Lovoš ještě uskutečnil v rámci 865. výročí první zmínky o Lovosicích koncert sólistů a souborů populární hudby ZUŠ. Oslavy byly zakončeny koncertem Dechové harmonie Štětí v kostele sv. Václava v úterý 22. dubna.

Hz

-

Ach, ta něha našich dam!

S černou komedií Jean - Claude Danauda „Ach, ta něha našich dam!“ přijely 23. dubna do Lovosic tři členky DS Scéna Libochovice. V režii Evy Andělové se představily v roli Vdovy Naďa Hladíková, v roli Sophie Dagmar Králová a Slečnu Petitpas ztělesnila Hana Zůnová. Odborná porota udělila na 50. ročníku Libochovického divadelního léta 2007 hře 2 hlavní ceny, a to Evě Andělové cenu za nejlepší režii hry, Nadě Hladíkové za nejlepší ženský herecký výkon v roli vdovy a Jiřímu Cendrovi čestné uznání za hudbu k inscenaci. Tato asi hodinu trvající jednoaktovka byla prvním autorovým dílem. Brzy byla přeložena do mnoha jazyků a hraje se v asi 20 zemích světa. V České republice ji hraje s chutí mnoho amatérských i profesionálních souborů, protože je plná vtipných dialogů a zápletek s nečekaným rozuzlením.

Dvě ženy mající bohaté zkušenosti se svými manželi i milenci vyjadřují svoji nenávist k mužskému pokolení. Jedna z nich má v košíku hlavu svého manžela, kterého právě zavraždila elektrickým nožem a které se snaží zbavit. Nakonec tou hlavou potěší jednu starou pannu, která jejího manžela Rogera tajně milovala a teď si jeho hlavu odnáší domů, aby s ní - celá šťastná - strávila zbytek svého života. Příběh je plný absurdních situací a černého humoru.

Celý děj hry se odehrával na lavičce v parku, kde se postupně setkaly tři dámy, tři různé typy žen. Vdova, životem protřelá a nade vše milující...pórek. Její vztah k mužům byl vyjádřen heslem: „Vyhubit!“ Druhá dáma Petitpas, která je osamělá a při tom by tolik potřebovala něžný dotek milující osoby. a třetí dáma, Sophie, poměrně krátce vdaná, která přišla na lavičku s určitým „problémem“ v košíku. Příběh plný zvratů a nečekaných situací často přes neskutečný cynismus často diváky rozesmál. I hudba byla v souladu s dějem, zazněl rovněž smuteční pochod. Divadelní spolek Scéna Libochovice přiveze vždy do Lovosic zajímavou hru a nelze se divit. Soubor hraje již přes 80 let a některé hry mívají přes 20 repríz – například Naši furianti, se kterými libochovičtí vystoupili i na Ukrajině ve Lvově.

Děkujeme za vystoupení, přijeďte zase. Rádi Vás uvidíme třeba v Lesním divadle na Osmičce.

Hz, foto (hv)

-

Smích je kořením života

V úterý 6. května navštívil Lovosice po pěti letech režisér Zdeněk Troška s hercem Michalem Herzánem s vyprávěním o nové pohádce Nejkrásnější hádanka, o Helence Růžičkové (říkal důsledně Helenka, znali se třicet let) a o dalších historkách z natáčení Troškových filmů. Režisér pochází z jihočeských Hoštic, které v jeho filmech také vystupují. Režisérem si prý přál být odmalička, po zhlédnutí francouzského filmu „Kněžna de Cléves. Studoval ve francouzském Lycée Carnot v Dijonu a poté na pražské FAMU; tam ho učil Bořivoj Zeman, který natočil dnes už legendární pohádkové filmy „Pyšná princezna“ a „Byl jednou jeden král“. V roce 1983 debutoval snímkem Bota jménem Melichar, velmi v tipnou komedií ze školního prostředí, která získala 14 cen. Proslavil se především trilogií letních komedií Slunce, seno... s Helenou Růžičkovou, nezapomenutelná je pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci, oblíbené jsou i pohádky Princezna ze mlejna 1 a 2 a Z pekla štěstí 1 a 2. Novou pohádku „Nejkrásnější hádanka“ točil vloni také nedaleko Lovosic, na romantické zřícenině hradu Kostomlaty pod Milešovkou, jak před pěti lety lovosickým občanům slíbil. Pohádka měla premiéru 21. února; kdypak ji asi uvidíme v Lovosicích?

Troška se netají tím, že vyznává teorii radosti ze života a veselé jsou i jeho vyprávěnky. Z historek, které líčil v souvislosti s cenzurou (tedy v tomto případě vystřihováním scén), se mi nejvíce líbila ta o Helence Růžičkové, která jakožto čarodějnice ve filmu „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“ na přání režiséra poslušně spadla do rybníka a vylezla krásně špinavá od bahna. Scéna se cenzorům nezdála a byla vystřižena se zdůvodněním, že …“ Rybník není přirozené prostředí pro život čarodějnic!“ Asi se těch čarodějnic na to někdo zeptal, co je pro ně přirozené.

Vyprodaný sál Kulturního střediska Lovoš se zjevně bavil, ať už líčil režisér, jak chtěl jeden Němec koupit kulisy mlýna, mysle si, že je mlýn skutečný, nebo historky o králících, které byl malý Troška nucen v dětství velmi často konzumovat. Celá Troškovic rodina v Hošticích chovala králíky kvůli senu. a tak u Trošků doma byl v nedělí pečený králík s bůčkem a knedlíkem se zelím, u babičky králík na smetaně, u tetičky králík na paprice, a malý Zdeněček plačky bloumal po vesnici a hledal někoho, kde by mohl dostat něco jiného než králíka. Tyto jeho problémy pokračovaly ve Francii, kde je sice dobrá kuchyně, ale jí se tam velmi málo. a zase i tam byli často králíci. Prý o tom napíše knihu: Utrpení mladého Trošky ve Francii; tolik hladu údajně nikdy jindy v životě nezažil.

Po vyprávění si většina návštěvníků koupila buď nějaké to Cédečko, nebo, a to hlavně Kuchařku páně Trošky „Nebe v hubě aneb Chrocht, chrocht“, kterou si v neplánované frontě na autogramiádu nechali podepsat. a pak už byl konec.

Režisér Troška byl tak laskav, že nám po besedě zodpověděl několik otázek:

Pane režisére, kromě natáčení filmů se také věnujete inscenacím oper. To je ale práce velice rozdílná. Jak k tomu přistupujete?

Vážná muzika je má vášeň odjakživa, od dětství. Když jsem začínal studovat filmovou režii, tak jsem si představoval, že budu dělat stejně krásné filmy jako dělal pan režisér Václav Krška (Dalibor, Housle a sen) nebo jako pan režisér Petr Weigl (pozn.: zfilmoval Dvořákovu Rusalku a další opery a balety), to znamená filmy na muziku, o hudebních velikánech, balety, opery a tak dále. Vidíte, život s Vámi zatočí tak, že se motáte v JZD a pak točíte se strašidlama ve mlejně, ale mně to nevadí; na jedné straně dělám filmy pro radost lidem, aby se potěšili a pobavili, a na druhé straně mám velikou radost, že jsem mohl ten svůj vnitřní sen realizovat.

Mou první operou byl hned „Don Carlos“ Giusseppe Verdiho, velice náročná opera, bylo to přímo v revoluci v roce 1989 na scéně Smetanova divadla v Praze. V současnosti jsem režíroval ve Státní opeře v Praze, dvě inscenace tam mám; je to Bizetova „Carmen“ a Dvořákova „Rusalka“. Myslím, že ta představení se povedla. Teď 3. května byla zase Carmen, 82. repríza už, a byla zase úplně vyprodaná. Na státní svátek 8. května dávají znova Rusalku a i tahle inscenace je vždy vyprodaná a lidé jsou nadšeni, protože jsem ty inscenace udělal opravdu klasicky. Udělal jsem je tak, jak si ten divák přeje. Nikdo tam nejezdí na kole, nikdo tam nestřílí z kulometu a já nevím, co všechno, ale je to prostě tak, jak si to Dvořák s Kvapilem představovali. „Rusalka“ je v podstatě pohádka a tak to má být; neboť je to napsáno na titulní straně partitury – že je to lyrická pohádka o třech dějstvích a tak jsme to taky udělali.

Tuto inscenaci viděl Peter Dvorský, náš slavný (milé přeřeknutí), tedy slovenský slavný zpěvák), který se stal šéfem opery Košického divadla a poprosil mě, „ aby som tu inscenáciu „Rusalky“, ktorú som tuná v Prahe urobil, urobil aj v Košiciách..“. Tak jsem tam předloni udělal „Rusalku“ a na základě obrovského úspěchu, se kterým se setkala, jsem byl požádán o další, a loni na jaře jsem tam udělal operu „Faust a Markétka“ Charlese Gounoda. Takže mám za sebou tyhle čtyři inscenace a věřte-nevěřte, dostal jsem nabídky ze Lvova, z Doněcku z Ukrajiny, z Petrohradu, z řeckých Atén, dokonce, abych jel do San Diega do Ameriky – všichni chtěli, abych tam udělal inscenaci Dvořákovy “Rusalky“, která není tak známá, jak by měla být. Já považuju Rusalku za jednu z nejkrásnějších oper vůbec z celého světového repertoáru s „Traviatou“ a „Evženem Oněginem“ – to jsou pro mne moje srdcové záležitosti.

Při natáčení filmu si můžete vybírat herce, při inscenaci oper pravděpodobně ne. Ti asi hostují podle toho, jak si to objedná divadlo, že.

Přesně tak, máte naprosto pravdu. Já to nacvičím se třemi alternacemi, tři třeba Rusalky, 3 Princové a tak dále, nicméně dochází k tomu, že i ostatní zpěváci dojíždí ze světa nebo z jiných divadel českých či slovenských a v těch operách hostují, takže se to musí naučit aspoň přibližně, a to mně na tom hrozně vadí. Vy si s tím dáte obrovskou práci, kdy ten herec má kam dojít, na které gesto se obrátit, a pak přijede nějaká mahulena, která hostuje jednou, dvakrát, a ta nemá čas ani na to, aby si to podle videozáznamu nacvičila. Ta tam přijde, odzpívá to a zase odejde, takže to mám vždycky vztek, a to je to, co mně na tom vadí. Protože, když by se měla dělat pořádně opera, tak by to měly zpívat jen ty tři ženský, který to mají nacvičený!

(Pan režisér si asi na nějakou určitou zpěvačku, co mu inscenaci pokazila, vzpomněl, bylo to za celé dvě hodiny poprvé, co se na chvíli zamračil.)

Poslední otázka bude o našem kraji. Znáte České středohoří? Co pro vás znamená turistika?

Je to nádherný kus země, je to něco tak úžasného. Dneska (6.5.), když jsme k Vám jeli, byla tak nádherná viditelnost a opravdu tady ten Házmburk, všechny ty kopce s těmi hrady, Oltářík, Košťálov, Milešovka, a další a další, ty byly, jako by to bylo namalované. To byl tak nádherný pohled v tom jarním vzduchu, že opravdu srdce nad tím zaplesá. Musíme dělat všechno pro to, abychom si tento úžasný, půvabný kout země zachovali, protože už na něm bylo spácháno tolik zla a tolik křivdy, že si to opravdu nezaslouží.

Děkuji za rozhovor.

S režisérem Troškou rozprávěla Eva Hozmanová

Pozn.: Na řeč o turistice už nedošlo, pan režisér byl odvolán k odjezdu. Ale v jiných rozhovorech uvádí, jak hledá místa pro natáčení a při tom musí určitě mnoho luk a kopců obejít. a v jižních Čechách je Zdeněk Troška pohádkovým králem a patronem mnoha turistických akcí. Kancléřem jeho Jihočeského pohádkového království je Marcel Goetz z Mapového a turistického centra České Budějovice, člena Asociace turistických informačních center ČR.

-

Dechová harmonie

s dirigentem Jiřím Lhotským se představila poprvé v Lovosicích

Lovosické oslavy „865 let od 1. písemné zmínky o vsi Lovosice“ vyvrcholily v úterý 22. dubna koncertem Dechové harmonie s dirigentem Mg.A Jiřím Lhotským. Orchestr složený z cca 65 hudebníků zahrál po názvem Maličkosti mistrů známá i méně známá koncertní díla a slavnostně uzavřel celé městské oslavy. Koncert byl zahájen proslulým Sborem otroků z opery Giusseppe Verdiho Nabucco, kde vystoupily i obě sólistky – Julie Nepustilová a Venuše Klupáková. Program byl sestaven od barokní hudby (Georg Fridrich Händel – Gloria, Vodní hudba) přes klasicismus (W. A. Mozart – Laudate Dominum, sólo na trubku Jaroslav Nosek) až k novějším dílům českých skladatelů, nezapomnělo se ani na magickou první větu z Carminy Burany Carla Orffa.

Zazněly skladby našeho světoznámého hudebního trojhvězdí (Antonín Dvořák – Biblická píseň č. 5, Bohuslav Martinů – Hlásný, Leoš Janáček - Frýdecká Panna Maria). Frýdecká Panna Maria byla původně něžnou klavírní skladbou v cyklu Po zarostlém chodníčku; v upravené instrumentální skladbě zahrála sólo na flétnu naše Ludmila Velemanová. V Zastaveníčku z pera Franze Schuberta, zahrál sólo na lesní roh Ladislav Březnovský, sólo na trubku Josef Hodný. Koncert byl zakončen první větou ze Sinfonietty Leoše Janáčka. Chrámový prostor jako vždy umocnil nevšední posluchačský zážitek. Už dlouho jsme koncert takového zajímavého dechového tělesa s pečlivě vybraným programem v Lovosicích neslyšeli, návštěvnost zřejmě doplatila na jedno ze semifinálových utkání v házené, které se konalo ve stejnou dobu. V Lovosicích kultura zápas se sportem pravidelně prohrává. Na květiny, alespoň pro sólistky, se ale zapomenout nemělo.

Celý pořad moderoval sám dirigent. Všechny skladatele, jejichž díla orchestr uvedl, posluchačům představil a nezapomněl ani na zajímavé podrobnosti o provedených skladbách. Na závěr poděkoval orchestru za vystoupení při oslavách lovosický farář, R.D. Pavel Mikeš.

Dechová harmonie s dirigentem Jiřím Lhotským - Tento špičkový neprofesionální dechový orchestr se představil mnohokrát v zahraničí – Rakousku, SRN, Dánsku, Holandsku a dalších státech; má za sebou také řadu soutěžních úspěchů. V roce 1998 zvítězil v mezinárodní soutěži dechových hudeb v Praze v kategorii vyšší třídy, získal cenu poroty za nejlepší provedení povinné skladby a jeho dirigent pan MgA. Jiří Lhotský cenu poroty za nejlepší dirigentský výkon. Zřizovatelem orchestru, který je fyzická osoba, je jeho současný dirigent. Jemu jsme položili několik otázek:

Tak velký dechový orchestr je už v České republice spíše výjimkou. Jak se Vám daří získat 65 hudebníků pro pravidelné zkoušky? Určitě nejsou všichni jen z litoměřického okresu?

Hudebníci jsou kromě Litoměřic z Mělníka, Kladna, Slaného, Loun, Ústí nad Labem, Roudnice nad Labem a Štětí. Do zkoušek jezdí celoročně každé úterý.

Jak vybíráte koncertní repertoár, kdo provádí instrumentaci, kdo skladby rozepisuje pro jednotlivé hráče a zpěváky?

Repertoár má dvě roviny, koncertní a populární. Většinu instrumentací dělám sám, některé mi poskytují mí bývalí žáci dirigenti a některé zapůjčí vojenské hudby AČR. Většinu partů také sám rozepisuji.

Jaké koncerty připravujete pro nejbližší období (tento Lovosický dnešek vyjde koncem května, čili na červen – září)?

V měsíci červnu budeme hrát dva show programy. 3. června ve Štětí a 10. června v Lovosicích. 21. a 22. června se zúčastníme Festivalu dechových orchestrů ve Štětí. Za významnou akci jsme považovali účinkování na nádvoří Roudnického zámku 24. května k ukončení činnosti Vojenské konzervatoře. Jsme v očekávání, zdali se uskuteční zájezd do Itálie v červenci 2008. Podle dramaturgického plánu ředitele KS Lovoš vystoupíme během podzimu v Lovosicích několikrát na Václavském náměstí a v kostele.

Jaké přání by se Vám pro činnost Dechové harmonie mělo vyplnit?

Vzhledem k tomu, že od 1. ledna 2008 fungujeme jako fyzická osoba a jsme závislí na příspěvcích od pořadatelů, tak účinkování, ze kterého pokrýváme všechny náklady pro chod orchestru a početné a spokojené publikum.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji Vám, aby se všechna Vaše přání splnila.

Eva Hozmanová

-

Rockový začátek léta v Lovosicích – ALTROS ROCKFEST

Vypukne 27. - 28. června 2007

Sedmý ročník rockového festivalu ALTROS ROCKFEST LOVOSICE tentokrát poslední víkend v červnu s podtitulem “ROCK PRÁZDNIN“ je jedinečnou příležitostí, jak zahájit prázdniny.

Na pátek je připravený již tradiční altrosácký mejdánek, “Altros hospoda“. Pátek stojí jako protiváha komercializace, jako alternativa velkých festivalů (ostatně ALTROS je ALTernativní ROcková Scéna), kdy zveme regionální kapely, snažíme se minimalizovat náklady na celou akci a taktéž v tomto duchu umožnit všem vstup zdarma.

V pátek vystoupí kapely Voland, Independent sunset, Kurva od vedle, Tydle-Vidle, Steelfaith a Bestila.

Vstup je zdarma, za pivo se platí.

Sobota je hlavním festivalovým dnem. Vystoupí kapely Škwor, E!E, Imodium, Krleš, Kohout plaší smrt, The Fialky, Drunken Boomerang a další.

Nově (a poprvé v historii festivalu) nebude spíkrovat sobotu náš prestižní spíkr Míra, který má nyní na starosti komplet sobotní program. Spíkrovat sobotu bude sám prestižní ředitel festivalu Garth a Lucka, která byla až do minulého rocku asistentkou Altrostýmu.

Spousta věcí potom zůstává nezměněna, a to například tradiční soutěž v pití piva z tupláku na EX a bohužel i fakt, že za pivo se (stejně jako v pátek) platí.

Vstup na sobotu je 100 Kč.

Závěrem malá rekapitulace ALTROS 2008: 27. – 28. Června 2008, Lovosice, přírodní areál “Osmička“. Start v pátek v podvečer kolem páté hodiny, v sobotu kolem třetí hodiny. Hrají a zpívají: Škwor, E!E, Voland, Imodium, Krleš, Kohout plaší smrt, The Fialky, Drunken Boomerang, Independent sunset, Kurva od vedle, Tydle-Vidle, Steelfaith a Bestila

Vstup na páteční altros mejdan zdarma

Přijďte zahájit prázdniny na ALTROS, do malebného prostředí lesoparku Osmička. Budeme se jako vždy těšit!

Internetová adresa s dalšími informacemi: http://www.altrosrock.info

Lucretius Woogyankle
Tiskový mluvčí festivalu ALTROS ROCKFEST Lovosice

Tělovýchova a sport

Karatisté mistrovsky

Lovosické karate vyjelo na mládežnický turnaj Otevřeného mistrovství ČR svazu FSKA do Děčína. Ve sportovní hale " Maroldovka" zápolili mladí karatisté v disciplínách kata jednotlivců, týmů, dvojic a v modelových situacích reálné obrany proti útoku. Přestože medailový zisk nebyl nijak ohromující trenér Rajchert své svěřence chválil:

"Na soutěž se sjelo na 380 závodníků z celé republiky a konkurence byla, vzhledem k titulům M ČR, vysoká. Naši závodníci vesměs podali skvělé výkony. Karel Schingler se probojoval až do finále ve skupině 39 závodníků, kde nestačil jen na pražského Filgase z Tommi flair. Dalšího úspěchu výpravy dosáhl sedmiletý Josef Staněk v kategorii žáků do 8 let, kde vybojoval také mezi 39 závodníky bronz.

Za pochvalu ale stojí i čtvrtá místa Michaela Novotného a Jiřího Michalce. Přestože tito dva odjížděli s "bramborou" jejich výkon je chvályhodný. Měli startovní pole se 68 závodníky".

Lovosické karate se stále zlepšuje a na krajské úrovni získávají své ostruhy nové tváře. Shotokan Klub Rajchert Sport Union i v letošním roce přivádí 7.června do sportovní haly Chemik Lovosice karate na již tradiční soutěž pro mládež, Májový pohár, který i letos zaštítí starosta Jan Kulhánek.

Loňského ročníku se zúčastnilo 280 závodníků. Letos očekáváme až 300 mladých soutěžících sportovců.

–jR-

Na prvním snímku je nástup závodníků na M ČR Funakoshi Cupu v Děčíně, v popředí noví mladí závodníci Josef Staněk a Ondřej Hrdlička. Na druhém snímku je Michael Novotný, který sice nevybojoval medaili, ale skončil ve velmi silné konkurenci na čtvrtém místě, když porazil celkem pět soupeřů.